Diskuse - Deprese

Marcelo, trápí Tě více smutek anebo úzkost?Já mám nejen deprese, ale také trpím úzkostma.Doktor Ti asi nechá vyplnit takový test anebo se Tě bude ptát na otázky a pak Ti přesně řekne co a jak..Přeju hodně štěstí!Měj se moc krásně

Ahoj malířko.Ty úzkosti máš ve spojitosti s depresemi?_Já jo.Přes den jsem na netu,čtu,nebo u vnuka(máme dvougenerační dům).Jak se mám do něče ho dát ,konec.Nejvíc mi vadí,že si netroufnu jet autem a musím vždy někoho ukecat.Připadám si jak nějaký dement .A to je bavorák můj největší koníček..Neurol je dobrý,ale návykový a vyžaduje čím dál větší dávky.Ale četl jsem zde,že existují silnější léky na úzkost.co máš ty?

Ahoj Lili, Pájo, Honzo!
Lili, jsem ráda, že jezdíš na koni a vůbec začínáš být aktivní, to je dobré znamení, že se uzdravuješ (doplňuješ energii). Ty koně jsou zázrak :-) Zvířátko už nemám (měla jsem 15 let psa, ale před 2 lety odešel do psího nebe). Přítel, s kterým žiju, má akvárium a s rybičkami si moc nepopovídám.
Dnes, pokud vydrží počasí, se pojedeme projet na kolech do přírody, to mi určitě dodá serotonin i adrenalin, takže se budu cítit líp. Kdybych měla koně, asi bych z něho neslezla :-)
Honzo, mám anxiózní depresi (úzkostnou). Taky si připadám, jako dement, i když mám jiný problém s úzkostí, než ty. Ale psycholožka mi sdělila, že nejsem duševně nemocná, jelikož nemám bludy a halucinace. Pouze mi v mozku chybí určité chemické látky, které tam ostatní mají .Přirovnává to k diabetikům, kteří si musejí dodávat inzulín (mě chybí serotonin, dopamin, adrenalin a kdoví, co ještě). Beru něco přes měsíc lék Olwexya, je to novinka, s prodlouženým účinkem zpětně vychytává serotonin, zatím necítím zlepšení (k němu si mám příležitostně zobnout Lexaurin). Předtím jsem brala několik týdnů Apo-sertral, který mi v minulosti několikrát pomohl, ale nyní už ne.
Taky se hrozně cítím ve společnosti více cizích lidí, třeba v restauraci, v divadle na koncertě. Kamarádčin druh mi řekl, že mám asi sociální fóbii (a to jsem 14 let pracovala s lidmi). Ale když jdu se známými, cítím se o něco líp (třeba s kamarádkou do posilovny, na kávu, do obchodu).
Zdravím všechny a přeju zlepšení zdraví! Těším se na další příspěvky.

Ahoj Lili, já vlastně ani nevím co mě trápí víc.Pociťuji ztrátu emocí, když se na mě pověsí moje děti někdy mi připadá, že jsou cizí. Dřív jsem byla štastná teď si připadám jako by všechno běželo mimo mě. Najednou mám pocit jak mě doslova vcucne úzkost, chvíli nevím kudy kam, chce se mi bulet a za chvíli je to zas normální. Nejlepší je pro mě spánek. Dneska je venku ale nádherně, jindy by měto těšilo, teď to spíš přežívám. Naštěstí jsem schopná se chovat k dětem tak aby to na mě nebylo znát. Okolní činnosti mě zatím nevadí dělat. jenom vím na 100% , že oporu ve svém manželovi rozhodně nemám. Strašně se poslední dobou hádáme a to ií v situaci, kdy to není potřeba. Tak se stím peru sama. vždycky 2 dny je mi dobře, pak to na mě sedne a je to v háji. Já chci být, ale moc zdravá, tohle mě ničí. Z angíny se člověk vyleží a jeto, ale tohle je pro mě nové a děsné. snad mi psycholog pomůže. Vkládám do mé návštěvy u něj velké naděje.. Držte mi palečky.

ja mam ten sami nazor.prosla sem si pred 2 lety peklem.problemy v praci,s dcerou atd.nejprve sem se trapila pak sem zacla z niceho nic brecet a to me zniceho nic prepadlo a pak se mi udelalo 3krat spatne.mzitky pred ocima horko strach na prsou bolest ,spatne se mi dychalo,nemohla sem udrzet rovnovahu a bylo mi na zvraceni tak mi rekli ze to je od nervu ale ja neverila,bala sem se chodit i do obchodu a z bytu sem nevysla 2mesice musel me nekdo doprovazet.pak sem dostala antidepresiva a beru oxazepam ale nejsem to uz ja necitim se dobre.vraci se to a blbe se s tim zije vubec nevim zda se to nekdy zlepsi ale mam to uz pry do konce zivota a to mi je 34let.

