Diskuse - Ženatý milenec 5

Lolo,díky,syn dva a půl měsíce spal,taky byl na ARU,ale problém je ten,že kromě jiných orgánů nemá plíci,ledvinu,slezinu,ale mozek v pořádku.:-((

Ahoj holky, tak vás čtu a napadá mne jen...že přijít o chlapa, kterého miluji až za hrob, je velmi kruté, ale mít nemocné dítě, to musí být teprve úplné dno...to je něco, co bych opravdu nechtěla zažít a obětovala bych tomu všechny chlapy světa..jen aby se to nestalo..
Musím ti Ivčo vyseknout poklonu, musí být těžké s tím žít...ale musíš..musíš tu být pro svého syna, bude potřebovat moc a moc lásky, podpory a povzbuzení a to ty dobře víš...
Tohle je opravdový trest, mluvíš.li o něm, Břečťanko. Nerouhej se tedy myšlenkami, proč právě tobě utekl chlap..zeptej se čím sis zasloužila krásné a zdravé dcery a poděkuj za ně Bohu... Bolest má mnoho rozměrů a podob..ne vždy ta naše je ta nejhorší......

Proč? Proč někdo nemůže mít děti? Proč děti umírají? Proč umírají rodiče malých dětí? Proč existuje zlo? Proč existují choroby jako roztroušená skleróza ... malignity ... Proč je pro někoho bolest nedílnou součástí života .... roky, desítky let? Proč někdo celý život hledá lásku marně? Proč ji někdo najde a zjistí, že ten druhý nemá zájem? Nebo najde vzájemnou a vzápětí ztratí .. Nebo zjistí, že už je druhý a že se musí přinutit z toho vycouvat ... aby tu svou Lásku neukradl ženě dětem? ..... Proč někomu je dopřáno prožít se svou láskou jen pár desítek setkání, deset společných nocí a pár telefonátů, sms a mailů ... Proč někdo, kdo tě měl rád, tě už rád nemá ..... Proto, abychom se nad tím dojímali v kině a pak se vrátili do svého bezproblémového života? Bohužel nikoli ...


Společným jmenovatelem je: Jaký význam má utrpení? Čemu nás má naučit?

Co já vím ... Pokoře? Víře? Má v nás vyburcovat vnitřní sílu ... ukázat, že máme na víc, než jsme mysleli? ... Že zvládneme víc, mnohem víc než žít v jistotě a pohodlí ...?

Každopádně všchno nás něčemu učí ... ze všeho si lze vzít něco dobrého ....ve všem je potenciál udělat z nás lepšího člověka ...

maš pravdu Ivo, myslím, že když se člověk dostane na dno a snaží se odrazit, neutápí se sebelítostí (tím nechci říct, že není třeba se pořádně vyplakat) tak ho to neuvěřitelně posílí. Díváš se na svět jinak, změníš hodnoty.Až bolest učí vážit si mnohého a chápat mnohé. bolest a především čas.

Clovek by porad mel cerpat z toho dobreho, i kdyz ma pocit ze uz moc nezbylo..kamaradka mela podobny problem a porad se v nem utapela...porad dokola jsem ji rikala, nelamenti..muze byt hur..taky ze bylo, zemrel ji clen rodiny..a ona lamentila jeste vic..tak jsem ji neustale pripominala, ze jeste porad muze byt hur...prisla o praci..kdyz ji pak onemocnelo vazneji dite,prestala se uz litovat a nadavat na svet jak je nespravdlivy a zacala pozitivneji myslet a divat se na svet trochu z lepsiho pohledu..kdyz mam pocit je ze mi z neceho dost zle tak si vzdy na ni vzpomenu a pripomenu si...porad muze byt hur..;-)

moc se mi líbí to .."mít odvahu změnit to co změnit lze a sílu smířit se s tím co změnit nelze.."
druhé moje heslo je :"Přijmout to, co se stalo, je prvním krokem k překonání každého neštěstí"

