Diskuse - Fobie z řízení auta

Moc zdravím všechny účastníky této diskuse. Autoškolu jsem udělala před 20 lety, a nikdy jsem nejezdila, ostatně jsem to nepotřebovala, bydlela jsem a pracovala ve městě. Jenže pak přišly děti a vysněný domek na vesnici. Brzy jsem narazila na tvrdou realitu, tj. autobus do města ráno a pak až odpoledne, vlaková zastávka 1 km od vesnice. Cesty s dětmi k lékaři a na zájmové kroužky do 5 km vzdáleného města se staly celodenní akcí. Manžel zakoupil ojetinu s automatickou převodovkou, a já začala pod jeho dohledem v podstatě úplně od nuly. Na tachometru 10, v očích smrt, před protijedoucími auty jsem měla tendenci padat do příkopu. Cyklista přede mnou - nepřekonatelná překážka. Za nějaký čas jsem se odvážila ( s manželem) do města. Na kruhácích a semaforech na mě troubili trapní frajírci ve služebních autech, kteří se tvářili, že to nejsou auta služební, ale jejich soukromá. Asi 20 krát jsem si projela s manželem trasu asi 12 km, do města k obchoďáku, tam zaparkovat, a zpět. Konečně jsem se jednou odhodlala vyjet sama, třásla jsem se jako ratlík, a jela pomalu jako šnek. Zvládla jsem vše nad očekávání dobře, nakoupila jsem ve městě a domů se vracela jako "king". Ovšem, v poslední vteřině a na posledních metrech mojí výpravy jsem selhala - odřela jsem auto o bránu. Manžel nad svým auto-miláčkem málem plakal, nechal ho hned opravit ( bylo to dost drahé) a přikázal mi, že už nikdy nesmím nabourat. Tímto se to ve mně opět vše zašprajclo a už se nedokážu sama autem nikam vydat, opět jezdím jen s manželem a třesu se jak zimnice.Nevím, jak to překonat, kdybych tenkrát nenabourala ta vrata, asi už bych byla skoro-řidička. Všechno dobré Vám přeje P.

Pavli, a co si koupit jen tak pro sebe auto za 20 tis., to byste se nemusela bát, jestli něco odřete nebo nabouráte:-)

Aleno, moc děkuji za odpověď a za dobrý nápad. Jenže já jsem taková "šikula", že nejsem schopna řídit bez automatické převodovky, a tu bohužel starší levná auta nemají, a když náhodou mají, je téměř stoprocentě rozbitá, nebo se ihned rozbije a oprava stojí nehoráznou sumu peněz.

Moc se všem omlouvám, že se můj příspěvek zobrazil asi 20 krát. Stalo se to mojí chybou, příště už budu vědět, jak "na to". Díky za pochopení, P.

Pavlíno, nehledejte důvod proč to nejde, ale proč to musí jít. Já to taky při první samostatné jízdě doslova 10 metrů před cílem obouchala. No a co.... Manžel byl naštěstí velkorysý a teď se o volant perem a jezdím asi tak 14 měsíců:-)) Když potkám na silnici hodně pomalé auto a v něm vyděšenou ženskou, tak si řákám- no a co, asi nějaká veverka. Však ona se taky vyjezdí. Věřte, je to o odvaze a trošku sebevědomí. Mimochodem, je mi 45 a řidičák ležel v šupleti léééta dlouuuuuhááááá :-)))
Ještě- máme s manželem dohodu, že kdo to "odře", tak zařizuje opravu. Platíme ji ze společného a nevyčítáme si.

Pavlíno , je to tak jak píše Zuzi , chce to opravdu jen trošičku sebevědomí a stále to ježdění pokoušet a to by v tom byl "pan čert" aby to nešlo . Ja si řidičák dělala v 45 , z nutnosti , domek na vsi všude daleko . autobus 2krát za den... Dnes mi je už skoro 60 a vůbec si neumím předstvit jak bych tu bez auta fungovala. Taky jsem už pár škrábanců vyrobyla ale v autoškole nám říkali že ,( a teť dávej pozor ) kdo auto neodře či nedrncne není správný řidič !!! Jo a do vrat ať zajíždí manžel a máš to vyřešený. Držím palce , ať se daří !

Můj první příspěvek v této diskuzi je z konce dubna tohoto roku a teď, po půl roce každodenního ježdění do práce můžu s klidným svědomím říct, že jsem to dokázala a že do auta nastupuji beze strachu a když jedu známé trasy, tak si to i užívám. Pavlíno, nevzdávejte to a dejte na Alenu, kupte si něco pojízdného a jezděte každý den.Ty strachy co jsem zažívala asi nikdy nezapomenu, ale pocit, že jsem do zvládla, stojí za to. Největší chyba je přestat jezdit, já začínala po 28 letech vpodstatě od nuly.
Mimochodem, teď jsem musela jezdit tři dny do práce MHD a trpěla jsem jak kůň :o))).

