Diskuse - ANTIDEPRESIVA V TĚHOTENSTVÍ

Já jsem si to nedokázala vůbec představit. Vlastně jsem se ani na to neuměla nějak připravit, ale na to se člověk nepřipraví nikdy. Před otěhotněním jsem brala léky Citalec a když jsem zjistila, že jsem těhotná, vysadila jsem. Celé těhu bylo v pohodě, až tesně před porodem se to nějak zamotalo, malá měla špatné monitory a tak mne 14 dní pře porodem řízli. Ještě jsem nebyla vůbec připravená, že to přijde a nabere všechno takový spád. Ale řez v pohodě, rána se hojila v pohodě, malá taky prospívala. Ale já jako bych v sobě vůči ní měla od začátku mentální blok. odsouvala jsem jí, nechtěla jsem jí chovat. Všimli si toho i lidi kolem, manžel, máma, babička. Já měla paniku, že nevím, co s ní, jak se o ní starat, to kojení a nespaní mi nedodávalo. Po třech měsících jsem propadla doslova hysterii, že jí nemůžu kojit, protože mne to bolí atd. No jasně, jen jsem si to namlouvala, ale zase jsem propadla úzkostem a vyčítala jsem si, že nejsem pro malou dobrá máma. No, skončila jsem na AD na Remoodu a s požehnáním psychiatričky kojila celých 10 měsíců. Malá byla hodňoučká, prospívala, krásně spala. Já se sklidnila a po cca 2 letech vysadila s tím, že chci druhé. Do 3 měsíců znova kolaps, léky, psychiatrička mi vynadala, že jsem měla otěhotnět s léky a bylo by vše OK. Tak mi je nasadila, já otěhotněla a tablety užívám až doteď, malému je 14 měsíců.

Irčo mě to nikdy jindy nesložilo jen na podzim, proto ho nesnáším a mám z něj hrůzu někdy jsem to i překonala, ale teď bohužel ne. snad mě ty splíny přejdou jednou řeším to a pak zas to teď jsem třeba řešila, že chci raději umřít než takhle hrozně žít, ale sama v sobě vím jak moc se mám ráda a i život takže je to jen příznak depky, která odejde. protože teď mě nic nebaví. všichni mi říkaji ať su to začnu připravovat na miminko, ale jak jsme teď taková znechucená tak se mi nehce, ale budu se muset přinutit. Chci se na něj těšit a milovat ho, tak jak jsem si to plánovala tak doufám, že se to ve mě oběví zase zpátky a dostanu pak tu mateřskou lásku. já jí mám už teď, ale ty depky jsou mrchy a berou mi sílu se těšit ze života, ale jsem ráda, že prášky snad zabírají už nejsem neklidná a nemám třasy jen občas ty šťouralky, ale to snad časem vymizí a bude mě ten svět víc bavit. jak říkáš já se třeba snažím si říkat musíš se těšit na miminko, ale já si to nedokážu opravdu představit. Ale ten tvoreček čeká na mně a já se o něj budu starat.škoda, že se z těch s**ček člověk dostává tak dlouho.

To, že se to po porodu zhorší taky nemusí být, ono hrozně záleží jak bych tak řekla kus od kusu. Třeba je tady holčina, občas sem píše, a té se to naopak narozením dítěte všechno zlepšilo. Zase asi je fakt, že když je člověk tak nějak zalékovaný, tak si může pak více pomoci sám, víc si poradit. Člověk na sebe nesmí tak nějak pohlížet jak na stroskotance, ono lidí, co tím trpí je opravdu hodně. A když Tě napadají ty různé myšlenky je dobré si představit nezúčastněnou osobu ve své situaci, co by na to řekla. Teď jsem si to na sobě testovala, popadal mne taková hrůza, když jsem se večer ukládala do postele. Strašná úzkost. Začala jsem si to rozebírat čeho se bojím a proč se bojím a že to je vlastně pitomost, co se mi jako může v té posteli stát. Takové ty myšlenky tipu černo jako v rakvi a vlastně nevím, co v tom všechno bylo, prostě pitomosti. Asi znáš takové ty pitomé myšlenky, úplné hlouposti a když se na to podíváš logicky, je to vlastně kravina a když si to rozebereš, tak to vlastně můžeš hodit za hlavu. Jen přemýšlím, co je dřív, jestli ta úzkost a z toho plynoucí šílené myšlenky nebo ty myšlenky jsou první a pak z toho plyne ta silná úzkost. Každopádně je dobré ty myšlenky rozetnout tak, aby v člověku tu úzkost nevyvolávaly.

no to je právě ono. mě přijde, že to vyvolávaji úzkosti já když jsem v poho tak teda takový šroty v hlavě nemám. jako jo napadne mě blbost občas, ale logicky jí pochopím, ale v tomhle stavu si jí představím a je z toho hrůza na pár hodin jako neřešitelná situace. v tu chvíli se tím, ale hrozně trápím a za chvíli to třeba přejde a pak myslím na něco jinýho. Ale dokážu s tím žít i pár let bez AD, ale teď mě to po roce znovu vzalo.když já si tu logiku i řeknu, ale strach mě ovládne a řeknu si co kdyby...no hovadiny začnu chodit k tomu psychologovi a uvidíme doufám v to, že ten drobeček mě změní malinko

