Diskuse - ANTIDEPRESIVA V TĚHOTENSTVÍ

Irčo,mě bylo jakž takž fajn,ale já to ted hodně svádím na ty Vánoce,že nestíhám,jak bych chtěla,taky mi tak nějak začalo být úzko z toho,že jsem si uvědomila,že já bez prášků prostě nejsem schopná fungovat,takový smutno z toho,že ostatní lidi fungujou a radujou se naprosto normálně a já jsem takovej přemýšlivec.Navíc jak jsem přestala kojit,tak se mi asi furt rovnají hormony a měsíčky mám třeba po 6týdnech a jak mám takovýhle dlouhý pausy mezi krámama,tak si připadám jak ženská v přechodu a cvičí to se mnou.Ta štítná žláza tomu taky nepřispívá,chvílema si říkám,že se zblázním.Panebože proč musíme takhle trpět,já jsem třetí hrozně chtěla a jak jsem byla štastná,že mám tu vysněnou holčičku,proto nechápu,co se mnou zase je.Letos je to počasí takový naprd,doufám,že mě ty léky zas z těch mých depek vytáhnou,na tom Tritticu jsem furt,beru 2/3 a dr mi řekl,že pokud se budu cítit naprd at si klidně beru celé ty 3/3,jenže já to chci zvládnout na těch 2/3,i když jsem si ted třeba jednou denně musela vzít 1neurol,prostě jsem zas naprd a je mi úzko z toho,že bych měla zas navýšit a mám strach z toho,co když už mi nikdy nebude fajn.Já si nemám na co v osobním životě stěžovat,manžel je fajn,mám svý vysněný 3děti tak proč jsem taková?Ty příznaky co popisuješ moc dobře znám a je to strašný.Je pravda,že já jsem byla vždycky tvořivej typ a když jsem si něco vyrobila,tak jsem na sebe byla pyšná,ale ted na to nemám čas a připadám si na ho.no.Tak jsem se tady pěkně vypsala,mě vlastně pokaždý když mi dr zkoušel vysadit,tak jsem se vždycky začala sypat tak 3týden,bylo mi řečeno,že mi tělo tvoří málo serotoninu a že léky musím brát do konce života.Já chci at je už líp a netrpět těma stavama.

Ahoj holky,už jsem tady dlouho nebyla,páč fakt nestíhám...Matyáškovi jsou už dva měsíce...strašně to letí...je strašně hodnej,spinká skoro celou noc.Jsem štastná za to,jaký je ,protože jsem měla strach,že ty moje úzkosti a depky v těhu mu ublíží a bude plačtivý,nespokojený.Zatím je to v poho,snad se už nic neobjeví.Pořád mám strach a sleduju ho,jsem fakt přecitlivělá,ale to je moje povaha a s tím nic neudělám,bohužel.Manžel mi nedávno koupil takový hrneček na kafčo s nápisem "život není to co chceme,ale to co máme" myslím,že tohle je pravda pravdoucí.Když je mi na nic,vzpomenu si na tohle a vzpamatuju se.Léky,Zoloft,beru pořád a nevysadím je ani za nic,ty stavy v těhu ,když jsem je vysadila už nechci zažít.Někde v podvědomí mám strach,aby se to zase nevrátilo...nechci na to myslet,ale ty myšlenky mi chodí...Pomáhá mi práce,doma,kolem malého,.v obchodě,kam pořád chodím,protože jsem podnikala a ted tam mám za sebe důchodkyni,takže to v podstavě vedu dál....mám takový fofr,že si kolikrát ve 3 odpoledne vzpomenu,že jsem ještě nejedla...ale tenhle fofr mi kupodivu drží zřejmě psychiku v pohodě.Snad už se mi y stavy nevrátí...bojím se a úplně vás tady strašně chápu,je to strašný.Já prostě radím nevysazovat,nesnižovat dávku,třeba i zvýšit když je potřeba....radši léky než ty šílený stavy,Je to ale jen můj názor a moje zkušenost.Mám tady plno příspěvků ,tam to vše popisuju a proto mi věřte,radši léky než ty hrůzy co jsem zažívala...

