Diskuse - AGORAFOBIE

DÁJO, kde jsi byla? mně je od května hrozně zle, nikdo nepsal, nemám s kým mluvit, dneska mně zase chytil záchvat u nás na dvoře při venčení a to tam chodím skoro denně 4 roky. Je mi pořád hůř, dneska mě dorazil mladej.. Dostal totiž stipendium na 4 měsíce do Anglie, musí se zařídit spousta věcí a povídá : No ty mi s tím asi nepomůžeš, tak to pořeším s tátou. Jsem tu naprosto nanic, je mi hrozně smutno, pořád bulím .
MÍŠO, taky mám tyhle stavy, bývalo líp a musíme doufat, že snad zase bude. Taky mím poslední dobou problémy se srdcem, dělá mi tam snad přemety, ale asi bych na kardiologii nedošla.
Hned je mi trošku líp, když jste tady,nepřipadám sitak sama. Ahoj všem L.

DÁJO, kde jsi byla? mně je od května hrozně zle, nikdo nepsal, nemám s kým mluvit, dneska mně zase chytil záchvat u nás na dvoře při venčení a to tam chodím skoro denně 4 roky. Je mi pořád hůř, dneska mě dorazil mladej.. Dostal totiž stipendium na 4 měsíce do Anglie, musí se zařídit spousta věcí a povídá : No ty mi s tím asi nepomůžeš, tak to pořeším s tátou. Jsem tu naprosto nanic, je mi hrozně smutno, pořád bulím .
MÍŠO, taky mám tyhle stavy, bývalo líp a musíme doufat, že snad zase bude. Taky mím poslední dobou problémy se srdcem, dělá mi tam snad přemety, ale asi bych na kardiologii nedošla.
Hned je mi trošku líp, když jste tady,nepřipadám sitak sama. Ahoj všem L.

Ahojky Jarkovůbec nejsi drzá mám plný invalidní já opravdu nejsem schopmá jíd do tý práce.Jak jsem jednou psala mám celou štítnou žlázu venku a ty hormony udělají taky hodně k to mu ta panaika já opravdu nemůžu.Víš co je nejhorší ,že já tim ničim i ty to mne milují kolem sebe já nevim jak na to.Ted jsem měla přítele týden v brně na kurzu chemiků je to hasič a tak mi to zase začalo více pořád se klpu šílená zimnice no hrozný!!!A to mám pejska kterej mi hodně pomohl a já mu ted nemůžu dát ty dlouhý vycházky jako dříve.Nechápu to je mi 27 prcovala jsem jako kadeřnice a milovala jsem modelink to bylo moje a ted prostě nemůžu nic prostě nic ani si dojíd vyvenčit Dennyho sama.Jsem hodně zoufalá.A ted ještě ta komise jak mi dopadne o nevim to je jedno k druhýmu.Sned mi to nevemou ,nbo já nevim co budu dělat!!!!Já si to přeci nevymýšlim.Ráda bych ránno vstala a šla bez problémů do práce ,ale nejde to .Ráno se probudim a jsou zase divvný myšlenky a připadám si jako bych dostala nějakej šok ,nebo já nevim jak to popsat.Ted tu sedim a zase cejtim jako by mě zlobil zase ten můj močák a to zase antibiotika nebo co no proste nevim.S přítelem jsem 9 let a tak byh si sním přála to miáminko a já nevim jak o jednou zvládnu ,nebo jestli vůbec to zvládnu.Máme spolu baráček je nám spolu hezky a ráno,když jde do práce tak mne hodí k našim tam jsem zae do druhýho rána a vyzvedne si mne jako dítě ,ještě ,že pak má dva dny volna.Každý mi říká máš všechno tak ještě to dítě Honzik bude štastej a copak můžu?Byla jsem na kontrole na tom srdíčku a nedomykavost mám pořád stejnou,A tak v slzičkách v očích jsem se pana doktora zeptala zda můžu mýt dítě a on odpověděl ano ve 13 týdnu se tu ,ale ukážete a budu vás hlídat a copak vim jestli to dokážu?Pak jsem čekala hodinu v čekárně a tam 14 denní dětičky a já jen tak smutně koukala a bylo mi opravdu hrozně.Jo je to hrozný!!!!Já se opravdu snažim a pak najednou nezvládám ani umejt nádobí
.....TAk se mějte holky moc krásně a pište .pa M.

Ahoj Míšo,je to pravda,člověk je úplně vyřízený.Jsem plně závislá na rodině,jinak bych byla už asi v blázinci.Nedojdu sama nikam.Ty nebereš žádná AD,ani nechodíš na terapie?S tím miminkem Tě chápu,v tomhle stavu by to asi opravdu nešlo.Já si taky budu žádat o důchod,tak proto jsem se ptala víš.Zatím bych práci opravdu nezvládla,nezvládnu si dojít koupit ani rohlík.Tahle nemoc je opravdu šílená!!!

