Diskuse - ANTIDEPRESIVA V TĚHOTENSTVÍ

holky,mám dotez...jsem podruhé těhotná,ale ani na konci 17 týdne necítím pohyby:-(na kontrolu jdu za týden,ale pořád se pozoruju a začínám z toho mít nervy.Kamoška cítila už ve 12.týdnu!!!

Kámoška je taky podruhé v 17. týdnu a taky říkala, že pohyby ještě necítí, ale zeptej se, alespoň Tě uklidní.

Ahojky Peťo uklidním tě já je cítila až kolem dvacátýho a moje sestra na konci 22týdne! taky měla z toho nervy dojeli jsme spolu na ultrazvuk a uklidnili jí, že je vše ok.měla dost problémů před tím, tak jí to plašilo, ale vše bylo ok takže máš ještě času dost. Neboj malý se ozve

Péto nevěřím tomu,že to byli ve 12tt pohyby,mám děti 3 a pokaždé jsem cítila pohyby až kolem toho 20tt.Bud v klidu,máš čas.

já bych si z toho hlavu nedělala,přišla jsem do jiného stavu i při braní antikoncepce RIVOTRILU 0,5 A OLWEXYA 75mg přišla jsem na to náhodou protože mi bylo dost dlouho blbě zkusila jsem test a je to,myslela jsem si že to taky nikdy nevysadim ,hned ten den jsem vysadila vše ,sice je mi dost blbě už pět dní ale přejít to musí přece nebudeme celej život jíst prášky-a při těhlech dávkách to neni tak hrozný -ženský toho vydrží víc než chlapi :)

Marta-já taky vysadila a vydržela do 22týdne. budu ti držet palečky ať to zvládneš

A jak to vlasntě dopadlo ta Tvoje konzultace a ještě chodíš k tomu blbému psychiatrovi? A jak ses rozhodla ohledně kojení? Já bych klíďo kojila i s antidepresivy třetí díě, kdyby bylo, stejně jak Janizna, ale spíš už žádné třetí nebude, dvě bohatě stačí, nervák jsem i tak dost. U obou dětí s tím mám zkušenost, že to bylo naprosto bez problémů, ale je jasné, že pokud je člověk z toho nervní, tak má dělat vše, aby byl v klidu a raději nekojit. Prostě lepší v klidu maminka, než se stresovat nějakým kojením navrch, to je jasné.

Ahojky Irčo k tomu blbýmu psychiatrovi pořád ještě chodím. Konzultace se nekonala jelikož jak na potvoru ona marodí s klukem. |Ale byla jsem poprvý na psychoterapii a ta má otce který je psychiatr a že i ona s tím má zkušenosti s těhotnýma. Takže mi nabídla, že to klidně můžu řešit i s ní. má zkušenosti kojení s Ad a izastavení laktace říkala, že by jsme se mohli teď setkávat častěji a pak to dořešit, ale taky nedoporučuje vysadit před porodem, že je to prý ztřeštěný nápad. Prý mi může i ona doporučit průběh léčby a postupu potom dál co a jak, že se spojí s psychiatrem a gynekologem, kterýho dokonce i zná. Takže snad se konečně dovolám nějaký pomoci. Prý bude respektovat moje rozhodnutí. Zatím si sama nevím rady, ale spíš se přikláním k zastavení laktace, ale uvidíme ještě. Říkala, že mi kdyžtak domluví i potvrzení pro porodnici pro případ zastavení. že je to lepší, když je tam napsáno zastavení laktace ze zdravotních důvodů, že prý mají jinak sestry v nemocnici keci a nutí do kojení.No můžu ti říct, že snad když teda už teď beru léky tak mě snad nějakej kolaps velkej propad nečeká doufám. říkala, že když necháme zastavit laktaci tak, že by byla i pro navýšení, kdybych se necítila.

