Diskuse - Deprese v těhotenství

No, s tou velikostí mimi je to dost pofiderní otázka, např. v porodnici mi řekli, že prý mám malé bříško a že kdoví, jestli to mimi prospívá, jak má atp. a poslali mě na kontrolní UZ, ale to jsem ještě šla k svému dok, což je starý praktit a i operoval a ten si zaťukal na čelo, že v životě neslyšel, že by podle břicha se dalo něco určit, udělal mi teda UZ a bylo to naprosto v normě.Kolikrát jsem slyšela, že ženské strašili, vy budete mít velké mimi, vy malé a nakonec se to naprosto nepotvrdilo, jde jen o přístroje a tudíž ta přesnost je tam plus minus autobus.

Ten můj se bál taky vzít malou do ruky a dýchnout na ní a prostě všechno, tak jsem mu sdělila, že proč bych to teda já měla umět a on ne, že to, že jsem jí měla v břichu ještě neznamená, že vím, jak na ní. To se teda taky ukazuje, že moc nevím, že jo, protože je to děsný tatánek.

Irčo, to já vím, že se na to absolutně nedá spoléhat, když doktoři řeknou, jak asi bude mimi velké. A možná asi lepší, že mi nic neřekli, bych se jen stresovala :-) Od bratránka manželce taky řekli, že malá nebude mít ani dvě kila a měla nakonec skoro tři. Takže vlastně je úplně jedno, co doktoři řeknou. A podle břicha... no každý mi říká, že už mám obrovský a mě to docela vytáčí, protože jaký mám mít asi břicho ani ne 14 dní před porodem? Já jsem nikdy nebyla hubená a že mám až tak obrovský břicho mi nepřijde, přijde mi velikostně normální. I když co pamatuju, tak já taky segře říkala, jak má obrovský břicho :-) asi jí to taky štvalo...
Jinak co se týče víkendu, tak neděle a pondělí bylo fajn (pro mě víkend až do pondělí, manža jde do práce až dnes). V neděli jsme si trochu promluvili, dokonce jsme se i zasmáli, ale stejnak to ve mně furt hlodá, že to dělal sám a tak často. Když jsem mu řekla, jak je mi líto, že se se mnou nemazlí vůbec, tak mi řekl, že já k němu taky nepřijdu.. no tak včera jsme skončili dokonce u sexu, já teda nervy, takže jsem si to až tak neužila, ale byla jsem hrozně šťastná. Nejdřív jsme si zalezli do ložnice, asi hodinu a půl jsme si povídali a pak došlo i na ten sex. Já myslela, že se spíš jen pomazlíme, ale i z něho vypadlo, že by už chtěl, aby se malá narodila, tak že to zkusíme. Já bych na jednu stranu už moc chtěla, aby se narodila, na druhou stranu bych chtěla vydržet do příštího týdne. Má ukončení sezony kuželek, prostě chlastačku a já bych měla být pak sama doma s malou? No to bych radši rodila až příští týden a byla v porodnici. Maj to 7. května, my máme termín 8. května. Jen nevím, jak by to bylo, kdybych ještě nerodila. To doufám, že by nešel nebo spíš, že by nepil. Uvidíme, jak to všechno dopadne.. To taky prohlásil, že kdyby se malá narodila teď, že by třeba mohla přijet moje mamka na noc, no nevím nevím, jak by se jí chtělo, ale asi by dojela. Jenže jí nemůžu říct, že sama nechci být kvůli úzkostem, ona tak nějak nechápe ty moje problémy. Si pořád myslí, že když na to nebudu myslet, že to všechno se dá zvládnout, ale prostě ty paniky se jen tak zvládnout nedaj. Já pořád říkám, že kdo to nezažil, ten to nikdy nepochopí.

Kdyby bylo nejhůř, tak si klidně zajdi pro ta AD, já jsem rozhodnutá s nimi kojit. To si myslí všichni, že se to dá zvládnout, ale opravdu různými problémy trpí spoustu lidí, tak asi nemá cenu se v tom nějak hnípat, já jak začnu mít nějaké klepání a iracionální myšlenky, tak si zase řeknu, á je to tady, Už to na mne zase jde, snažím se zhluboka dýchat a myslet na něco jiného. Ale Ty nebudeš sama, budeš mít přece svoji holčičku, to je taky človíček, sice si moc nepokecáte. Vzít si k sobě mamku, ale není myslím špatný nápad a to obecně, kór jestli to tomu Tvému nevadí.My taky s manželem nic nemáme, ale tedy vina je na mé straně, já na to normálně nemám ani pomyšlení, mám ho ráda a všechno a ani nemáme žádné spory nic, prostě mi tady to ale nechybí, mně už taky píchá tady a tam a jak je to druhé dítě mám břicho jako meloun, takže se spíš cítím jako moje 82 letá babička a jsem ráda, že jsem a to mi ještě zbývají 3 měsíce, to je teda fakt děs.

