Diskuse - AGORAFOBIE

Ahoj IVETKO, jsem tak ráda, že ses ozvala!!! :-)) A musím Ti hned v úvodu smeknout, protože jsi fakt dobrá!!! Bowling, cestování na kole a starání se o dětičky - fakt jsi šikula!!! K Tvojí PL se vůbec nechci vyjadřovat, protože na to by nestačily nadávky - jak píšeš, kdo nezažil, nepochopí, ale jak jsem si přečetla, že ses odvolala, tak musím smeknout podruhé!!! :-D Jsi fakt číslo a silnější, než si dovedeš zatím uvědomit. Jsi pro mě pěknej hnací motůrek-beru si z Tebe příklad! ;-) Holčičky, vás ostatní zdravím také. KAMILKO, vůbec ničeho se neboj - určitě to budeš zvládat mnohem lépe, než ta paní, s kterou jsi mluvila. Máš přece nás!!! :-))) Miminko je ten nejnádhernější a nejvzácnější dar, jaký jsi mohla dostat. Uvidíš, že až budeš ten svůj uzlík štěstí držet v ruce a poprvé mu dáš pusinku, všechny rány světa budou zhojeny a vůbec na svoji agoru ani nepomyslíš. Jsme všechny s Tebou a zvládneme to společně! CHARLLOTKO, omlouvám se, ale tak úžasně jsem se při Tvých opakovaných zprávách už dlouho nezasmála... Co ta technika s náma dokáže, viď? Taky Ti moc držím palce, začíná svítit Sluníčko a vážně bude líp - jen člověk musí denně popojít o jeden krůček dál a hlavně podstupovat nádherný pokušení, kde na tu mrchu zapomeneme (jak jsem už psala - Lenča má úžasná vodítka!!!). LENI, Tebe, Ty můj anděli strážný zdravím taky! ;-))) Co Tvoje miminko, kdy maturujete, kdy děláte přijímačky a co očíčka mladší holčičky? A jak je na tom chlapeček? A co kocourek-koupili jste nějaký ten přípravek proti klíšťatům? Tak, kočičky, všechny vás zdravím a těším se na Vaše psaníčka... :-)))

Ahojky holky,já sem totálně neschopná pohybu.Ale dneska jsem zvládla procházku městem,sice v doprovodu syna,ale zato jsem si koupila něco pěkného na sebe a hnedka mi bylo líp.Kamčo,myslím že jsi dosti silná žena a že tě miminko postaví na nohy.Je to nejkrásnější období v životě ženy.A je pravda,že na nějakou Agoru nebudeš mít ani čas myslet.Ivetko,tebe moc obdivuju,já nedokážu sama vylézt ani z bytu a ty si jezdíš kilometry na kole,jsi vážně dobrá.
No Dájinko,to ti věřím,že jsi se pobavila,ale jsem chytla nějaké nervy,protože mi to nešlo odeslat.Potom mi vyskočil internet a najednou se odesílal příspěvek za příspěvkem a nešlo to zastavit.Jen sem seděla,držela se za hlavu a říkala si že si budete myslet,že jsem nějaký pako.Ale nejsem,jinak jsem úplně nornální.Holky,lo blížící se léto a hlavně ty pařáky tzeda vážně nemusím.Takže nevím jak to zase přežiju.Zítra jdu opět trénovat chůzi.Také sebou nosím,prášky,mobil,někdy pro jistotu dva,kdyby mi ten jeden vypadl a piškotky.Někdy to jde a někdy prostě ne.Ale my jsme holky šikovný a my to zvládneme-tedy alespon doufám.Takže-mějme se a smějme se !!!