Dájo a jestli můžu něco k Tvému příspěvku,tak já osobně znám 2 lidi,kteří se toho zbavili.A už se jim to nevrátilo.První už je v pohodě 14let a druhý 7let.Sice léčení trvalo u obou hnedle 3 roky,ale mají vyhráno a žijí normální život.Myslím,že už jsou z toho na vždy venku a dokonce je tahle nemoc hodně posílila.A to nemylo jen nějaké lehké onemocnění.Bylo to dost silné,nevycházeli ven,stavy na umření,no vždyť to všechny známe.Tak i já doufám,že se z toho dostat dá.Jen musíme věřit.

Ahoj LENI, moc se omlouvám, bylo toho strašně moc. Nějak se to na mě taky sesypalo a než abych vám kazila náladu, radši jsem dala výpověď a začala řešit jinou práci, zkoušky na konci semestru,... A pak bylo léto a to je mi nejlépe (já vím, že Tobě ne, promiň). Moc mě to mrzí, že je Ti zase špatně! Co se tak hrozného stalo, že Tě to vymrštilo zpátky? Z mladého si nic nedělej, víme přece obě, že kdo to nezažil, nepochopí... Moje miminko to také chápe s přestávkami a pak do mě rýpne tak, že se mi chce brečet. Vezmi to z druhé strany - jak je šikovný, že do Anglie vůbec pojede... A máme přece sebe navzájem. Tímto Ti slibuji, že už Tě nikdy neopustím, ani ve chvílích, kdy nemůžu jít nakoupit. ;-)) Neboj, uvidíš, bude lépe! Musíme v to věřit!!! :-D JARKO, potěšila jsi mě, že znáš dva lidi, kteří se z toho dostali. Já to mám téměř dvacet let a mohu říct, že s AD bych na tom nikdy nebyla tak dobře, jako teď. Všechno máme v hlavě, ale serotonin vyrábět násilím neumíme. Proto jsem psala o úspěších krůček po krůčku, jak mě to učila Lenča. Možná se těm lidem změnil úplně životní styl, nevím, ale v každém případě jim to přeju. A zároveň i nám... ;-) Zdravím všechny ostatní holčičky a nesmutněte, brzy budou Vánoce!!! :-)))

Ahoj sluníčko moje, já vím, že máme každá své starosti, jen jsem byla smutná, že nikdo dlouho nepsal. Manžel mi hrozně moc ublížil, jeho teta /se kterou se vůbec nestýkáme/ měla 7O a slíbil mi, že tam nebudu muset, že tam pošle jen ty dva nejstarší, nakonec tam jel taky i s tou nejmladší, byla tam celá široká rodina jen já ne. Je to byt ve 3.patře a byla jsem tam jednou někdy před 20.lety. Od té doby se nebavíme, jen to nejnutnější, on se cítí totiž ukřivděný, že mě musel zase omlouvat. Nemůžu mu vůbec věřit, pak byl měsíc v lázních, věděl jak se bojím tu být tak dlouho sama a nechal si přidat ještě týden navíc. Uvažuju o tom, odejít do nějakého hospicu jako pomocná síla, ale nevím, co by tomu řekla agora v neznámém prostředí. Pořád jen vařím, peru , žehlím, nemám žádné svoje peníze a to je všechno důsledek neléčené agory. Nenávidím tu hnusnou nemoc a sebe za to, že jsem to nechala tak dojít. Drží mě už jen ten kocour.
Včera jsem sice zvládla nakoupit v tržnici a večer dvouhodinové venčení v parku, ale zítra to může být jinak, je to nevyzpytatelná mrcha.
Tak konec fňukání, zjistila jsem , že se musím spoléhat jen sama na sebe . Zdravím JULOVKU, MÍŠU, IVETKU - jak Ti je ?, ostatní, užijte si prodloužený víkend a večer zase nakouknu. L.

