Diskuse - Deprese v těhotenství

No, my jsem taky byli tenkrát s Ex víc v poho v bytě. Pak jsme postavili a začaly problémy... A já bych si měla vlastně opakovat historii... Tak jsem včera měla jinak trochu nostalgii za ex. Stejně je to fešák, až na ty jeho demagogický kecy..z těch jsem zas byla vyřízená...taková vymývárna mozku.....Ale přece jen přes 20let je kus života....Možná jsme se neměli rozvádět, ale chvíli žít zvlášť...ale co, to.už se vrátit nedá..A taky já chtěla druhý dítě a to on ani náhodou....

To je pořadny kus života,to jsme s manželem teprv polovinu vašich let.Naši se taky po 25 letech rozvedli,mama nelituje a tata-pije dal,on přece nema chyby...jako každy alkoholik.Ale mě to sebralo a pravě to bylo v dobu kdy sem byla po porodu a rozjelo se mě vše od začatku.Člověk si řekne že jsme dospěli že to zvladnem,ale nějak se mě to nepovedlo.A tet sem rada že spolu nejsou s tatou by neměla žadny život a tet ji bude 50sat a uživa si s přitelem vše co s tatou nemohla.Odbočeni od tematu...ale jak tady piše každa z nas,problem na duši musi ven.Jinak počasi na prd,todle mě dostava,prši a tet teda sněži,hold jizerky mam na dosah a je to znat.No vařim rajskou a odpolko přijedou dělnici pokladat dlažbu konečně bude toaletni zařizení hotove.Děvčata držte se v tom počasi!A pisněte...dlouho tu nebyla Nikol.Jak se asi ma.?

Díky za názor eicul. Ex tyhle vady neměl, jen asi vypluly na povrch dlouhodobý problémy nakumulovaný za ty roky. Dřív na to nebyl čas. Já dělala VŠ, narodila se holka, podnikala jsem, pracovala, stavěl se barák a najednou ...nic..Tak jsme řešili vztah, hádali se - i před holkou. To si vyčítám nejvíc. Protože holka mezi náma lavírovala, byla z toho vynervená, házela židlema, protestovala, neposlouchala, tak jsem se odstěhovala... pro klid všech...Asi určitě to na ní zanechá následky... Jako na mě a na nás všech,jak jsem tady četla. Ty naše současný problémy s depresema mají asi určitě kořeny někde v našem dětství. Já to neměla taky vůbec jednoduchý. Máma byla hysterická, neustále nadávala, táta se taky občas napil..Nevím, jestli máma byla hysterická, protože táta se občas rád napil, nebo táta pil, protože máma byla hysterická...Každopádně se taky dost hádali. Teď už je stejně jedno, táta před pěti lety umřel...No a já jsem si řekla, že takovýhle dětství nechci holce připravit (ty hádky), tak jsem to vyřešila rozvodem....

Takže podobny jako u nas,mama hysterčila jelikož tata pil a on asi pil že ona hysterči,uplně stejny....jenže naš tata se pak upijel a začal se chovat hrubě...slovně.Litaly taliře s večeři atd a ja se nechala u kynezioložky dostat do dětstvi a přičina byla tam někde v prvni třidě ale už nevim přesně jak a kde...jen vim už dlouho že kořeny to ma tam.Taky se nehadame před Ondrou jelikož se nam to parkrat povedlo a ty jeho mrzutosti pak byly hrozny.Takže moje děti nebudou mit takove dětstvi,hlavně manžel pije jen přiležitostně atd...no takže ty si byla zaměstnana asi až moc?nebo jak u vas nastaly problemy,promin,nečetla jsem všechny članky od začatku to by bylo tak na pul roku :-)

No, vidíte. Tak asi všichni jsme nějakých způsobem měli disharmonické dětství, ale s tím, už stejně zpětně nejde nic dělat. Jen jak říkáte, snažit se, aby se děti měly líp. Jinak nevím, jestli se Nikol třeba nebojí sem teď chodit, jak jsme se tady dohadovaly. Snad ne.

