Diskuse - Ženatý milenec 5

Ivo,já se určitě ozvu,jen asi dnes ne,jelikož svoji tajnou schránku otvírám jen když není manžel doma,ale jakmile to půjde,tak na 100% napíšu.Mám toho na srdci velmi mnoho.Víš,to čtení...no,jsem si prakticky jistá,že to čte jeho žena...
Vanesko,díky za povzbuzení.Já v tom děsně lítám a ubíjí mě to.Ještě že mám děti,zvířátka,dům a zahradu.Bez nich bych byla na úplném dně.Jakmile to půjde,napíšu jistě víc,ale nyní mám skutečně nepříjemné obavy.
Všem pápá !!

Ahoj, lidičky.
Mám dnes za sebou dost hnusný den. Měla jsem strašnou depku. Nevím, proč se mi tyhle stavy pořád vrací s takovou intenzitou. Někdy mám pocit, jako kdybych byla maniodepresivní. Jeden den mám energie na rozdávání a druhý den bych potřebovala pomoc jak nikdo na světě. Takový jsem měla dnes. Neměla jsem doma stání, byla jsem vlastně celý víkend sama a to bylo strašné. Včera jsem vyrazila do města jen tak brouzdat po krámech, nechtěla jsem nic kupovat a nakonec jsem utratila šílený prachy. Teď si to vyčítám, protože to byla hloupost, ale v tu chvíli mi to hrozně pomohlo. Dnes jsem vyrazila za kámoškou, abych unikla samotě, ale akorát sem jí tam dvě hodiny brečela. On mi totiž zrovna zavolal můj muž a všechno bylo hned zpátky i s úrokami. Já byla tak zoufalá, zase jsem mu řekla ošklivé věci, že si radši nedám pokoj, teď už mám strach i z toho, že i ten zbytek vztahu, který mi ještě zůstal, půjde úplně do kytek. Já to nepřežiju. Všechno se na mne valí. Žárlím při představě, že je sní. Všechno si to pořád představuji in natura a to je příšerné. Já už chci mít konečně klid. Jak dlouho to bude ještě bolet? Jak dlouho na to budu pořád myslet? Už zase nemohu jíst. Asi se utrápím k smrti. Umřu a budu mít pokoj. Všichni mi říkají, jak jsem hubená. Jsem, protože ty kila jdou samé dolů ani nevím jak. Musela jsem si koupit pár nejnutnějších věcí na sebe, abych vůbec měla v čem chodit. Všechno na mně vlaje. A on mne pořád tak strašně trápí. Už uvažuji o nějaké skupinové terapii, myslím, že potřebuji pomoc z venčí. Sama to nedokážu. Nevíte o nějakém způsobu, jak se na tyto sezení dostat, aniž bych skončila v blázinci?

Milá holčičko-Břečťane!!
Je mi tolik líto,že je ti zle,ale vůbec se tvému stavu nedivím.Je to děsivé,co prožíváš,ohromná zátěž na psychiku.Víš,myslím si,že by jsi skutečně měla vyhledat pomoc odborníka,a to co nejdříve než tě to úplně položí.Zajdi zítra ke svému praktickému lékaři a nech si dát doporučení k psychologovi a také ať ti napíše nějaká středně silná antidepresiva,alespoň Citalopram,Cipralex..K tomu bych při úzkosti přidala Neurol,a to z toho důvodu,že má sedativní účinky.Všechny tyto léky ti skutečně může praktik napsat a vůbec se neboj a nestyď mu o ně říct.Jsi ve velmi těžké životní situaci a potřebuješ nyní berličku,abys nespadla na samotné dno žití.Návštěvy u psychologa ti posléze pomohou se se vším vyrovnat a třeba i srovnat vztah s manželem..proč ne.Víš,já na zázraky věřím a naděje umírá poslední.Drž se a udělej to,co jsem ti nyní poradila.Věř,že tomu rozumím a vím,o čem mluvím.

Já si rozhodně nemyslím, že bys byla zralá na blázinec, ale zdá se, že je to na tebe příliš, zvládat to bez pomoci .... a rozhodně to není nutné ... ti odborníci zde jsou, tak proč je o pomoc nepožádat?
Těžko říci, koho zvolit ... ale je to asi jedno ... prostě se někam objednej. Nevím, jestli ten Citalec bereš, já myslím, že to je rozhodně na místě.
Psycholog ti léky nenapíše, ale jistě posoudí, jestli je to nutné a když tak tě pro ně pošle ... skupinovky i jiná psychoterapie se provádějí ambulantně ...

