Diskuse - Deprese

Hanko.já to špatně pochopil.Myslel jsem že ostatní vidí jaká opravdu jsi a z toho máš stres a depku a proto byla reakce taková jakou jsem napsal.Já to beru asi měsíc a na spánek to nemá chybu.Jinak vedlejší učinky žádné.Že bych se cítil vyloženě lépe díky Citalecu to ne.Makám na sobě jako všichni ostatní co jsou tu s náma.Plním si spousty snů na které nebyl prostě tenkrát čas a snažím se přijít na problém věci.Opravdu hodně pomáhá si o tom popovídat at doma či v zaměstnání.Narazíš na pár blbců co to nechápou to znám,ale věř že najdeš i v práci spřízněnou duši která ti s tím pomůže.Jedno je jisté a to že se bez AD nedáš dohromady.já jsem se tady potkal s dívkou ze slovenska a píšem si a pomáhá to.Nebejt na to sám to je důležitý!!.Já vím že to je blbé ale já jsem si díky depresi srovnal žebříček hodnot a udělal jsem spoustu rozhodnutí které bych jinak neudělal.Koukám na věci jinak než dřív.Zkrátka se měním,,všechno zlé na něco dobré".Ze srdce vám všem přeju ať se dáte dohromady a doufám že tady brzo vznikne diskuse kde budem vzpomínat na to jak nám bylo a budem se dlouho popadat za břicha.

Mně pomohla kombinace léků-psychiatr a skupinová psychoterapie-psycholog.

Uvědomil jsem si jak málo a hodně divně používám jazyk. Jak prakticky nepoužívám rozhovor jako základ komunikace s lidma. Jak přesto,že jsem spíš extrovert a je pro mě dobré se o věcech i emocích běžně bavit, tak jsem se choval jako introvert- mlčící INDIAN.
Michal

Ahoj všichni, nevím, jestli jsem tu správně, ale za 3 měsíce se budu vdávat a najednou mě přepadla jakási deprese .... že život nezvládnu, přemýšlím, jestli vztah vydrží, jestli svého snoubence dost miluji.... Prostě jsem dostala strach. S přítelem přes rok žijeme, vše nám klape, máme fajn vztah, přítel mě miluje a já jeho, ale hrozně se bojím, aby to jednou neskončilo. Cítím se vyčerpaná, úzkostná, mám svíravý pocit na hrudi... v práci se musím neustále usmívat na klienty a být pozitivní, hrozně mě to všechno vyčerpává. Mám dojem, že je toho na mě moc. Přitom jsem to tak hrozně chtěla, svatbu a dítě, prostě normální rodinný život. Připadám si jako blázen. Snubáky jsou zakoupeny, 2 hodiny jsem chodila po bytě se závojem na hlavě, abych se ukázala tatínkovi a teď tohle? Připadám si jako blázen!

Ahoj všichni, asi tak dva měsíce na sebe pozoruji, že mě nic nebaví, v práci někdy podám nadliský výkon, někdy nejsem schopná otočit stránkou. Brečim a nemám důvod, jsem smutná a nemám důvod, když jdu s někým na kafe - musím se přemlouvat, až moc ráda jsem někdy sama - a to mě děsí.Dřív jsem si hodně věcí pamatovala, dneska si všechno musím číst dvakrát...Došla jsem si k doktorovi a ten mi předepsal seropram, chystam se i k psychologovi, pořad se mi ale honí hlavou, jestli ze sebe nedělám zbytečného chudáka...co si myslíte vy?

D - myslím, že neděláš. Za náš pocit štěstí (podle vysvětlení mého psychiatra) nemůže ani šťastné manželství ani super práce ani zdraví. Nýbrž hodnota serotoninu v mozku. Seropram bereš proto, aby se tam začala tvořit to pravé množství. Pár týdnů už ho beru také. Může za to únava, počasí nebo nějaký ošklivý zážitek, kdo ví, ale určitě to pomůže. Neděláš ze sebe zbytečného chudáka, to jak se cítíš, je přeci důležité !

D - myslím, že neděláš. Za náš pocit štěstí (podle vysvětlení mého psychiatra) nemůže ani šťastné manželství ani super práce ani zdraví. Nýbrž hodnota serotoninu v mozku. Seropram bereš proto, aby se tam začala tvořit to pravé množství. Pár týdnů už ho beru také. Může za to únava, počasí nebo nějaký ošklivý zážitek, kdo ví, ale určitě to pomůže. Neděláš ze sebe zbytečného chudáka, to jak se cítíš, je přeci důležité !