Ahoj,
před nedávnem jsem začala užívat antidepresivum Elicea (zatím 10mg), a s přítelem bychom rádi založili rodinu. Vím, že nějaké antidepresivum v těhotenství budu muset užívat (po svých předchozích zkušenostech).
Nemáte někdo zkušenost s užíváním tohoto antidepresiva během těhotenství? A jak je to s kojením, lze ho užívat taky?
Nebo na koho se s radou případně obrátit, nějakého odborníka, nevíte? Díky. Alča

Ahojky s Elicea zkušenosti nemám ani tady v této diskuzi jsme se nedočetla je to na psychiatrovi co ti dá. Já mám například sertralin. Holky tu psali i spoustu jiných léků. Hodně se mi zdá, že se užívá zoloft to je prý něco jako sertralin taky citalec jsem četla. irča ti s tímhle určitě poradí. S kojením je to horší. málokdo to dovolí s antidepresivy. to budu teď řešit já všechno doktor chce, abych vysadila čtrnáct dní před porodem což je největší hovadina tak se moc bojím co bude. Chci se zeptat ještě svého gynekologa až půjdu na kontrolu je porodník měl by mít taky zkušenosti, protože se mi zdá, že můj psychiatr s tím moc zkušenosti nemá. už teď mě nechal dost trápit.

ahojte holky,psala jsem tady asi před měsícem....od 5,týdne mě přepadly hrozné úzkosti,strach,že to po 11 letech od prvního dítěte už nezvládnu atd.Nyní jsem v 16.týdnu a poslední měsíc je to úplně o.k.myšlenky normální,úzkosti žádné.Nevím,jestli to bylo hormonama či začátkem těhu,ale zmizelo to.Ale co není,může se ještě vrátit,že??Uvidíme až budu tak v 8 měsíci:-)

Ahojky Peto já se cítila kolem dvanáctýho týdne divně pak to taky přešlo a okolo dvaadvacátýho týdne to bouchlo. Dote´d z toho lezu asi bych už bez AD nešla do těhu. Ale určitě ti přeju, aby jsi to zvládla. budu ti držet palce snaž se těhulkování užít. já jsem ve 27 týdnu už se těším až bude na světě a budu mít tady tvorečka o, kterýho se budu starat. i když někdy se i bojím těch změn ty ne?

Peťo promin nějak jsem si to přečetla jen v rychlosti. četla jsem jen,že jsi měla úzkosti, ale tak nějak jsem nečetla z čeho. A pak ti dám tak hloupou otázku. Moc mě to mrzí. Teď jsem si to přečetla znovu tvůj příspěvek.

Karen, moc ti děkuju. To mi taky přijde hrozné, vysadit antidepresiva před porodem :-( Od šavgra sestra taky nějaká brala, dokonce s nimi snad i kojila a v těhotenství to konzultovala někde "na genetice" ve FN (jestli si to správně pamatuju). Tak třeba by ti mohli něco poradit tam.

Karen
:-)já dostala depky hned po prvním porodu.Teď je mi dobře,ale mám taky strach,co pak přijde.Jsem úzkostlivý člověk odmala a ty hormony po porodu dělají své.Tak uvidím.Už vím,jak to zvládat,co můžu čekat.Teď mám hrozné problémy se zuby,takže jsem z toho nervozní:-)páá

Peťo já mám moc ráda děti, ale taky mám z toho strach jak to budu zvládat, ale asi u prvorodičky je to normální. Každá ženská co čeká první má asi takový pocity si myslím akorát, že mi úzkostlivý to prožíváme malinko hloubjejc. Je možná lepší snažit se na to nemyslet a až to přijde tak to přijde každý mi tvrdí, že se ta mateřská láska hned po porodu oběví sama, tak snad to bude vše ok.

Já si myslím, Péťo, že budeš úplně v pohodě. Fakt to druhé miminko, když člověk už ví co a jak se zvládá líp a člověk si rychle vzpomene. Koukám, že se tu rozjela i diskuse na bipolární poruchu a to je teprve hnusárna, to pak ty matky musí brát třeba i tři druhy léčiv, antidepresiva, antipsychotika a stabilizátory nálady. Proti tomu je depka sranda. Člověk to musí brát takhle, že na tom jsou lidi i hůř.

Irčo proč myslíš , že se bavíme o bipolární poruše?

ty v...já už mám fakt dost. Jo dobrý už to chápu jak jsi to myslela Irčo s tou diskuzí:-)no vidíš to a já už jsem si myslela, jestli nemám bipolární poruchu:-) no teda snad mě to přejde. Já jsem po tom kolapsu pořád tak ustrašená ach jo.