Diskuse - Ženatý milenec 5

Ahoj, všichni, ahoj, Tome. To, co jsi napsal, bylo moc hezké a povzbudivé. Nevím, jak to bude dál probíhat u mne, ale musím říct, že mám teď v hlavě pěkný guláš. Včera jsem mluvila se svým manželem. Bolí ho záda, tak se kurýruje u milenky v posteli, ale protože vím, jak to u něj se zády probíhá /není to poprvé/ mám radost, že teď nebude mít žádný sex. Alespoň doufám. Přesně tohle jsem očekávala, že ho občas někde píchne, škubne a pod. a že ta mladice ho bude muset ošetřovat. Nevím, jak se jí to bude líbit. Jsou spolu pár týdnů a už to začíná. Jinak byl do telefonu takový naměkko, že prý by mne rád viděl a jestli něco nepotřebuju a takové ty bláboly kolem. No já nevím, co si mám o tom myslet. Fakt je, že ho taky ráda uvidím. Snažím se teď na něj moc nemyslet, pořád mi to ale nejde natolik, abych měla alespoň jeden den v klidu. Mám naštěstí dost práce, tak se snad do ní pohroužím a přestanu myslet na blbosti. Dnes večer jdu s dcerou a jejím přítelem opět na salsa párty do pražského Jamcafé a už se těším. To bude zase nářez. Chtěla bych nějak normálně žít, občas se s někým potkat a vyjít si sním třeba do přírody, nebo ho pozvat na večeři, scházet se s kámoškama na pokec a kafe nebo víno, nebudu nic lámat přes koleno, nechci ani cílevědomě čekat, zda-li si to ten můj ještě nerozmyslí a nebude se chtít vrátit zpět. Nechci se ale vůbec na nikoho vázat, chci si teď trochu užít svobody. Celý život jsem byla pod něčím područím a teď mám šanci si dělat, co chci. On tu šanci nemá, protože se hned svázal jinde. Dobře mu tak. Myslím, že i to jeho přestěhování k ní, bylo zbytečně moc rychlé. Ale chtěl to tak, tak to tak má. Uvidíme, co mu to přinese a co to přinese mně. Teď mne akorát blaží na mysli, že se mu to zřejmě už tak ideální nejeví. Malý byt, bůhvijaké prostředí to není, samá změna, na kterou si musí zvykat. I ten jejich vztah je nějaký divný. Když jsem s ním včera večer mluvila, tak ta jeho ještě nebyla doma. Bůhví, kde se courala. A vlastně, už mi do toho nic není a ona mi je zvysoka ukradená. Já si najdu své radosti v životě.

Dohromady nic mně po tom není, ale píšeš to sem, nedá mi to nereagovat ... Předesílám, že proti tobě nic nemám a nepřeji ti samozřejmě nic zlého.
Ale celým svým dlouhým příspěvkem tu předposlední větu popíráš. Dosud jsi nepřijala fakt, ež manžel se odstěhoval a žije někde jinde s nikým jiným ... stále čekáš, že se mu "rozbřeskne" a vrátí se ....
On ti v udržování této naděje svým častým telefonováním vydatně pomáhá. Ty se z toho ale takhle nedostaneš ... zcvokneš z toho ...
Důrazně ti doporučuji nepřistoupit na to, aby se tady vytvořila situace, kdy on žije jinde a tobě obden volá a chce pokecat ... To by mohlo fungovat u mne s mým mužem, my jsem přátelé ... ale ty v něm přítele nevidíš ani omylem... naopak žárlíš, řešíš, jestli s ní spí ... Měla bys mu jasně říct, že odešel a nepřeješ si jeho telefonáty, pokud se samozřejmě nejedná o organizační věci atd ... To jsi s ním rovnou mohla zůstat a tolerovat jeho milenku, to je totiž prakticky totéž ... jen pro tebe ještě nevýhodnější ....
Já mám ovšem obavu, že se těch kontaktů s ním nedokážeš vzdát .... v tom případě s eale smiř s tímhle masochistickým týráním se přemýšlením, jestli ho ještě záda bolí, nebo už se s ní zas miluje.
Promiň ... omlouvám se za upřímnost .... nechci se ti vysmívat ... avím, že to bolí ... ale tohle je cesta do pekel .... a nikoho nového si takhle nenajdeš ... sama si tu cestu zavíráš ....
Zkus se nad tím zamyslet ... Opravdu vím, co to je, se rozcházet .... ale někdy je nutné ten řez udělat .... pro sebe, pro své dobro, pro své vykoupení .... Hodně síly přeji ...

