Diskuse - AGORAFOBIE

Ahoj LENKO,nemyslela jsem to špatně...Jsem moc ráda,že píšete,prožívám teď taky děsný období.Dneska mi umřela babička...ano,i přes můj pokročilý věk jsem stále měla babičku-byla mi v něčem bližší než mi je máma.Byla už samozřejmě stará,ale ještě před dvěma měsíci jsme si spolu v pohodě dávaly kafíčko,pak si zlomila nohu a vlastně se po operaci už pořádně neprobrala...
Moc jsem to obrečela,celý dnešek jsem probírala fotky a vzpomínala...pěkně mě to rozhodilo! Ale zároveň,coby "správná agorka",řeším teď další věc: jak proboha zvládnu obřad v krematoriu???!!!Naposled jsem byla v létě na pohřbu manžela jedné známé-čistě ze zdvořilosti.Postavila jsem se úplně dozadu ke dveřím vedoucím ven,jedině tak jsem byla jakžtakž schopna těch 25 minut
přečkat.Jenže teď budu muset, coby jediná vnučka babičky, sedět v první řadě-daleko od dveří(!!) a představa,že za mnou sedí v několika řadách početné příbuzenstvo a spousta sousedů mě naprosto deptá!!Vůbec nevím,jak to přečkám,přesně tyhle situace totálně nezvládám.Jakmile nemám "možnost úniku",mám paniku jak vyšitou!!Co mám dělat???A jak jsi vlastně dopadla v OBI?
KAMČO,je velké štěstí,že máš takového manžela.Ono je asi vždy něco za něco.Já mám taky moc hodnýho chlapa,jsme spolu (a s agorafobií) už dvacet let.Nedovedu si představit,jak bych to zvládala bez něho.Ale čím dál tím častěji si teď říkám,jak je možné,že má se mnou ještě trpělivost...Naši kluci o mých problémech (a ani naši známí) nevědí.Myslím,že to dost dobře maskuju,ale asi to není dobře,nevím.Neumím o svých problémech mluvit,nerada se svěřuju.Moc dobře mi dělá,se tady z toho vypsat!Asi děláš dobře,že během těhotenství nebereš léky,já bych se taky bála.Dá se to těch pár měsíců vydržet.Nestojí to za ty obavy,co by to udělalo
s dítětem.Tak se opatruj.
Přeji všem krásné dny a těším se na další příspěvky!Jana V.

Ahojky, dík za povzbuzení. Taky doufám, že mi mimi dodá sílu, ale zatím mám spíš obavy z těhotenství. Bála jsem se i otěhotnět, že budu mít pořád paniky. Naštěstí to není tak hrozný a paniky když přijdou, tak večer, vyspím se a ráno je mi fajn.

To bylo pro Janku M., si nějak nemůžu zvyknout, že musím pokaždé oslovovat.

Ahoj Jani V., to s tou babičkou mě opravdu mrzí. Taky by pro mě byl pohřeb děsně obtížný. Byla jsem naposled asi před třemi lety na pohřbu prababičky a teda byla jsem ráda, když to skončilo. Mně včera volala moje babička, že si zlomila nohu v krčku, takže jí budou operovat. Je jí 71let, taky už není nejmladší. Snad to bude v pohodě, ona má totiž problémy se srdíčkem.
Co se týče manžela, tak je zlatej, o problémech ví, ale nedokážu se o tom moc bavit ani s ním. Svěřila jsem se kdysi kamarádkám ve škole, protože mě paniky přepadaly ve škole v lavici, to bylo utrpení tam vydržet a když se to táhlo třeba od první hodiny až do konce, kolikrát jsem jela domů i dřív.
Přeju ti hodně sil, abys to krematorium zvládla!

JANINKO, to je mi líto s Tvou babičkou. Budu na Tebe myslet, vyjde to asi na pátek, budeš mít trochu času na přípravu. Těžké to bude, to je jasná věc. I kdybys tam nakonec nešla, babička věděla, jak ji máš ráda, rodina když ví o Tvých zěžkostech, by to určitě pochopila. Zkus třeba navýšit léky nebo požádat o mimořádnou pomoc svého psych. Nenapadá mě už nic jiného, třeba ostatní poradí. Zatím se drž. Ahoj Lenka

JANINKO, to je mi líto s Tvou babičkou. Budu na Tebe myslet, vyjde to asi na pátek, budeš mít trochu času na přípravu. Těžké to bude, to je jasná věc. I kdybys tam nakonec nešla, babička věděla, jak ji máš ráda, rodina když ví o Tvých zěžkostech, by to určitě pochopila. Zkus třeba navýšit léky nebo požádat o mimořádnou pomoc svého psych. Nenapadá mě už nic jiného, třeba ostatní poradí. Zatím se drž. Ahoj Lenka