zdravím vás všechny,také se potýkám s tímto nepříjemným a svazujícím stavem. Někdy jsem schopná udělat moc věcí ,nebo vyřídit,ale jinak také sedím doma a uvažuji,jestli zvládnu cestu,kde bych chtěla jít. Zajímavé,že když jdu s člověkem a jak se mluví o čemkoliv cestu absolvuji OK.Můj muž to nechápe ,ale je ochotný chodit do obchodu atd,, Dlouho již tady žádná z vás nebyla,tak nevím,jestli jste to již zvládly se poprat s tímto stavem. Napište Sima

zdravím vás všechny,také se potýkám s tímto nepříjemným a svazujícím stavem. Někdy jsem schopná udělat moc věcí ,nebo vyřídit,ale jinak také sedím doma a uvažuji,jestli zvládnu cestu,kde bych chtěla jít. Zajímavé,že když jdu s člověkem a jak se mluví o čemkoliv cestu absolvuji OK.Můj muž to nechápe ,ale je ochotný chodit do obchodu atd,, Dlouho již tady žádná z vás nebyla,tak nevím,jestli jste to již zvládly se poprat s tímto stavem. Napište Sima

Ahoj.Ráda bych Vás poposila o pár rad jak bojovat s touto nemocí.Už se s ní peru 3/4roku a nějak bez úspěchu.Mám PP s agorafóbií.Beru AD,neurol a pořád nic moc.Bolesti hlavy,páteře,motání...sama nikam nejdu.Prostě nežiji,ale jen přežívám.Myslím si,že se téhle nemoci už nikdy nezbavím.Jak s tím prosím Vás bojujete Vy?Co dělat,aby člověk aspoň po krůčkách postoupil dál?Já sice občas pár krůčků udělám,ale pak se mi to zase zhorší a jsem jako bych začínala od znova.Je to opravdu boj a mě nějak dochází síla.

Ahoj Holky, tak jsem zase tady jednou ,IVETKO je mi te moc líto, jsi opravdu dobrá, máš to ted na prd ale stejně zvládáš víc než já nebo některé z nás. Já taky občas jedu kousek na kole sama ,ale nejde to pořád. Ale ty jsi byla silná i dřív . Já nemám aspon už takové uzkosti jako dřív ,ale trochu se mi to ted taky zhoršilo, je tó pořád dokola ,a tu dokrotku tvojí bych nakopala do pr... to by potřebovalala jak sůl.To mě můj doktor chápe, aspon že tak . V říjnu mám jít ke komisi tak jsem zvědavá jesli mi ten důchod prodlouží, mám vyřízenou práci na poloviční uvazek, tak doufám že mi to vyjde jinak jsem v čudu. Leni Taky mám PP agora fobii dali mi na to ten důchod,a mám to v kuse 4 roky ,ale jinak s přestávkama déle asi 16 let, je to těžky ale trochu stím bojovat jde, ale síly ubívají , a taky si myslím že to budu mít už pořád,ale ty to tak dlouho nemáš tak setoho určitě zbavíš dřív než já tak to nevzdávej, a nikdo z nás musíme se držet jinak to nejde ,i když nekdy už by to člověk radši zabalil to opravbdu není žití ,ale přežívaní říkám to pořád ,ale stejně si okolí myslí že mi nic není a koukají na mě jak na blázna ,ale vysvětlovat mě jim to už nebaví , tak uživejte léta a energii ze slunička jak psala IVETKA zima bude dlouhá ,už ted se jí bojím , Holky zdrávím DÁJU, LENIČKU s ČÍČOU, IVETKU , A VŠECHNY NOVÉ CO NREZNÁM papa držte se JULOVKA

