Diskuse - Deprese v těhotenství

Ahojte holky. Tak sama s dítětem, to bych smekla. Já jsem teda asi úplně nemožná,ale manžel hlídá, mám chůvu, teda ne celý den , ale když potřebuji a nestíhám nic. A navíc malá od dvou týdnů spí celou noc. Já bych všem ženským, co to zvládnou sami fakt chtěla napsat , jak je obdivuji.Klobouk dolů...

Ahoj, holky,
zejména ahoj Lindo - mně se totiž taky nic nechce. Z malé jsem udřená, nechce se mi ani ji tahat v šátku, což mi napřed přišla děsná zábava a miminko máte blíž - já to dtív milovala ten pocit. Ale teď mám pocit, že jak jsem hodně zhubla, tak jsem zhubla na svalech, hlavně asi na břišních.( Mám 181 cm/ 62 kg)Prostě když si ten šátek zavážu v pase, tak mi je z toho špatně.Jo a taky se mi nechce vařit, vymýšlet jídlo, uklízet. Prostě nic.Takže - Lenale - já taky smekám před holkama, co to samy zvládají. Já to nezvládám. Jedno dítě je drzý, že bych ho zabila a druhý jen tahám a tahám, za celej den není nic hotovo, nikde vidět žádnej výsledek a to i když přijde tatínek a malá je s ním, tak jen ječí a ječí ...

No, ono je to těžké dvě děti, mám z toho taky hrůzu a kór jedeno dítě puberťák. Ono se ne nadarmo říká malé děti malé starosti a velké děti velké starosti. Bojim, bojim, jak to budu zvládat.

Luluno, taky už odpočítávám dny, pomalu i hodiny :-) říkám si, že už bych klidně rodila teď, co mi dělaj záda. Přes den pohoda, v noci děs! Co se spaní týče, tak jsem v noci každou hodinu vzhůru, minimálně jednou do hodiny. Nejhorší je, když usnu třeba v půl 11 a hned v půl 12 jsem vzhůru. Musím na záchod a motám se jak mátoha asi jak se vzbudím z hlubšího spánku. No a pak už to jde fakt každou hodinu. Kolem půl pátý vstávám tak na hodinu kvůli zádům, čekám až jde manža do práce a jdu zalehnout, jenže se převaluju hodinu než zas zaberu. No vstávám teď tak kolem půl 9, ale ještě před pár dny jsem nevstala dřív jak v půl 10. A kolem jedný jsem už zas tak utahaná, že musím jít lehnout. Vydržím většinou hodinu, občas i dvě s jedním probuzením... a teda co se týče nemoci, tak teda musím zaklepat, já v těhu nemocná nebyla a doufám, že už to doklepu bez nemoci. Nedovedu si představit, že bych měla ležet kvůli těm zádům...

Jinak co se týče maminek samotných s dětma, tak taky smekám, ale obávám se, že na tom budu dost podobně.. sice ne, že by to u nás bylo až tak horký, ale tatínek je jaksi jak z jiný planety. Jsem zvědavá, jestli se něco změní až se malá narodí, ale teď teda hrůza děs. Když chci s něčím pomoct, musím si mu říct, jinak on vysedává jen u počítače nebo je pryč. Takže asi tak. V neděli jsem měla depku z toho, jak budu zvládat, protože jsem vařila a celý dopoledne jsem se nehla z kuchyně a jak to pak budu zvládat s malou? To fakt netuším. Do toho depka, že u nás už vůbec neexistuje intimní život, no děs. Co jsem těhotná, tak on nechce sex, ale ani žádný mazlení není, nic. Já pak celý dny jen bulím, když čučím na bednu a vidím, že se třeba dva lidi jen pohladí.. Čím dál horší to je, večer jsem zas bulela do polštáře. Teda moc do polštáře to nebylo, protože neumím brečet potichu, aby o tom nevěděl. Akorát se zeptal, co je a při odpovědi, že nic, se otočil a usnul..

No, já slyšela, že někteří chlapi to tak mají, že prostě s těhotnou spát nemůžou. U nás je to teda zase úplně naopak, manžel by chtěl a mně to prostě není příjemné, navíc mám teď i nějakou mykózu nebo co, takže takový hnisavý výtok, zavádím si na to nějaké globule. Tak doufám, že to vyléčím.Jinak mám kamarádku a ta měla manžela u porodu a ten z toho měl holky takové trauma, že skoro rok s ní nemohl nic mít, takže jen varuju, že i tohle se může stát.My jsme se na toto téma s manželem bavili a říkal, že si myslí, že jemu to nějaké trauma nezpůsobí, ale člověk prostě neví. Psychika u každého funguje jinak a druhému člověku do hlavy nevidíme a hlavně chlapi spoustu věcí nechtějí přiznat.

