Diskuse - Fobie z řízení auta

Ahojda já sem občas nakoukla a nic se dedělo....Já už jsem zase tam, kde jsem byla....:-( Půl roku jsem nesedla za volant a zase znovu se bojím.... a nemůžu se nějak odhodlat udělat ten první krok....Možná je to i tím, že auto normálně k dispozici nemám...Manžel s ním jezdí do práce.... No a na to, abych si koupila své prostě nejsou prašulky, takže nic moc pozitivního....Jak jste na tom vy ostatní??? Mě připadá, že ve svém okolí jsem na to sama a nikdo mi nerozumí :-( chjo.......

ahojte,tak já mám řidičák asi týden,minulý týden jsem jezdila každý den-s manželem.máme velkou hondu a já se tam necítím dobře.starší typ.proč mám strach z jízdy když jsem jezdila v autoškole dobře?už jsem byla 2× na wecku a to jedu až odpolko.mám strach že se to pro mě stane noční můra,jak z toho ven?samo že dělám i chyby který manžel nechápe.a pak si myslím že byl přesvědčenej že jezdím jak fitipaldi.chjo

ahoj děvčata vidím že nejsem sám a cítím se docela blbě ,někdy i trapně když vidím kdo všechno jezdí nejen ženy ale můj problém je asi v tom že mě to nějak nebere(na chlapa asi divné že ?) stručně : řidičák jsme nikdy nepotřeboval z rodiny ho mají všichni i "děti" tak jsme se po 33létech rozhodl udělat papíry - instruktor - despotik,nervák a blbec - poslední měsíc kdy mě dotyčný říkal co 15 minut jaký jsme levák,že nemá cenu jít na testy/jízdy a že nic neumím jsem chodil na jízdy na krev kdy jsem ho ani už neposlouchal a 2x hrozilo že ho inzultuji ale zvládl jsme to .Když potkáte v životě prase nikde není psáno abyste se taky chovali jako prase, no přišel test - zde jsem tratil 1 bod za značku kdy jsem spěchal a dal místo stoupání/klesání a pak jízdy bez problému všechno ok křižovatky i parkování podélně,vzad vše ok .Po měsíci řidíčák a hned jedem na trh zatáčka z kopce na sídlišti na mojí straně auta ze spod ženská která taky měla na svojí straně auta místo abych si dal spoječku a zabrzdil tak jsme to projel jak hujer na svojí plečce jen podřený lak ale jedna oktávečka přišla o zrcátko v té zatáčce- řízení za zatáčkou předáno manželce.Zhruba za měsíc jsme jel na Slovensko jel jsme asi 2 hodiny nebyla to sláva ale žádný propadák taky né dle mojeho soudu,pak jsme jí to předal.Od té doby jsem jel asi 2x v neděli si pro pivko do marketu tedka jsme neřídil asi 3 roky ,jak jsem poslouchal : ty nemáš papíry tak ted poslouchám :proč neřídíš ? Prostě na to nemám mám nějaký blok ,možná strach asi jo i strach ,ale spíš i zodpovědnost než něco udělat sobě nebo ostatním at v autě nebo mimo něj tak holt za to nesedám.Měl jsme pech na instruktora a i blízcí potažmo i manželka mě vůbec nepodpořili ani nepovzbudili tak asi tak , v práci máme služebák oni ví že mám papíry ale vždy jsme se z toho nějak vytratil ted ale budu občas muset pro něco/někoho dojet.Co byste mě poradili ? 1. jít s pravdou ven a ukončit karieru řidiče. 2. trénovat o výkendech kdy je provoz malej nebo skoro žádný třeba v noci u nás nejsezdí skoro nic. 3 . přikoupit si jízdy v jiné autoškole ,to bych ale mohl ztratit řidičák né ikdyž je mě k ničemu ? :-) dík za info tak i chlap je špatný řidič nejsou jen ženy :-)

Dávejte si pozor na podivnou ženu , je to ošklivá blondýna , vlezlá a vtíravá .Obtěžovala mě na stanici busu a vnucovala mi svoje telefonní číslo a mail , je to nebezpečný nemocný člověk........vůbec mě nezajímala , ale hučela do mě a prosila mě , abych jí dala telefon....její číslo je 607 507 266, jmenuje se Marcela, ale to je možná taky výmysl......pozor na toho cvoka .

