Diskuse - Deprese v těhotenství

Irčo, naši jsou spolu i přes to pití. Mamka se pořád vymlouvá, že by to sama neutáhla, ale je hloupá, protože táta je teď už od podzima bez práce. Nevím nevím, co si o tom myslet. Mamka už by mohla být doma na důchodě a stejnak chodí ještě do práce. Teď to nějak neřeším, mám "jiný" starosti :-) Jsem zvědavá, co s tátou udělá vnučka, protože i když segry maj děti, tak ony jsou moje nevlastní a tohle bude tátova první vnučka.
Ty jo, to je možná ještě horší, když se tvé úzkosti na nic nevážou, protože v tom případě nikdy nemůžeš vědět. Já občas vycítím, když mi asi nebude dobře. U mě je to jednoznačně pobyt o samotě, většinou spíš venku a velkou roli hraje taky počasí. Když svítí sluníčko, je mi mnohem líp..
Jo jinak Martin večer prohlásil, že zas o víkendu budem muset zapracovat na miminku :-)

Dendo, to určitě je všechno hormonama. Já na něj taky dokážu být pěkně hnusná až je mi to pak líto... Ne teda zrovna, když by se snažil mazlit, ale když já vstanu a on sedí u počítače, všude bordel a jemu to absolutně nevadí. Ale přestala jsem se rozčilovat a hned je všechno lepší :-)

Luluno, kdy máš termín? Já jsem na tom dost podobně, žádný bolesti, nic. Možná proto jsem se přestala toho porodu bát :-) O to větší to bude asi šok až to přijde. Já mám termín až příští sobotu, tak na kontroly jezdím zatím po týdnu, ale myslím, že tento týden mě tam požene i v pátek, normálně chodím v úterý. Což bude docela problém u Martina v práci :-/ Ale třeba porodím na prvního máje nebo budem rodit dnes malou čarodějnici :-) Martin prorokoval, že o víkendu mají být bouřky, tak že budem rodit :-)

To je teda zajímavé, Kamčo, že máma Tvoje stavy nechápe a jeho pití toleruje, to člověk moc nepochopí. Ženy jsou ale různé. Tam není prostě co řešit, to by musel chtít hlavně on a zase bych si asi od toho vnoučete ve vztahu k němu neslibovala, abys třeba pak nebyla zklamaná a neměla z toho nějakou depku. Prostě to pití asi i hodně člověka mění a změní.Jo, máš pravdu, že je to fakt blbé, když prostě vstaneš a už se cítíš taková úzkostná a nejistá a nevíš, jak se toho zbavit a důvod nikde, zrovna včera a dnes je mi nějak hůř. Jenže ono to určitě souvisí s těmi hormony, moje doktorka mi tvrdí, že to je prý v těhu lepší, podle mne je to nesmysl, co myslíš Ty? V těhu se přece všechny ty hormony melou a melou a pak ten porod a všechno je to záhul.To, co tady popisovala Denda je toho klasickým příkladem.Jinak do nějakých antidepresiv bych se teď nepouštěla, já je prostě brát musím, protože ty stavy mám pořád i mimo těhu, ale pokud jsou vázané jen na těhu, tak pravděpodobně vymizí a mně přijde, že antidepresiva jsou nutná pro lidi nemocné, ale pokud s nimi začne člověk jinak zdravý, tak se z nich taky nemusí vymotat. Jednou se začne a pak je to záležitost v podstatě na celý život jako pro diabetika inzulin.Nebojte, on ten porod přijde a pak třeba budete ještě vzpomínat, jaká to byla pohoda v dobách 2 v 1.-)Oni by ho asi pak při nejhorším vyvolávali jako kámošce, ale je to pěkně na dlouho a nic příjemného to není, to radši zkuste ten sexík, jenže prý se pak na to musí několikrát denně, aby to zafungovalo.Jo, to už máte za pár. Já jsem dnes 27+0 a nějak mi to neutíká.