Jo a kde nastaly problémy s ex to přesně nedokážu určit. Ona to vlastně byla Itálie delší dobu. Jen to vždycky na určitou dobu utichlo a pak to naplno propuklo, když byl klid od mý školy, holka trochu povyrostla, dostavěl se barák...Taky jsme oba vůdčí typy a každej si chtěl nepřiměřeně prosadit to svoje...Taky ex je jedináček a je zvyklý, že je všechno jen podle něj... . No bylo toho víc..Jen já se teď asi budu muset srovnat s minulostí a orientovat se na novou rodinu.. K večeru pojedu pro mámu do nemocnice. Beru si ji na víkend domů. A jede se mnou přítel a jeho máma (s tou mojí se znaj ze školy). Pronajatej byt máme v baráku naproti přítelově matce...No je to tady maloměsto, ale jinde bych bydlet nemohla, chyběly by mi ty vazby... Asi jednou napíšu knihu - něco jako seriál Rodinná pouta. Třeba se někdo pobaví.

Ahoj gabi nevím jak ti poradit ale věř mi že to co jsi napsala tak mi připadal jak kdybych to psala já!Jsem prvorodička,jsem na nemocenské takže stále doma a v městě kam jsme se přestěhovali nikoho neznám jen kolegině z práce a ty mají své starosti.Nedávno jsem se už zhroutila a vše svému muži řekla a řeknu ti že se mi celkem ulevilo a jemu jsem nasadila brouka do hlavy.
Stále se utěšuji že to vše až se mimi narodí odezní!Měj se krásně P.

Mysim že Nikol ma tet jine starosti...tak to bude asi časem.Nemyskim že by se bala sem jit.Tralala taky jsem z maloměsta kde se všichni znaji div si nevidi do ložnice a tet sme taky v maloměstě manžel ne ten je z moravy z velekho města,takže na vypomoc mam jen naše a oba sou mlady takže chodi do prace.Takže naše rodiče se poznali až jako u představeni jinak ne.Hlavně že se dcera na miminko těši a bere to dobře.Naš kulišak mě hladi břiško a take pusinkuje tak jsem rada neustale řika že bude mit sestřičku tak uvidime.Hezky vikend.

Ahoj, dneska jsem sem nakoukla. Nepisu, protoze nemam co, tedy nemam depky. Proste skoncily a ja si uzivam dve nadherne zdrave deti. Vsdechno najednou zvladam levou zadni, jsem plna energie a elanu, netrpim ani nedostatkem spanku, pritom mala chce jist nejpozdeji kazde dve hodiny. A malej vstava v sest. Proste pohoda.
A mam opravdu potvrzeno, ze u me ta deprese byla z toho prvniho porodu. Ted jsem si prosla normalnim porodem, i kdyz pekne dlouhym a najednou je vsechno osklivy pryc.

Tak to je parada Nikol to ti gratuluji k uspěchu jak vše zvladaš,ja je teda taky nemam,ale chodim sem,pomaha mě to.Tys měla prvni porod cisaře?Ja jen že pišeš že tet byl normalni porod,ja se totiž bojim cisaře pry pak mužou byt depky....

No, já mám císaře oba. Ale to je asi dost individuální. I ty depky a všechno. Každému funguje něco jiného. Já to z porodů určo nemám. Jen že rozhazují hormonální hladinu, ale nějak se tím císařem zas tak poškozená necítím.

Jo, Eicul, prvni porod skoncil cisarem, protoze nemeli srdecni ozveny, takze behem dvaceti minut byl malej venku. A protoze jsem byla pod narkozou, tak to na me nechalo bohuzel nasledky v podobe postnatalni deprese. Jinak ani ja jsem se necitila po fyzicky strance nijak poskozena, me ani nikdy nedoslo, ze to vlastne byla operace, pro me to byl a porad je porod. Nikdy pred tim jsem deprese nemela a paty den po porodu na me skocila a bylo vymalovano.
Me to doslo, az ted v zime, kdyz se me jedna moje studentka zeptala, jaky to bylo, probudit se a mit dite a ja jsem si uvedomila, ze vlastne nevim, Ctyrem lidem zabralo ctvrt hodiny po mym probuzeni vysvetlit mi, ze je to moje dite, ja jim tvrdila, ze jsem mela blby sen a jsem porad jeste tehotna.
Takze u me to definitivne bylo tim cisarem. A v nemocnici mi taky rikali, ze dost velky procento ma po cisari deprese.
Ale jak psala Irca, je to urcite individualni a netrapila bych se tim takhle dopredu.
Jinak mam dneska desnou migrenu, takze si tchani vzali malyho na par hodin. Takze mam akorat malou, a protoze toho v noci moc nenaspala, spi skoro cely den, beruska moje.

