Diskuse - Deprese

Všem hezký večer,už přetahuju,tak v půl desátý chodím spát,ale cítím se velice smutně,tak se mi ani nechce spát a vím,že budou blbý sny.Jsem ale rád ,že potíže vcelku zvládáte dobře.Mě je tak ouzko,já nevím,co mám dělat.Manželka spí,stává ve 3 hodiny,mají před velikonocema v masně hodně práce.Já,jak se mi zhoršila deprese,naštěstí už je to lepší,ale je ve mě takový pocit,že bych mohl někomu ublížit.řekl jsem to dneska psychiatrovi,říkal,že to patří k depresi,něco jako kompulsivní obsedantní porucha.Možná by stálo za to začít individualní pohovory s psychologem.Včera tak fajn a dneska mě to bere.Moc vás všechny zdravím a pěknou noc.L.

Jak pochopit co se s člověkem děje.Jsem vyloženě ukázkou co lze v lidském životě vydržet.V dětství jsem byla zneužívána vlastním otcem,po jeho odchodu od rodiny převzal mou výchovu starší bratr,který si ze mne udělal služku a tvora k fyzickému a psychickému teroru.Z domova jsem utekla do nefungujícího manželství,které vydrželo čtyři roky a po neúspěšné léčbě mé neplodnosti se rozpadlo. Následoval vztah s mužem o deset let starším,kdy jsem byla přesvědčená že je to ten pravý,chyba lávky,vše bylo fantastické do doby mého nastěhování k němu,stala jsem se majetkem,se kterým lze zacházet jakýmkoli způsobem.po třech letech soužití mi nastaly zdravotní problémy kdy jsem byla naprosto přesvědčená o tom,že jsem zcela k ničemu a chtěla jsem jen umřít.Z partnera se vyklubal člověk,který za jedenáct let pracoval zhruba rok,jinak byl nezaměstnaný,nebo nemocný.finančně jsem to táhla já,dřela jsem na jeho domě,na jeho zahradě a měla pocit,že jsem stále na návštěvě.Zasloužila jsem si jen hádky a mlácení.V loňském roce jsem našla sílu odejít a nebylo to snadné,nepřeji to ani úhlavnímu nepříteli.po pár měsících mi zemřel můj milovaný pes,na kterém jsem byla silně fixována a letošní rok mi začal rodinou trgédií,kdy během jednoho týdne zemřeli tři blízcí lidé z rodiny,položilo mě to a nyní jsem v péči psychiatra a nevím co se mnou dál,nejsem schopna dojít nakoupit,protože jsou tam lidé,nejsem schopna vyřídit cokoli v bance,v přítomnosti lidí mám neustále pocit nedostatku vzduchu, dusím se,je mi zle,vnitřně se chvěji,dostávám se do křeče a končím v nemocnici.Silná slova o tom,jak to zvládám už dávno nepoužívám. Přeceňovat se a volně jít mezi lidi,je nad mé lidské síly.Vím co je deprese a v dnešní době už chápu lidi,co si byli schopni sáhnout na život,ubíjí to a člověk neustále bojuje sám se sebou.S myšlenkou skončit to.

Jak pochopit co se s člověkem děje.Jsem vyloženě ukázkou co lze v lidském životě vydržet.V dětství jsem byla zneužívána vlastním otcem,po jeho odchodu od rodiny převzal mou výchovu starší bratr,který si ze mne udělal služku a tvora k fyzickému a psychickému teroru.Z domova jsem utekla do nefungujícího manželství,které vydrželo čtyři roky a po neúspěšné léčbě mé neplodnosti se rozpadlo. Následoval vztah s mužem o deset let starším,kdy jsem byla přesvědčená že je to ten pravý,chyba lávky,vše bylo fantastické do doby mého nastěhování k němu,stala jsem se majetkem,se kterým lze zacházet jakýmkoli způsobem.po třech letech soužití mi nastaly zdravotní problémy kdy jsem byla naprosto přesvědčená o tom,že jsem zcela k ničemu a chtěla jsem jen umřít.Z partnera se vyklubal člověk,který za jedenáct let pracoval zhruba rok,jinak byl nezaměstnaný,nebo nemocný.finančně jsem to táhla já,dřela jsem na jeho domě,na jeho zahradě a měla pocit,že jsem stále na návštěvě.Zasloužila jsem si jen hádky a mlácení.V loňském roce jsem našla sílu odejít a nebylo to snadné,nepřeji to ani úhlavnímu nepříteli.po pár měsících mi zemřel můj milovaný pes,na kterém jsem byla silně fixována a letošní rok mi začal rodinou trgédií,kdy během jednoho týdne zemřeli tři blízcí lidé z rodiny,položilo mě to a nyní jsem v péči psychiatra a nevím co se mnou dál,nejsem schopna dojít nakoupit,protože jsou tam lidé,nejsem schopna vyřídit cokoli v bance,v přítomnosti lidí mám neustále pocit nedostatku vzduchu, dusím se,je mi zle,vnitřně se chvěji,dostávám se do křeče a končím v nemocnici.Silná slova o tom,jak to zvládám už dávno nepoužívám. Přeceňovat se a volně jít mezi lidi,je nad mé lidské síly.Vím co je deprese a v dnešní době už chápu lidi,co si byli schopni sáhnout na život,ubíjí to a člověk neustále bojuje sám se sebou.S myšlenkou skončit to.