Irčo, to víš, že jsem rozhodnutá zajít pro AD jakmile mi nebude dobře. Nejhorší je, že já se prostě bojím být sama přes noc ať už AD beru nebo ne :-( Zatím neřeším, co bude ten příští pátek, je to ještě daleko a kdo ví, jestli budu doma nebo v porodnici. Ten strach být sama doma přes noc mě bude pronásledovat snad celý život :-( teda myslím, že se to maličko zlepší až děti povyrostou, až půjdou třeba do školy. Je to takový trošku pocit, že kdyby něco, tak můžou zavolat pomoc. Ať už pro mě, což jsem teda nikdy nedělala, že bych volala pohotovost, ale i pro sebe třeba. Když jsem tu měla být sama někdy začátkem roku, vzala jsem si na prázdniny 7mi letého synovce a noc byla v pohodě.
Navíc i představa toho, že se tam opije, je pro mě nesnesitelná. Já vím, že děti se zapíjej, jenže já alkohol nesnáším. Teda ne, že bych byla abstinent, ale mám to v sobě už od dětství, co pil táta a dneska jsem ráda, když jedu k nim a on není doma, jako třeba včera. Jen pohled na něj je mi odporný :-( Je hnusný, že to takhle řeknu o svým tátovi, ale je to tak, protože jeho v podstatě není možné potkat střízlivého. Jednou se mi Martin opil, to byl první náš společný Silvestr a já z toho byla špatná hodně dlouho a dodnes, když někam jde, tak mám blbý pocity. Naštěstí od té doby jsem ho opilého neviděla. A tím pádem bych radši byla v tý porodnici, abych ho nemusela vidět. I když, pokud by přijela ta mamka, tak on by nespal doma, takže by to bylo taky fajn, ale mamce jsem o tom zatím neříkala.
Jinak včera v poradně dobrý a sexík možná trochu pomohl, jsem otevřená na 1,5-2cm, což jsem minulý týden nebyla tolik. Pro mě ta představa, že on to dělá sám, je jako kdyby mě podváděl :-( on to nikdy nedělal, jemu to stačilo jednou týdně, to spíš já měla málo sexu a teď najednou zjistím, že to dělal třeba i dvakrát denně, tak mě to dost rozhodilo. Teda jen o víkendu, přes týden ne, to jsme pořád spolu, ale když jsem šla třeba po obědě lehnout nebo večer...

Tak to chápu, že to takhle těžce neseš, když Tvůj táta takhle pil, to já ani nevím, co to je, kolem mne nikdo takový není. Mamku bych si klidně k sobě vzala.Tedy jestli bude ochotná...Tamto, co píšeš já neřeším, co by chudák měl manžel dělat, když už jsme spolu nic neměli ani nepamatuju, přece ho chudáka nebudu navrch ještě sledovat.

Táta se jednou léčil a nepil snad 8 let, to bylo fajn období... buď ráda, že nikdoho v okolí nemáš.
Mamku klidně vezmu, pokud bude chtít, jenže ona ty moje úzkosti nechápe, tak kdo ví.. nemůžu jí říct proč tu nechci být sama.. Nedávno tu se mnou spala, to bylo na konci 8. měsíce, Martin byl na kuželkách a vrátil se pozdě večer a já se vymluvila, že už se sama bojím, kdyby něco..
A s tím manželem mě to vadí hlavně proto, že on nemá důvod. Jasně, že až budu v šestinedělí, tak neřeknu, ale takhle, když může se mnou a raděj sám.. Já mu kolikrát říkala, že se můžem "pomazlit" a sex vůbec být nemusí, proto mě to tak štve.