Ahoj holky!Jsem tak ráda,že jste se ozvaly.
Leni,přesně jsi to odhadla-dnes už vím,že pohřeb mé babičky bude v pátek v 11 hodin.Taky se mi honí hlavou,že tam nepůjdu,ale asi se radši překonám,než pak vše vysvětlovat.Hlavně moji rodiče by to vůbec nepochopili,s tátou mám zvláštní vztah, s ním takové věci neřeším a mamina něco mlhavě tuší už dlouho,ale kdykoli se jí s čímkoli svěřím,má tendenci řešit to i s ostatními lidmi,které zrovna potká...Takže se jí se svými zásadními problémy už dávno nesvěřuju,ale je fakt,že bych to občas potřebovala...
Kamčo,tvoje babička to zvládne,té mojí bylo už 85 let.A co ty a miminko?Máš teď odvahu někam sama chodit?Já už asi půl roku nikde sama nebyla.Dřív mě aspoň donutilo dojít pro malého syna do školy,věděla jsem,že musím.
Teď je už docela samostatný a já se nepřinutím k ničemu.Někdy mě napadá,že kdyby na mě můj manžel nebyl tak hodný a občas mě nepomohl,že bych se možná donutila víc bojovat sama se sebou...Nebo možná taky ne...(Ještě abych si tak něco přivolala!)
Holky,já bych tak strašně ráda vyrazila SAMA
do města a nakoupila už nějaké vánoční dárky!
Nebo se už strašně dlouho odhodlávám ke kadeřnici,to je pro mě taky problém.
Děkuju za podporu a zas někdy! Jana V.

Ahoj holky, právě se hádám se svým manželem. Je to dost na tvrdo a děcka to slyší. To je hrozný. Nejraději bych nebyla, ale to si opravdu nemůžu dovolit. Mám dva krásný kluky a ti mě dávají sílu bojovat. Jestli on mě zato stojí ? Asi jo, jinak bych tak neviváděla. Jani ten pohřeb prostě musíš zvládnout, je to něco co prostě musíš a až to budeš mít za sebou, tak se moc pochval a buď na sebe pyšná. Ten pocit zato stojí. Jinak mě držte palce. Mějte se.

KAMČO, naší sousedce(83) se v červnu stalo úplně to sané, chodila pak na rehabilitace, dostala hůl a teď běhálépe než dřív.
JANI V. odkud jsi? Ptám se jen ze zvědavosti, není to důležité. V OBI jsme nebyli, mužík neměl čas, prý příští týden. Nechám to asi na pátek večer, mohlo by být málo lidí. Kadeřnici taky nezvládám, naproti přes ulici je už asi měsíc nový salon, tak nevím. Myslím, že bych byla schopná utéct s polovinou hlavy ostříhanou, kdyby na mně přišla panika. Sakra, to je hnusná nemoc, štve mě. Pro mě je lepší se vypravit sama, kdyby něco, můžu se otočit a mazat domů a nikomu nic nevysvětlovat. Nikam daleko se nepouštím, tramvají už vůbec, klíče pěkně v ruce. Chodíš venčitpejsky ? A jakého máš kocourka ? Promiň, jestli moc vyzvídám, chci Tě přivést na veselejší myšlenky, s naším kocourem (4) mluvím o všem. Snažím se chodit každý večer venčit a vydržet tam co nejdýl.
JANKO, mysli si své , mužský opravdu myslí jinak, vidím to doma a syn (18) už taky začíná. Zdravím všechny. L.

Ahoj Jani V., babička už je po operaci a snad všechno dobře dopadne. Chtěla jsem se za ní jet v pondělí podívat, ale potkala jsem akorát dědu, že jí připravují na operaci, tak abych tam nechodila. Zítra jdeme do poradny do stejné nemocnice, kde leží, tak se tam stavíme. Sama nikam moc nechodím, spíš vůbec. Do poradny vždycky přemluvím manžu. On mimi ještě neviděl, tak vždycky jede s tím, že by ho chtěl vidět, jenže doktor mi dělal ultrazvuk akorát poprvé v 8tt, aby mi těhu potvrdil, takže na fotce jen taková fazolka. Teď jsme v 16tt, tak uvidíme. Ale neříkal nic o ultrazvuku a kdyby mi ho chtěl dělat, řekl by mi to, protože to chodím dřív. Předevčírem jsem se domluvila se segrou, že za ní přijedu a půjdem do města, bydlí ve vedlejším městě asi půl hodiny autobusem. Když jsem vlezla do autobusu, bylo mi divně, jsem myslela, že se cestou snad pozvracím. Naštěstí jsem to ustála. Od autobusu k nim je to cca 5 minut chůze, původně jsem chtěla, aby se vypravila, že půjdeme do města rovnou, jenže má tříměsíční holčičku, tak zrovna kojila. Takže jsem došla, ale bála jsem se. Když někde jdu, pokaždé poslouchám mp3. Dřív mi to hodně pomáhalo, dneska už je to taková spíš zvyklost, na druhou stranu bez sluchátek nikam nevyrazím!
Zítra ti budem všichni držet pěstičky, aby ti bylo dobře a pohřeb jsi zvládla! Abych se přiznala, tak já loni měla strach i z vlastní svatby! Taky jsme se celou dobu drželi za ruku a Martin vycítil, když něco, páč jsem ho začala mačkat :-) Měli jsme spoustu lidí, protože jsem se vdávala společně se sestrou, co má tu malou. Takže jsem si řekla, že to prostě musím zvládnout! Obřad byl krátký a navíc jsme si svoje "ano" museli říct dvakrát, jelikož nám oddávající zprznil příjmení :-D tak aby to na kameře nevypadalo blbě, tak jsme si to zopakovali :-D
Jinak dneska jdeme do města s tchýní, máme tu trhy, co byly včera u segry, tak se jdeme podívat. Snad bude všechno ok.

