Diskuse - Fobie z řízení auta

Ahoj.
Jsem na tom dost podobně, možná hůř. Řidičák mám 20 let, ale jezdit neumím. V autoškole jsem se nic nenaučila. Jak jsem odjezdila zkoušky, to dodnes nevím. S čerstvým řidičákem jsem párkrát sedla do auta a docela to šlo. Jenže to už je dlouho. Dnes se rozklepu, jen pomyslím na to, že bych si měla sednout za volant. Jsem z toho tak vystresovaná, že nezvládnu ani odemknout auto. Před pár lety jsem si zaplatila 10 jízd. Nijak mi to nepomohlo. Pro mě to byly vyhozené peníze a ztráta času. Asi na to nemám buňky.

Lenko,sice nevím,kolik vám je,ale asi budete starší a ted už máte strach.Hodně záleží,jak často jste jezdila,když jste měla ŘP.Jasně,že to chce jezdit co nejčastěji,jinak tam ten strach je.Já se přiznám,že také nejsem dobrá řidička a do velkého města bych měla strach.Třeba manžel mi povídá,že u mě je chyba,že místo,abych ovládala auto já,tak ono ovládá mě.Já si myslím,že je to o zvyku,začněte jezdit jen krátké trasy a třeba každý den,pak se možná sama sobě zasmějete.

Mám chut s tím praštit.Ráno jsem vyjela nebyl žádný provoz tak mi to asi celkem šlo.K večeru jsem ukecala dceru ,aby jela semnou.Hned mi řekla že jsem dost nervozní , a pak to začalo.Upozornila mě na červenou na přechodě,tak si nejsem jistá jestli bych si ji všimla.Na světelné křižovatce mi to chcíplo při rozjezdu a při dalším rozjezdu ´jsem dala hodně plynu až jsem cítila gumy.tak nevím nevím

..první moje jízda po získání řidičáku - dobrý ...druhá jízda katastrofa ...jak mohu všechno stíhat , proboha , jak to děláte ...provoz na silnici , nepředvídané události , značení a ještě k tomu řadit !! Navíc mi to při odbočování chcíplo ..no a manžel do toho mi radí ..no dřív - nervózně kecá :)...já se asi budu normálně celej život už bát , pomooooooooooooooooooooooooc...

Tak po delší době jsem si zase otevřela příspěvky. Taky jsem byla kdysi ráda za tuto stránku, hodně mi pomohla. Dostala jsem řidičák k 50tinám a jezdím už dva roky. Nebojte se jezdit. Čím je člověk starší, tak se víc bojí, já to měla taky tak. Nejlepší je jezdit ze začátku sama. Poznala jsem to u sebe, nespoléhat se na druhého, ale sama na sebe. Jediný problém je, že parkovat umím pořádně jen couváním a to jsem v autoškole pořádně neuměla, tam mi to šlo zase nejlépe předem. Podélné parkování taky už není problém. Není to dlouho, co jsem parkovala podélně ve městě a zůstal na mně čučet chlap, protože si myslel, že se tam nevejdu. Moc místa tam nebylo, ale měl smůlu, protože vím, že mi to problém už nedělá. Když jsem vylezla z auta, tak jsem mu hned řekla,, copak, to jste si myslel, že snad nezaparkuji? jak vidíte, tak i ženská umí parkovat,, Ten jeho výraz mne opravdu pobavil. To, že vám to na křižovatce chcípne, se nic neděje. Stává se to i řidičům, co jezdí daleko déle. Jen nezmatkovat a v klidu opět nastartovat. Ostatní počkají a nezblázní se. Hlavně si do toho nenechejte kecat. Dnes, když dcera přijede a někam jedeme, tak sama říká, že je dobře, že jsem jezdila sama. Evo, radím jezdit sama. Moje zkušenost, nebojte se, že byste si nevšimla té červené. Právě naopak, protože tam nebude nikdo, kdo vás upozorní. Katastrofa - zvládnete to taky. Jen teď si myslíte, že to nejde všechno stíhat. Chce to jen čas a bude to perfektní. Pokud manžel nervózně do řízení kecá, tak zastavit a vyhodit ho z auta. Co jsem to udělala já, mám už dnes pokoj. Ani nemekne :-) Jedině, co bych ještě chtěla, je škola smyku. Tak doufám, že ji zase dostanu k narozeninám.

