Diskuse - Deprese

Dobrý večer všem :-) Jak jste prožili dnešní den? Já si vždycky ráno přečtu vaše příspěvky a pobrečím si...
Všichni mě chválíte s tím pohybem, začínám se stydět. Jako bych se vytahovala, ale je to tak, že ho mám předepsaný od cvokařky. A taky mám tahouna, kamarádku, která mě vykope, i když je mi mizerně.
Honzo, kdybychom tak věděli, proč se nám zdá to, co se nám zdá. Mě se dnes zdálo, že mi padaly vlasy děsným způsobem (v podstatě mám o ně opravdu strach, plešatá ženská není nic moc). Ty jsi třeba četl knížku o středověku a při tom jsi mimoděk přemýšlel, co by s tebou bylo, kdybys žil v době, kdy nebyli cvokaři ani léky...a hned to máme ve snech. Jako by mozek vyhazoval přebytečné informace, aby se nepřetěžoval.
Komanče si teda pamatuju! Taky jsem zvonila klíčema.
Už se nedivím, že sis uhnal D., jen by mě zajímalo, proč ta mrcha ráda týrá hodné lidi, kteří by (doufám) ani kuřeti neublížili. Grázlíkům se asi vyhýbá, ti si nic moc nepřipouštějí.
Já teda, Honzo, čudím, nezvládla bych D, Ú a k tomu absťák. Jsi teda HODNĚ DOBREJ ! Ale někdy mi to kupodivu nechutná, možná díky AD.
Teď jsem četla o placebu místo účinných látek v AD. Já tomu moc nevěřím. Ono se vždycky něco napíše, vyvolá se senzace a za čas zase napíšou o tom samém opak. Z čeho by taky ti novináři byli živi?! No, necháme se překvapit, co se bude dít dál.
Klidnou noc a JEN SAMÉ KRÁSNÉ SNY :-)

Ahoj Pájo,
já ti moc moc moc přeju, abys zvládla v pohodě svou práci, včetně nočních. Máš záslužnou, náročnou a smysluplnou práci. Na jakém oddělení? Vloni jsem pobyla 4 dny na urologii, byla tam jedna sestřička, hotový anděl, ta nás léčila už tím, jak vešla, usmála se, pozdravila a navíc byla i hezká.
Jak to budeš dělat s prckem? Moje máti pracovala jako sestra jen do doby, než jsem se narodila a po mateřské už se nevrátila právě kvůli nočním (otec studoval při zaměstnání).
Takže, ještě jednou, hodně zdraví, síly, energie, pohody a sluníčka :-))))

Hezký večer, vtírám se k vám drze na stránky. Odkud, Honzo, prosím, jsi?

Od Litomyšle,Proč? Čau

Ahoj Honzo, Jakou jsi dnes měl noc? Já si sny dnes nepamatuju.
Včera navečer se mi po dlouhé době udělalo trochu dobře (polevila úzkost). Možná to bylo tím, že přišel na návštěvu kamarád (spravovat počítač), pěkně jsme pokecali... Ježíši, to byla úleva, když jsem se cítila chvíli normálně, jako před D!
Všem příjemný den:-)))

Ahoj.Jak jste se vyspali?Musím se pochválit,že dobře, od22oo do 6oo,Což je po dvou měsících.Ale musel jsem si léky nastavit sám. 1NEUROL na noc, ale s těmi ve dne musím moc šetřit .Jinak mám čím dál větší nutkání,že bych měl něco dělat.Hezký den

Honzo, tak se poslechni a běž něco dělat! A pak napiš.
Já jsem dostala od druha za úkol jet koupit slivovici (v marketu je nějaká sleva), ale na kole je to dost daleko v tomhle chladnu a autobusem teda nepojedu, nejsem blázen :-)))
Tak si jdu patlat barvičky.
Jo, posílám vám všem pozitivní energii......

Ahoj všichni děkuji za pochopení ale já bych ráda pochopila právě brášku PROČ? Pomožte mi ho pochopit. Vy kteří jste to zvládli a odehnali jste od sebe tu sebevradu. Napište mi prosím čím ten člověk prochází jak se cíti jestli myslí na okolí na své blízké a tak děkuji předem. Je to pro mě důležité ja ho musím pochopit. pa martas