Leni, máš pravdu, je to šílená nemoc a úplně mě vytáčí, když všude píšou, jak dobře je to léčitelný. Dobrý je to dokud bereš prášky, pak už se to rozjíždí na novo a kdo by chtěl brát celý život léky? Ve svých 23letech si to neumím představit, antidepresiva jsem brala asi od 18ti do 21ti. Myslela jsem si, že už budu v pohodě, ale co jsem zvládala s léky bez nich po nějaký dobře přestalo jít. Jinak, co se týče obchoďáků, tak ty mi většinou až takový problém nedělají, ale poslední dobou mi je blbě i v tescu, hrůza! Asi před měsícem jsme byli nakupovat v Brně a všechno bylo v pohodě, bála jsem se i cesty a fakt pohoda až se divím. Dneska nevím, jestli bych si troufla :-( cesta od nás do Brna je asi hodinu a půl autem.

JANINKO, posílám na zítřek hodně odvahy, síly, klidu,zhluboka dýchej a vydrž to. Myslím na Tebe, až se Ti bude chtít, třeba se ozvi. Ahoj L.

Ahoj holky,

doufám, že jsi to Jani v pohodě zvládla!
Já si jdu sednout tak na hodinu až hodinu a půl do čekárny k doktorovi a pak za babičkou. To je zas odpoledne a zrovna je venku tak krásně.

Ahoj holky, moc vás zdravím. Jsem moc ráda, že můžu jít s problémy sem.Tak v úterý hádka na tvrdo s manželem, která trvá. V čera tj. ve čtvrtek jsem měla v práci další nervový zátěžový balvan a to jsem myslela, že nevydržím, ale chtělo se mi brečet tak jsem šla. Já už brečet moc neumím. Tak v té práci si na mě došla otevřít pusu jedna co semnou děla a teď uklízí, že jsem byla kouřit a ona že za mě ty vajgle a binec uklízet . My nesmíme v budově kouřit, jenom o přestávce a to venku. Oslovovala mě pizdo jedna, že mě jednu natankuje a když jsem jí řekla ať vypadne, tak mě řekla, že já ji vyhazovat nebudu ani kdybych chodila do školy třeba 20 roků, že zůstanu stejně blbá. Největší paradox je, že jsem tam opravdu nebyla ani den předtím, to jsem celou noc nespala kvůli té hádce s manželem, tak jsem šla do práce později protože bych se asi zhroutila a to si opravdu dovolit nemůžu. Tak jsem to jaksi vsobě posunula a musela jed do školy. Měla jsem strach, jestli to zvládnu, jestli mě to nechytne. Musím se pochválit, že jsem to zvládla. Ve škole jsem zvládla 2 hodiny ruštiny, napsat písenku z ekonom. cvičení, ale pak jsem se šla omluvit učiteli z počítačů , že mě není dobře. Čekala mě ještě cesta domů, ale já si vždycky v duchu hrozně nadávám po cestě když je mě špatně, tak to jsem taky zvládla. Dojela jsem domů úplně vyčerpaná, ale spokojená sama ze sebou. Ploužím se po domě i v práci jak spráskaný pes. Nervy mám na zádech, zatím ještě ne prd..Nevím kolik toho budu muset ještě vydržet. Měj te se . Helčo ozvi se.

Ahoj holky moje!Teprve dnes jsem sedla k internetu a koukla,co píšete.Ani nevíte,jak jsem ráda za vaši podporu...Pohřeb jsem ZVLÁDLA v pohodě,ale ten strach předtím byl velký.Prostě jsem si řekla,že to vydržet MUSÍM,sedla jsem si na kraj a naplánovala si,že když bude zle,tak prostě ODEJDU.A co?
Ať si o mně myslí kdo chce co chce.Šla jsem do toho docela odhodlaně,protože já se na to "svým způsobem" vlastně těšila,jen ta agora mi pořád straší v hlavě...!!Však to znáte.Ale nebudu vám lhát-vzala jsem si 3 prášky na uklidnění...Hrůza,ale nechtěla jsem nic ponechat náhodě.
Leni,teď zrovna nestíhám,příště napíšu něco víc,jak ses ptala.(Nechceš mi svěřit svůj mail?)
Kamčo a Janko,moc vás pozdravuju a brzo se zas rozepíšu.Mějte se Jana V.