Diskuse - Fobie z řízení auta

Zuzko,strach z toho, že nezaparkuju, mám pokaždé, ale i tak jezdím. Dělejte to jako já, klidně zaparkuju dál a pak to dojdu, hlavně že se trefím a jsem zase schopná vyjet. Poprvé jsem strach neměla, tak nějak mi přišlo, že řazení zvládnu, trasu znám dobře, takže nad ní nebudu muset přemýšlet, 2 křižovatky se semafory mi nepřišly až tak strašné. Bylo to OK, pak jsem vjela do areálu fakultní nemocnice a hledala místo na zaparkování. Všude plno aut, mezi nimi jediný flek, ale já si věřila. No a co se nestalo. Jak nemám odhad, stočila jsem to tak, že jsem byla na mé straně od vedlejšího auta asi 5 cm, takže jsem nemohla ani vylézt ven. Při couvání jsem začala cítit, že se začínám toho vedlejšího auta dotýkat. Navíc až když jsem tam najela, uviděla jsem na zemi značku invalidy, tedy žádný volný flek.Takže rychlá úvaha: Tohle fakt nezvládnu. Zastavila jsem, vylezla přes místo spolujezdce a poprosila jednoho pána, aby mi z té šlamastyky pomohl. Byl moc hodný, bravurně vycouval na milimetry přesně a vyjel mi s autem na širokou silnici. Pak se mě zeptal, zda chci zaparkovat někde jinde. Mohla jsem říct, že jo, ale to už bych asi nevyjela sama nikdy. Poděkovala jsem a jela znovu bojovat. Našla jsem si místo poněkud dál od budovy, kam jsem měla jít, v klidu jsem si hodně najela a zaparkovala. Podotýkám, že jsme tam stáli 4 zajíci (ZETkaři) vedle sebe:-) Takže ono to není taky jen o tom strachu a veškeré té manipulaci s autem, ale i umění poradit si, když už je to v pytli. To, že jsem to i po téhle prekérce zvládla, mě zase posílilo. Neutápějme se v neúspěších, ale radujme se i z malých úspěchů...

Šárko, nemyslela jsem to zle. A krom toho jsem byla před rokem v úplně stejné situaci. Zaprášený řidičák :-), obrovskej kombík a novej manžel, který nepřipustil myšlenku, že se jeho skvělej miláček :-) nenaučí samostatně jezdit. Rok se s rokem sešel, manžel se dostane k volantu sotva jednou za týden, já drandím i 500 km složených z okresky, státovky, dálnice.... nebojím se ve městě, ve velkým provozu. A začínala jsem cestama na chalupu. Děs z každé křižovatky- všimnou si mě, že jedu? Závor- co když půjdou dolů, psa za plotem- co kdyby vyběh a já ho přejela, protijedoucího auta,..... děs běs. Ale manžel mi pořád říkal, jak jsem skvělá a jak se lepším. Když jsme vystupovali z auta a mně se podlamovaly kolena slabostí a únavou, tak mi řekl, že to bylo tak na jedna mínus :-)) Nechtěla jsem ho zklamat a najednou mě to začalo bavit. V tom okamžiku to začalo jít hodně rychle dopředu. A poprvé - po třech měsících mě pustil na dálnici. On to odjel v pátek odpoledne, já v neděli ráno.... Prostě je to o cviku. A ještě malá rada- nenuť manžela, aby koupil jiné auto, že pak budeš jezdit. Nebudeš. Budeš se klepat ještě víc, protože ti to nepůjde o nic líp. A ještě budeš mít problémy s manželem :-)) Problém není v autu, ale v tobě. A je jen na tobě, že se do toho pustíš a nebudeš hledat výmluvy. Nehledej přátele mezi lidma, kteří tě litují a přikyvují, že to fakt nejde. Ale vem si za příklad tu spoustu holek tady, který se překonaly a jezdí bez obav. Ostatně, o tom je celý život. A takové hezké přísloví, kdo se bojí s..... v síni :-)))
A ještě taková poznámka- první manžel byl zásadně proti tomu, abych si udělala řidičák, pak povolil, ale nikdy jsem od té doby neřídila. Jen jsem poslouchala věty typu- ty na to nemáš, auto je zbraň a někoho zabiješ, co ti chybí- všude tě dovezu, je o strach sednout za volant,.... prostě by mě po tomhle nikdy nenapadlo, že někdy budu sedět na místě řidiče :-)))