Tak po delší době jsem si zase otevřela příspěvky. Taky jsem byla kdysi ráda za tuto stránku, hodně mi pomohla. Dostala jsem řidičák k 50tinám a jezdím už dva roky. Nebojte se jezdit. Čím je člověk starší, tak se víc bojí, já to měla taky tak. Nejlepší je jezdit ze začátku sama. Poznala jsem to u sebe, nespoléhat se na druhého, ale sama na sebe. Jediný problém je, že parkovat umím pořádně jen couváním a to jsem v autoškole pořádně neuměla, tam mi to šlo zase nejlépe předem. Podélné parkování taky už není problém. Není to dlouho, co jsem parkovala podélně ve městě a zůstal na mně čučet chlap, protože si myslel, že se tam nevejdu. Moc místa tam nebylo, ale měl smůlu, protože vím, že mi to problém už nedělá. Když jsem vylezla z auta, tak jsem mu hned řekla,, copak, to jste si myslel, že snad nezaparkuji? jak vidíte, tak i ženská umí parkovat,, Ten jeho výraz mne opravdu pobavil. To, že vám to na křižovatce chcípne, se nic neděje. Stává se to i řidičům, co jezdí daleko déle. Jen nezmatkovat a v klidu opět nastartovat. Ostatní počkají a nezblázní se. Hlavně si do toho nenechejte kecat. Dnes, když dcera přijede a někam jedeme, tak sama říká, že je dobře, že jsem jezdila sama. Evo, radím jezdit sama. Moje zkušenost, nebojte se, že byste si nevšimla té červené. Právě naopak, protože tam nebude nikdo, kdo vás upozorní. Katastrofa - zvládnete to taky. Jen teď si myslíte, že to nejde všechno stíhat. Chce to jen čas a bude to perfektní. Pokud manžel nervózně do řízení kecá, tak zastavit a vyhodit ho z auta. Co jsem to udělala já, mám už dnes pokoj. Ani nemekne :-) Jedině, co bych ještě chtěla, je škola smyku. Tak doufám, že ji zase dostanu k narozeninám.

Pro 20.7.11.26,,,,musela jsem se vašemu příspěvku smát.Víte,takhle to měla ze začátku každá z nás.I já si dobře pamatuji,že jsem tohle řešila.Spojka,brzda,plyn a zdálo se mi toho moc najednou.Nedokázala jsem pochopit,že ještě ostatní klidně telefonují.Časem si zvyknete a jednou se sama sobě zasmějete,jako já dnes.Chce to samozřejmě často jezdit.Jo a že bych byla dobrá řidička a ničeho se nebála,tak to nejsem.Do velkého města bych to už neodřídila,je tam moc velký provoz a já zmatkuju.

Ahojky všem tak jsem zase zabrousila na Vaše příspěvky, abych se ujistila, že tak neschopná řídit nejsem jenom já. Mám pocit, že už nemůžu a nejraději bych to vzdala pořád mi to nějak nejde. Stačí nějaká nečekaná situace a hned mě to vykolejí a začnu zmatkovat. Taky pořád nemám odhad jak jedou ostatní auta rychle a za jak dlouho se s nima budu míjet, abych třeba stačila někoho předjet nebo objet. Taky bych potřebovala radu, jestli některá z vás nemá fígl na odhad jak je od něj něco nebo někdo daleko. Dneska jsem se třeba míjela s protijedoucím autem a na mé straně stál chlapík, který chtěl vlézt do svého zaparkovaného auta u kraje silnice, když viděl, že se budeme míjet zrovna v místech u něj tak si přivřel dveře a stoupl si až ke svému autu, aby nám udělal co největší místo. Já jsem stejně se strachem, že se tam nevejdu téměř zastavila, přeředila a když projelo protijedoucí auto tak jsem objížděla toho chlapíka, ale s mým odhadem nevím, jestli jsem bya od něj dost daleko tak jsem raději koukala do okýnka u spolujezdce, jestli ještě vůbec u toho auta stojí. A stál tak doufám, že tam bylo dostatek místa a já mu nepřežvejkla třeba palce u nohou. To byl vtip - nejvíc se bojím, abych ho nezachytila třeba jen zrcátkem. Mám strach, že třeba zrovna toho bych si nevšimla a jela dál nebo si myslíte, že to je v autě nějak slyšet nebo jak to mám poznat, že jsem o někoho nezavadila. Holky čekám na Vaše rady, protože jinak se z toho stresu zblázním. Díky Vám Všem.

Tak já vás zase všechny zdravím , včera jsem jela jízdu pozdě večer a docela dobrý , jenom teda nevím jestli je zrovna normální , že když jedu třeba tou devadesátkou tak se najednou bojím , že nějak sjedu vpravo do struhy , že prostě sjedu ze silnici ...odhad jak je co daleko mi taky nejde zrovna nejlíp ...já mám nejvíc strach s tzv.- co kdyby ...co kdyby protijedoucí vjel do protisměru ...včera jsem se zase bála , že kdyby někdo ležel na silnici , tak jej přejedu , je to normální todlenctoto ??Jela jsem po dálnici a u jedné benziny jsme se s manželem vyměnili , to bylo štěstí , protože nás na dalším jízdě málem smetl jeden blázen , doslova nás vytlačil ke krajnici , vzadu jsem už klimbala , v tom prudký manévr až jsem cítila jak se napnuly pásy , jak to můj chlap musel strhnout , já bych to nezvládla takhle zareagovat ....pomooooc , já se normálně bojím ještě víc , než jsem se bála předtím ...

