Diskuse - Deprese v těhotenství

Je to těžké rozhodování, zda si nechat miminko i v případě, že člověk nemá partnera a je těžké někomu radit, jak se má on zařídit. Rozhodnutí je vždycky jen na něm samotném a rozhodně bych nikoho neodsuzovala, kdyby skutečně se rozhodl, že na to nemá a půjde na potrat. O možnosti adopce bych já vůbec neuvažovala, to by bylo podle mne utrpení na celý život vědět, že tam někde je moje dítě a já nevím, jak se má a jak s ním ostatní zacházejí. Je asi pravda, že jinak se člověk rozhoduje v 18, 25 a když mu je přes 30. To už skutečně bijí biologické hodiny a není, tedy alespoň z mého pohledu, moc na co čekat. Já za sebe bych se asi rozhodla si dítě nechat, bála bych se totiž, že pak už to miminko mít nebudu nikdy. Hodně ovšem také záleží, zda člověk má někde nějakou rodinu nebo známé nebo někoho, o koho se může opřít. Já třeba vím, že moje mamka, ať je jakýkoliv nervák a není to s ní vždy jednoduché, tak by mne v tom podpořila, třeba že by to bylo moc těžké. Naštěstí já tuto situaci řešit nemusím, takže se dá říct, že mně se to radí. Prostě jen můžu vyjádřit svůj pohled na celou tu věc.

Jinak já jsem též začala psát na tuto diskusi jako těhotná. Moje problémy jsou však trochu jiného ražení. Už léta beru antidepresiva, trpím, dá se říct, úzkostnou poruchou. Celé těhotenství jsem brala tyto léky a teď jsou malému tři měsíce beru je nadále. To jen jako vysvětlení, proč jsem tu.

Deprese může být různého charakteru, může nastat z tíživé životní situace nebo může být fyziologického původu, což zřejmě bude můj případ.

Teď v těchto dnech se právě také necítím nejlíp. Možná bych spíše tedy patřila pod nadpis deprese na mateřské, ale tady s Vámi se mi líbí. Už Vás znám a tak si prostě povídáme.

Hale, Nikol, a jak se v práci dívají, že jsi v péči psychouše?? Já to teda tajím, jak můžu, ale když jsi na neschopence, tak to asi jde jen ztěží, ne??

Irco, to je ten rozdil mezi VB a CR, ja se nemam za co stydet, ja mam post natalni depresi a vsichni v praci to vedi a hrozne me podporujou, stejne tak jako manzelovo rodina a pratele. Ja to neskryvam pred nikym a jeste nikdo se na me nedival skrz prsty krome ceske rodiny. Navic v praci vedi, ze jsem v peci psychiatra proto, ze jsem tehotna a nikdo jiny si nelajzne dat mi nejaky prasky, takze v praci jsou dokonce moc spokojeny, ze uz jsem se k nemu konecne dostala a byly hrozne nastvane, kdyz zjistily, jak dlouho jsem musela cekat.

Tak to je dobře, že to berou takto. Ale možná post natální deprese zní "líp" než ta moje úzkostná porucha či co to mám. Nebo myslíš, že i to by bylo bráno "dobře"? Tak určitě je to tady bráno jinak, než třeba asi v Británii.I když si myslím, že pomalý posun v tomto směru jistě také je. Těžko říct, moje rodina to bere normálně,určitě mne za to neodsuzujou. Spíš možná to je můj "pocit", že jsem nějaká jiná, divná.

Tady se na to lidi nedivaji nijak divne, ze chodis k psychiatrovi, tedy alespon v mem okoli jsem se s tim nesetkala. Proste je ten clovek nemocnej a jako nemocnyho ho berou. Neni duvod se stydet.
Dneska vecer musim vzit malyho do prace, bude ucit baby brisni tance se mnou, protoze nemam hlidani. Snad to prezijeme ve zdravi. On sice rad tancuje, ale moje hudba mu nevodi a to ji poslouchal cele tehotenstvi v brise. Ma rad Abbu a pak kopiruje tanecky z televize.

Tak my všichni chytili nějaké nachlazení-virosu, je mi blbě, blbě, blbě a totéž malé. Malý má rýmu, hrůza.

