Diskuse - Deprese

Ale řekněte mi - ty vedlejší účinky jsou pořád, nebo jen v počátku, kdy léky začínají zabírat?? jak jste na tom???

Jo onemocneni ditete je des, ale neda se nic delat, nejak se to stabilizovalo, ted je to uz skoro dospely dite, ale to je jedno. Clovek se trapi at mu je 2 nebo 20. Nejhorsi je, ze clovek se musi pretvarovat a davat optimismus, ktery nema a silu kterou taky zrovna nema. Pokud to nekoho z Vas potka, utikejte ihned k lekari, nema cenu to prodluzovat a antidepresiva jsou to nej v te chvili. Mozna nejake dalsi veci take pomohou, ale ja mam tuto zkusenost. Prece jen skoleny psychiatr totiz muze poznat napr. sebevrazedne sklony v tu chvili. Fakt neni to sranda.....

AD beru 5 týdnů, zatím nic moc. Jsem trochu veselejší, ale tak nějak blbě je mi pořád. Abych pravdu řekla, už nejsem schopná rozlišit proč. Předtím jsem věděla, že mám depku, teď to mohou být i vedlejší účinky léků :-))))

Mám dvě malé děti, takže asi tuším o čem hovoříš - takové to - tvařme se mile příjemně a že je vše v pořádku a buďme veselé, ty děti s tím nemají nic společného, hlavně, aby nic nepoznaly......... je to bitva. Já nemám přímo sebevražedné sklony to ne, ale ta situace mně někdy štve natolik, že si říkám, že už to dál prostě nezvládnu, nejradši bych to celé jenom zaspala (a to taky nejde)...... zvládnu, ale jde to ztuha. Musí to jít.... To jsou takový momenty - všichni to znáte. Za chvíli se mi udělá dobře a je to zase sluníčkové. Skončí to někdy??? Doufám, že ano.

Nemáte někdo zkušenosti s Citalecem?? Nějaké specifické vedlejší účinky?? Tři roky jsem chodila k psycholožce, léky ("chemii") mi rozmlouvala. Teď už k ní nechodím, mám za sebou náročné období v práci i doma, a cítím se čím dál hůř. Třesavka, dny kdy vládne únava a beznaděj, čím dál horší spaní, zmenšující se sebevědomí, zadrhávání v řeči i v písmu (někdy píšu jeden mejl na desetkrát...). Nejhorší je pocit, že musím působit zmateně i na lidi kolem sebe, že se nedokážu vyjadřovat a rozhodovat jako dřív a žít jako dřív. Je mi 30 a všichni mí známí žijou naplno, s radostí a elánem, jen já nemám sílu, už ani tu radost předstírat. Přitom mi podle okolí nemůže ke štěstí nic scházet... Díky své bývalé psycholožce mám z "chemie" strach, ale soudě podle téhle diskuze jinudy cesta z takových stavů nevede (??).

Hanko,já mám deprese a beru antidepresiva, je to trošku lepší, ale zatím se léčím 3 týdny a podle lékařky je to na dlouho.Nejhůře je mi ráno,to mám také třesavku, cítím hroznou úzkost a strach. Sebevědomí už nemám žádné a nerozhodná jsem také. Jsem smutná, nejvíc z toho, že mám 2 děti a nedokáži se jim naplno věnovat a dále, že depresi mám ze zaměstnání, že se bojím, že se novou práci nenaučím, že na to nemám kvalifikaci, hlavu a vůbec myslím si o sobě, že jsem neschopná. To vše je prý projevem deprese a lékařka říkala, že až zaberou léky, budu se cítit lépe a vše lépe zvládat. No, snad má pravdu. Zajímalo by mě, jak s těmito stavy zvládáš zaměstnání.

Vlastiku, v práci si připadám úplně jak popisuješ. Na podzim jsem měla opravdu hektické období, v předešlé práci, a od nového roku jsem začala na novém místě. Práce co teď dělám by mě bavila mnohem víc než ta předchozí, ale ten stres, že to nezvládnu, že se ve mně všichni spletli, když si mě tam vybrali, že na mě musí vidět, jak jsem nerozhodná, pomalá, neschopná, neumím se vyjadřovat... Snad léky opravdu pomohou, stále ještě váhám uvěřit.

tak to si asi nemel nikdy depresi kdyz myslis ze to jde takhle

Vidím co lidí trpí depresemi.Radím všem,co mají problémy,co nejrychleji k psychiatrovi.Čím dřív,tím je naděje na uzdravení větší.Já jsem čekal dlouho,až když jsem chtěl zabít rodinu(mám skvělou)a sebe,věděl jsem,že je zle,rychle jsem sháněl psychiatra.Vysvětlil mi,že je to deprese a léčení trvá delší čas.Už je to devět roků,několik let jsem strávil v léčebně,jsem v inv.důchodě a celý svět se mi zhroutil.Vystřídal jsem spousty léků,elektrošoků,světloterapie.Nyní jsem už přes rok doma,ale nic mne nebaví,mám smutnou náladu pořád,ale teď na smrt nemyslím.Rána jsou nejhorší,mám vnoučata,ani ty mne nerozptýlí.Padesátka pryč a co dál?Opravdu nevím.Přeju všem všechno nejlepší.

