Diskuse - AGORAFOBIE

Zdravím vás všechny!!Náhodně jsem na vás dnes při "brouzdání"narazila...Skoro hodinu jsem četla všechny příspěvky.Není pochyb,že patřím mezi vás!Je mi 41,s agorou bojuji dobrých 20 let...V posledních letech to jakžtakž šlo,poslední půlrok bez asistence manžela nezvládám téměř NIC!Je to peklo..
Určitě se ještě ozvu.Zatím ahoj :)

Ahoj Holky, tak jsem se na vás přišla kouknout, konečně jste napsaly. MÍŠO děkuji že na mě myslíš ,dopadlo to dobře nevzali mi důchod a mám ho na 3 roky . tak sem moc ráda zkusím jít na poloviční uvazek do prace ,ale bojím se že to nezvladnu, ted jak je hnusně se mi to o dost zhoršilo.Ale to asi všem , když není sluníčko,a bude to jěště trvat dlouho ta zima hnusná. Jinak jdu zase na pohřeb už mě to se.. samé pohřby jenom,a nic víc. Tak se moc mějtre hezky držte se v tomto počasí a myslím na vás všechny papa JULOVKA VŠECHNY MOC ZDRAVÍM

Ahoj holčiny moje.
Tak jsem se po delší době rozhodla zase nakouknout co je tady nového.JULOVČIČKO jsem móóc ráda,že ti nechali důchod.Já mám kulový,Nemám ani korunu protože nemám na nic kvůli manželovu platu nárok.Ani z ÚP ani ze soc.Musím jen pokaždé čekat co mi manžel dá.Do práce bych zkusila jít už jen z důvodu nezávislosti,ale KAM! u nás na severu není nic.Počasí mi taky na náladě moc nepřidává,ale každý ráno cvičím a jím dietně tak když vidím pomalu jdoucí kilíčka dolů tak to mě aspoň trochu zahřeje.Taky máme problém s prckem v rodině.V naší Rumburský nemocnici by ho nechali umřít.Do Prahy ho převezli ve stavu podvýživy a dehydratace.Je to vina i ségry,že se na něj vyprdla.Je to hrozný a nikomu to nepřeju.V 9 letech chudák vážil 17kg ted už po měsíci v Motole má 23kg,ale doktor říká,že ještě nemá vyhráno.našli mu Crohnovu nemoc,ale již v pokročilém stádiu.No nemůžu na to ani myslet!Já bych svoje děti takhle dlouho týrat nenechala!!!Taky ted v sobotu slavím 36let zároveň s taťkovýma 60tinama.A další sobotu má další z mých sester svatbu.Je toho ted opravdu dost.Ale nálada je nějak na bodu mrazu.Holky taky bych odjela někam do léčebny.Ale moje doktorka je asi sama psycho.Nic mi neřekne,s ničím neporadí,nepomůže..už sem rezignovala!Těším se na Vánoce to je asi tak jediné.Až uvidím ty světýlka v očích mých dětiček.Moc a moc Vás všechny zdravím a přeji poklidný dny.

Ahojky Holky ,JULOVKO tak to je super ,že ti ho nechali koho si měla u komise?A máš plný,nebo částečný důchod?Mě zase nějak bolí žaludek a pálí mi ten jazyk jao hořkost v pus jsem s toho vyřízená a už to mám dlouhu,doktor mi dal nějaký prášky na žaludek a stejně mi to nepomáhá.Včera jsem ještě by la u zubaře hodinu mu vytrla zb,ale mám hodnou zubařku.Holky prosím o pomoc co mám dělat stim žaludkem?Mělaste některá tu hořkost v puse?Předem děkuji.papapa

Čau mňau Míšo, zkus si dát do vyhledávače "hořkost v ústech", vyskočilo mi spousta odkazů, zmiňují reflux, alergii na potraviny, píšou tam pacienti, tak si to prozkoumej, teba něco pomůže.
JANO V. zítra chci jet do OBI, potřebuju si vybrat barvu do kuchyně, asi dopadnu jako Ty, Byla jsem tam jen jednou, ale manžel řekl, že nevymaluje, pokud si to sama nevyberu, tak to bude zase boj. Ale jsi dobrá, žes svolala rodinu a zavelela k odjezdu, já už to radši nezkouším, je to zbytečné.Mějte se dobře, vyhýbejte se bacilům a dám vědět, jak jsem dopadla. AHOJ L.

Ahoj Helčo, já ten zatracený program budu mít v pondělí. Jinak mám pocit, že je všechno nanic.Tu léčebnu ti schvaluji, jenom by mě zajímalo kde budeš.

Ahojky, můžu mezi vás?