Ahojte vy všichni, co se trápíte s tou potvůrkou AGOROU. Náhodou jsem se dostala na vaše stránky, tak mě napadlo, že taky něčím přispěju. Kromě jiných psych. problémů trpím i agorafobií. Léčím se už 9 let, ale trápila jsem se už dlouho předtím. Ale vlastně jsem nevěděla s čím. Jen jsem věděla, že jet přeplněným autobusem je pro mě utrpení, cesta po obchodech mi nepřináší uspokojení, ale pocit, že musím co nejrychleji nakoupit a vypadnout a mazat co nejkratší cestou domů apod. A vůbec nejhrůznější představa pro mě byla, že by mě někdo donutil přejít třeba prázdné hřiště nebo nedejbože část letiště. Po totálním nervovém zhroucení a pětiměsíčním zkoumání, co mi vlastně je, když všechna vyšetření jsou dobrá(jen mě stále bylo hrozně a měla jsem pořád zvýšenou teplotu) jsem se dostala k psychiatričce, která mi doslova vrátila chuť do života i když já jsem si myslela, že mi už žádný nezbývá. Nasadila mi léky i když ani to se neobešlo bez zkoušení, co zabere a taky mi vlastně "pojmenovala" tu potvoru AGORU. Věděla jsem samozřejmě o klaustrofobii, ale že existuje opačná záležitost, mě ani ve snu nenapadlo. Včera jsem si na netu četla některé případy lidí, kteří se nesetkali u svých lékařů s pochopením a nedostalo se jim pomoci a tak se trápí sami a neví, co dál. Já jsem měla štěstí a tak ty svoje "problémy" zvládám. Mám obchod přes cestu lemovanou stromy a když je mi dobře, tak se domů loudám a hrozně si to užívám. Když je hůř, pospíším si, a´t už jsem doma, kde jsem v "bezpečí". Když musím do nějakého marketu, pomáhá mi, když vezu vozík, kterého se držím zuby nehty. Když jede se mnou manžel, musíme mít vozíčky 2. Každý svůj, protože já se své opory nevzdám. Přeji vám všem, co se musíte vypořádávat s nějakými problémy, a´t najdete brzy pomoc, pochopení a hlavně úlevu. Doufám, že jsem vás svým povídáním moc "neotrávila", já jsem to ještě nikdy nikomu takhle neřekla. Jo, a ještě maličkost: je mi 58 let a mám manžela,3 syny, jejich ženy a 6 vnoučat a mám je všechny moc ráda. Doufám, že oni mě taky, alespoň mi to dávají stále najevo.

Váš příspěvek je krásným majákem v rozbouřeném moři agorafobie. Dýchá na mě nadějí a pocitem jistoty ze života...děkuji. Také se potloukám životem s agorou...jednou jsem dole, jednou nahoře. Zkrátka se učím nově žít. Pomaleji, promyšleněji, s vděčností za každý snesitelný den. Těším se na další Váš příspěvek o životě s agorou.

Herečku Kim Basingerovou deptá agorafobie. "První záchvat jsem dostala při udělování Oscarů, když mi bylo 2O.Nevěděla jsem, co to má znamenat.Celé dny jsem se schovávala ve svém pokoji a nevycházela z něj" připouští. "Ten strach mi ze života udělal peklo.Zavírám se doma, nevycházím třeba i několik týdnů a křičím do stěn, abych to ze sebe dostala" nezapírá.

Holčičky kam jste se všechny poděly?To by bylo prima kdyby vám všem bylo jako zázrakem dobře...tak se ozvěte některá a nebudu se tedy těšit papa všem agorkám

Zdravím Vás Emo, jak se Vám vede v těchto dnech?Blíží se podzim a ten já nemám ráda a tak asi proto se mi občas svět zase kymácí a já s ním. I když je venku hezky, někdy to nepomáhá. Téměř celé prázdniny jsem hlídala vnoučata, jak to která rodina potřebovala. Nikomu jsem neříkala, jak mě procházky a pochůzky za nákupy děsí a jak se se mnou svět točí a já mám pocit, že jsem na houpačce. Člověk se musí vzepřít, vyřídit, co má, dětem dělat radost a jak to jenom jde mazat domů do bezpečí. A i doma (jedno jestli u mě nebo u některé z mých tří rodinek) jsem byla ráda, že jsem si našla nějaký malý koutek, jen když jsem nemusela nikam chodit. Nejlépe se mi pracovalo vsedě v rohu sedačky. Dnes jsem byla se synem na ryby(také chytám),žádní lidé, pěkné místečko, syn vedle mě a protože mírně pršelo, seděli jsme pod takovým rybářským děštníkem. Bylo to jako domeček, vše jsme měli při ruce, takže to nebylo tak zlé, ale docela příjemné. Měla jsem velikou radost. Přeji Vám také hodně pěkných chvilek, protože u nás, agorafobiků jsou to vlastně jen chvilky, kdy se cítíme dobře a můžeme si užívat to, co si chceme užít. Souhlasíte se mnou? Takže, když bude dobře, všechno vyřiďte, nakupte, pozdravte známé a pak rychle do svého "bezpečí! Moc Vás zdravím Linda