Pro Hanku.citalec beru pár týdnů a zatím se po něm dobře spí.Jinak beze změn.Zkuz to, něčím začít musíš.Jinak toho máme dost společného a tak ti doporučuji aby jsi z té práce rychle vycouvala a našla si méně stresující.Já udělal před půl rokem to samé po 11 letech s místa z kterého se neodchází.Ale rozum vyhrál.

Můro, z jistých věcí se za cenu určitých obětí (no jo, svoboda x peníze x apod.) vycouvat asi dá, momentálně se bavím o podnikání. Ale z rodiny neutečeš:-))) a nakupovat a chodit k doktorům a občas do banky se prostě musí.... takže já to prostě spíš vidím na boj a trochu víc odpočinku a změnu návyků (od sportu, ke kterýmu se každý den musím donutit heverem), přes čtení limonádovitých knížek, z detektivek mám divoký sny, po delší dovolenou než jsme zvyklí, ale třeba i pravidelný jídlo, hodně vody (to je velký zdroj energie), nezapomenout si pravidelně dělat radost a ODMĚNIT se za každý zvládnutý problém. Netvrdím, že tohle všechno pomůže, ale od doby, co nechodím spát po půlnoci, ale kolem desátý, je to trochu lepší. A jsou to maličkosti.

Pro D.Máš pravdu,ale dej recept na to jak si dělat radost?O to se pokouším hodně dlouho a všema způsoby.Změna životního stylu je s touto nemocí snad automatická.A nevím jestli když člověk má být 10hodin ve stresu pak najde chut na sport atd.Nevím jak u tebe,ale já mám taky velké sny jak to změnit a když to přijde tak je po všem-mluvím za sebe.Mám jen takovou zkušenost,že práce která ti nesedí a neztíháš se dostává i domů kde zabírá čas na ostatní aktivity.Hanka by měla taky asi o svém problému pohovořit s kolegy to je jasné třeba se bude dařit lépe.

Co se týče HANKY a toho, co tu píše, ten její pocit souvisí hlavně s tím, co se děje v ní, ne, jak působí na okolí. To vím, depky a panickou poruchu jsem ustávala takhle dva roky. Jo, lidi si všimli, že jsem nervní a že spěchám (jenomže to jsem celý život), ale nevšimli si toho, že bych byla jiná, pomalejší, nezvládala (ten pocit jsem měla jen já - když to Hanka zrekapituluje, určitě zjistí, že se naučila spoustu věcí a že jí to jde - já jsem přibrala 8 nových klientů, ani jsem si toho v té své sebelítosti - nestihla všimnout - až teď, když vidím svoje daně.-))). Opravdu jde spíš o náš pocit, který z toho máme, než o pocit toho okolí. Tak proto to vidím takhle. Pokud se práce Hance líbí a má obavy jenom z tohohle, je to prostě způsobené tím, jak se cítí.

Můro, děkuju za radu, jsem moc ráda, že u tebe cit. nemá vedlejší účinky. A co ty pozitivní? Jak dlouho ho bereš - měsíc, dva, víc? Jinak co se mé práce týká - nevím, jestli jsem se vyjádřela úplně přesně(dělá mi to občas vážně problém). Mám za sebou pár zaměstnání v oboru a vím, že tohle mi hodně sedí. Nemám ani takový stres z práce samotné, spíš ze sebe v práci a z lidí kolem. Kolikrát mám v hlavě prázdno, nebo dostanu v práci třesavku..., taková kolegyně budí rozpaky, cítím se pak ještě hůř. Bohužel do téhle práce nepatří osobní problémy. Paradoxně mě právě práce nutí k tomu, abych se sebou něco dělala, nevzdala se. Nevím, jestli se to dá pochopit.

Mám také lehčí psichycké potíže. Lékařka mi předepsala lék AURORIX. Poznala jsem na sobě, že mě rozjasňuje náladu a vidím svět pozitivněji než dříve. Užíváte také někdo tento lék? A jaké s ním máte zkušenosti?