Je mi 23let a agorafobií trpím od dětství, jen jsem do svých asi 17ti let nevěděla, co je to. Pak jsme dostali úkol z psychologie o psychických poruchách a našla jsem agorafobii. Tak jsem navštívila školní psycholožku, všechno jsem jí řekla a ona na to, že se opravdu jedná o panickou poruchu a agorafobii. Dokud jsem chodila do školy, chodila jsem k ní a docela mi to pomáhalo. Byla moc fajn. Pak mi doporučila psychiatričku, dostala jsem antidepresiva Fevarin a všechno se mnohem zlepšilo. Brala jsem Fevarin několik let, pak jsem se odstěhovala a dojíždění bylo dost daleko, ale jezdila jsem tam dál. Pak už jsem mohla začít vysazovat, všechno bylo zpočátku v pohodě. To už jsem byla na VOŠ, skončila jsem loni v červnu a nemohla jsem najít práci. V červenci jsem se vdala, pořád bylo všechno celkem v pořádku, v září jsem našla práci u jednoho soukromníka, byl to podvodník a v listopadu jsem u něho skončila. Pořád jsem se ještě cítila v pohodě. Od ledna jsem nastoupila do práce jako pracovnice přepážky na poště. Vzhledem k pracovnímu vytížení jsem se nikam moc nedostala a tak v květnu letos jsem začala mít zase problémy, už jsem pak pomalu nedokázala jít ani na autobus. Mám pocity nereálna, strach, že omdlím, třesu se... Přes léto jsem měla dost přesčasů, takže se opravdu moc nedalo nikam jít, takže problémy se stupňují dodnes. V srpnu jsem otěhotněla, teď jsem tedy ve 4. měsíci a za měsíc nás čeká stěhování, zatím bydlíme u tchánů. moc se bojím, jak budu pak vše zvládat sama,tady je pořád někdo doma. Na druhou stranu moc chci pryč. Jsem 3 týdny na neschopence kvůli stresu v práci a jsem moc ráda, protože na poště je teď opravdu boží dopuštění! V tuhle chvíli nemám potřebu chodit někde sama, většinou se mnou je manžel. Dnes jsem ale měla problém v autě, když jsme jeli od mých rodičů, proto jsem taky hledala na netu nějakou diskuzi přímo k agorafobii a proto jsem tady. No, snad mi trochu porozumíte, asi jsem psala nesrozumitelně, ale chtěla jsem se vymáčknout co nejrychlejc. Budu moc ráda, když mě vezmete mezi sebe a budu se moct s vámi podělit o své problémy. Pořád doufám, že jakmile budu mít miminko, tak to bude lepší, ale mám hrozný strach.

Ahojky, můžu mezi vás?

Je mi 23let a agorafobií trpím od dětství, jen jsem do svých asi 17ti let nevěděla, co je to. Pak jsme dostali úkol z psychologie o psychických poruchách a našla jsem agorafobii. Tak jsem navštívila školní psycholožku, všechno jsem jí řekla a ona na to, že se opravdu jedná o panickou poruchu a agorafobii. Dokud jsem chodila do školy, chodila jsem k ní a docela mi to pomáhalo. Byla moc fajn. Pak mi doporučila psychiatričku, dostala jsem antidepresiva Fevarin a všechno se mnohem zlepšilo. Brala jsem Fevarin několik let, pak jsem se odstěhovala a dojíždění bylo dost daleko, ale jezdila jsem tam dál. Pak už jsem mohla začít vysazovat, všechno bylo zpočátku v pohodě. To už jsem byla na VOŠ, skončila jsem loni v červnu a nemohla jsem najít práci. V červenci jsem se vdala, pořád bylo všechno celkem v pořádku, v září jsem našla práci u jednoho soukromníka, byl to podvodník a v listopadu jsem u něho skončila. Pořád jsem se ještě cítila v pohodě. Od ledna jsem nastoupila do práce jako pracovnice přepážky na poště. Vzhledem k pracovnímu vytížení jsem se nikam moc nedostala a tak v květnu letos jsem začala mít zase problémy, už jsem pak pomalu nedokázala jít ani na autobus. Mám pocity nereálna, strach, že omdlím, třesu se... Přes léto jsem měla dost přesčasů, takže se opravdu moc nedalo nikam jít, takže problémy se stupňují dodnes. V srpnu jsem otěhotněla, teď jsem tedy ve 4. měsíci a za měsíc nás čeká stěhování, zatím bydlíme u tchánů. moc se bojím, jak budu pak vše zvládat sama,tady je pořád někdo doma. Na druhou stranu moc chci pryč. Jsem 3 týdny na neschopence kvůli stresu v práci a jsem moc ráda, protože na poště je teď opravdu boží dopuštění! V tuhle chvíli nemám potřebu chodit někde sama, většinou se mnou je manžel. Dnes jsem ale měla problém v autě, když jsme jeli od mých rodičů, proto jsem taky hledala na netu nějakou diskuzi přímo k agorafobii a proto jsem tady. No, snad mi trochu porozumíte, asi jsem psala nesrozumitelně, ale chtěla jsem se vymáčknout co nejrychlejc. Budu moc ráda, když mě vezmete mezi sebe a budu se moct s vámi podělit o své problémy. Pořád doufám, že jakmile budu mít miminko, tak to bude lepší, ale mám hrozný strach.