Irčo, já jsem kdysi mamce o svých problémech řekla a ona si prostě myslí, že když na to nebudu myslet, tak to bude dobrý, ale znáš to.. Proto se raděj tomuto tématu vyhýbám a nebavím se s ní o tom.
S tátou si žádné naděje nedávám, že by se jako mohl jít kvůli vnučce léčit, ale jsem zvědavá na jeho reakci až bude pravým dědou. Ale jako fakt nepočítám s tím, že by ho to nějak změnilo. Já se mu raděj vyhýbám a nevyhledávám ho. Co se týče jejich vztahu s mamkou, to taky se segrama nechápem. Jenže když chodí do práce, tak on dělá ranní směny a chodí domů, když už je mamka v práci, ta zas dělá jen noční. Teda ne klasický noční, ale od 5ti do 1 do rána. Takže prakticky se přes týden nevidí. Jen teď je doma no. Já už ani tohle neřeším, to je jejich věc a já když tam přijedu, tak jedu za mamkou.
S AD bych to taky viděla podobně jak ty, jak jednou člověk nasadí, tak je to na celý život :-( po nějakým čase se sice člověk cítí líp, že by mohl vysadit, ale stejnak do toho za nějaký čas spadne. Mě vždycky vytáčí, když čtu, jak PP je dobře léčitelná. Jo, sice se dá léčit AD, ale je pravda, že člověk by je musel brát celý život, aby byl v pohodě. Už jsem chodila na hodně podobných diskuzí a ještě jsem se nesetkala s někým, kdo by se vyléčil na 100%!
No a s tím sexem, ono někdy to může pomoct hned na poprvé, zrovna nedávno se jednomu známému narodil syn a ještě o tři týdny dřív, když zkusili sex. Na druhou stranu moje segra přenášela, sice jen dva dny, ale zkoušeli sex a nepomohl jim. Pak celý den něco dělala a přišlo to samo. A teď jedna holčina na diskuzi, ty zkoušeli sex i několikrát za den a porod ne a ne přijít a ona chudák měla už bolesti dost dlouho. Už před Velikonocema jí doktor řekl, že je otevřená na 3 prsty a že to vypadá, že o víkendu porodí a nakonec se malá narodila až víc jak za 14 dní až 17. dubna. Ono na každou maminku to působí jinak.

To děláš dobře, že to neřešíš i tak je starostí dost a dost. A po porodu kdyby jsi měla nějaké úzkostné stavy nebo tak, je to možné, já to měla taky, prostě to chce pokud možno na sebe neklást nějaké velké nároky, myslím, že u prvního dítěte je úplně normální, že člověk se učí a má pocit, že je absolutně neschopný a nemožný a dělá vše špatně zatímco ostatní to zvládají levou zadní.Hlavně si to člověk nesmí tak brát a připouštět a chce to hodně odpočívat.

Já jsem to přestala řešit asi v okamžiku, co jsem se odstěhovala. Bylo to prakticky ze dne na den a kvůli němu. Stěhovala jsem se dva měsíce před maturitou a dojížděla pak místo 7km asi 35km do školy, ale vůbec nelituju. Mamka to sice hodně těžce nesla, brečela a já jí slíbila, že se po maturitě vrátím, ale že potřebuju klid. No nevrátila jsem se už vůbec. Pak jsem totiž nastoupila na VOŠku a to zas bylo lepší dojíždění od přítele, takže mamka se smířila s tím, že už se nevrátím. A to stěhování bylo opravdu prakticky ze dne na den. Táta se tak opil, že si spletl WC a stěnu v chodbě. Mě to šíleně vzalo a ani po těch letech na to nejde zapomenout, je to už 5 let. Horší bylo, že i Martinův táta pije, sice jen doma a nechodí do hospody jako můj táta, ale ono to vyjde na stejno. Kolikrát jsem šla na záchod v noci a tam úplně mokro. Mně to přijde děsně nechutný a co jsme se v prosinci od nich odstěhovali, tak po téhle stránce jsem naprosto v pořádku. Martin sice občas zajde do hospody, ale nikdy se nevrátil opilý, že by udělal něco podobného. Teď je sice ohleduplný a nechodí nikam, co se blíží porod, ale bojím se zas až začne a já tu budu sama. Navíc teď už s ním nebudu moct ani kdybych chtěla. On se mě většinou ptá, jestli půjdu s ním.
A až se malá narodí, tak počítám s tím, že ze začátku zvládat nebudu, ale každý mi říká, že se mám vyprdnout na úklid a odpočívat vždy, jak to bude možné a já věřím tomu, že já budu :-) když se vidím teď, že dokážu spát půl odpoledne, tak pochybuju, že po porodu tomu bude jinak :-) snad Terinka bude taky spáč :-)

No, zní to dost hrozně, kolik lidí má takhle vážné problémy s alkoholem, oni o tom pořád píší v novinách a tak, ale člověk si to prostě neuvědomí.

Víš, měla bys mu prostě kolem malé třeba zadat nějaké úkoly, prostě něco, co bude dělat on a taky ho podporovat, aby si jí bral a tak. Oni ti otcové jsou nejistí, ale jaký máme patent my ženy na děti, sice je nosíme v břiše, ale to neznamená, že umíme dítě líp umýt, oblíct, převléknout a tak, taky se to musíme všechno učit a to jsem právě řekla manželovi, když se tak bál malou vzít nebo opláchnout jí zadek. Já kolikrát ze začátku tak blbě upevnila plenu, že se mi malá pros*ala až na zádech, stane se. Proto ty prvorodičky jsou taky ze všeho tak vyjukané, protože se vše učí za pochodu a hlavně mně všechno trvalo sto let, já se jen děsila chvíle, kdy budu muset převlíkat atd. Navíc s tou mojí úzkostnou, já nedokázala odpočívat, nedokázala jsem se pořádně vyspat, malá se budila co tři hodiny a já místo toho, abych si dala šlofíka a i přes den se natáhla, tak jsem koukala do zdi a čekala, až se vzbudí. No, psycho, no.A pak jsem si vypěstovala fobii na kojení, já nemohla spát, protože jsem se děsila dalšího kojení a bulela u toho, že mne to bolí, jenže ono si to prostě dokážeš vyvolat sama, je to asi součást toho PP, že prostě Tobě se motá třeba venku hlava a já opravdu cítila fyzickou bolest.No, prostě nebudu Ti to popisovat detajlně, ale každopádně Ti asi z toho je dost jasné, jak jsem vyváděla. Z toho mi pak hodně pomohla ta AD, že jsem se konečně zklidnila, tak uvidíme, jak budu vyvádět teď...

luluno,tak jak?
já mám rozbitý pc - nejde mj moc psát,ale sleduju vás

Irčo, je to fakt až neskutečný, co lidí má problém s alkoholem a opravdu jsi šťastný člověk, když ses s nikým takovým nesetkala.