No já o těch chlapech u porodu slyšela taky, sice jsem si ho tam vzala, ale než jsem šla na sál, řekla jsem mu, ať už jde. My spolu nespíme zase teď, protože neberu prášky. Popravdě mi to ani nechybí. Ten vztah je prostě jiný, s tím dítětem dostal trhliny, není to ono, taková ta bezstarostnost je pryč a mně je to líto, že to není jako dřív. Jen si vyčítáme. Tak mě napadá, Lenale, jestli jsi šťastná, když máš tu malou...

Irčo, já měla nějaký kvasinky, ale doktor mi řekl, že si mám koupit Jenamazol (je to bez receptu), je to jen na tři dny a musím říct, že super, výtok je pryč a fakt hned po těch třech dnech. Teda zavádění je docela nepříjemný, kor asi teď ke konci těhu, jsem tam pořádně nemohla dosáhnout :-) ale fakt jsem ráda, že jsem se toho zbavila.

Lindo, já začala mít taky takové pocity, že prostě už nikdy nic nebude jako dřív. Že už tu prostě vždycky bude to malý a když jsem to řekla tomu svýmu, tak mi na to řekl, že máme dvě babičky :-) Jenže já se budu bát dávat malou k babičkám, samozřejmě až bude větší a ne hned. Naše mamka má doma agresivní kočku, co nesnáší děti a tcháni nevychovanýho bígla. Tam se vůbec budu bát jít, protože oni ho maj doma a když jsem tam kdysi měla malou neteř, tak po mě furt skákal a dorážel jí na nožičky. No vůbec se mi k nim nebude chtít s malou chodit, jenže to by zas tchýně nerozdejchala :-( jenže už to vidím, že oni ho ani nezavřou venku, on je hroznej.

Hele, Kamčo, to máš ještě dobrý. Přítelově mámě je 80, moje máma bydlí v jiném městě, navíc pořád pracuje. Nemám tu nikoho, občas využiju paní na hlídání. Jenže to zase stojí peníze, tak se mi do toho taky moc nechce. No, kdo to má jednoduché, že. A co se týče bíglů, ti ani vychovat nejdou, taky jednoho znám :o). Já mám zase jorkšíra, je moc hodný, ale jak dám malou na podložku, už je u ní a olizuje jí celý obličej.

No, ono s tím dítětem je to určitě jiné a já taky měla cca tak půl roku pocity ztráty svobody a různé stavy, ale teď jsem s tím srovnaná a zase vím, že už bych bez ní prostě nemohla být. Když je třeba u babičky a my jsme sami dva, je mi to až divné, mám takový nepříjemný pocit, že nám něco chybí a prostě není mi to ani nějak příjemné.Je to divný, ale je to tak. My tedy po porodu žádnou antikoncepci nepoužívali, dělali jsme metodu přerušovaného sexu a naprosto v pohodě. Šlo to bez problémů, chce to trochu šikovného chlapa, ale v pohodě.Naopak jsme pak spíš měli problém otěhotnět po druhé, dost jsme se museli snažit, asi holt nejsme tak plodní nebo co, čert ví.

Ahoj Lindo, já musím bohužel konstatovat, že šťastná nejsem ani náhodou a vzdaluji se tomu stavu čím dál víc. Chybí mi svoboda, cestování a hlavně ta práce, která mě bavila a naplňovala, což se o mateřství u mne říct nedá. Ale abych tu malou někde dala a žila si dál ten svůj sobecký život, na to zatím také nemám a tak se v tom mlátím a každý den znovu a znovu přemítám, co by bylo kdyby...