A Vaši jsou stále spolu i přes to jeho pití? Víš, třeba tak blbě zabíjí taky nějaké své démony, ale určitě je lepší to řešit lékama třeba AD než tím pitím, Oni to lidi moc nechápou, nemám pocit, že by odsuzovali, ale prostě nechápou.Já ty svoje úzkosti nemám právě tak úplně konkrétně vázané na něco, ale najednou se mi jako by sevře na prsou, vyskočí mi husí kůže a začnu se klepat. Pak třeba to přičítám tomu nebo tamtomu, ale nemá to v podstatě souvislost s ničím, je to jako kdyby se mi do krve vyplavoval nadbytek adrenalinu a já ani nevím proč. Kolikrát se kolem mne ani nic neděje. Třeba když jsem chodila do práce, tak jsem to přičítala práci a vztahu ke kolegům a tak, ale teď už to ani nejde.Já už to měla asi i dřív, jen jsem si toho tolik nevšímala. Tak mamka by měla být ráda, že jí třeba chceš mít u sebe, vždyť nemusíš probírat proč.A tamto s manželem, to bych si tak nepřipouštěla, prý hodně chlapů má zábrany k těhotným ženám, hlavně aby neměl nějaký to poporodní trauma, jako ten manžel od té mé kamarádky.

Tak koukám, Kamčo, dnes žádný příspěvek, tak už je malá na světě?A co Ty, Luluno, ještě nic?

Irčo, ještě jsem pořád 2v1 :-) jen jsem dneska nějak bez energie a ani psát se mi nechce :-( písnu v noci.

Ahoj,jestli k tomu muzu neco rict,mela a mam to samy....jsem ve 19.tydnu tehotenstvi a ty stavy mam taky,kdyz neni doma,tak se mi styska a tesim se az bude doma a obejme me,ale pak prijde a jenom se blbe podiva tak ja jsem hned nerud,kdyz na me mluvi,nebo kdyz se me na neco pta,to mi tecou nervy...nejhorsi je to po ranu,kdy se chci v klidu probrat a on se zacne mazlit,nebo neco,to me dovede k takovy nerudnosti,ze to neumim ani popsat..je mi to lito vuci nemu,kord kdyz vim jak se snazi v praci a jak se snazi doma,snazi se pro me udelat prvni posledni a me to nikdy nestaci,vzdycky najdu nejakou chybu a jsem zase o neco vic neprijemna...moc ho milujju ale potrebuju svuj prostor....jsem z toho na prasky,ale doopravdy,driv jsem vse brala tak nejak...hm to bude ok..byla jsem nad veci,nic mi nevadilo,byla jsem optimista a smisek,vsichni mi rikali,jak muzu byt takhle klidna a ja na to v poho.....nevim nevim premyslela jsem o konzultaci s doktorem o nejakych lehkych antidepresivech neco byt musi,kdyz to davaji i tehotnym ktery tu depresi maji...myslim si ze ja mam takovou spis paniku a navaly zlosti a vzteku najednou....mohla bych tady psat hodiny....docela se mi ted trocu ulevilo....

Ahoj,jestli k tomu muzu neco rict,mela a mam to samy....jsem ve 19.tydnu tehotenstvi a ty stavy mam taky,kdyz neni doma,tak se mi styska a tesim se az bude doma a obejme me,ale pak prijde a jenom se blbe podiva tak ja jsem hned nerud,kdyz na me mluvi,nebo kdyz se me na neco pta,to mi tecou nervy...nejhorsi je to po ranu,kdy se chci v klidu probrat a on se zacne mazlit,nebo neco,to me dovede k takovy nerudnosti,ze to neumim ani popsat..je mi to lito vuci nemu,kord kdyz vim jak se snazi v praci a jak se snazi doma,snazi se pro me udelat prvni posledni a me to nikdy nestaci,vzdycky najdu nejakou chybu a jsem zase o neco vic neprijemna...moc ho milujju ale potrebuju svuj prostor....jsem z toho na prasky,ale doopravdy,driv jsem vse brala tak nejak...hm to bude ok..byla jsem nad veci,nic mi nevadilo,byla jsem optimista a smisek,vsichni mi rikali,jak muzu byt takhle klidna a ja na to v poho.....nevim nevim premyslela jsem o konzultaci s doktorem o nejakych lehkych antidepresivech neco byt musi,kdyz to davaji i tehotnym ktery tu depresi maji...myslim si ze ja mam takovou spis paniku a navaly zlosti a vzteku najednou....mohla bych tady psat hodiny....docela se mi ted trocu ulevilo....