Ahojky Lindičko ani nevíš jak ti rozumím a nejvíce tomu vyjádření o domečku na vašich dnešních rybách.To muselo být ale příjemné.Já takové štěstí nemám,nemám vůbec nikoho, kdo by mě někam vzal do přírody(v autě se nebojím) a tak jsem celé léto ztrávila v Praze a jediná příroda je pro mě a Barunku (moje briárdí fenka) je přilehlý park kam dojdu skoro vždy bezpečně.No, ale lidé jsou na tom hůře a tak si nestěžuji.Jsem ráda a vděčná této diskusi, protože jsem zde našla super kamarádku.Mojí milou Ladušku,je sice až ze Šumperka, ale nám to nevadí,protože i kdyby jsme vlastně bydlely od sebe jen pár kilásků tak bychom se stejně nemohly setkávat.Prožily jsme léto vlastně spolu a tak jsme se necítily ani jedna ani druhá tak osamoceně s naší společnou kamarádkou agorkou.Tak Lindo moc krásných"chvilek"ti přeju a vám ostatním také pa holčičky

Tak ahoj holky louho jsem tady nebyla.Jak se jinak všeci máte?Já nic moc zase se mi to zhoršilo dělá mi problémy jíd i s pejskem na procházku a to mi přišlo,že jdu před komisi k vůli důchodu jestli mi ho vezmou,tak já vůbec nevimco budu dělat já opravdu do tý práce nemůžů.ale vysvětlujte to lidem kterym nic není a sedějí tam a jsou tam většinou jen proto ,aby lidi deptali a brali jim to.No jsem s toho hotová pořád něco!!!!!Pořád nějaký starosti mám ségra se rozvádí je mi jí tak líto ten její si našel jinou a je mi líto těch dětí tak asi poroto se mi to vše zhoršilo.Vyju ven zavírám dveře a už popadám po dechu celá se klepu je mi zima a tlaky po celim těle já už opravdu nemůžu!!!Už mám zase i ty stavy že se bojim sama doma,že se mi něco stane a nikdo mi nepojmůžea tak .Holky taky to tak máte ?Já jsem opravdu hodně moc zoufalá.Pořád myslím na to,že ještě nemám to mimčo a prostě jedno k druhýmu!!!!Prostě si myslim ,že nic neudejchám,že se udusim srdíčko buší ,nohy se podlamujou a tak je mi hrozně Minulej týden jsem s toho měla až 160 tep mamky byla ze mne hotová chtěla mi zavolat rychlou,.Zítra jdu na kontrolu na kardiologii tak jsem zvědavá nechc se mi tam zase do tý čekárny vydejchaný plný lidí a za nepříjemným doktorem ,který si myslí ,že je vše v pořádku,že mám akorát nedomykavost chlopně jen kdyby bylo něco jemu tak se to řeší uplně jinak.29 Jdu na psychiatrii tak jsem zvědavá co mi na to řekne prášky žádný nesnesu já nevim.Holky moc se omlouvám za to moje fnukání,ale opravduuž nemůžu.Tak se mějte moc hezky a pište papapa