Jo a ještě něco Pavli, co nejdřív začněte jezdit SAMA! Manžel s tímhle přístupem vás jedině ještě více rozhodí. Pedály víte kde jsou, značky znáte, tak k čemu ho v autě potřebujete? Zdravím a držím pěsti.

Ještě- nebojte se auta se spojkou. Vůbec o nic nejde! Zvyknete si velmi rychle! A pak Vám nebude dělat problém sednout do jiného auta /služební, kamarádky,.../ Já jsem po měsíci samostatného ježdění sedla do nového zákazníkova auta, natankovala, objezdila svoje nákupy a jela s ním k sobě domů- 15 km. Manžela málem kleplo z leknutí, ale pak mi přiznal, že je na mě moc pyšnej.
Pokud je to jen trošku finančně možné, tak si pořiďte nějakou starší šunku jen pro sebe. Ale pozor! spolehlivou a bezpečnou! Na automatu netrvejte, to opravdu není problém. A ještě- promluvte s manželem. Pokud opravdu chcete jezdit, tak vás nesmí shazovat, ale naopak povzbuzovat! I on jednou začínal, tak ať si na tu dobu vzpomene. Musíte jezdit, jezdit, jezdit!

Diskuze mi dodává sílu se přemluvit a jezdit. Dělala jsem si řidičák před rokem a skoro jsem nejezdila.Ted jsem si od kamarádky koupila vlastní auto. Ta se mnou jela. Sice jsem ti ted hodila pár kondičních jízd, tam mi schválili. Ale jak jedu sama, jsem totálně vynervovaná a pak ta jízda podle toho vypadá. Přítel se mnou jel, byl vynervovanej a když mi vysvětloval, že v kopci si jen přehodím rychle nohu z brzdy na plyn a já to 2x zkusila a auto dost couvalo, tak na mě řval, že nepatřím na silnici, že budu způsobovat dopravní nehody. Tak že bych musela začít jezdit sama a to se bojím. Ale snad se přinutím, když ted mám to auto. Zatím se mi to nedaří, pouze mi akorát seběvědomí klesá!!!

POkus se mu vysvětlit, že i on se musel všechno naučit. Pokud Tě má rád, tak ať Ti takhle neubližuje. Křikem se nikdo řídit nenaučil. Na chyby upozornit, neomlouvat, ale poradit, jak se vyhnout příště.

Díky za povzbuzení. Bavila jsem se s ním pak v klidu. Ale jeho rozhodnutí je, že on nemá nervy se mnou jezdit. On když vyšel autoškolu, tak mu to šlo. Já prý jezdím hrozně a on na to nemá nervy. Mám jezdit s někým jiným, on to nezvládá. Akorát nikoho nemám, kdo by jezdil. Občas kámoška, ale ta nemá moc času. Takže bych musela sama a to nevím, jestli se přemluvím. To se dost bojím!!! Také jsem z Prahy, kde je stále velký provoz. Nevím kam jet trénovat, všude jsou kolony aut nebo kopce!! Jsem p**era, ale moc ráda bych to překonala!!!!!!

Pokud chceš nebo musíš jezdit, tak se z toho nevyvlíkneš a musíš začít. Vím, že někteří chlapi jsou nerváci a tohle těžko nesou. Na druhou stranu by se Ti mohl věnovat. Mělo by mu záležet na tom, abys dobře a bezpečně auto ovládala. Zkuste si vyjet na výlet za Prahu- to ať řídí on a ty si začni na silnici mimo město. A fakt se neboj. Tímhle prošli všichni a kdo tvrdí, že ne, je kecal obecnej. Nikdo učenej z nebe nespad a Schumachera doma asi nemáš :-)))

Zdravím všechny řidičky a řidiče, kteří se kdy báli, či stále bojí jezdit ! Nezoufejte, však se vyjezdíte. Jak už tu bylo mnohokrát psáno přede mnou - chce to hlavně jezdit a jezdit ! Sama jsem toho příkladem.. Jsem rodilá Pražanda, řidičák mám 10 let ( od svých 23let), avšak pořádně a denně jezdím po Praze až poslední rok a půl ( díky láskyplnému a trpělivému přístupu mého přítele a výborného řidiče v jedné osobě :o) ) ..Též se mi zpočátku na spojce klepala noha a při představě "auty zasekané" Prahy a podélného parkování se mi zvedal žaludek.. a dnes ? Dle slov přítele jezdím prý moc dobře, svižně, ale přitom bezpečně a s přehledem.. A jak jsem dřív za volantem lkala a nadávala sama sobě do neschopných řidičů, kteří nemají v pražském provozu co dělat.. A mé dnešní sebevědomí ? Stoupá do oblak.. Zácpa na magistrále ? Všude hustý provoz ? Tiráci ? Rušné křižovatky ? Nebezpeční kaskadéři kolem vás ? D1 směr Brno ? Nevadí, už se nebojím.. Praxe nade vše ! Držím vám všem palečky a přeji bezpečnou jízdu ! Hlavně se nenechejte ochromit strachem !

taky zažívám tyhle scény,prostě chlapi jsou neomylní,co na to říct,dokaž že jsi lepší než on.....