Irco, mam pocit, ze malej ma porad rymu a kasel, taha to z jesli, uz me to ani nejak nebere, akorat utiram nosanek. Pred tim jsem vysilovala, jak muze byt nemocny, kdyz je kojenej, pak mi doslo, ze je odolnej vuci jinym vaznejsim nemocem a nejaka rymicka a kasel uz me nerozhodi. Akorat se bojim, aby nepochytil manzelovo, rymicka - umiram pristup. Zatim to malej taky neresi, a kdyz si nevsimnu vcas, ze mu tece nudle, tak si to utre do me. Jeste ze delam pro deti, vsichni v praci chodime unudlany a nekdy i poblinkany, proste takovy soubor matek.

Blbé je, když je ta rýma s teplotou a to máme asi my. Mně v noci bolelo tak v krku, že jsem se budila co hodinu. A co Ty to vlastně děláš? Něco jak soc. pracovnici nebo v kojeňáku nebo jak??

Ne ja delam v charite, kterou zalozila princezna Diana. My mame zdravotni sestricky, a aby deti nemuseli treba denne dojizdet do nemocnice na injekce nebo prebalovat obvazy, tak mi je objizdime doma. Mame pracovnice, ktery kdyz mas postizene dite, tak ti ho treba pohlidaji na pul dne, aby tys mohla ven z domu, nekdy hlidame i celou noc, aby se rodina vyspala. Mame psycholozky, ktery pripravuji deti na operace, nebo bohuzel na to, ze jejich sourozenec umira na rakovinu. Mame prave sestricky, ktery se staraji o deti s rakovinou, takze nemusi lezet v nemocnici a taky pomahame temhle detem umrit doma a ne v nemocnici. No proste mame celou skalu veci, ktery delame. A ja jsem jeji sekretarka/co-ordinatorka.

Je to nekdy hodne smutna prace, hlavne pred Vanoci, ale kdyz jdu pak domu, tak odchazim s pocitem, ze jsme udelaly neco uzitecneho, nekomu jsme pomohly.
Jo kdyz mate teplotku, tak je to spatny, my mame ta nachlazeni bez teplot, akorat porad utirame nosanek.
Musim vam rict, ze nekde tady musi bydlet Rakosnicek, protoze dneska je tady mlha husta tak, ze by se dala krajet. :-)

Já ležím v posteli, v noci jsem měla zimnici, malé teče z nosu jak z vodovodního kohoutku, malý kýchá. Takže vážně super. Ani polknout pořádně nemůžu. No, do toho depka, super. Dnes ani není nějak zvlášť ošklivo, ale to mi může být dost fuk, stejně ven nemůžu a malá taky ne. Malý by mohl, ale zase ho nemá kdo vzít, chudák.

Tak ale to je super, že Tě to baví. Mne moje práce tedy nebavila vůbec.

My mame hnusnej den a je to takovy nabruceny vsechno, ja jsem nabrucena, manzel je nabrucenej. Jo prace me bavi, ja bych nemohla delat praci, ktera me nebavi. A ze bych i mohla brat dvakrat tolik, kdybych delala porad do ucetnictvi, ale co z toho.

čaute! Mně škrábe v krku.Ale hlavně mám vztek.Potkala jsem M. rodinu, babka hned scénu, že malou neviděla jakou dobu, čeká na SMSku, kdy budou moct přijít. Já na to, že jsem jí psala, ať se snad domluví s ním,!A ona, že on tu ale není, tak se domlouvá se mnou.No, ale JÁ jí tady bytostně nechci - sere mi, jak s malou mluví a jak se ke mně chová.Já všeho nechám a budu ji tady obskakovat týden co týden, protože to ona chce! A on ani nepřivezl pleny, trajdá kdovíkde buď na kobyle nebo se svou pravou láskou!Volím mlčení - jestli zítra nebo v neděli přijdou, prostě jim neotevřu.Mě pámbu potrestal, že jsem se zblbla do něho, nebude mě tŕestat její přítomností a kecama.Ať si to vyřídí s ním a to je poslední moje slovo.A každej týden malou rozhodně vidět nemusí.

To víš, ona to asi nechápe. Neodsuzuji jí za to, že chce malou vidět a ani Tebe, že toho máš všeho po krk. Snad jen spojit nepříjemné s užitečným a nechat jí malou pohlídat tehdy, když si potřebuješ něco zařídit. Pak by jí mohla vidět, ovšem jestli by byla ochotná. Stejně jsi tam taky jako pes u boudy. Ale stejně poslední slovo máš Ty.

No vidíš, Nikol, muže účetnictví a hrabání se v číslech baví ačkoliv to nechápu. Jinak my furt marodíme.