Já měla oba císaře při vědomí, takže vím, jak mimi tahali, vím, necítila jsem, jen slyšela. Teda tady toho malého nějak nemohli ani vytáhnout, jaký to byl gigant. A někdo má zase depresi i po normálním porodu, to si člověk asi nějak nevybere. Mně minule i teď krize nastala kolem třetího měsíce. Nevím proč, ale u mne to zase funguje takhle. A Ty Eicul, Tobě snad 1,5 roku po porodu nebo jak jsi psala. To ještě mělo nějakou spojitost s porodem po tak dlouhé době??

Ahoj holky,diky za podporu,ja se nějak začla bat že budem cisařem,přitom je čas se otočit,nevim,mam od jakživa strach z narkozy a jak pišeš ty Irčo,moc tě obdivuji,ja bych to snad nezvladla byt při vědomi...
Jinak ano,u mě to bylo po porodu takle dlouho,ale ono se to už začlo na 4.mesici po porodu ukazovaz že se něco děje,plačtivost,žarlila sem což u mě neni normalni,ale u kojeni mě vždy naskočila takova uzkost že sem šilela,ale po nakrmeni odplula.Tak jsem to tak neřešila,až to prostě puklo potom šileně,oběsit sem myslela že je jediny řešeni,hrozny hrozny!Ja totiž do 15měsice kojila a pak sem skrz Rivotril odstavila...a Ondra si ani nevšiml že nema prso.Byla jsem totalně zblbla kojit kojit kojit co nejdyla tu vazbu jsem měla spiš ja než malej.No snad se toho tet vyvyaruju.Uvidim,mě to řekla dokt.hned že je to tim že sem ty uzkosti neřešila hned jak přišly,mohlo byt vše jinak,moc mě do tet mrzi že sem ten rok travila jinak než sem si vždy představovala a tet se snažim malemu vše dopřat-myslim tim,věnuji se mu maximalně a pořad ve mě hloda svědomi že mu to musim vše nahradit.Pamatuji jak se mě udělalo lip a ja si to s nim hned vše uživala jinak mazleni,povidani,vylety,koupani atd....už nechci aby se to vratilo,ale ten strach je tak velky!Myslim že malej netrpi nedostatkem něhy či lasky,je to spokojeny třilety ditě,jen opět maminka a jeji svědomi.Tet mě depky netrapi,ale takovy blbosti.V utery jedu na kontrolu k psych.tak se i těšim...

Eicul, kdybych byla ty a hrozil mi cisar a vedela jsem to uz dopredu, chtela bych byt pri vedomi, dalo by mi to urcitou kontrolu nad celou situaci, ted jsme to neresili, chteli jsme cisare a pak jsme se rozhodli pro vaginalni porod, ale i kdyz jsme vedeli, ze jdeme na cisare, dopredu jsme se pripravili, takze si nemyslim, ze bych skoncila s depkou. Mela jsem to 'pod kontrolou', prvni porod jsem nemela a s tou narkozou, nebyl cas, cekat az mi zabere epidural, takze narkoza bylo jediny mozny reseni.
Jinak ja to mela obracene, jediny hezky pocity jsem mela prave, kdyz jsem malyho kojila. Ja jsem se o malyho jen starala, az ted s nim mam to pouto a stejne jako ty se mu to snazim vynahradit, proste spatny svedomi. S malou mam pouto hned od porodu a ani nevnimam, ze kojim a menim pleny porad dokola. S malym mi to prislo, ze nedelam nic jinyho, ted to jde nejak samo od sebe a neresim to.
Jinak malej slysel svaru a manzela, jak na me volaji Honey, coz je moje prezdivka v rodine a ted na me vola Honey taky, takze nejsem mama, ale Honey. Je to desne legracni, kdyz na me kricel v Tescu Honey, buy yogurt for Luca. A rano, kdyz se probudi, vola Honey, Honey.
Me se malej odstavil sam, od asi 9. mesice uz nechtel prso pres den, ale jenom vecer, v noci a rano, kdyz se probudil a kolem 11. mesice, uz jen vecer a kdyz jsem ho ve 13. mesici odstavila uplne, bylo mu to sumafuk.
Cisar neni sam o sobe zadna tragedie. Akorat jsou pak po nem urcita omezeni, jako treba zvedani malyho, na to si dej pozor, kamaradka prisla domu a zvedla svyho dvouletyho syna a praskly ji stehy. A ridit se tady taky nesmi prvnich sest tydnu.