Děkuji za radu. Citalec beru pořád, ale nechápu, že i při něm mám pořád tyhle stavy. Myslela jsem, že na to dno už jsem dávno spadla. Možná tam jsem, ale neumím se od něj odrazit a když už si myslím, že by to šlo, tak pořád kloužu zpátky dolů. Každý den, co každou minutu si říkám: je konec, ber to tak, smiř se stím, ono to nějak půjde dál. A hned si ale řeknu, že se třeba vrátí a zase bude dobře. Sama sobě si pořád dávám nějakou klamnou naději. Nejsem schopna, nebo ochotna se smířit s tím koncem. Já jsem beran, pořád si myslím, že ještě mohu vyhrát. Vím, že tuhle vlastnost mám od svého dětství, když mne můj otec nutil dělat něco, co jsem dělat nechtěla, jak moc jsem mu vzdorovala, jak moc jsem nechtěla přijmout fakt, že to tak udělat musím, když se mi to strašně nelíbí. Teď to pociťuji znova. Někdo mne nutí žít život, jaký já žít nechci a hrozně se tomu bráním. Někdo mi tady ničí a bere, to co jsem už měla a já si to nechci nechat vzít, protože mne to stálo celý můj život. Ale ono to nejde. Oni mi to pořád berou. Jsem unavená, vyčerpaná, zoufalá, nešťastná protože to nechci vzdát? Je to asi špatně, že?

Jdu si lehnout, třeba se mi povede aspoň usnout a načerpat nějakou sílu na zítřek. Snad mi zítra bude lépe. Je to docela pravděpodobné, když mi dnes bylo tak děsivě.
Omlovám se, nezlobte se, že nemám už dnes sílu nic psát. Mějte se hezky.

Jestli můžu k Břečtan- zkuste psychosomatickou kliniku, Praha 6, patočkova 3.Nebo - ESET- Praha 4 tel. 267 91 51 88 je to klinika psychoterapie myslím , že to hradí i poj.Hodně štěstí.M.

Víš,někdy je nutné dojít i smíření.Vždy na počátku je nějaký vzdor,slzy,vztek a postupně dochází k vyrovnání se se situací.Každý to má jinak dlouhé a intenzivní.
Břečťane,ten Citalec je evidentně pro tebe slabý,takže je buď nutné navýšit dávku,ale samozřejmě po poradě s lékařem,nebo zcela lék změnit.Mně osobně by se to jevilo na Zoloft.Je to AD 3.generace a je velice dobré a účinné,velmi dobře srovnává výkyvy nálad,ale toto samozřejmě musí posoudit psychiatr.Vůbec se za nic nestyď ani neomlouvej,proto vznikla tato diskuze,abychom si pomáhaly,mohly se vypovídat...schválně píšu na konci Y,jelikož je to povětšinou diskuze žen.My to prožíváme hrozně moc citově a většinou máme i potřebu své problémy svěřovat....Takže,Břečťane,co nejdříve navštiv odborníka,poraď se ohledně těch AD a určitě vyhledej dpobrého psychologa,kterého ti lékař doporučí.Byl by v tom čert,aby se ti už brzy neulevilo.
Všem krásné sny!!! A.

Holky tady je to jak v lékárně:))
Ne, nechci to zlehčovat, mají to ty naše podvedené těžké..nerada bych se někdy ocitla na jejich místě, to je teda fakt..
Když tě zradí milovaná osoba, zbortí se ti svět:(((( Příznivý vítr do plachet, holky!!

ahoj všem.Jsem na tom nějak stejně jako Břečtan,je mi mizerně.Manžel odjel na šest týdnu,nic se nevyřešilo,nic nezměnilo.
V sobotu jsem měla v sobě dva lexauriny-bylo mi dobře,řekla jsem mu,že budeme kamarádi,že nejde aby jsme kolem sebe chodili jako cizí,už kvuli klukům.Řekla bych,že jsme si z toho oba dělali srandu.Odešla jsem,řekla mu ať se postará o děcka,řekl mi,že jim vařit nebude-bylo to až navečer,tak jim přinesl pizzu,to už jsem byla doma.Ptal se mě jestli jdu za ním do pizzerky,nešla jsem.Odešla jsem a přišla v jednu ráno.Mezitím jsme si dopisovali,z jeho sms bylo citít,že na mě žárlí,nechápu proč,chce ze mě udělat totálního blázna,nebo se mi vysmívá??Vneděli jsme nepromluvili ani slovo,strašný den.
ještě v tu sobotu jsem mu řekla,že teď máme každý svůj život,tak se měl ptal jestli někoho mám-proč se stará?
Vím,že píšu blbosti,je to zmatené...
Nejhorší na tom je,že věřím,že mu to s ní dopadne dobře a já zůstanu sama.Astroložka říká-přej mu to,ale já mu přeju jen to nejhorší.

ještě by mě zajímalo,jak by jste se k tomu postavily vy,jako milenky.
Váš milenec by vám řekl,že doma oznámil,že někoho má...šly by jste hned do vztahu s ním,nebo by vás něco málo drželo doma,chtěla bych pochopit jak uvažuje taková milenka.
Vím,že vy jste zamilované,trvá to už dlouhou dobu,ale jestli je u ní možnost po půl roku spálit mosty a začít nový život s jiným člověkem.O čem přemýšlí,co udělá?