To nejdůležitější je ,že jsi péči psychiatra.Odhaduji,že máš asi panickou poruchu.Jaké máš léky?Nepočítej,že léky zaberou hned.Budou to týdny,ale pomalu se to bude lepšit.Většina z nás tady to prožila.Na tu poslední myšlenku zapomeň.Bude líp.Hodně sil a držím palce. Vydrž!!

ale trpí.

Dobrý den, asi nemám deprese, ale nějaké bloky... hrozně se bojím úřadů (nedonutím se tam jít...takže se nezaregistruji, narůstají penále a já se stále - i když s trápením - držím své neaktivity..., přestala jsme chodit do práce a nyní mě zřejmě vyhodí z fakulty... nechodím k dr. (u zubaře jsme nebyla přes 10 let... :-(
Nemohu si prostě pomoci, jsme naprosto ztracená a valím před sebou jakýsi velký balvan problémů, který za chvíli už asi neutalčím. Prosím, doporučili byste mi nějakou literaturu, či lékaře, který by mi mohl pomoci? děkuji

Maslím, že literatury je celkem dost, ale určitě bych vyhledala psychologa. Myslím, že pomáhá nám všem co tady píší, nemá cenu tyhle věci přecházet a trýznit se. Zbytečně se člověk pak propadá hlouběji a léčba je mmnohem delší.
ALKO A PÁJO, podle toho co píšete, máte obě dětičky, a tak jsem se chtěla zeptat, vrátily se vám trošku po léčbě AD emoce?
Cítite to hezké ke svým dětem, jako dřív? Děkuji moc za odpověď.

Ahoj.Tak to dnes docela ušlo.Škoda,že nebylo hezky,chtěl jsem něco dělat venku.Místo toho jsem uklízel v garáži,a při zvedání motokáry,co stavíme pro Danečka(dnes byl se mnou taky na PC,2x týdně chodí do školky) mě pěkně seklo v zádech(ty mám špatný).Inu starý dědek(1956).S vnukem jsem si představoval důchod,bačkory a fajfku, ale nějak to nevychází.Taky jsem si ulomil zub.Doufám,že jste se tak nesebepoškodili.Všem hodně sil,trpělivosti a hezký večer.ALKO,četla jsi "Miluj svůj život? Čauky

Ahoj, všechny vás moc zdravím a přeju pěkný večer.
ALKO, já jsem vždycky ráda, když vysvitne sluníčko a můžu si nasadit sluneční brýle. Připadám si za nima taková skrytá a chráněná... A jak máš vlastně staré děti?
LUBOŠI, jak se dnes cítíš, je to lepší než včera? Podle toho, co píšeš asi chodíš na skupinovou terapii. Já chodím k paní psycholožce na individuální pohovory a myslím si, že mi to moc pomáhá. Moc ti přeju, aby úzkosti zmizely a aby ses cítil dobře...
SARAH, zažila jsi toho opravdu hodně, ale důležité je, že chodíš k psychiatrovi a užíváš antidepresiva. Jak píše Honza, asi se jedná o panickou poruchu. Léky ti zaberou, i když je někdy těžké tomu uvěřit. Chce to hlavně čas a uvidíš, že bude líp.
XPEPE, myslím si, že tebe trápí agorafobie. Lidé s agorafobií se bojí opustit bezpečí domova. Mají strach z toho, že by se jim mohlo udělat špatně na místě, kde není dostupná pomoc... Určitě bych vyhledala pomoc psychologa a psychiatra. Přeju ti hodně štěstí.
MARCELKO, já mám skoro čtyřletou holčičku a musím říct, že nejhorší pro mě bylo to, že jsem se nedokázala s ní a z ní radovat... Mám ji ráda nade všechno, je to moje zlatíčko, ale prostě to nešlo, i když jsem chtěla sebevíc. Vyčítala jsem si to, trápila se, byla jsem nervózní a tím jsem si své potíže zhoršovala. Když ale antidepresiva začaly zabírat, tak se díkybohu upravily i ty emoce. Nejsem sice schopná brečet, ale zase prožívám to hezké a raduju se ze své malé dcerky. Uvidíš Marcelko, že to přijde, chce to čas.
LILI, v práci je dobře, sice se za celou směnu nezastavím, ale aspoň není čas na nějaké smutnění nebo špatné myšlenky. Malá je ve školce moc spokojená, tak jsem ráda, že to tak dobře snáší. Pořád ještě dobírám ty staré antidepresiva a na ty nové (s postupným uvolňováním) přejdu asi až příští týden. Ty zvláštní sny mám Lili doteď. Je to těmi antidepresivy. Mě se zdá za noc strašná spousta snů, živých, barevných, takový mišmaš... a ráno si je skoro všechny pamatuju.
HONZO, jaký starý děděk?!! Můj taťka je taky ročník 56 a je to chlap v nejlepších letech ;-) Na bačkory a fajfku je ještě spousta času :-)
MALÍŘKO a jak se daří tobě? Snad je to už lepší... Myslím na tebe.
Mějte se všichni hezky a dobrou noc přeju.