Hale, Jani, a když jsi chodila do práce, jak ses cítila? A bavilo Tě to, děláš práci, co Tě baví nebo Ti spíš přináší depku? Já právě spíš to druhé a jelikož ani ta mateřská není úplně to pravé ořechové, tak z toho právě plynou ty problémy, jenže jak z toho ven??

Ahojky Jituš tak sjem si přečetla tvé příspěvky a dá se říct, že jsme na tom byli stejně s tím vysazením a znovu v 6 měsíci nasazení. úzkosti depky myšlenky no hnus. Prášky mi zabrali malinko, ale byla to muka. nebo ne malinko, zabrali dost, ale pořád to není ono. právě spíš řeším to kojení mě kojení nezakázali, ale nechali rozhodnutí na mě. Asi kojit budu tvrdí, že to nemá vliv. Já psala od začátku spíš víc na diskuzi deprese v těhotenství. jsem ve 31 týdnu tak se mi to taky blíží. začínám mít i strach z porodu atd, ale to je asi normální. Závidím ti, že už to máš za sebou. Potěšila jsi mě s tím, že je malej ok

Jenže v tom je asi ten problém, že i když možná nejsi nějaký kariéristicky typ, tak stejně Tě to 100% nenaplňuje být doma a právě, že nemáš jinou činnosti, či zájem ve kterém by ses realizovala. Já mám to stejné, sice s vysokou školou, ale stejně. Právě, že mi depky začaly po škole, asi mne složil ten střet s realitou, předtím jsem pořád žila v domnění, že udělám nějakou díru do světa nebo co. Ani nevím, co. A ta práce před mateřskou, co to bylo? A jaké máš vzdělání? Já vím, říká se, že na vzdělání nezáleží, ale prý i zde to má velký vliv na vznik těhle depek. Nevím proč, ptala jsem se té terapeutky, existují i nějaké studie a je to tak. A co třeba se zkusit v rámci mateřské udělat nějakou rekvalifikaci nebo něco? Stejně asi člověk někdy do té práce musí nastoupit, když si teda nebude pořizovat čtvrté, páté atd. I takové lidi znám a vyhovuje jim to.

Ahoj Karen,já bych to kojení zatím neřešila a počkala až jak se to vyvine po porodu,jak na tom miminko bude,prostě až podle aktuální situace.Nestresuj se tím,,ted to nevyřešíš a zbytečně tě to dostává do těch hrozných stavů.Taky někomu doporučují asi tak měsíc před porodem léky vysadit nebo aspon snížit dávku na minimum.Já bych to ale nedělala,navíc přijde po porodu hormonální bouře:-)a ty léky tě podrží.Je to strašně těžký,já vím,ale zvládneš to.Pohled na miminko a to štěstí,že už to máš za sebou ti pomůže.Jasně,že každý jsme jiný,já mám ale takové zkušenosi,které jsem tady podrobně psala v minulých příspěvcích.Porodu se neboj,každá z nás to zvládne,já si říkala,je to jen pár hodin,to se vydrží a na konci té bolesti je výsledek,tvoje miminko.Držím palce a kdyby něco,napiš,

Irčo,já mám jen výuční list-obor obuvnice a to jsem taky dělala.Jenže byli dny kdy jsem chodila do práce i ráda,podle toho,co se dělalo za boty a taky jakou jsem na těch daných botách měla práci.No já jsem doma spokojená,3děti jsem vždycky chtěla,ale po téhle třetí mateřské už bych chtěla někam nastoupit do práce,rozhodně už další děti neplánujeme.Myslím si,že se strašně nervákuju tím,že už nestíhám doma,tak jak bych chtěla a je pro mě děsný to,že mi to kolikrát ani psychika nedovolí to doma vše zvládat,jsou dny kdy se cítím naprd.Ted si třeba myslím,že to dělají ty Vánoce.Taky jsem se na netu dočetla špatný recenze na to tělísko,co jsem si nechala dát a v pátek jsem volala na gyndu a dám ho ven,to může být taky příčina,budem s manžou radši dál důvěřovat kondomu než abych měla takovéhle psychické stavy.Já jsem takovej přemýšlivec už od malinka a i cíta.Jak se daří tobě?A co děti?K dr zatím nepůjdu,třeba to nějak odezní a léky mě z toho vytáhnou.