Tezko rict, kazdy jsme tady v jine pozici..ja jsem rozvedena a s tim svym uz chodim 3 roky, takze ja bych nevahala...Ale kdyz si predstavim, ze bych byla vdana a po pul roce mi muj mily oznamil ze odchazi od rodiny kvuli mne ...tak s nejvetsi pravdepodobnosti by mne to vyplasilo a trochu bych couvla...zdalo by se mi to trochu neuvazene..,rychle..ale jak rikam, kazda to mame jinak srovnane..;-)

Ahojky zlomená...tvoje trápení znám a i když jsem na "druhé" straně, dokážu pochopit jak se cítíš a co prožíváš.Nevím, já nejspíš nejsem ta klasická milenka, protože já už opustila manžela(nejenom kvůli něho, ale hrálo tam roli jeho chování ke mě) a nyní jsem sama s prckem...A tak vím, že kdyby mi oznámil, že už koněčně odchází, protože své ženě už řekl...kdyby nebyli děti...neváhala bych a šla bych s ním...Troufnu si ríci, že svého milého, docela znám, trávím s ním každý den...ale stejně mám někdy pohyby....Ale pokud bych měla vztah s manželem normální...třeba kamarádský...prostě bez problémů..., milence viděla jednou týdně a to ne vždy....i když třeba po dobu 4 let, to je jedno...zvažovala bych zda odejít. a nejspíš bych to neudělala...
Jinak u mě na MDŽ mi popřál můj táta....a miláček jen smskou...ale i tak mě potěšili...

Ahojky zlomená...tvoje trápení znám a i když jsem na "druhé" straně, dokážu pochopit jak se cítíš a co prožíváš.Nevím, já nejspíš nejsem ta klasická milenka, protože já už opustila manžela(nejenom kvůli něho, ale hrálo tam roli jeho chování ke mě) a nyní jsem sama s prckem...A tak vím, že kdyby mi oznámil, že už koněčně odchází, protože své ženě už řekl...kdyby nebyli děti...neváhala bych a šla bych s ním...Troufnu si ríci, že svého milého, docela znám, trávím s ním každý den...ale stejně mám někdy pohyby....Ale pokud bych měla vztah s manželem normální...třeba kamarádský...prostě bez problémů..., milence viděla jednou týdně a to ne vždy....i když třeba po dobu 4 let, to je jedno...zvažovala bych zda odejít. a nejspíš bych to neudělala...
Jinak u mě na MDŽ mi popřál můj táta....a miláček jen smskou...ale i tak mě potěšili...

Milá Zlomená, to je opravdu těžko říct ... pravdou ale je, že ženy zřídkakdy vyhledávají vztahy "jen na sex" ... Takový vztah obvykle přijde u někoho, kdo byl doma už dlouhodobě nespokojen, něco mu tma chybělo. A milenka je obvykle zamilovaná a připravená spálit mosty okamžitě, mnohem více než ten muž. Ale výjimky jsou, takže těžko říct.
Každopádně tvůj postoj budeme kamarádi a žijeme si svůj vlastní život považuji za jedno z nejlepších řešení. To, že on se tě nechce vzdát a žárlí je normální, většina mužů je taková .. představoval si to jinak, že bude mít obě .... nechce se vzdát ani jedné kořisti ... Úplně lhostejná mu nejspíš už nebudeš nikdy, nebo ještě dlouho ne ... ale to je prostě majetnictví a ne láska ...
Ono je nakonec ještě jednodušší zvládnout ten akutní šok, že manžel někoho má resp. chce odejít ... pobrečíš si, vezmeš dva Lexauriny ...něco mu od plic řekneš ...Ale opravdu to všechno vnitřně přijmout a naučit se s tím žít je mnohem těžší ... k pokoře je potřeba moc síly.....

Vzpomněla jsem si na jedné motlitby: bože, dej mi odvahy změnit, co změnit lze ... sílu smířit se s tím, co změnit nelze ... a moudrosti k tomu, abych to rozeznal.
Je to tu myslím pro nás všechny ...