Moc, strašně moc je mi líto Ivčina synka.
Pro milující matku, nebo pro rodiče vůbec je nejhorší, když nějakým způsobem přicházejí o své děti. Když je přežijí, nebo když se stane takové neštěstí, že dítě přijde o zdraví. Ivčo, já Ti držím všechny palečky, aby nastal obrat k lepšímu. Tvému synkovi bylo hrozně moc ublíženo, nikdo asi neví, proč se tak stalo a já si rozhodně nemyslím, že by to byl trest za něco. Tohle se nedá rozumem vysvětlit, proč se nám dějí věci, které se dějí. proč jsou někteří lidi šťastní a jiní jsou zoufalí. Taky se bojím, že by se mým dětem mohlo stát něco ošklivého. Od jejich narození mne provází o ně strach a myslím si, že je to normální, že se o ně bojíme. Splodily jsme je z lásky, porodily v bolestech a celý život vychovávaly a staraly se o ně, jak nejlépe jsme uměly. Je pravda, že mé starosti a trápení je proti Ivčinu zanedbatelné a nepodstatné. Uvědomuji si to. Každý si ale to své trápení nějak prožívá, protože se děje právě jemu. Na světě je mnoho druhů bolestí a každá nám něco bere.
Ivča je silná žena, když si tímhle musela projít. Myslím, že dnes už zvládne toho hodně vydržet. Možná, se někdy v myšlení dostanu tam, kde je ona dnes. Všechno, co se nám v životě děje, nás má něčemu naučit, to je známá pravda. Řekla bych, že nás to má opravdu naučit pokoře, jak říká Iva, protože ta tomuto světu chybí.
A jak říká Olinka, musíme nabrat sílu a smířit se s tím, co nelze změnit a přijmout to, co se nám stalo, aby jsme mohli jít dál.
Včera jste mi říkaly, že se ve svém smutku moc plácám a že se lituji a že se rouhám. Ano, máte pravdu. Já si tímhle vším musím projít, abych došla k nějakému poznání a k nějakému rozhodnutí. Můj příběh je všedný příběh života. jsou nás stovky-miliony, co mají podobný osud jako já. Stárnoucí žena a odcházející manžel, co se na stará kolena zbláznil do mladší. To je přece klasika. To se přece dá přežít. Jsou nás stovky, co zůstáváme osamocené. Některá z nás si svůj další život najde, některá volí raději samotu a sebelítost. Já nechci patřit do té druhé kategorie, ale potřebuji si všemi těmito úskalími projít. Tak, jako každá jiná. Potřebuji se zbavit své citové závislosti na člověku, který moji lásku odmítá. Není to vůbec lehké, když žena miluje. Snad najdu vhodný způsob, snad najdu vhodnou další cestu a dojdu k té pokoře, která mi má být dána.

Ahoj Břečtanko. Tvůj manžel neopustil Tebe, ale styl života. Velmi brzo pochopí /možná už začal/, že se nedá odečíst dvacet let a začít znovu. Bez minulosti a letitých šrámů. Ty máš proti němu velikou šanci a výhodu- máš čas si sama v hlavě všechno srovnat. Zařídit život tak, jak chceš. Ber za výhodu i to, že bydlíš v novém domě. Máš možnost si vytvořit domov podle svých představ a přání. On se musí přizpůsobovat a vždy bude proti své podstatně mladší partnerce v nevýhodě. Nelituj ho. Tak, jak ty procházíš bolestí, tak tou bolestí musí projít i on. Přej mu ji. Možná i on dojde k životní moudrosti a poznání.

Ivčo moc Ti přeji hodně síl, Tobě i synkovi. A mlady organizmus je mlady organizmus, se spoustou věci se dokáže nečekaně vyspořádat.
Břečťánku každá závislost je hrozná, ale dá se zvládnout, hezky den