Ahoj Martas,
víš, to není u každého stejné, ale myslím si, že je to takový zkrat v mozku (chemie). Mě osobně bylo na sebevraždu před 4 lety. Je ti "blbě" (všechno od žaludku až po krk sevřené - to se nedá popsat zdravému člověku) a nemáš pře tím "blbě" kam utéct, nic nepomáhá. A ty toužíš jen po úlevě. Aby to přestalo. Nemůžeš nic dělat, nic tě nebaví, u ničeho nevydržíš, k ničemu se nedonutíš, nervy tě týrají, žaludek se neustále zvedá, nepozřeš sousto. Nemáš se o co opřít, nic tě netěší, nikdo a nic ti nemomůže, ani léky, přítomnost přátel. Budoucnost nevidíš žádnou, nebo si říkáš, co budu dělat, je mi tak zle, takhle přece nemůžu existovat dalších několik desítek let! Ocitneš se v začarovaném kruhu, z kterého nemůžeš vyjít ven. Jediné vysvobození z tohto stavu objevíš v konci. Řekneš si, když to skončím, usnu a bude mi dobře (protože jedině ve spánku je ti dobře, když o sobě nevíš - aspoň mě jo - když se probudím, mám po náladě z toho, že jsem zase tady).
Ale jak říkám, není to u všech stejné. A těžko pochopíš "depresívní úzkostnou bolest", když ji, zaplaťpánbůh, nemůžeš ucítit. Možná najdeš nějaké inf. na netu. (Já jsem se sem taky dostala tak, že jsem onemocněla a hledala na netu nějaké vysvětlení, proč, jestli jsem normální, jakou mám šanci na uzdravení atd.)
Možná ti ostatní napíší něco jiného, tohle jsou moje zkušenosti....

Martas, ahojky, po delší době jsem mrkla na tuhle diskuzi a to co píšeš mě moc moc mrzí, je mi to tak líto, můj kamarád a jednu dobu přítel udělal to samé. Já sama trpím těžkou formou deprese od puberty a v té nejtěžší fázi mě od sebevraždy dělily dny.A to jen proto, že jsem se prostě nedokázala ani zvednou z postele, abych si ty žíly šla podřezat, prostě jsem neměla sílu vůbec na nic, jen jsem na to pořád myslela, jak to udělám a že už bude pokoj. Nebylo to u mě impulzivní jako u tvého brášky. Víš, v tu chvíli nemyslíš na nic. Ani na svojí rodinu, ani na to co když se to nepovede a budeš zmrzačená, ani na to, že by mohlo být líp. Prostě hlavu ti zaplňuje jen obrovské zoufalství a není tam ani střípek naděje a povzbuzení. Myšlenky na to, že v téhle bolesti budeš žít dál, je nesnesitelná, chceš z toho utéct, jedno jak a jedno co budou cítit ti kolem. Mě tehdy pomohla obrovská náhoda, mému kamarádovi a jeden čas i lásce Vláďovi nic. Byl oblibený, každý ho měl rád, moc hezkej kluk, měl nadání pro hudbu. Jednou našli jeho auto, otevřené, odstavené na silnici. Našli ho za tři dny, oběšeného v lese. On prostě asi jel tím autem a najednou, z ničeho nic zastavil, šel si najít strom a skončil to. Asi jako třeba Svoboda. Z náhlého popudu. Je to líto o to víc, že tomu člověku šlo pomoci. Třeba ty pomůžeš někomu jinému, když víš....papa

Díky za vaši odpověd . Tak jak popiseješ Vláďu takovy byl i bráška. Měl tolik přátel a neuměl se nikomu svěřit mě to tak bolí a není z toho cesta ven. Zrovna těd je to pul roku tím myslím i tuto hodinu . Byl tak pohodový krásný kluk holkypo něm šíleli tak proč? Vím už je zbytečné to řešit ale mi to hlava pořád nebere. meli jsme hezký sourozenecký vztah a teď je všechno v h**zlu. Chci ho zpátky

Bolí to a vždycky bolet bude. Po Vláďovi taky ženský šílely, byl blonďák s krásně modrýma očima, neuvěřitelně galantní, holce podržel dveře, pustil jí před sebe, pomohl do kabátu...vždycky jsem si říkala že takhle úžasní kluci už neexistují, tak proč on? Asi je to o tom, mluvit o sobě...s tím já problém nikdy neměla a každému jsem na sebe řekla všechno, párkrát se mi to vysmtilo, ale taky zachránilo, když jsem se zmínila před někým, kdo čirou náhodou znal psychiatra, zmínil se zase před ním a doktor už mi ťukal na dveře. Kdybych o tom nemluvila, sama od sebe každému necpala jak je mi zle, už tady asi nejsem :-(