Ahoj Míšo,ještě jsem sem nepsala,ale četla jsem co jsi psala a chtěla bych zareagovat.Mám agorafóbii s panickou poruchou.Je to život na nic.Přesně znám ty pocity o kterých píšeš.Chci jít ven,těším se na to a když se začnu chystat,tak to přijde.Sevře se ve mě vše,začnou se mi podlamovat nohy,motám se,cítím,že asi omdlím,srdce tluče jako o závod.Je to příšerné.Sama nejdu nikam,ani k lékaři bez doprovodu nedojdu.Je to šílené.Vůbec se s tím nedokážu srovnat.Navíc mám děsné bolesti hlavy,které se nedají ani vydržet.Zkouším už čtvrté antidepresiva a pořád nic.Psala jsi,že jdeš na komisi.Můžu se zeptat jaký máš důchod?Myslím jestli částečný,nebo celý.Moc díky za info a doufám,že jsem nebyla moc drzá.Díky a měj se.

Ahoj holčičky, zdravím ty původní, po kterých se mi stýská - Leničku, Julovku, Ivetku, Míšu, Martičku,... i ty nové, které vítám. :-)) Od května jsem tady nebyla, ale nebojte, není to tím, že bych se vyléčila, jen jsem na tu mrchu zase na čas zapomněla. ;-)) Dala jsem výpověď a přešla do jiné práce. Je to sice peklíčko na dojíždění, takže zase jezdím pouze kulatými tramvajemi s okny, kterými se "protáhnu", ale lidi jsou tam skvělí. Do toho všeho moje holčička odmaturovala a začala studovat VŠ a já se rozhodla ve studiu (3.semestr) pokračovat... Zdá se to asi šílené na jednu mrňavou ženskou s obrovskou agorou+PP, ale dá se to... Tohle všechno nemít, dávno bych už nevycházela z domu. Je to skutečně tak, jak psala moje milovaná Lenča - krůček po krůčku, ale nenechat se tou mrchou ovládat. Je vás tady hodně nových a ptáte se na léčbu či vyléčení. I já jsem se setkala s dr. Praškem osobně - sympatický lékař-ano, vynikající kniha-ano, ovšem nikoho vyléčeného nezmám... ;-) Holčičky, všechno máme pouze ve svých rukou, nikoliv v AD!!! I já se nehnu z domova bez Neurolku a lahve s vodou, kromě popisovaných tramvají nevlezu do MHD ani vlaku, necestuji mimo Prahu, jediný směr, který 3-4x do roka zvládnu, je směr k mým rodičům, 40 km za Prahu... Ale mně to stačí! :-D Objevila jsem spoustu nádhernějších věcí, než jako "normální člověk" létat letadlem, pracovat v 9.patře skleněného pekla s dveřmi bez klik aj. Objevila jsem sama sebe, chápu každičkou pohnutku svojí dcery, svého pejska, bolesti a strasti malých dětí a starých lidí, cením si každého dne, že jsem se směla narodit, brečím v ranní tramvaji při pohledu na Pražský hrad a Karlův most a děkuju, děkuju, děkuju, že tyhle krásy smím vidět. Cítím voňavou trávu, dojímají mne kapky rosy, dokonalé tvary vloček. Možná vám připadám jako blázen, ale věřte mi, že tím, co nám "Pán Bůh" vzal, nám zároveň nadělil neuvěřitelné... Proto, věřte mi, každá z vás má v sobě něco, co "ti zdraví" nemají. Radujte se z každé maličkosti, odměňujte se za sebemenší úspěch. A hlavně-nebojte se o sebe! Jedna moudrá psycholožka mi po mém dalším záchvatu s úsměvem řekla: "Dokud se bojíte, že se zblázníte (umřete, znemožníte, omdlíte,...), tak jste zdravá! Skutečně psychiatricky nemocný člověk (deprese, schizofrenie,...) neví, že se změnil, že se něco děje s ním, ale viní ostatní...“ Nechci, aby můj příspěvek zněl jako poučný, ale povzbudivý. Nehledejte uzdravení, ale žijte a snažte se, dnes a denně, a jednoho dne si uvědomíte, že vám sice někdy ta mrcha přece jen vyleze z kabelky a přihlásí se o slovo, ale jinak jí máte docela zmáknutou... :-)))