Sáro, kéž bys měla pravdu.
Včera jsem byla na salse, bylo to fain. Dělám pokroky a hlavně za celou dobu jsem na něj nemyslela. Akorát, když jsem pak v noci přijela domů a doma byly akorát kočky a prázdné zdi, tak mi bylo teskno. Byla jsem ale unavená a šla jsem spát, no spala jsem pouze 4 hodiny. Teď v práci bych potřebovala sirky do očí, protože se mi klíží. Jinak jsem se nějak rozhodla, resp. nutím se do rozhodnutí, že ho nebudu vůbec kontaktovat, pokud to nebude vyloženě nutné a možná mu ani nebudu brát telefon. Potřebuji se od něj opravdu odpoutat a spoléhám na to, že sejde z očí, sejde z mysli. I když nevím-nevím. Ze svého nitra ho asi nevytrhnu. Myšlenka, že bydlí s jinou, mne pořád straší a deptá.
Jinak je pravda, že teď si zařizuji svůj život podle sebe, nemusím brát na nikoho ohled a nikomu se nemusím přizpůsobovat. Ráda bych si začala vychutnávat nabytou svobodu, jenom že ji ještě neumím tak chytnout za pačesy. Nebyla jsem na to zvyklá, že jsem sama. Všechno je to pro mne nové a takové cizí. Pořád mne taky straší ten velký dům, ve kterém se ztrácím. Neuměla bych žít, jak žijí některé VIP osoby, že mají třeba jednu místnost á 30m2 jenom jako šatnu. Co si s tím volným prostorem mám počít? Mám tam asi 3 místnosti, do kterých skoro vůbec nechodím. Více méně, jenom když potřebuji utřít prach. Je fakt, že se teď těším na budování zahrady, protože to mne asi bude hodně držet při životě. Pozemek taky není malý, a díky bohu za něj. No snad to půjde všechno dobře. já asi fakt nemám důvod skučet.
Jenom ta něha, ta láska, to pohlazení i sex ....to mi strašně moc chybí.

Ahoj holky, včera jsem měla nádherný den,nejdříve jsem byla za synkem,tak je na tom relativně celkem dobře.No,problémy asi ještě budou,ale říkám,že když už jsme přežili a zvládli tohle,tak už musíme vydržet všechno.
Ono už to úplně dobré nebude nikdy,ale jsem šťastná,za to,že žije,protože ty naděje skoro nebyly.
No, a potom jsme vyjeli s miláčkem do hor.Mě to strašně pomáhá nabrat energii.Holky,já asi na venek působím strašně silně,ale uvnitř jsem úplná troska.Každý mě obdivuje,jak jsem to zvládla,ale opak je pravdou a jediný,kdo to ví,je můj miláček. Jediný on a ještě mé dvě dcerky mě drželi při životě.
Břečťanko,ty budeš mít krásný život i bez něj,jsi silná a myslím si,že přes všechny tvé myšlenky (myslím ty horší),už se celkem dobře přenášíš,držím palce :-))

Ahoj holky!!!Jak se máte???Já prima,jsem dnes doma s dětmi,mají prázdniny.pápá

Ahoj holky, ahoj Vanesso, čekám, že napíšeš, jaký bylo cvíčo:)) já jsem dneska ustejskaná, ach jo...to bude tím ubuleným počasím..chybí mi pohlazení, chybí mi mužská náruč:((( smutnim..
Ivčo, rozumím tomu, že tvoje nitro je zozervané tím, co máš za sebou se synem...krásné na tom je, že se máš o koho opřít a s kým prožívat krásné chvíle...to je pro tebe zdroj energie a síly do budoucna. Tvůj přítel je jistě skvělý chlap..přeju ti ho moc!

Ahojky Anno, já taky "prima" makám a makám,jinak vše O.K.:-))

Ahoj holky,čtu příspěvky a je znát,že když tu neprudí Hal,tak je tady moc dobře....panuje tu pohoda a klídek....

Sarah taky to znám...být ustejskaná....cvíčo mám až dneska....za necelých pět hodin..těším se moc,ale bordel tu mám pořád jak v tanku...ve tři přijde zas malíř a ještě má dodělávat kuchyn a koupelnu a záchod....tak ho musím nasměrovat do kuchyně,abych se mohla v koupelně chystat....včera jsem něměla čas ani pisnout a večer jsem byla úplně hotová.....
Sarah škoda,že jsme od sebe tak daleko,bylo by fajn se sejít a probrat to při kafe podrobněji...Sarah uvidíte se už brzy???...