Určitě se budu snažit Martina zapojit do děje kolem malé, sice to bude asi složitý, protože on se bude hodně bát malou vzít, ale myslím, že si časem zvykne. Ono přeci jen je trošku jiný pochovat si cizí mimčo, i když je třeba z rodiny, nebo chovat vlastní. Já sama budu zpočátku taky vyjukaná, jak malou obléct a neublížit jí, ale už se moc těším až to budu zvládat :-) a tatínek si bude taky zvykat, já mu dám :-) S tím prosráním až na záda, to by segra mohla vyprávět, jenže moje segra je taková cíťa, že si myslím, že Adélce nikdy kloudně plínku neutáhla, proto jí měla pokaděnou až na zádech každý den. Navíc pořád kupovala větší a větší plínky, že jí přišlo, že jí tamty škrtěj, takže mám snad i dva nebo tři balíky plín od ní :-) Ona segra je vůbec zvláštní, je to paní učitelka a prostě všechno podle knížek, podle doktorky.. Adélce je 9 měsíců, přikrmovat začla někdy po půl roce a jen zeleninu rozmixovanou, teď někdy od osmýho měsíce jí začala dávat i maso, všechno jí hodně mixuje. Když jsem se bavila s kámoškou, ta dává klučinovi stejně starému i rohlík, chleba, to Adélka nezná. V tomhle máme odlišný názory a rozhodně nebudu taková cíťa, i když ona mi pořád říká, že budu. Jo a zeleninu kupuje jedině BIO.
Jinak u nás nějak ten sex nezabírá, tak jsem zvědavá, co nám v úterý řekne pan doktor. Včera jsem si dala i kořeněný maso na grilu a ani to nezabralo, jen se tam Terinka bouřila, že vypadala, že mi proleze skrz břicho :-) Martin si dělá srandu, že malá neví kudy ven :-)

Ahoj Evi, kdepak, nic. Ani náznak. Tak já nevím. K doktorovi jdu v pátek a kdyby nic, tak mi řekl, že si mě na víkend už vezme do nemocnice. Takže asi budeme vyvolávat...:-((

holky, držím palce do porodnice a hle´dte si vše zapamatovat - rychle to pak utíká. Elince je už sedm měsíců pryč! procházky,nechráněný sex a sklenka červenýho - to radil můj dr.(zbytečně) pro urychlení.

Luluno, tak ti přeju, aby se porod rozjel přirozeně a nemuseli ti ho vyvolávat. Já mám termín až v sobotu, takže zatím o vyvolávání doktor nic neříkal, uvidím v úterý, co mi řekne. Ale já si pořád říkám, že tenhle týden to prostě vyjde :-) Líbilo by se mi buď dnes 3.5. nebo středa 5.5. :-) ale miminko si prostě vyleze až bude chtít samo, datum nedatum :-)

Evi, já myslím, že porod si snad zapamatuje každá maminka, ne? :-) Co se týče těch rad, tak vínko jsem ještě nezkusila, ale možná na něj taky dojde v týdnu :-) na procházku jsem úplně vyčerpaná, stačí mi kousíček. Navíc mě pak bolí nebo spíš tlačí stydká kost, že se sotva plazím a sex jsme zkusili zatím dvakrát a marně. Dneska je v plánu zas, tak uvidíme :-)

Kamčo . zapamatuje - já ale nevěděla,co se dělo kdy a rozhovor s přítelem je u mě jedno velké okno

No tak já teda denně nachodím min. 5km, uklízím furt dokola jak blázen, nešetřím se a furt nic. Hlavně mě nic nebolí, břicho prostě furt stejně velký (asi větší), ale nijak bolestivé. Prostě to asi přijde šup šup. :-)). Evi, je to možné, že jí je již 7 měsíců? Ty bláho, to letí...

Tak to tě obdivuju, já sotva funím :-) jsem ráda, že jsem ráda a teda fakt hodně odpočívám, protože si říkám, že až to přijde, tak abych nebyla moc unavená :-) Večer jsem seskákala schody ze 6. patra, ale taky to bylo k ničemu. Jsem zvědavá dnes do poradny, jestli se něco rýsuje :-)

Luluno, letí to děsně.A kdybys věděla, jaký už je to element! Jak zlobí a křičí,jediné,co ji uklidní je reklama v telce