Zdravím všechny milé duše,
Ale nejsem schopná nic pořádného napsat. Asi před hodinou a půl jsem si přečetla příspěvek Sarah a nechápu nic...
Přemýšlím, co ti, Sarah, poradit, jak ti podat pomocnou ruku, ale nenapadá mě nic, než že ti posílám spoustu pozitiví energie :-) :-) :-)
A měla bys o všem, co jsi prožila dopodrobna a často mluvit, nebo si to zapisovat a pak to všechno, list po listu spálit a spláchnout do OO (to je takový očistný rituál). To, že se bojíš vycházet, zařizovat, patří k depce a já to mám taky. Snaž se nějak vydržet, dokud nezaberou léky. Máš nějaké zájmy? Třeba pletení, šití. Je dobré zaměstnat se nějakou monotónní činností.
Lili, jsem ráda, že se ti na horách líbilo a těšíš se na koníka :-) Mě je zase hůř.
Pájo, ty jsi silná osobnost a víš si se vším rady, tak jen tak dál!
Xpepe, to bude asi opravdu agorafobie, nebo PP (čteš si jejich diskuze zde?). Ale chtělo by to něco s tím dělat, jinak si zkazíš život.
Honzo, Luboši, taky vás zdravím a přeju klidnou noc s krásnými sny!

Ahoj, můžeš napsat odkud jsi a kolik Ti je let ? Ten balvan se dá určitě rozebrat na menší kamínky a postupně je odkládat. Jo, jsem Lenka z disk. Agorafobie a jsem tady poprvé, jen jsem se přehmátla.Myslím, že patříš k nám. O úřadech bych mohla vyprávět, mám propadlou občanku, nejsem schopná dojít k fotografovi, u zubaře jsem nebyla stejně dlouho. Nakoukni k nám, ať tady nepíšu mimo téma. Nemohla bys přerušit studium třeba na rok ? Spousta věcí se dá vyřídit po telefonu nebo písemně. Nemáš pomoc v rodině ? Je dobře, že ses ozvala a přijď taky k nám, třeba se Ti uleví. L.

Mam snad tu nejtezsi depresi,jakou tu popsala pani.asi uz 3 roky,jenze ja vubec nechapala co se se mnou deje,smutek,uzkost nastavaly vecer,nebo behem dne.az kdyz to bylo v kritickem stavu,jsem vyhledala pomoc,uzivam leky.Dpoufam ze mi pomohou.Jinak kdybych vedela ze ty stvay,strach,uzkost ze to je dprese,sla bych hned.Myslela jsem ze to zvladnu sama.Bohuzel nemame tu rodinu,ktera drzi pohromade,a ani dost pratel.Po skole si vsichni rozutekly...Takze o to je to horsi.nevim jak dal,poradte prosim nejakeho DOBREHO psychologa,nebo psychoterapeuta.DIKY MOC!!!

Mam snad tu nejtezsi depresi,jakou tu popsala pani.asi uz 3 roky,jenze ja vubec nechapala co se se mnou deje,smutek,uzkost nastavaly vecer,nebo behem dne.az kdyz to bylo v kritickem stavu,jsem vyhledala pomoc,uzivam leky.Dpoufam ze mi pomohou.Jinak kdybych vedela ze ty stvay,strach,uzkost ze to je dprese,sla bych hned.Myslela jsem ze to zvladnu sama.Bohuzel nemame tu rodinu,ktera drzi pohromade,a ani dost pratel.Po skole si vsichni rozutekly...Takze o to je to horsi.nevim jak dal,poradte prosim nejakeho DOBREHO psychologa,nebo psychoterapeuta.DIKY MOC!!!