Dobrý večer, pročítám příspěvky a zároveň poočku sleduji StarDance a mám pocit, že jsme na tom podobně jako ty známé osobnosti, které se učí tqančit. Něco si pamatují z dob předešlých a teď to mají profesionálně zatančit. Já se příznám, e si pamatuji vše co jsem se učila v autoškole, ale neumím to realizovat v praxi. Už jsem k tomuto tématu pár řádků napsala, řidičák mám 13 let, ale do loňského roku jsem nejezdila. Nebyl důvod, manžel mě zavezl kam jsem chtěla, přijel pro mě, kdy jsem chtěla,..... a mně se to moc líbilo. Ale všechno hezké musí jednou skončit a já začala uvažovat o tom, že začnu využívat řidičák. Netroufala jsem si sednout za volant bez kondičních jízd, které vedla příjemná instruktorka a její postoj ke kondičním jízdám mě nabudil k tomu, že začnu jezdit jako drak. Bohužel se tak nestalo, protože mám problém jako mnoho z vás co sem píšete. Vím, ře je důležité jezdit, jezdit a zase jezdit, śnažím se, ale před usednutím do auta jdu snad 3x na záchod, mám divné chvění okolo žaludku, modlím se ať nejede moc aut když pojedu já,.... atd. Nakonec usednu a hecuje se k tomu, že nejsem p**era a vyjedu. Přiznám se, že jezdím pomalu, říkám si že není kam spěchat a dojedu tam stejně jako ti ostatní co mě předjíždějí. Řadící páka a pedály, sladění v tomto směru je u mě stále na štíru. Zkoušela jsem několik jízd s manželem, ale nelze to praktikovat často, protože můj styl jízdy jej děsí a prožívá chvíle hrůzy a stachu nejen o své zdraví, ale myslí, že především o autíčko! A já se přiznám, že se mi lépe jede bez něj a jeho vzdychání a prázdnému šlapání pedálů na straně spolujezdce.
Dnes už souhlasím s názory některých pisatelek, že by bylo lepší si pořídit svoje autíčko. Máme jen jedno a manžel ho potřebuje ke své práci, takže pokud bych ho nabourala bylo by to pro celou rodinu ztrátové a tím, že ho potřebuje ke své práci bývá málokdy volné pro mé jízdy.
Chtěla bych být samostatná v jízdách autem, ale mé sebevědomí a řízení není 100%. Vaše zpovědi mě nutí to nevzdávat, těší mě, že mohu o svých pocitech někomu napsat, Budu na sobě pracovat, gratuluji všem co vyšli jako vítězové nad svými strachy a Vám všem ostatním přeji hezký zbytek večera. Dana

Ahoj lidi,já jsem začala nedávno dělat autoškolu,zítra mám 4.jízdu a mám z toho děsnou hrůzu.Největší problém mi dělá jet rovně,pořád mi to vyjíždí z pruhu do protisměru.Instruktor je ze mě na mrtvici,už se mě ptal,jestli nemám problém se středním uchem nebo s očima.Zdá se mi,že s volantem nic nedělám a najednou jedu zas přes čáru.Nevím co s tím a už fakt začínám mít strach do toho auta sednout.Možná s tím nic nenadělám a měla bych se na to vykašlat a prostě to vzdát.

Ahoj lidi,já jsem začala nedávno dělat autoškolu,zítra mám 4.jízdu a mám z toho děsnou hrůzu.Největší problém mi dělá jet rovně,pořád mi to vyjíždí z pruhu do protisměru.Instruktor je ze mě na mrtvici,už se mě ptal,jestli nemám problém se středním uchem nebo s očima.Zdá se mi,že s volantem nic nedělám a najednou jedu zas přes čáru.Nevím co s tím a už fakt začínám mít strach do toho auta sednout.Možná s tím nic nenadělám a měla bych se na to vykašlat a prostě to vzdát.