Dobrý den,chci se jen zeptat jestli máte nekdo zkušenost s braním antid.Citalon v těhotenství.Brala jsem jej na panickou poruchu rok a půl,vše bylo v pořádkuv a jakmile jsem ho vysadila a po půl roce otěhotněla tak se mi stavy úzkosti vrátili zpátky a mám obavy ho začít brát.Jsem v 6.měsíci těh.ale říkam si lepší na mimčo trocha chemie než být každý den vyklepaná...prosím poraďte..

Právě, že mne je mezi lidmi líp. Sice v práci jsou jiné stresy, ale člověku je pak doma líp a těší se víc na ty děti. Já normálně jak se v tom teď doma plácám a čtu si různé věci, tak spoustu ženám tyhle poruchy buď vypuknou po porodu nebo na mateřské nebo se případně na mateřské zhoršují, je to prý z důvodu sociální izolace. To mne právě děsí, neb to pozoruju na sobě. Myslela jsem si, že ta mateřská je dobrá, že právě to člověka zklidní, ale je to přesně naopak.

Jinak tyhle moderní antidepresiva se ve většině případech dají užívat v těhu, jen některá se berou jako vhodnější, ale je to na rozhodnutí lékaře.

Krásné svátky vánoční všem a nový rok s úsměvem:-)))

krásné Vánoce plné radosti a bez trápení a depek

Ahojte holky,já psala naposledy na konci listopadu...teď jsem ve 22.týdnu a začínám být protivná a náladová.Možná je to i tím,že byly vánoce,pořád nějaké návštěvy,člověk si nemůže dát ani alkohol:-)a všichni kolem jsou picnutí.....
Jinak čím víc se to blíží,tím víc mám vtíravé myšlenky jak to budu zvládat.Přitom syn má 11 let,takže s ním už není žádná prácička:-).
Vím,že manžel nepomůže-je stavbyvedoucí a chodí v 6 a přijde po 19 domů,babičky obě 20km daleko.....
5.ledna jdu na velký ultrazvuk,snad to bude holčička!

ahoj Blanko,chtěla bych se tě zeptat kdy si začla brát citalon,v jaké dávce a jak to u tebe probíhalo.Já ho musela začít brát v 6mesíci tehotenství nejdřív týden půlku 20 a pak celý,čekám až mi začne zabírat protože mám šíleny uzkosti,je to hrůza.Před 2roky jsem se léčila na panic.poruchu a uzkosti,vše jsem zvládla i vysazení a po půl roce se radovala z otěhotnění a ted ty hrozný stavy mám zpátky... :(

Ahoj, holky, mamky. Také jsem brala Citalec (nespavost) v prvních třech měsících těhu, tedy těch nedůležitějších, pak jsem pomalounuku vysazovala a šlo to, vše v pohodě. Miminko bylo zdravé, 2,95 kg, ale já jsem hodně cvičila a lítala v práci, navíc jsem drobná, takže bych řekla akorát. Ale za 2 měsíce po porodu opět stašné stavy nespavosti, po třech dnech nespaní jsem se zhroutila, musela jsem nasadit opět Citalec a k tomu Mirzaten. Za dva roky, před druhým těhu (což je nyní) jsem vysadila Citalec, Mirzaten zůstává. Je nezbytný, bez něj nespím vůbec, ani psychowalkman nezabírá. Takže teď jsem v 7 tt, prášek na noc beru, snížila jsem si dávku z půlky na 1/4, sice spaní nic moc, ale myslím, že pořád lepší než nespat a do toho ty stavy v začátku těhu (nevolnost, únava apod.). Jelikož první mimi bylo v pořádku, myslím, že to nebude taková tragédie. Až mi bude lépe, po tom 3. měsíci, zkusím pomalu vysazovat úplně, ale uvidím, jak to půjde. To jsou moje zkušenosti, doufám, že se budou někomu hodit.

Holky,všem přeji štastný Nový rok 2012,hlavně psychickou pohodu a celkově prostě zdravíčko!