Majčo dík za podporu je rozhodnuté musím jezdit o těch so+ne asi je to o cviku by mě jen zajímalo kdy to příjde ta pohoda jak někteří píší,si někdy říkám jestli by to automat nevyřešil nejsem závodník tak mě nic řazení manuální neříká spíš zdržuje a pokud jedu někde před supermárket nebo do města plných lidí tak to je u mě tlak snad 200 :-) jinak přednosti a vyhlášky vše ok jen ta jízdní zručnost je mizerná(spíš žádná) a to jsem chlap ale nic zvláštního v tomto státě.)

Ahoj Juro,tak jen s chutí do toho.budu ti fandit.Já bych taky radši automat,ale to můj nechce slyšet,prej jinak se to nenaučím.možná ho ještě umluvím,mě to řazení vůbec nic neříká a to nemluvím o tom že nevím kdy přesně řadit.a podřazovat nevím v jaké rychlosti už pořadit aby to necuklo,no a pak je můj na prášky.ale jestli máš možnost jdi do automatu. zítra mám zas jezdit,ale já kdybych jela sama aspoň kousek možná bych se těšila ale musíme to překonat,sakra když se to naučili jinší paka(pardon,to není na tebe ) tak snad to dáme taky a pak si budem tu jízdu konečně užívat,platí?zatím se měj hezky a písni jak pokračuješ a hlavně jaký máš pocity.papa

Ahoj Juro - z vlastní zkušenosti - zaplať si kondiční jizdy. Já jsem udělala řidičák, pak jsem 10 let nejezdila a byla jsem na úplném začátku. Zkoušela jsem jezdi sama o víkendu, ale to mě vůbec neposunulo. Zaplatila jsem si asi 5 kondičních jízd z úplně jiné autoškoly, než u které jsem před léty řidičák dělala. Po pár jízdách jsem se cítila úplně jinak - větší jistota. pak jsem začala sama jezdit i přes město denně do práce. Věř mi, domluv si jízdy a neztrácej zbytečně čas.Měla jsem tenkrát úplně stejné pocity jako Ty a chtěla to definitivně vzdát.!!! A hlavně - po jízdách HNED začni jezdit sám. Uvidíš, když si budeš věřit. zvládneš to!!!!! Držím palce, dej vědět!!! Ahoj Janina

Ahojte, jsem ráda, že nejsem jediná s podobnými problémy... Já mám řidičák třetím rokem, dělala jsem ho hned v 18, protože to tak otec chtěl... Pořídil mi auto, které jsem nechtěla a nechci. Rodiče mě nutí, abych jezdila, abych jezdila autem do školy, na nákupy, abych to zkrátka trénovala. Loni jsem s tím autem dokonce jela dvakrát po Čechách na výlet sama, tedy s kamarádkou, ale ta řidičák nemá. Můj problém není při jízdě, já mám neskutečný blok rozhodnout se a sednout do toho auta... Taky můj problém je, že se bojím jezdit v Praze. Ještě to zvládnu mimo Prahu, ale Praha mě děsí příšerně. Všechny jednosměrky, objížďky... Pokud je to trasa, kterou jezdím pravidelně (jako jsem loni například jezdívala každý den do práce), tak je to v pohodě, nemám problém, ale běda, aby se mi trasa změnila. Nevím, co mám dělat... Chtěla bych jezdit autem, chtěla bych se to pořádně naučit, ale já se k tomu prostě nedokážu odhodlat..

ahojte,zdravím Sanquis. V tom ti nemůžu pomoci,po Praze nejezdím,ale věřím že je to těžké,ale jsi mladá a můžeš to překonat.nepomůže ti jezdit s někým zkušeným?aspoň nějakou chvilku aby jsi se otrkala? .já jsem si koupila malý autíčko toyotu 1,3 starší typ,jezdím sama a jsem spokojená.manža mi do toho nekecá a já jsem spokojená.samo že si musím pořád dávat pozor,ale nejezdím rychle.mějte se tu hezky a všem co to nejde přeju pevný nervy a fak je to jen o tom jezdit jezdit jezdit-jinak se na to můžete vyprdnout.samo to nepude-musíme chtít ,všichni.přeju všem hodně štastných kilometrů bez nehod.papa