Kačko, je to smutné, ale je to tak. Spousta učitelů v AŠ jsou pěkně nerudní chlapi- mačové. Bohužel v nich přetrvává to, že ženská za volant prostě nepatří. Ale jsi to Ty, kdo platí. Takže se snaž být trochu asertivní. On nemá nad Tebou moc. Ty si ho platíš! Kecama o očích a středním uchu Tě jenom znezvózní a rozklepe. Houkni na něho, že ON Tě má přece naučit jezdit. A křikem Tě jen znervózní! Nebo popros o výměnu instruktora. Na mě jeden učitel v autoškole taky řval a byl sprostej- ještě na cvičáku. Mě tenkrát povolily nervy a řekla jsem mu, co si o sobě myslíš ty pitomej sráči. Honíš si tady ego, protože nemáš na víc. Ani ta pitomá autoškola ti nepatří. Tak kušuj a uč! :-))) Byl ze mně naprosto konsternovanej a nakonec mi zařídil zadarmo dvě hodiny jízd navíc. Bylo mi tenkrát 35 roků a jemu tak o 20 víc :-)))

Nedržíš náhodou volant moc křečovitě? Řekneš si rovná silnice, ani s ním nehnu.... a ejhle jedeš křivě. Volant drž volně a jakoby mírně šolíchej :-))) Autem Ti hne i nerovnost vozovky a tebe to nasměruje jinam. To je právě záležitost cviku. To není ani ucho, ani oko. Jo, a nekoukej těsně před auto- koukej hlavně kus dopředu- tím lépe držíš směr a víš, že vozovka je před Tebou přázdná. Prostor před autem sleduješ pak "druhým viděním".

Děkuji všem,že se tady tak přiznávají.Já se už bála,že jsem sama.Po přečtení příspěvků jsem se dnes odvážila jet nakoupit.ŘP mám 9 let a auto mi stálo před domem dobrý 4 roky.Dřív se mnou jezdil přítel i táta,ale nebyloto ono.Sami jezdí každý den a každý řešil stejnou situaci jinak,pak si má někdo vybrat.Dnes jsem naložila dítko a tchýni(neřidička)a jak se krásně jelo i když jsem se třepala.Ale šlo to.tak vám všem přeji,at vám to jde taky.A nejezděte s řidiči!!!

Ahojík,díky moc za radu,no je pravda,že ten volant držím křečovitě:-)Jinak to není tak,že by instruktor byl nějaký namistrovaný frajírek,je moc hodný a snaží se,akorát mě vždycky znervozní a rozklepe,když začne říkat,že neví co se mnou.Ale ted jsem měla jízdu s paní instruktorkou a bylo to úplně zlatý,je moc hodná a trpělivá a všechno říká,co mám dělat.tak díky ní jsem začala věřit tomu,že se to naučím a že to půjde.Přeji krásný den všem.

Ahojík,díky moc za radu,no je pravda,že ten volant držím křečovitě:-)Jinak to není tak,že by instruktor byl nějaký namistrovaný frajírek,je moc hodný a snaží se,akorát mě vždycky znervozní a rozklepe,když začne říkat,že neví co se mnou.Ale ted jsem měla jízdu s paní instruktorkou a bylo to úplně zlatý,je moc hodná a trpělivá a všechno říká,co mám dělat.tak díky ní jsem začala věřit tomu,že se to naučím a že to půjde.Přeji krásný den všem.

Tak to je fajn, že jsi měla jiného instruktora a máš pocit, že to půjde. A tomu, co říkal, že si nevěděl rady? Nejsi jediná, kdo se se klepe a ON učitel a měl by mít nějaké pedagogické zkušenosti. A ne vykládat, že si s Tebou neví rady. To je fakt úsměvný. Kdybys chodila do AŠ už deset let a pořád to nešlo.... tak bych tyhle kecy pochopila :-))
A volantem si opravdu lehounce pohybuj- citem se pak velmi rychle naučíš co a jak. A taky jestli jezdíš na kole- taky koukáš dál a vlastně pořád koriguješ- byť jen vahou těla. Tak s chutí za volant, jo?