Ahoj LENI, brečím tady nad Tvým příspěvkem... I já to mám doma po tolika letech podobné. Proto jsem se začala vzpamatovávat. Sdílím s Tebou stejné pocity - mohu se spolehnout už jen sama na sebe. Je to strašně smutný a bolavý, ale možná je to jediná cesta, jak z tohohle pekla ven. Proto chodím do práce, když to nejde MHD, tak běhám. Abych měla svoje peníze. A zároveň si dodělávám VŠ, protože si to dlužím... ;-) Je to strašně složitá cesta, ale uvidíš, že to zvládneš. Přece jsem Ti popisovala, jak jsem začala jančit a letěla domů... Nebo jen před budovu zaměstnání. Dokonce mě chytl rapl i před zkouškou :-))) Dnes se tomu směju. Už nemíním nikomu nic vysvětlovat, za nic se omlouvat. Je to můj život a můj dar, který mi rodiče dali. Za chvíli mi bude 42 let a jsem na začátku. Leni, zvládneme to!!! Zkus ten hospic, jestli Ti to neublíží psychicky (já jsem srab, nezvládla bych takové množství utrpení) nebo něco, co by nebylo pro začátek tak náročné. Ale hlavně začni. Nemysli, i já vletím do Alberta, naberu koš jídla a jen zahlédnu nával u vstupních dveří, pustím košík a letím... :-D No a??? Tak když chce rodinka papkat a já nemám den, holt si pro papů musí zajít sami. Je pravda, že jsme se s manželem také strašně moc odcizili, ale máme ještě sebe, ne? :-))) Zdravím i ostatní holčičky a v pondělí sem kouknu (jedu po třech měsících k rodičům a po pravdě se těším, samozřejmě s Neurolkem). Zatím papa.

DĚKUJU a přeju klidnou cestu domů, zdravím také pejska. Ahoj L.

Ahoj chtěla bych si s někým popovídat o životě s agorou. Já jí trpím už 14 let a myslím si že se snažím ale spřízněná duše mě prostě chybí. Nemám si ským pokecat o starostech s manželem nebo o škole kterou dálkově studuji a dva dny před cestováním mám bolení břicha. Jsem prostě jiná.

Ahoj chtěla bych si s někým popovídat o životě s agorou. Já jí trpím už 14 let a myslím si že se snažím ale spřízněná duše mě prostě chybí. Nemám si ským pokecat o starostech s manželem nebo o škole kterou dálkově studuji a dva dny před cestováním mám bolení břicha. Jsem prostě jiná.

Janko, vítám Tě u nás, klidně napiš, co Tě trápí, určitě se někdo ozve s odpovědí. Psala jsem, co mi muž provedl a jak mě to rozhodilo, dodnes to mezi námi není v pořádku a to jsme spolu 24let. Taky má zdravotní problémy, nevyčítám mu je, ale chlapi prostě myslí jinak a neuvědomí si, že můžou ublížit. Já mám vždycky průjem před dovolenou, ale nechci ji dětem kazit, tak jedu. Tak zase brzy dej vědět, jak se máš. Ahoj L.

Ahoj L. jsem moc ráda, že jsi mi odpověděla. Já průjem nemám před cestováním, ale břicha bol je dost dobrý. Když jsem začala studovat dálkově střední školu, měla jsem štěstí na lidi co jsem potkala, a mohla snimi jezdit vlakem. Oni ani nemají ponětí jak moc mě pomohli. Teď cestuji už sama a jsem na sebe pyšná že to zvládám i když manžel na tom nic nevidí, ale to je mi opravdu jedno. Ty víš o čem mluvím. Jsem vdaná 13 let a stou mrškou si mě vzal. Měl spoustu trpělivosti tím semnou procházet, ale už mu teď otrnulo když vidí že něco zvládám. On totiš podniká a pracuje 16hodin denně a začíná být jenom jeho práce a já se asi flákám. Přitom chodím na 2 směny do práce 2 děti domácnost a poslední ročník dálkového studia.Je mě ho líto a asi mě štve. Víš na co se těším, že to jednou skončí a já budu samostatná jednotka. Tohle mi řekla numerološka, že by se to mělo zlomit v mých 37 letech. A to už je jenom rok. Docela jsem se ktomu upnula, protože co mě řekla se splnilo. Víš měly jsme s manželem problém a musel se řešit protože máme dva kluky a nejsme jenom my. Normálně bych k ní jenom tak nikdy nešla ale bylo zle tak jsem se kní objednala a co mě řekla mě drží nad vodou a těším se že to jednou bude jinak. Končím musím do práce měj se.

Ahoj.Četla jsem Vaše příspěvky a jsem překvapená co toho s touho nemocí vládáte.Dovolené,práce,dokonce i 2 směny.Já to mám přez rok a nezvládám vůbec nic.Jsem ráda,že nějak přežívám den.Sice už nějaké domácí práce zvládám,ale jít někam sama,to fakt nejde.Opravdu Vás obdivuji

HELENKO? ahoj, zdravím Tě. Neboj, to se postupem času zlepší, chce to trénovat denně po kouskách a půjde to. Odkud jsi, kolik je Ti let? Nemusíš odpovídat , jestli nechceš, ptám se jen ze zvědavosti. Tenhle týden dvě nové dušičky, jsem moc ráda, že se ozýváte, snad se rozběhne diskuze. Mějte se krásně, JULOVKO a IVETKO, napište něco, ať víme, že jste v pořádku. Zdravím všechny, L.