Podle toho,co tu všichni píšete,tak mi přijde,že moc málo jezdíte a o tom to je.I mě přišlo ze začátku moc věcí najednou,ale dnes se tomu zasměji.Ovšem do velkého města si netroufnu,je tam velký provoz a pražáci jezdí jako blázni.Jednou jsem to vyzkoušela,akorát na mě maník troubil-brzdila jsem provoz.Tak jsem si pak dala malé pivo,abych měla pokoj od chlapa,který chtěl,abych si to odřídila.,,,,Jezdit,jezdit,jezdit,jiná rada opravdu není.A já sama do velkého města nepojedu a nijak mi to nevadí.Nejsem tak dobrá řidička,to přiznávám,tam mám opravdu strach.

..dobrý večer , tak to nemohu souhlasit ...troubí na mě i v malých městech občas ..teda jednou troubil ...a nemusí to vůbec být pražák , aby jezdil jako blázen , jako blázen může jezdit i člověk z malinkaté vesničky ..a klidně tě může i zabít ...bohužel ...pokud máš strach , můžeš jezdit denně a nikdy tě ten strach nepustí , prostě to v tobě je ..můžeš jezdit dobře a budeš se bát ...pořád ...

V Praze je úplně jiný provoz.Asi to bylo špatně pochopeno,já jela opartně a pomaleji,než tady u nás,proto na mě maník troubil......jinak ale,pokud má někdo i po letech opravdu strach jezdit a moc se bojí,tak to bych na jeho místě neriskovala,nejezdila bych vůbec.Za to se nemusí nikdo stydět.Ale stejně jsem toho názoru,že se každý bojí hlavně v začátcích,později ten strach opadne.Jsem si jistá,že i já,kdybych jezdila po Praze denně,tak za rok už by mi to ani nepřišlo,brala bych to normálně.

Ahoj Katastrofo, tak tě po nějaké době opět zdravím.
Vidíš, říkala jsem to...je to přesně moje zkušenost. Nejdříve toužíš po řidičáku, myslíš si, že na něj nedošáhneš, závidíš všem , co ho mají a říkáš si, však až ho budu mít, tak ono se to poddá, to budu geroj...a pak ho najednou máš a začneš jezdit sama (nebo s někým) a ten strach je ještě větší.
Najednou je tu opravdu odpovědnost sama za sebe.
Nikdo ti na ten pedál vedle nešlápne.
Já souhlasím se všemi těmi, kteří tvrdí, že to chce jezdit, jezdit jezdit...jenže ten začátek je tak strašně těžký něž si začneš trochu věřit. Protože po jedne dvou jízdách je to spíše horší než lepší a hrozně demotivující. Jedna chyba za druhou, ve finále si spleteš pedály (plyn - brzda) a je to na mašli.
Pokud jedeš jednou za týden (jako já) tak ti to moc nedá.
Teď jsem ale musela jet několikrát za sebou i přes týden a jak jsem jela asi počtvrté v tom samém týdnu, v provozu okresního města, tak jsem najednou začala cítit větší jistotu. Najednou jsem zaparkovala, bez toho, že bych byla šikmo, nebo měla šíleně vytočená kola (pozor mluvím o parkování u supermarketu v posledních řadách....-)...odbočila jsem doleva bez pískajících pneumatik, apod.
Jenže jestli teď sednu za volant zase za týden, budu asi tam kde jsem byla na začátku.
No, ale jezdit si po odpolednech jenom tak cvičně, to mi příjde taky podivné...jezdit se má, když je důvod...:-)...fakt je, že mne teď manžel vyloženě nutí, abych řídila, abych jela já, kamkoliv to jen jde. Ale bude to ještě dlooooouhá cesta.

Milé řidičky i já se musím svěřit se svým problémem :) zítra mám druhou jízdu v menším provozu a mám hrozný strach :( nezvládám prostě moc věcí najednou a to při řízení musím :( první jízda na parkovišti mi moc nešla několikrát jsem najela na chodník a točení volantu pro mě španělskou vesnicí a instruktor kvetl:) druhá jízda byla snad ještě horší buď jsem byla blízko krajnici nebo moc v protisměru, moc jsem škubala volantem a zase točení volantem katastrofa :( do toho instruktor už šílí a já se bojím čím dál tím víc :( poradíte mi co mám dělat abych se tolik nebála :)

Proč už sem nikdo nic nepíšete.Halo,kde jste??