Lindo, moje mamina taky bydlí docela daleko od nás na to, abych jí tam malou nechala. Teda je to 25km, ale i tak. A už kvůli tý potvoře kočce bych jí tam nenechala, my máme doma taky kočku, ale je to takový zlatíčko, ale bojím se bojím až bude malá, aby nezačla nějak žárlit nebo něco. Snad bude v pohodě, ale taky třeba dát deku na zem, to nepřijde v úvahu s ní. A tcháni, ti od nás bydlí asi 3km, takže tchýně se už klepe na to, jak bude vozit... Jsem zvědavá, jak jí to bude dlouho bavit :-)

Irčo, já antikoncepci nebrala téměř dva roky než jsem otěhotněla, chránili jsme se kondomem. Vždycky jsme měli období, kdy už bychom chtěli, pak zas ne, tak kondom byl na to nejlepší. Já chodila ještě do školy, tak jsme to prostě nechali až na pak. A snažili jsme se víc jak půl roku. S mou nepravidelnou menstruací to bylo o to těžší. Jsem zvědavá pak na druhý. Jak budeš mít od sebe děti věkově?

Ahoj holky, no vy jste se rozjely!
Můžu se přidat ke stížnostem?
Miminko mě moc dlouho naplňovalo, to jo. Ale je jí půl roku, už pořádně nespí, jen by něco strkala do pusy, kutálí se, skoro leze, pořád ŘVE, spíš ji ale bolí bříško než zuby. I když už má vidět dva.
Tatínek nám nefunguje, ten dělal včera tý starší přednášku, že když si něco dohodne, musí to pak dodržovat - bylo mi jí ráno líto - od něj to opravdu NESEDÍ.Pustila jsem se do pár diskusí, abych si trochu postěžovala a zjistila, že NEMÁM NA NIC NÁROK.Jen max. na alimenty. No,tak jsem husa hloupá, nic jsem neměla, když jsem ho poznala, budu mít z toho nic ještě větší nic.
O SEXU: Lin, nám to jednu chvíli tak fungovalo, tak jsem si s ním užila, jako nikdy předtím - nějak jsem asi omezila city a byl jen jako milenec - nevím, jak to říct. Včera přišel, kupodivu se tu koupal ( bydlí u rodičů) a ... myslel, ŽE SNAD PO NĚM SAMOU TOUHOU SKOČÍM. A já - nic.No, ráno nebylo auto u jejich baráku ( běžně spí do deseti, jedenácti).Tak mi napadlo, že nestrávil noc doma.A MNĚ TO SNAD JE FUK. Ještě počkám, ale ... už včera jsem si říkala - Kristepane, co já na tomhle klukovi samolibým kdy viděla! Tak snad už se začínám probírat...I když tu mám Andělské karty a podle nich to nejhorší období teprve přijde.

Jestli všechno vyjde tak jak má, tak to budou necelé tři roky, což si myslím, že je optimální. Já dnes byla venku s jednou známou a dost mne tedy to setkání vyděsilo, v podstatě mi řekla, že ty dvě děti nezvládá vůbec a má toho plný brejle.Že vařit nestíhá a nic nestíhá, navíc malý má děsně ty prdy tak pravidelně od 9 do 12 do noci řve.Že když manžel přijde domu, tak mu řekne, že jestli chce něco jíst, že si prostě bude muset něco uvařit. No to je teda nadělení. To je právě ten "luxus", co si člověk neuvědomuje u toho jednoho dítěte, že sám se k obědu může něčím zaplácnout, vařit teoreticky nemusí a dítě nakojí tudíž není potřeba nic extra připravovat.Pokud tedy nemá náročného chlapa, co vyžaduje teplé jídlo každý den, to já naštěstí nemám, manžel na oběd někam zajde a večeře už mu pak stačí studená.Takže je dobré zalehnout a odpočívat kdykoliv to jde. Ta únava dělá strašně moc, člověk je vyčerpaný po tom porodu a po tom těhotenství a místo aby se zrelaxoval, tak si vůbec neodpočine.Taky málo kdy se najde mamina, která je po porodu nějaká buhvíjak nadšená a v pohodě. Koukni tady na holky. Řekla bych ale, že je to v podstatě dost normální stav, hlavně to nesmí přerůst v nějaké těžké depresivní stavy, na to pak pozor.Toho se třeba bojím já, jak beru AD.No, uvidíme. Jo, že člověk cítí slabou nespokojenost nebo podrážděnost, tak to jo, ale něco horšího, tak honem k doktorovi.No, bojim, bojim, jak se těma dvěma dětma.

Tak z toho Tvýho by měla depky každá, tam není ani o čem mluvit, to je taky případ. Jo, pro mne teda po tom půl roce přišlo, že je líp, teda ještě líp pak po roce. Že už člověk není tak vystreslý, že se tomu drobečkovi něco stane, taky už začnou příkrmy a už i líp spala po kašičce. Prostě mně se zdálo, že je líp i když to může být individuální.