Ahoj MALÍŘKO,jsi moc hodná, děkuju za přání, taky věřím, že to budu zvládat v pohodě. Nastupuju na interní oddělení. S prckem to bude složitější, ale snad to nějak zvládneme. Do školky ji bude vodit manžel a já ji budu vyzvedávat... a když budu mít odpolední, tak se zapojí babičky nebo kamarádky :-) Jo a vůbec se nevytahuješ, jsi dobrá! A taky máš štěstí na skvělou kámošku, to moc pomáhá :-) Jsem ráda, že ses včera k večeru cítila líp, vím, jaká to je úleva. když se člověk cítí zase "normálně". Přeju ti víc a víc takových dnů. A jak se dnes cítíš, maluješ? U nás je docela škaredě, vypadá to na déšť.
Ahoj HONZO, to je fajn, že ses dobře vyspal, člověku to dodá sílu a trochu optimismu. Sám jsi přišel na to, kolik Neurolu na noc ti vyhovuje, to je dobře. A jestli máš čím dál větší nutkání něco dělat, tak neváhej a jdi do toho :-)
Ahoj MARTAS, je mi líto, co se stalo... Já osobně jsem o sebevraždě nikdy neuvažovala, snad i díky mojí malé dcerce... možná jsem jenom přemýšlele, jak strašně velká úleva by to byla, ale nikdy jsem se o to nepokusila - naštěstí. S tím, co píše Malířka i Peťa 100% souhlasím, všechno vidíš beznadějně, hrozně to bolí a nemáš se před tím kam schovat. Dobře ti je jenom když spíš, o ničem nevíš a nic tě nebolí... tak možná proto...Přeju ti hodně sil a spoustu štěstných dní.
Zdravím taky LILI, LUBOŠE a všechny ostatní "kolegy" a přeju pěkný den.

Přeju vám všem hezký i když deštivý den.Já si myslím,Martas,že tvůj brácha byl strašně hodný,muselo ho něco ranit,nedokázal to nikomu říct a proto se rozhodl tak nešťastně,trochu to píšu z vlastní zkušenosti,kdy mi bylo líto,co se stalo,dva dny jsem to v sobě dusil a pak jsem spolykal prášky.Už je to dávno,bylo to moje první setkání s psychiatrií.Když jsem onemocněl depresí,mockrát jsem vymýšlel,jak spáchat sebevraždu.Je mi moc líto,co se ti přihodilo.Jinak Malířko a Honzo,taky mě děsí sny,já se po nich vzbudím,ale pak je zaspím.Ale asi před týdnem se mi zdálo jak naše dvouletá vnučka stojí na kolejích a dva vlaky jeli proti sobě a začali ji mačkat,to už jsem do rána neusnul.Taky se mnou manželka zatřepe,že křičím o pomoc.Taky jste mi přimoměli relaxaci,už jsem na ní zapoměl,že bych si ji mohl pustit,když je mi zle.Mám dvě od Cimickýho a jednu mluví žena.V léčebně byla každý den relaxace,taky nám pouštěly od pana Moravce.Pěkný.Ale nejkrásnější byla,když nám ji četla jedna sestřička.Ta má nádherný hlas.Ale já jsem se moc neuvolnil,protože mám dost velké poruchy soustředění.Pájo,moc ti přeju,aby se ti v práci líbilo,já jsem strávil dohromady asi tři a půl roku v posledních osmi letech na psychiatrii a ani o jedný sestřičce bych nemohl říct křivého slova.Jak se krásně starali o lidi s demencí a když jsem byl na lehčích odděleních byli strašně hodný.Loni jsem byl na interně,když jsem sebou seknul,už podruhý v důsledku ztráty tlaku,taky super,když někdy čtu o sestřičkách,,jak je pomlouvají,moc tomu nevěřím,po vlastních zkušenostech.Je to těžká a psychicky náročná práce.A nakonec,je mi podstatně lépe,měl jsem z léčebny strach,tak jsem šťastnej,že mi léky zabraly,No a tak jsem se vydal střihat jablůňky,už jsem stříhal třetí a levou rukou jsem chytil větvičku přímo proti nůžkám.Cvak a roztříhl jsem si ukazováček,takže chirurgie,šití a tak to dostříhám tak za deset až čtrnáct dní,Jsem kopyto.Tak vám přeju hodně sluníčka v duši.L.

Ahoj já jsem váš tichý společník, čtu si vás, psala jsem k vám dřív, než mě holky zavedly na Panikářky. Teď obojí nestíhám.:-(

Honzíku, jen tak. Já jen, že nám tu včera taky nešel proud asi do dvou hodin. Je zvláštní jak je svět malej. Že třeba bydlíš kousek ode mě a jsi na tom stejně jako já:-(( Já jsem na všechno sama. Nikdo mě nechápe a tady na vsi si každý myslí si, že jsem blázen. Není to jako ve městě, když se lidé potkávají a neznají. Mě nechápe ani manžel, teď je mi už lépe ale tak před měsícem - hrůza! Nějaká pomoc? Nic. Kdo depresi nezažil a neprošel tou hroznou úzkostí a bolestí, nepochopí......

Tak hezký den vám všem. AHOJ