Ahoj. Jestli tomu rozumím, k lékaři nebo psychiatrovi chodíš.Na Těžké deprese je ale lepší psychiatr.Léky užíváš,teď vydržet než zaberou.Jak jsi tu asi vyčetla.není to hned, ale určitě.Co se tyče psychologa,téměř každý ho tu doporučuje.Já se léčím s dep. 24 let,nikdy mi ho nikdo nedoporučil,nepotřeboval jsem ho.Případ od případu.Podle některých lidí v největší krizi někdy ani rodina a přátelé nechybí.Já např.jsem přátele odmítal.Takže teď jen vydržet,určitě se to zlepší.Držím palce a dost sil.Hezký den

Ahoj všichni, mně bylo už moc dobře, chtěla jsem vás zpětně dočíst, ale nějak jsem ani nezapla včera počítač. Včera jsem se dala do chystání věcí na burzu a nemám to hotový. Vypadá to tu jak po granátu. Deník mě psát nebaví, včera jsem si vzala Riv. na spaní a že se vyspím, jenže malá měla horečku a chtěla spát u mě a pořád mě kopala do břicha, tak jsem toho moc nenaspala a koukám dnes jako múra:-(
HONZO, nečetla jsem to a ani neznám autora. Hele, Daneček chodí dvakrát týdně do školky? To asi jenom do oběda? Nebo tam spinká? Já děcka ještě nepřihlásila, chci aby od září taky chodily. Doufám, že už nemají plno.
MARCELKO, ke tvé otázce, mně se emoce opět vrátily, když se mi udělalo líp. Verunka je andílek, ráda se mazlí a hladí i mě, je to moc krásný. Vojta ten moc ne, ten zbožňuje švagra, protože na něj nezakřičí a my co na ně křičíme, jsme špatní. Ale když jdu na něho po dobrém, udělá pro mě všechno bez řečí. Nejvíc mi vadilo, že nechtějí uklízet hračky, vždycky jsem se rozčílila a udělalo se mi moc špatně. Psych. mi poradil, ať je nějak obelstím. Tak jim třeba slíbím, že jim vyndám zakrslýho králíka z akvárka, ale že musí uklidit, protože kdyby něco snědl, bolelo by ho bříško. Nebo řeknu, že pojedeme k babi Eli a to je taky frčák, hrozně babičku zbožňujou a i já, jezdíme k ní často a rádi.
LILI, mně je jakž takž, ale bylo mi i líp a samozřejmě daleko hůř. Nebaví mě psát ten deník, jsem z toho nervózní, nejradši bych to spálila v kotli. Mám teď dny kdy mě nic moc nebaví a přitom musím připravit to oblečení na burzu a do toho mám narozky a jsou Velikonoce - hrozný vyhlídky. Jinak mně psychiatrička napsala na recept ten hořčík, ale myslím, že je i volně prodejný - nevím přesně. Pravda je, že mě teď ta hlava tolik nebolí, jen občas a míň. Snažím se i víc pít, tak to bude asi i tím.
PÁJO, dětem teď bylo 3,5 roku, máme dvojčata Veroniku a Vojtu a do toho mám černého kokra Kelly - 7let, to je moje nejstarší a nejrozmazlenější "dítě", je pořád za mnou. Když brečím, líže mi slzy, když mi bylo hodně zle, nehla se ode mě. Chodí za mnou i na záchod, hlavně když cítí, že mi není fajn. Mám děti ještě doma, do školky nechodí, nezvládla bych je tam vozit, teď už teda asi jo. Nemám je kam dát, naši zemřeli a mám jen babičku Eli, té je nechci nechávat samotné, protože tam bydlí dvě děti od bráchy a je toho na ní pak moc. Jinak sem jezdí teta, ale ona je taková hlučná a trochu jednodušší, tak to s ní nemám taky jednoduchý. Tchán chlastá a tchýně ho hlídá a shání po vsi, takže musím čekat, když děda odpadne, že ona si je někdy vezme:-(
SARAH, je mi moc líto, co píšeš, piš sem víc, jestli ti to pomůže. Opravdu musíš vydržet než zaberou léky. A jak ti radí Malířka, zkus pořád něco dělat, mně hodně pomohlo skládat puzzle:-)
MALÍŘKO, je ti dobře, píšeš teď opravdu krátce a smutně, na to nejsme zvyklí.
LUBOŠI, a jak je dnes tobě? lepší než včera?