Ahoj Kamčo,já jsem v této diskuzi taky úplný nováček-mám pocit,že ostatní se už dlouho znají a doufám,že nepřekážíme...?? :)
Byla jsem stejně stará jako ty,když jsem čekala svého prvního syna.Agorafobii jsem v té době už měla lehce rozjetou asi dva roky,ale netušila jsem,o co jde.Tenkrát se o tom nikde nedalo nic vyčíst,psycholog,kterého jsem později(to už byl synovi asi rok)v zoufalství a pokoutně navštívila,si myslel,že mám asi problémy v manželství(nebyly žádné-žila jsem jak ve vatičce!),po pár sezeních jsem to vzdala, v podstatě mi naznačoval,že jsem rozmazlená panička v domácnosti,která si kvůli stereotypu s dítětem vymýšlí problémy.Nějaké pilulky na uklidnění jsem si obstarala až za dalších pár let-nenapadlo mě,že je potřebuju a že mi pomůžou!Natož antidepresiva,ty tady ještě nikdo neznal...Abych to upřesnila-bylo to asi v roce 1993.Teď, když to píšu,si přesně vybavuju,jak špatně mi tenkrát bylo,ty stavy jsem měla hrozný.Nemohla jsem ani s miminem v kočárku na pořádnou procházku,pouze pár set metrů jsem kroužila kolem domu-a to jsem se na to tak těšila...Promiň,Kamčo,nechtěla jsem tě zastrašit,neznamená to vůbec,že to budeš prožívat stejně!Já jsem si jen při zmínce o tvém těhotenství vzpomněla na to svoje...
Každopádně,mimčo je změna a radost a když budeš mít správné léky,určitě budeš v pohodě.Zatím dobrou noc a všechny zdravím.Jana V.

KAMČO, vítám Tě, jasně že jsi vítaná, proto jse tu diskuzi založila. Ten problém v autě - ocitli jste se v zácpě a začala jsi panikařit ? To taky znám, upraví se to, neboj, až mimčo poroste v bříšku, budete na všechno dva. Dá Ti velkou sílu a taky klid a pocit zodpovědnosti. Že se chceš odstěhovat do svého, to taky naprosto chápu. Já jsem se dneska po dlouhé době ocitla odpoledne sama doma, těšila jsem se na to, pak přišel nějaký divný neklid, tak jsem šla umýt okno do kuchyně se slovy :Zalez mrcho, už jsi u mne tenhle týden byla". No možná je to směšný, ale někdo to tady radil, tak to zkouším taky. Napiš klidně, co Tě trápí, všechno proberem.
Večer na mne přišlo brečení, koukala jsem na ČT1 na Havla a oslavy výročí, vzpomněla jsem si, jak jsme byli před 2O lety šťastní, měli 2měsíční miminko a žádné problémy nebyly. To je zase den, tak koukám sem, mám radost, že jsou tu nové zprávy.
DÁJO uličnice, kde zase jsi ? Potřebujeme trochu povzbudit, jak to umíš jen Ty.
JANO V. my se známe jen odtud, jinak ne, někdo píše déle, nejvíc tu straším asi já, někdo časem přestal psát, zase přibyli noví lidé, tak se to mění.Zdravím všechny, děkuju že tu jste, dneska mám děsnou litovací náladu. L.