Tak uvidíš. Já při kojení šla až na maximální dávku ke konci. Teď jsem snížila na běžnou doporučovanou denní dávku, ale nevím, nevím. Nějak mám pocit, že ty dvě jsou na mne kolikrát až moc. Mne nějak do ničeho netlačily. Můžeš to ale teoreticky probrat i v porodnici, ne??Tam s tím mají taky jistě zkušenosti větší, třeba v té Praze to považovali za běžný problém. Já mám normálně na antidepresivech tak půlku spolužáků,vysokoškoláků. Já to už ani nepovažuju za žádnou anomálii, ale trochu mne překvapila reakce v lékárně na nějaký lék, když jsem se prostě ptala, jestli to nemá interakci s antidepresivy, tak lékárník, co stál vedle u pokladny se zašklebil. Docela mne tím nas*al. Přitom opravdu vím, kolik lidí má podobné problémy, jak my, někteří i horší, právě tu maniodepresy nebo nějaké psychotické stavy. Tak pak nějaká deprese nebo úzkostná porucha je něco, s čím se dá v pohodě žít.

no to můžu klidně probrat, ale já ti mám pocit jako kdyby si na sebe nikdo z doktorů nechtěl brát zodpovědnost a všechno musí rozhodnout psychiatr.tak to víš Praha je Praha, ale gynekolog mi taky říkal, že ten můj psychouš dělá jako bych byla jediná a že takových ženských je mraky, ale chce prostě od nějakýho psychiatra vyjádření mi přijde.nikdo si to nechce asi vzít na svoje bedra nebo já nevím. A jak říkáš jenom já jsem z malýho městečka a vím taky o spoustu lidech co užívají AD jenom ode mě z práce i múj šéf do kterýho bych to v životě neřekla, protože je takovej tvrďák a když začal mít problémy a dlouho se to nelepšilo docela jsme si rozuměli tak jsem mu říkala v čas jsou to nervy dojdi si k doktoru. samozřejmě si to nepřipustil až to bouchlo, takže těch lidí je mraky jen se s tím nikdo moc nechlubí.

Ahoj holky,tak zas prožívám dny plné depek,ach jo.

Hale, tak já mám taky depku, sice jsem snížila, ale mám takový stavy ani ne těch úzkostí, co jsem měla ale spíš stavy agrese, nesnáším sebe, celý svět, nesnáším svůj život. Vůbec mne to s dětma doma nebaví, štve mne, že jsem přivzaná doma jako pes u boudy, mám pocit, že už to nikdy lepší nebude, že až budu chodit do práce, bude to jen horší. V práci mne to taky nebavilo. Mám pocit, že mne nebaví nic a nikdy nic mne už bavit nebude. Jsem v takových stavech totálně protivná na manžela, na děti. Je tohle depka?? Hlavně se bojím, abych děti nějak nepřiměřeně neřezala, protože frustraci mám já. A co máš Ty??

Irčo,tak to jsme na tom stejně,já se v sobě taky nějak nemůžu vyznat,nic mi nejde a ty blížící se vánoce mi akorát lezou na nervy.Mě se ještě rozsypala štítná žláza,tak to můžu mít i od toho,má prý s nervama hodně společnýho.Já se z toho asi p**eru,už fakt.Léky na štítnou zatím ještě neberu,protože dr zatím podle hodnot krve mi žádné nedal,zatím se neví jestli mám zvýšenou funkci nebo sníženou.Koukám,že se v sobě nehrabu sama a jakobys psala i o mě,to je přesné.

Tak mne se to zase přelilo do pocitů úzkosti a bezmoci. Já jsem si včera četla, že deprese vyplývají z nesouladu toho, jaký život bychom chtěli ideálně mít a toho jaký vedeme, pokud ve svém současném životě nejsme z nějakého důvodu spokojení, snažíme se z něho v myšlenkách uniknout, buď do minulosti nebo si malujeme budoucnost či pak zcela rezignujeme. Myslím že to je přesně to, co nastalo u mne, v práci jsem nebyla spokojená, cítila jsem se nenaplněná a ani ta mateřská mne nedokáže naplnit, mám pocit, že nežiju svůj život, ale dejme tomu život mých dětí. Nevím, jak z toho ven a na druhé straně vím, že až budu chodit do práce, tak se to nezlepší, jen bude větší hoňka a záhul. Tak co s tím?

A jak je to vůbec u Tebe? Tebe práce před mateřskou bavila? Vím, že si hodně chtěla to třetí, tak to asi nějaký moc zázrak nebyl, co??

Člověče, Janizno, je mi fakt dost blbě. Už jsem spadla k tomu svému úzkostnu, ale fakt je, že mi je blbě i fyzicky a to fakt nevím, jak na to. Projevuje se to špatně od žaludku, nechutenství, průjem, motání hlavy. Asi taky znáš, ne?? Máma mi říkala, jestli to není tím, jak jsem snížila, ono to má dost zpoždění a já snížila někdy v září. Jaké Ty s tím máš zkušenosti? A jsi pořád i na tom Tritticu nebo to jste vysadili??