Ahoj, Ivo, máš pravdu v tom, že jsem asi příšerný masochista. Je to všechno ještě moc čerstvé a opravdu neumím tu tlustou čáru udělat. A zatím ani nechci. Co když si to skutečně rozmyslí a bude se chtít vrátit zpět? Já ho pořád miluji. To je celý můj problém. Je to cesta do pekel. Trpím jako blázen, nedokážu se s tím tak rychle vyrovnat. Žárlím, vztekám se, nesnáším sama sebe. Vím, že jemu to takhle úžasně vyhovuje, že mne pořád drží v šachu, že ty dveře pořád otevřené má. Neprošla jsem ve svém životě žádným takovýmhle rozchodem a reaguji na něj asi velice zle, ale jinak to neumím. Nevím, co je a co není správné pro mne. Každý mi může radit, že bude lépe, ale já tomu zatím nemohu věřit. Kdybych udělala ten řez, byli by z nás rázem nepřátelé a v tom já nic dobrého nevidím. Znám svého muže a vím jak reaguje na negativní věci. Myslím, že by mi lépe nebylo. Takhle se sice trápím, ale opravdu se snažím s tím nějak smířit. Nechci svůj další život prožít pouze v nenávisti.

Břečťanko Ty víš své a Iva taky. Naděje je v něčem nejhorší věc na světe. Ja taky stále doufám. Moc-krát jsem už mněla pocit, že jsem v nejhoršího venku, ale stačilo málo a ja bala zase na dně. Ja si myslím, že tu bolest budeě překonávat hodně dlouho a hodně intenzivně. A strašně bys chtěla, aby si dokázala být tvrdá k sobě a vypudit ho z hlavy a ze srdíčka. Jenže to nejde. Později to nebude také silné, ale mám pocit, že si jako já a mně to bolí už hodně dlouho. I když je pravda, ze se dokážu více ovládat, ale přesto často v noci nemůžu bolesti spát a ráno se probudím na mokrém polštáři. To je to co jsem Ti už psala, rady zvenčí jsou dobré, aby neměla pocit, že jsi sama. Ale tu bolest a zoufalství mušíž vládnout sama. Hodně síl
Ivo - máš pravdu
Tome - zdravím, moudra a pravdivá slova
Hezky den všem

moc se omlouvám za překlepy, mám rozbitou klávesnici

Akorát, že nevíš, oč mu vlastně jde ... ty jeho telefonáty mohou být jen špatné svědomí, nemusí to nutně být zadní vrátka ... je to určitě citlivý muž, vidí, že ti ublížil, že se trápíš a má o tebe starost ... koneckonců jsi stále jeho žena, prožili jste spolu mnoho let, jsi matka jeho dětí ...a asi si neuvědomuje, že ti tím dělá medvědí službu.
Nenamlouvej si stále něco ... tohle nic nevypovídá o jeho vztahu k té druhé ...Jednou se rozhodnul s ní žít, jistě to ve svém věku důkladně uvážil a jen tak to rozhodnutí nezmění ... přečti si Toma pořádně ... třeba si uvnitř někdy řekne, že to byla chyba ... ale to neznamená, že si sbalí kufr a zaklepe u tvých dveří ....

No tak Lolo, mě to z nejhoršího boleo dva měsíce, to jsem nebyla schopná skoro fungovat ... a to jsme se za ty dva měsíce neviděli, neslyšeli ... pak to postupně sláblo ... vždycky se to zhoršilo, když jsem ho viděla třeba na fotce nebo mně ho něco připommnělo ... setkání s ním mě dokázalo vyvést z míry na dva tři týdny ... zase probrečený noci, nechutenství, nespavost ... tohle bylo ještě po roce, ty krize ... jinak už jsem samozřejmě vcelku fungovala ... A pak jsem poznala přítele a začala si s ním povídat a tak jsem s e z toho dostala, že dnes už to nebolí ... dokonce už i setkání s ním proběhlo vcelku v klidu ...

Všichni máte pravdu. Jsem hodně citlivá a strašně dlouho mne křivdy bolí. Tahle mne bude bolet celý život. Já to vím, on to ví. Možná proto se tak chová-kvůli svědomí. Řekl mi, že se se mnou bojí dál žít, že se bojí, že by to měl pořád na talíři, protože ví, že já nezapomínám. A taky řekl, že by se mnou uměl "vydržet" do konce života. Ale já nechci, aby se mnou "vydržel". Chtěla bych, aby se mnou žil. Bez milenek, bez útěků, prostě proto, že se máme rádi. Nemožné vztahy. Na zázraky nevěřím, ale věřím na sílu člověka. Moc jí teď nemám, ale pracuji na tom. Potřebuji čas. Spoustu času, abych se z toho alespoň částečně dostala. Nebude to dobré už nikdy. Vím to. Ale musím nějak žít a nechci žít, jak už jsem řekla, s nenávistí. Víte, možná to vidím jenom svýma očima, ale nikdo mne nepřesvědčí, že náš vztah byl tak špatný, aby to musel řešit takhle. Kdyby s námi někdo žil jako neviditelný aktér a viděl by všechny ty dny a roky, co jsme spolu žili, dal by mi za pravdu. On se teď prostě zbláznil a myslí si, že je to to nejlepší řešení, které mohl udělat. Kdyby se neodstěhoval, mohl ještě něco zachránit. Tím, že s ní už žije, je konec. Mně to je jasné, i když se tak nechovám. Nikdy jsem se o něj nechtěla s nikým dělit. Stalo se a nelze to vzít zpět. TO, v co doufám, je jeho vystřízlivění. V jeho poznání, že se spletl. Že udělal největší chybu svého života. A že na to přijde sám a přizná si to. Nečekám, že by za mnou přišel s prosíkem, protože vím, že tohle by on nikdy neudělal. Toma jsem četla pořádně a vím, co psal.
Může se stát, že mu vztah bude fungovat, všechno se může stát. Ale já osobně tomu nevěřím, protože ho znám. Ty dveře má u mně pořád otevřené z důvodu, že ho miluji a nikoho jiného nemám. Nechci to proto teď řešit. Říkám, že si zvykám na myšlenku, že je pryč a snažím se ten fakt přijmout. Bude to běh na dlouhou trať. Bude to maraton, který ještě nikdo nikdy tak dlouho, jak ho budu muset běžet já, neběžel. Bude to maraton na celý zbytek mých let, které mi tady ještě náleží žít.