Ahoj Malířko, jsi moc šikovná, že jsi s tou potvorou depkou tak bojovala a nedala ses! Malovala jsi obrazy a šla sis zacvičit, i když ses cítila mizerně - a to je strašně dobře :-) Já jsem teď byla dva dny s manželem a malou se známýma na chatě. Byla tam ještě spousta sněhu, tak jsme bobovali a bylo to moc fajn :-) Včera jsem měla sice trochu obavy, jestli mi nebude špatně, ale čerstvý vzduch a změna prostředí mi vyloženě prospěly. A dnes jsem se cítila od rána moc dobře, kéž by to tak bylo napořád :-)
JANI, klidně napiš, co tě trápí, můžeme si tady povídat :-)
HONZO, myslím si, že za šest týdnů by jsi už měl pozorovat nějaké zlepšení. Možná, že potřebuješ vyšší dávku, nebo jiná antidepresiva. Řekni to příště svému lékaři.
MARCELKO, strašně moc chápu, jak se cítíš. Já jsem na tom byla úplně stejně jako ty, ale s tím rozdílem, že mám velkou oporu v manželovi a to mi strašně moc pomáhá. Mrzí mě, že u tebe to tak není. K psychologovi určitě běž, mě osobně psychoterapie strašně moc pomáhá. Vždycky se potom cítím klidnější a taková plná síly, že to všechno zvládnu. Držím palečky a hodně štěstí :-)
LILI, jsem moc ráda, že se cítíš líp, jen tak dál :-) Já si vždycky představím, jak se proháníš přírodou na tom koníkovi a hned se musím usmívat... já mám koně hrozně ráda. Moje kamarádka má doma taky koně a občas, když k ní dojedeme, tak se taky projedu, je to super pocit :-)
ESTER, mrzí mě, že se necítíš dobře. Napadá mě, jestli bereš ta správná antidepresiva... Je možné, že ti nevyhovují a chtělo by to vyzkoušet něco jiného. Když jsem brala AD poprvé, tak mi zabraly asi za 3-4 týdny a postupně jsem se cítila úplně dobře, normálně - prostě stejně jako dřív. Nevzdávej to a řekni to svému lékaři. Přeju ti hodně štěstí!
Pěkný nedělní večer a ať je všem čím dál líp!!!

Ahoj všichni. Ted v pátek to bude pul roku co se mi oběsil bráška, bylo mu 20.Měl holku se kterou chodil 2 roky, Poslední dobou to bylo mezi něma dost napjaté a tak se na prázdniny rozešli. Chtěli si od sebe odpočinout. Ke konci prázdnin se dali dohromady ale ona ho podvedla. V ten den kdy mu to kamarádi řekli tak ho viděli naposledy. S nejlepším kámošem šel domu ze zábavy on mu říkal kašli na ni maš na lepší v sobotu pojedem zapařit. Bráška mu odpověděl v sobotu nikam nepojedu a na rozcestí ulice se rozloučili a každy šel domu jenže bráška domů došel aby si z garáževzal provaz nužky a pití a šel k onomu stromu kousek od domova. Všichni ho hledali volali mu ale on to nebral. My jsme s bráškou měli pěkny vztah a tak mi mamka napsala na dovolenou co vlastně děje abych mu zavolala že mi to třeba vezme. Byla jem tisíce kilometru daleko a nemohla jsem nic dělat tak jako těd už s tí nic neudělám. Bylka jem bezmocná. A on už měl tel vypnuty, Nereagoval už na nikoho a na nic. Druhy den to udělal. Nikdo mi nechtěl nic říct ale já na ně tlačila až mi mamka do telefonu řekla MIŠA SE OBĚSIL JE MRTVY. Na tyto slova nezapomenu dosmrti. Z dovolené jsem se vracela na pohřeb svého milovaného brášky ktery mi stršně chybí a vim že už mi ho nikdo nevrátí dala bych za to cokoli kdyby se dal vrátit čas. Ale to už nejde.Nikdy vživotě by mě nenapadlo že mě to může potkat a proč zrovna on? Do ted jsme jen tápali PROČ vlastně, dávali vinu ji. Nenechal žádný dopis na rozoučenou jen poslal sms že už se nevráti a at mu to odpustíme.do poslední chvíle jem věřila že se stoho opije a vrátí se spátky domů. Ale tak to nebylo. Včera jsem si poprvé najela na tyto stránky a vše mi došlo. Všechny příznaky na deprese měl jen jsme to nepoznali vlastně mě to vživotě ani nenapadlo že by ho zužovali zrovna deprese. Ani nevím jestli o sobě vůbec věděl že ma deprese. Jsem s toho zničená bylo to jak z čistého nebe. Mam 5 letého syna ktery mě drží nad vodou.Na brášku Nikdy vživotě nezapomenu a už navždy mi bude chybět. Vy co stejně uvažujete jako on nedělejte to ubližíte ne jen sobě ale i ostatním. Vím co říkam není den co bych kvuli němu neuronila ani slzu a to i těd co to píšu a čím je todýl co tady není tím je to horší. Omlouvám se za pravopisné chyby ale jem uplakaná acelá se třesu pa martas.