Teda čtu tuto diskuzi uz dlouho a tak i ja přispeji. V řijnu jsme se přestehovali na vesnici, tak jsem začala čim dal vic uvažovat o řidičaku, mam syna a už mi je přes 30 let, nejvyši čas, jenže nikdy me to nejak nebralo a vhnc/

Zdravím všechny a musím říct , že mě nález této diskuze moc potěšil.Jak psala Viki taky jsem nevěřila , že se z řízení auta může stát fóbie,tím spíš , že pro všechny v mém okolí je to druhá přirozenost.Je mi 41 a řidíčáky mám od 17ti- i na traktor a motorku.Ale 20 let neřízení pohřbilo jakékoli znalosti.U nás vždy řídil manžel.Po rozvodu jsem si našla přítele , kterému řidičák vzali a já byla donucena jezdit.On byl cholerik a celou dobu na mě hučel a scény a můj odchod z auta na křižovatce(4x mi to chcíplo při rozjezdu do kopce a za náma kolona) byly na denním pořádku.Když už jsem auto řídila poměrně v pohodě , měla jsem na čerstvě napadeném sněhu nehodu - chytl mi volant a já dostala "vangla" a bočně narazila do protijedoucího auta.To skončilo na střeše - v něm rodina s dítětem a ten křik slyším ještě teď.Vyšla jsem z toho pouze s pokutou a odnesly to pouze plechy , ale od té doby jsem rok a půl neřídila a začala až s novým přítelem.Když sednu do auta a řídím jsem ztuhlá hrůzou, tečou mi slzy a někdy i ječím..po pár kilometrech ta děsná panika pomine , ale prakticky už na nic jiného nemyslím.Přítel se snaží být klidný , ale když mi spustí ty slzy neodpustí si poznámku , zda to bude pokaždé....jdu ode zdi ke zdi - jeden den si říkám proč se trápit s řízením když můžu jezdit vlakem a autobusem , ale to moje srabáctví je mi samotné protivné...prostě jsem psychouš ze řízení auta...

To co tady čtu je mi hodně známé...taky mě pár let provázela doslova fóbie z řízení auta. Přítel mě deptal, byl cholerik a já vystupovala vždycky s brekem a pocitem neschopnosti...klasika. Kdykoli jsem sedla za volant nebo už jen představa, že zítra budu muset řídit...byla šílená! Nespala jsem ...v duchu si dopředu projížděla trasu, hrůza. Za volantem byla pak úplně totálně rozklepaná, dělala jsem samozřejmě hloupé chyby. Pak jsem se s ním rozešla, našla si jiného... narodily se děti a to mě donutilo znovu řízení zkusit, protože cestování busem a vlakem s taškami, kočárem...děsný. A být stále na někom závislá? Rozhodla jsem se, že se to prostě naučím... ale sama, nikoho vedle sebe, kdo by mi do řízení kecal - zpočátku jen třeba nakoupit 2km od domu . A??? Dneska řídím skoro denně a jezdím i 150 km s dětmi přes Prahu k rodině apod. Vždycky budu mít z řízení respekt, ale už to neřeším...prostě naložím věci, děti a jedu. Hodně mi pomohla knížka "Já řídím" od Zdeňky Jordánové a taky prostě zvyšování sebevědomí a sebedůvěry, prostě jsem uvěřila, že to dokážu a dokázala. Představovala jsem si před spaním, jak pojedu v klidu.... co udělám až dorazím, prostě jakoby se to už stalo... a najednou to šlo, postupně strach odezněl + když jedu neznámou trasu, beru si navigaci...je to dobrý pomocník. Držím vám palce, určitě to dáte!!!

Tak knihu jsem si objednala a snažím se hodit do klidu..člověk je zvyklý mít věci pod kontrolou , jen to řízení do toho prostě nezapadá..aspoň , že nejsem sama

Zdravím všechna děvčata a možná i kluky. Také jsem tu popisovala své začátky ale nejhorší je, že začínám stále. Letos v létě jsem pochopila proč se muži /někteří/ povyšují nad námi. Vždyť mají 16,5 let náskok v řízení autííí. Co "předvádí" 21 měsíční vnouček na autíčku, ostatní jen trnuli. Prudce zastavit, smyk, rychlá jízda to mu šlo ale plen se nezbaví! To byl můj příspěvek na odlehčení a jinak všem posílám pohodu a klíííd a šťastné návraty.