Břečťanko je to moc silné a citlivé, budeš teď potřebovat všechnu svoji energii aby ses zvedla ráno z postele a fungovala dál. I když je to těžké říkej si - to zvládnu -. Ja si v duchu když mi bylo hodně zle říkala slová písničky - to zvládnem, to zvládnem,
nezostanem na dne. Pár
dní zvládnem, svoj strom
niekde nájdem, raz to
prebolí, všetko prebolí

Ach jo ... Břečťanko ... já vím, že tě to bolí, ale ten patos ..... tno je to pochopitelný, je to ještě čerstvé, ale zbytečný ...
Fakt nejsi první a jediná na světě, kdo se trápí ... Není lehké ztratit životního partnera ... notabene na prahu padesátky .... ale jestli je tohle to nejhorší, co ti osud přichystal, tak si toho važ ... zkus se také trochu koukat kolem sebe ..... a nerouhej se.
Jsi zřejmě pohledná, zdravá, inteligentní a bohatá žena ... máš dvě dcery ... máš práci, koníčky, přátele ... to zase není tak málo ...

PS: opravdu se na to koukáš jen ze svého pohledu ... on to manželství viděl jinak ... proto to tak dopadlo ...

Břečťanko,jsi citlivá,vnímavá dušička.Iva ti tady napsala,že jsou horší věci a v tom má pravdu.Podívej,já mám 20 letého synka už pět měsíců v nemocnici po nehodě.Už nikdy nebude úplně zdravý,už nikdy nebude moct sportovat,běhat po lesích a za holkama,už nikdy nebude ani pracovat,to je život na h...o :-((,on si to teď začíná uvědomovat a mám strach,že to nezvládne.:-((

Ach jo. To všechno je hezký. Ano, mohlo by se mi stát něco daleko-daleko horšího a jsem ráda, že tomu tak není. ALE: koníčky mně nepohladí, láska mých dcer je krásná, ale jiná, než jakou teď potřebuji. Práce mne živí ale nenaplňuje. Přátelé mne vyslechnou, ale nepohladí. Chybí mi prostě TEN, KTERÉHO MILUJI !!!
A toho mi nikdo nenahradí.
Chybí mi jeho pohlazení, jeho něžnosti a milá slova. Chybí mi jeho přítomnost, pocit, že vedle mne je, pocit, že mám jistotu. Chybí mi jeho láska.
Pro Krista, já nechci nikoho jiného. Proč mne nikdo nechce pochopit, že mám ráda jenom toho jediného na světě? Proč mi to není dopřáno? Proč mi ho pořád někdo krade? Já taky nikomu nikoho nekradu. Tak proč to lidi dělají mně?

Už ho nechci milovat.Láska k němu mi přináší jenom bolest, zklamání a zoufalství. Já už nechci takhle strašně nikoho milovat.
Jak ho mám vyrvat ze svého srdce. JAK ????

Odpusťte mi. Rouhám se. Vím.
Jenom to nedokážu pochopit, proč se mi tohle v životě děje. Proč si to zasloužím. Co jsem udělala tak zlého, že musím mít tak těžký trest. Rouhám se- mám zdravé děti, jsem zdravá /tedy myslím, že jsem/, netrpím chudobou, mám práci, mám svoje lidičky.
Jenom nedokážu pochopit, proč mne už nemiluje ten, pro kterého bych šla světa kraj.
Nedokážu to pochopit.

Ani se nesnaž to pochopit,to je vždy pro toho druhého nepochopitelné.Chtělo by to, aby jsi nějakým způsobem "vystřízlivěla",ale nedokážu ti poradit jak :-((,nevím, je to těžké a kruté,ale třeba opravdu jednou najdeš někoho, kdo tě bude milovat víc než tvůj manžel,kdo dokáže vracet tvou lásku a chápat tvé bolesti i starosti.Co bych já dala za zdraví svého syna,co bych dala za to,když se mu to stalo kdyby mě manžel pohladil a utřel slzu - udělal to milenec,taky smutné,že?

to se Ti asi nepovede, máš ho na samém dně srdíčka a máš ho taky plnou hlavu. Musíš to zvládnout.
Ivčo mně zrazilo auto dcerku, když ji bylo 16, byla dlouho na ARE a pak na traumatologii. A dostala se z toho. Držím palečky a přeji hodně štěstí Vám oběm