Ahoj Jano, já právě jsem teď v situaci, kdy téměř vůbec nemůžu sama z baráku. Jak už jsem třeba v autobuse, už je líp. Ale občas i v autobuse mám strach. Říkám si, že jakmile povezu kočárek, bude to lepší. Hlavně si říkám, že jak se odstěhujem do města z vesnice, tak to bude lepší, protože když někde jdu a jsou kolem lidi, tak mi většinou nic není! Jenže kolikrát už mám prostě strach, že to přijde, tak si to přivolám. Co se týče mého manželství, tak je všechno v pořádku. Občas, když manža jede někde dál, tak mám o něj obavy, protože on je nemocný, nesráží se mu krev a jakákoliv menší nehoda by mohla být hodně nepříjemná. Raděj na to nemyslet, on je naštěstí vyježděnej. Já řidičák nemám a i se kvůli agorce bojím si ho udělat. Kdybych ho měla, asi bych stejně nikde nejela sama. Agorku mám od dětství, jak jsem psala. Můj táta je alkoholik a doktorka mi říkala, že to tomu hodně přispělo. Když jsem byla asi ve třetí třídě, tak se byl léčit a několk let vůbec nepil.Když jsem byla v devítce, začal znova. Byla jsem na něho hodně fixovaná, dnes jsem radši, když není doma, když tam jedeme. Jinak léky teď žádný neberu, jak jsem psala. Vysazovala jsem s tím, že bych chtěla mimi a nevěděla jsem, že některá AD se můžou i v těhotenství. Budu se snažit to těhotenství zvládnout bez nich.

Jsem teď psala přízpěvek a celý se mi smazal :-(

Ahoj Jano, já si pořád říkám, že jakmile povezu kočárek, bude líp. A taky si říkám, že jak se přestěhujem z vesnice do města, tak bude líp, protože když někde jdu a jsou tam lidi, tak mi to zas tak nevadí. Navíc budem bydlet v centru, na náměstí pár kroků, tak se prostě musím držet. Co se týče manželství, tak jsem moc šťastná. Manža ví, co mi je a snaží se pomoci, ale když to nezažil, tak stejně neví, jaké to je. Občas mám obavy i o něho, je totiž nemocný, nesráží se mu krev. Tak vždycky, když někde jede, tak trnu hrůzou, naštěstí jezdí dobře. Pro něho i malá nehoda by mohla mít velké následky, raděj nepřemýšlet! Můj táta je alkoholik, tak mi psycholožka říkala, že to tomu hodně pomohlo. Byla jsem na něho fixovaná. Když jsem byla asi ve třetí třídě, tak se byl léčit. Myslím, že mi bylo líp, ale někdy v devítce, tak začal znova. Dneska jsem radši, když není doma, když tam jedem.

Tak koukám, že se nakonec objevil, tak se nezlobte,že je to dvakrát.

Ahoj Leni, dík za přivítání. Taky chodím i na diskuzi, kde už se docela známe, a právě proto jsem chtěla zajít i jinam a podívat se jak bojují jiní.
Včera v tom autě, žádná zácpa nebyla, všechno v pohodě. Jen jsem vždycky byla zvyklá na rádio, odvádí pozornost, jenže jsme museli koupit baterii do auta a rádio je zakodovaný, musíme najít někde ten kod.
Včera jsem taky umývala okno v kuchyni :-) ve svém bytě, kam se budem stěhovat. Ale pocit dost nepříjemný, bojím se výšek a budeme bydlet v 6. patře :-) Teď navíc opravují výtah, proto se budeme stěhovat až tak za měsíc, jinak bychom už mohi být nastěhovaní, kdybychom si víc mákli. Ale budu se těšit, že pak bude v bytě klídek, teď panelák zateplují a opravují ten výtah, takže tam moc klidu není.
Já včera večer právě brouzdala po netu a úplně jsem koukala, když jsem zadala agorafobii do seznamu,kolik mi toho našlo. Dlouho jsem nic nehledala, ale asi jsem si zas potřebovala přečíst, že je všechno jen psychika a že mi nic není. Taky jsem se divila kolik diskuzí na této stránce je na téma panická porucha. Člověk až žasne kolik lidí je na tom podobně jak já. Ale co chodím na tu jinou diskuzi, ještě jsem nenarazila na človíčka, co by bydlel někde poblíž, abychom si mohli popovídat osobně. Ale kdysi ještě na jedné diskuzi jsme pořádali dva srazy, bylo to vážně super!

Ahoj holky,já jsem měla dost kritický den v pátek, ale to jsem byla přepracovaná. Musím vám říct, že jsem v čera volala Helči a ona už nastoupila do léčebny. Když mě popisovala jak to tam chodí a co s ní dělají jako, že nic a je mezi schízákama(to nemyslím špatně) tak jsem se lekla. Musela jsem ji říct ať okamžitě stama vypadne. Vím očem mluvím. Já jsem byla na léčení 3x. Byla jsem v Brně na odd. 24 a bylo tam dobře. v každém případě mě tam pomohli a ukázali mě jak stím mám zacházet a co stím dělat. Stejně si to každý musí vyžrat sám. Kamčo dítě ti dá v každém případě sílu bojovat. Byla jsem natom stejně s obouma klukama. Za každé těhotenství jedno léčení a po třetí to bylo k vůli něčemu jinému ale hodně závažnému, ale pomohlo to . Jinak se holky mějte.