Ahoj všichni co si psychicky pomáháme! Tak jsem se taky asi před měsíce na sebe tak naštvala, že jsem řekla manželovi, že dneska prostě řídím já a od tý doby si opravdu o víkendech mockrát nesjel. Ale opravdu jen o víkendech....takže nazpaměť známou cestu na chalupu, odvezt děti na trenink a z treninku, odvez děti do kina, na nákup už jsem zvládla, ale zatím jen s manželem na sedadle spolujezdce. Sama jsem zatím nejela, krom toho, že jsem se sjela dolů z kopce otočit a nahoře ho opět naložila. Ale mám z toho radost a musím říct, že už toho našeho kombíka měnit nechci a jsem ráda za něj. Pořád mám ty stavy nevolnosti kolem žaludku, ale je pravda, že jak sednu za volant tak to ze mně spadne, jak jsem četla v některém z vašich příspěvků. Krušné časy nastanou až ráno bude sněžit a já budu muset v té tmě dojet do tý škoky a do práce.....z toho se fakt nevidím. Zatím tomu dávám volný průběh a pokusím se aspoň sebe samotnou někam dovézt večer, když je provoz o trochu menší. Tak dík za podporu a všem přeju hlavně pevný nervy. PS: dneska mi manžel koupil dva zajíce na zadní sklo a prej je tam ještě napsáno něco jako že vy už jste zapomněli jak jste se učili řídit! hodnej no...

Když jsem se přihlásila do autoškoly, hrozně jsem se těšila,hlavně tedy na ty jízdy a představovala si jak budu jednou jezdit se svým autem.To jsem ale ještě netušila co mě čeká. První jízdu jsem jela s učitelem,který mně vzal veškerou chuť zůstat a pokračovat v autoškole.Byl arogantní,ponižoval,nic pořádně nevysvětlil,nikdo s ním nechtěl jezdit. Před druhou a třetí jízdou jsem už začínala mít první nepříjemný pocit,měla jsem z něj strach,celý den jsem cítila nervozitu,zvracela jsem.Z jeho řečí a chování jsem měla pocit,jako kdyby mě tu školu on zaplatil, ne já jim. Jízdy s ním byl pro mne úplný horor. Vyměnila jsem ho za instruktorku a myslela si, no žena-to bude v pohodě. Nebyla arogantní, ale za jízdy hrozně řvala a stresovala, ještě jsem ani nevyjela, už do mě zapíchla oči, nadechla se a už do začalo. Měli z ní strach i otřelí kluci.Vím,že je to těžké dělat instruktora,ale proč to někdo umí naučit v klidu a někdo to naučit neumí, navíc je hrubián. Takový do autoškoly nepatří.Takže si myslím, že ten strach a stres,který máme v sobě v době,kdy už začínáme sami jezdit, se svým autem, je v nás někdy zakořeněn již z doby autoškoly a je dost těžké se ho zbavit.To by si někteří instruktoři měli opravdu vážně uvědomit a chovat se k žákovi důstojně a tak,aby se žák necítil poníženě jako kus hadru na podlaze. Takoví řidiči-začátečníci jezdí potom i nadále s nervozitou,nevěří si a to je v provozu dost nebezpečné. Protože vznikají různé situace,které řidič musí umět rychle a promyšleně vyřešit. Stres mě provází pořád, ale jsem ráda,že jsem to nevzdala.Dá se to potom postupně vyjezdit ale trvá to dlouho a stojí to za to, když už potom jezdíte sami se svým autem. Ale ty nervy !! Jinak se učiím pořád, na silnici je stále něco nového.Jsem vděčná svému novému hodnému, instruktorovi,který mě dovedl v klidu ke zkouškám a chtěla bych mu ještě jednou poděkovat. Děkuju.

Dobrý den, dnes při závěrečkách jsem neudělala jízdy a přemýšlím, jestli má vůbec cenu chodit na další pokusy.Do autoškoly jsem se přihlásila z donucení z okolí, že řidičák je v dnešní době nutností a že "každý" se to naučí.Už v průběhu autoškoly jsem to chtěla vzdát, před každou jízdou hrozné nervy a špatně od žaludku. Mám problém s zatáčením, vždy mě to vynese do protisměru a nevím,jak si mám najet do křižovatky,abych nepřekážela a couvat mezi dvě auta je marný boj.

mám panickou hrůzu z řízení aut