Ahoj,jestli k tomu muzu neco rict,mela a mam to samy....jsem ve 19.tydnu tehotenstvi a ty stavy mam taky,kdyz neni doma,tak se mi styska a tesim se az bude doma a obejme me,ale pak prijde a jenom se blbe podiva tak ja jsem hned nerud,kdyz na me mluvi,nebo kdyz se me na neco pta,to mi tecou nervy...nejhorsi je to po ranu,kdy se chci v klidu probrat a on se zacne mazlit,nebo neco,to me dovede k takovy nerudnosti,ze to neumim ani popsat..je mi to lito vuci nemu,kord kdyz vim jak se snazi v praci a jak se snazi doma,snazi se pro me udelat prvni posledni a me to nikdy nestaci,vzdycky najdu nejakou chybu a jsem zase o neco vic neprijemna...moc ho milujju ale potrebuju svuj prostor....jsem z toho na prasky,ale doopravdy,driv jsem vse brala tak nejak...hm to bude ok..byla jsem nad veci,nic mi nevadilo,byla jsem optimista a smisek,vsichni mi rikali,jak muzu byt takhle klidna a ja na to v poho.....nevim nevim premyslela jsem o konzultaci s doktorem o nejakych lehkych antidepresivech neco byt musi,kdyz to davaji i tehotnym ktery tu depresi maji...myslim si ze ja mam takovou spis paniku a navaly zlosti a vzteku najednou....mohla bych tady psat hodiny....docela se mi ted trocu ulevilo....

Ahoj,jestli k tomu muzu neco rict,mela a mam to samy....jsem ve 19.tydnu tehotenstvi a ty stavy mam taky,kdyz neni doma,tak se mi styska a tesim se az bude doma a obejme me,ale pak prijde a jenom se blbe podiva tak ja jsem hned nerud,kdyz na me mluvi,nebo kdyz se me na neco pta,to mi tecou nervy...nejhorsi je to po ranu,kdy se chci v klidu probrat a on se zacne mazlit,nebo neco,to me dovede k takovy nerudnosti,ze to neumim ani popsat..je mi to lito vuci nemu,kord kdyz vim jak se snazi v praci a jak se snazi doma,snazi se pro me udelat prvni posledni a me to nikdy nestaci,vzdycky najdu nejakou chybu a jsem zase o neco vic neprijemna...moc ho milujju ale potrebuju svuj prostor....jsem z toho na prasky,ale doopravdy,driv jsem vse brala tak nejak...hm to bude ok..byla jsem nad veci,nic mi nevadilo,byla jsem optimista a smisek,vsichni mi rikali,jak muzu byt takhle klidna a ja na to v poho.....nevim nevim premyslela jsem o konzultaci s doktorem o nejakych lehkych antidepresivech neco byt musi,kdyz to davaji i tehotnym ktery tu depresi maji...myslim si ze ja mam takovou spis paniku a navaly zlosti a vzteku najednou....mohla bych tady psat hodiny....docela se mi ted trocu ulevilo....

Ahoj,jestli k tomu muzu neco rict,mela a mam to samy....jsem ve 19.tydnu tehotenstvi a ty stavy mam taky,kdyz neni doma,tak se mi styska a tesim se az bude doma a obejme me,ale pak prijde a jenom se blbe podiva tak ja jsem hned nerud,kdyz na me mluvi,nebo kdyz se me na neco pta,to mi tecou nervy...nejhorsi je to po ranu,kdy se chci v klidu probrat a on se zacne mazlit,nebo neco,to me dovede k takovy nerudnosti,ze to neumim ani popsat..je mi to lito vuci nemu,kord kdyz vim jak se snazi v praci a jak se snazi doma,snazi se pro me udelat prvni posledni a me to nikdy nestaci,vzdycky najdu nejakou chybu a jsem zase o neco vic neprijemna...moc ho milujju ale potrebuju svuj prostor....jsem z toho na prasky,ale doopravdy,driv jsem vse brala tak nejak...hm to bude ok..byla jsem nad veci,nic mi nevadilo,byla jsem optimista a smisek,vsichni mi rikali,jak muzu byt takhle klidna a ja na to v poho.....nevim nevim premyslela jsem o konzultaci s doktorem o nejakych lehkych antidepresivech neco byt musi,kdyz to davaji i tehotnym ktery tu depresi maji...myslim si ze ja mam takovou spis paniku a navaly zlosti a vzteku najednou....mohla bych tady psat hodiny....docela se mi ted trocu ulevilo....

Kdepak, Irčo, ačkoliv jsem se domnívala, že konec dubna to jistí, zatím vůbec nic a zřejmě nemám ani tzv. "poslíčky", nebo je nevnímám. Už chodím furt k doktorovi, ale ani on mi to neumí říct, kdy to přijde. Ach jo. Chci - už tolik chci to mít za sebou. A co Eva? Nějak zmizela!! :-))