Děkuju, zrovna to na mě padlo a brečim, k tomu se mi klepou ruce...no snad mi procházka venku pomůže...

bojim sa toho ako som na tom a toho ze sa ztoho nedostanem.. dostal som sa do zacarovaneho kruhu stale myslim iba na jedno na to ako sa nenavidim nemozem sa ani vidiet neznasam svoj usmev proste vsetko a to ovplyvnuje uplne vsetky veci vztahy moj sposob rozmyslania vsetko nemam ziadne sebavedomie ked som pri nejakej osobe nemozem sa uvolnit citim sa ako by som bol nahy pred celym davom zabudnem triezvo rozmyslat mam predsudky vidim ze si to na mne ta osoba vsimne zacne sa pri mne citit neprijemne a uz sa to iba stupnuje vtej chvili chcem utiect niekam kde budem sam som skoro stale sam a stale nad tymto vsetkym premyslam aj ta najblizsia osoba je mi tak strasne vzdialena trapi ma to pretoze niekoho milujem a nemozem byt snou proste to nejde a to ma privadza do hlbokych depresivnych stavou.. stale nosim vsebe ten pocit beznadeje strachu a uskosti
ale potlacam ich no zhruba raz za dva dni sa to prevali a som vkoncoch citim strasne palenie v hrudi
niekedy mam az triasku.. asi uz nikdy nebudem uplne normalny ale keby sa to cele dalo aspon nejako potlacit mam strach ze to nejde..

vidim kazdu situaciu inak ako kedysi nepripada mi vtipne nic co poviem niekedy si rozmyslim skor nez nieco poviem ze to racej nepoviem preto velmi malo hovorim mam pocit ze vsetko co poviem je zbitocne.. ked vidim ludi ako su radi vspolocnosti ako radi chodia von zabavat sa bojim sa toho preco sa citim lepsie ked som sam.. vzdy som bol hamblivy ale teraz viem ze to ako som na tom teraz nieje normalne niekedy sa vsetky tieto pocity strach atd. zmenia na hnev a som ku vsetkym odporny mam chut nieco zo zufalstva rozbit ublizit sam sebe.. pisem to tu lebo zrovna teraz ma to chytilo a je mi lepsie ked to vtej chvili "dam na papier" chcystam sa ku psychologovi to je asi jedine co mozem urobit dufam ze sa mi da pomoct lebo takyto zivot nieje zivot.

Pro já: psychologa bych v tuto chvíli úplně obešla a začala u psychiatra. Ten Ti může dát léky, které Tě trochu zklidní, srovnají to nejhorší, povídat si můžeš potom. Ale to je jen můj názor.

Trpím depresemi už několik let a někdy se to jakoby zlepšuje a někdy zase naopak. Bojím se nechat si napsat antidepresiva, protože mi to přijde jako velký zásah do těla. Aby mě to třeba nějak neutlumilo nebo tak něco. Jaké máte s léky zkušenosti? Děkuji.

Chodím k psycholožce 2 měsíce, prý trpím úzkostí, beru Seropram a v nejhoršim Lexaurim, moje stavy se zhoršují, nic mě nebaví a často myslím na sebevraždu, mam strach, že to udělam, těším se na každou návštěvu psycholožky je to jako vysvobození, prosím poraďte jestli máte nějaké zkušenosti, přejde to někdy nebo to doopravdy skončím?

Já mám také deprese, ale stále doufám, že se to zlepší. Už jsem je měla v roce 1997 a pak jsem měla téměř 10 let pokoj. Mně hodně pomáhá Lexaurin, i když je návykový. Mě drží při životě rodina, mám manžela, 2 děti a maminku, ale i kdybych byla sama, tak bych asi bojovala. Určitě se přiznej psycholožce, že pomýšlíš na sebevraždu.

Je mi teprve 21 a vůbec nevim proč to začalo, mám přítele a nebýt semnou tak nevim, psycholožce jsem to říkala poslala mě k psychiatričce, ale ta mi řekla, že to zvládnu s psycholožkou, je to hodně těžký bojovat, když vás něco uvnitř nutí to udělat, ale zatím bojuju, Lexaurin je opravdu vysvobozením. Navíc sousedka skočila z okna a o to je to horší

Studujete nebo chodíte do práce? Já jsem teď v pracovní neschopnosti, protože už jsem nezvládla při tom pracovat. U mě deprese souvisí s nízkým sebevědomím, v práci jsem si nevěřila a trpěla úzkostí, že na to nemám, že to nedokážu. Berete antidepresiva? Určitě bojujte, už kvůli svému příteli.