Ahoj Marťo,
při přečtení tvého příspěvku jsem měla slzy na krajíčku. Je mi strašně moc líto, toho co se stalo. Je mi líto každé zbytečné smrti mladého člověka. Musela to pro vás být strašná tána... Vím, že na brášku nikdy nezapomeneš, to ani nejde... Přeju ti spoustu pohodových dní a spoustu radosti s tvým synkem... a hodně štěstí v životě. Drž se, Pája.

Martas,je to asi to nejhorší co se ti mohlo přihodit,přijít o milovanou osobu,navíc tak zbytečně.Je mi to líto,nevím co napsat,mám husí kůži,slzy na krajíčku,přeji hodně sil tobě a celé rodině..Doufám,že budeš prožívat už jen samo krásné věci,tvůj bráška ti zůstane navždy v srdíčku..určitě se na vás zhora dívá a je mu dobře....držímn palce.Eva

Ahoj Marťas, jde mi mráz po těle.Díky za tvůj dopis.... Tohle se taky stalo známé mé kamrádky, že se jí zabil (skokem z paneláku) dvacetiletý syn, a dodnes nikdo neví, proč. Koho se to osobně netýká, nemůže pochopit...
Já vím, že spousta "depkařů" skončí sebevraždou. Ale někdy je nám tak bídně a není před tím kam utéct, že člověk pomyslí i na tohle. Ale kdo D neměl, nepochopí tu "naši bolest". Nejhorší na tomhle činu je, že se ublíží těm, co zůstanou.......
Marťas drž se, mysli na bráchu v dobrém, pokus se mu odpustit. Odpuštění je (prý) takový univerzální lék na bolest duše. Vím, že je to těžký.
Ahoj Pájo, ty mi už připadáš skoro zdravá :-) Podle toho, jak píšeš, co jsi dělala a jak ses cítila. Moc ti to přeju!

Ahoj, ani nevíte jak jsem ráda, že tu tyhle stránky jsou. Ćlověk se tu může "vybulet" a uvědomit sdi, že na to není sám. Neznáte někdo cestu jak to sám svou vlasní vůlí trochu přemoci. Vím, že budu brát léky, bude to asi znít divně, ale docela se na ně těším, protože mě vrátí do normálního života, i když jak tady čtu, nejsem na tom tak špatně, vím že může být i hůř. Ale mám děti a moc bych si přála, aby měli šťastnou mámu. Snad se mi pak srovná i manželství, i v to moc nedoufám. Ale možná pak najdu konečně sílu se stím i vypořádat. díky moc za tyhle stránky, je tu sice smutno, ale sdílená bolest, je poloviční bolest a smutek mi připadá vzdálený. Ahoj a ráda se vrátím .

Ahoj Marcelo,
přemoci to vlastní vůlí sme zkoušeli asi všichni, ale bohužel, chemie je chemie (v mozku) a na tu i je ta nejsilnější vůle krátká. Ale většinou se začíná s psychologem. Teprve, když se potíže objeví znovu, ordinují se léky, mozku se dodává to, co mu chybí.

Malířko, to jsi mě moc potěšila, že ti už připadám skoro zdravá :-))) Já si tak někdy taky připadám. Většinou, když mám spoustu práce a vyřizování a nemám tolik času "depkařit". Z toho se pak se ale zase ráno vzbudím a cítím úzkosta strach... a taky když se třeba pochválím, že mi bylo celý den dobře, tak mám pak strach, jestli jsem to třeba nezakřikla... ;-) Dnes je to ale v pohodě, od rána svítí sluníčko, tak s malou vyrazím po školce někam na procházku.
Marci, jak ti píše Malířka, snažíme se to přemoct všichni, ale jenom psychoterapií jdou zvládnout spíš ty lehčí formy deprese a úzkostí. Já jsem taky nejdřív chodila jenom k paní psycholožce a teprve když viděla, že se to nelepší, (spíš naopak, bylo mi čím dál hůř, pořád jsem brečela a nemohla jsem se starat o malou - i když jsem sebevíc chtěla... ), tak mě poslala k psychiatrovi a dostala jsem AD. Myslím si, že kombinace AD + psychoterapie je ta nejúčinnější. Držím ti pěstičky, ať se cítíš brzy líp, zatím ahoj :-)
Zdravím taky všechny ostatní a přeju krásný slunečný den!!!

AHoj Pájo, jak jsi ty přišla k D? Já jsem si ji uhnala v práci :-(

Ahoj,když to tady tak čtu,strašně moc bych přál všem,aby měli v duších více radosti,hodně síly na překonávání těžkých životních situací,život s depresí je krutej,nejhorší je, jak se radovat,když ti nejbližší se snaží,dodávat energii,rozptylovat,aby se zapomělo na to co duši trápí.Na mě to nějak nefunguje,jsem rozbitej na tisíc střepů a dávat je zase dohromady,pokolikátý už,já na to nemám sílu.Většinou ležím v posteli a pláču nad svým osudem.ale snad zase bude líp a vám všem to taky přeju.L.