Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Martino,
jestli můžu k tomu taky něco:

Máš pravdu, taky jsem jako dítě poznala už z minimálních gest, pohledu prvního slova, že naši mají upito. Možná proto jsme si to vypěstovaly nějak citlivější, ten radar. Jsem přesvědčená, že bych to u svého muže poznala.
On občas u mě poznal, že jsme pili v práci, slavili u našich, apod. Ale zdaleka netušil, že tolik, a že je to až tak daleko, že piju sama a tajně.
Ale máš taky pravdu v tom, že všeho jen do času a pak to prostě praskne, když je toho moc.

K té terapii (a lhostejno, zda jde o jednotlivou, či skupinovou) -tam ale naopak budeš muset vynést na světlo všechny své křivdy, ublížení, trápení.
Smyslem terapie není potlačit je, ale svůj zážitek vytáhnout , a zařadit mezi zkušenosti, které se staly, ale UŽ MĚ NEOHROŽUJÍ.
Docela jsem zvědavá, jak to bude probíhat u Tebe.

Martina
Úsměv na tváři nemám,to jsou vážné věci, takže se jim nesměji.Já se nechovám v této diskuzi povýšeněcky,arogantně a ani si o sobě nic nemyslím...Doufám,že když začneš chodit na skupinové terapie budeš se cítit líp,škoda jen že zřejmě časové mezery budou větší,dokonce si troufám tvrdit,že ty terapie budeš postrádat.Když si vspomenu jak jsem se vracel do malého městečka z léčebny a promítali se mě všechny vymetené bary/určitě mě už z vidění znali/když jsem se potácel,měl jsem obavy jěstli budu schopen tam žít i když jsem přicházel nabitý sebevědomím a energii.Tá práce počas 3 měsíců nebyla zbytečná,je mě úplně lhostejné co si kdo myslí,jsem v pohodě,dokonce jsem se jinýmy cestamy dozvěděl,že mě někteří lidi obdivují a závidí.Skutečně když člověk takovým spůsobem na sobě zapracuje vidí svět jinak.Chlast člověku zastře mnoho věcí.Držím Ti palce,tak jak tady zaznělo už,kdyby Ti to nepasovalo,můžeš zkusit něco jiného,ale spíš myslím,že budeš spokojená.

Tajný
Je pravda,že jsi teď v dost blbý situaci s manželkou.Takle daleko by jsem to nedokázal tajit a její reakce zřejmě bude jak tady holky předpokládali...Napadla mě taková věc,zkus se poradit z psychologem jak se manželce přiznat,možná i společně by jste mohli jít do poradny a ve třech si to v klidu rozebrali.

Natura: Co mě drží? Rozum. Mám dítě, nechci mu ublížit, mám prima rodiče, viděli mě minule v šíleném stavu, mám práci, o kterou nechci přijít. Nechci, aby se o mě povídalo, že piju - v práci i mezi jinými lidmi. Navíc mám už obavu ze zdravotních komplikací - slinivka, játra, ledviny. Nechci jít na 3 měsíce mimo svůj domov.
Nemyslím na alkohol jako takový, nechybí mi, spíš myslím na to, že jsem svým bližním připravila neradostné chvilky, nic mi nevyčetli, jsou se mnou, věří mi. Už to nechci opakovat, proto ta vnitřní motivace. Tím, že jsem nepila denně, ale zbořila se kvartálně, zato do mrtva, vím, že není problém nějakou dobu nepít, počet dní je lhostejný. Důležitější je už si prostě nedat, umět říct alkohol nepiju. Doma mám suchou domácnost, nikam do podniků v podstatě nechodím. Pokušení se ale nebojím, vím, jak bych reagovala na nabídku přípitku, i to už jsem absolvovala, bez potíží. Mým problémem opravdu bylo moc stresorů kolem mě, snaha uvolnit se a dostat se do dobré nálady. Pak se to rozjelo a nešlo ubrzdit. Když si nedám, nemusím brzdit. Je mi takhle líp na těle i na duši. Stresory znám, snažím se jim nepodléhat, trošku jsem na sobě začala pracovat.

Natura
Z mého pohledu vidím to tak,že slovíčkařením utíká podstata věci.To co se točí kolem pití a jeho řešení je velice jednoduché/nepít a basta/ a současně hodně zložité /jak to dokázat a být hluboce vyrovnaný v pohodě/,protože každý jediněc je specificky komplikovaná osobnost.

pár mých reakcí:
-celoživotní odepírání existuje,ale s nadhledem a bez nějaké bolesti,nepohody co byla na začátku,podívej se znovu na stranu 3 co Ti psala "anne marie" 18-ti letá abstinující alkoholička,cituji její větu... "podstatné je VYDRŽET dnes a to si říkám každý den"... a přitom z jejího příspěvku vyzařuje VELKÉ SLUNCE,zásadovost,není deptána zákazem.

-k Tvé zásadní věci,cituji... "V důsledku změny osobnosti zaniká potřeba řešit své potíže alkoholem,potřeba pít"...dávám si otázku-byla by jsi schopna změny své osobnosti kdyby jsi v pití pokračovala?...myslím,že tyto věci jsou svázány a se podmiňují.Nejdřív je potřeba jakýmkoliv spůsobem přestat pít a pak se začíná na sobě pracovat o tom jsem přesvědčen.Chlastající alkoholik sice ví jak všechno dělá blbě a co je správné,ale mluví z něj chlast a né pravé JÁ

-rozdíl jak vnímaš své okolí,co říkají a jak se chovají je u mě jiný,v práci i lidem ve městě se dívám každému rovně do očí i když vědí,že jsem abst,alkoholik,jsem na to hrdý,že jsem pil se zmazat nedá a JEDINÁ výhra nad vším je veřejný důkaz mého chování.

Že nemáme vyhráno nikdo je jasné,proto musíme být neustále ve střehu a nezaspat na vavrínech a jak psala "anne marie" být si toho vědomí každý den pouhým "dotekem" svého vědomí.

Manko,
to je dobře. Máš pravdu, u kvartálních alkoholiků je počet dnů nedůležitý.
Přijdou v životě ale určitě chvíle, kdy nám bude ouvej, stane se něco ošklivého...umřou nám rodiče, apod.
Na to je třeba se připravit.
Jak řešit tyto situace jinak.
I prášek je menší zlo, než chlast, pro nás, v těchto případech.

Natura: Určitě nebudou pořád jen dobré a bezproblémové dny, to je jasný. Neumím se na ně připravit a ani nechci, žiju teď. Vím jen, že už nechci být pod vlivem, motat se, mít podlomené nohy, nemít sílu, klepat se, potit, nespat... Dobře si ty věci pamatuju a už je nechci. Už to stačilo. Problémy budu řešit, ale ne únikem do opojení. Teď beru AD, 10 dní, ještě nezabraly, aspoň myslím. Cítím se ale i tak v poho, žádná úzkost, panika, mám chuť a energii.

Pane jo, tady se to teď rozjelo...

Vladimír: Možná máš pravdu. O víkendu jí řeknu o návštěvě ambulance. A po poradě s psychoterapeutem jí řeknu i to ostatní. Stará moudrost praví, že pravda se má říkat po kapkách. Bohužel také se říká, že o čem se nepromluví před svatbou, o tom se má mlčet navždy.

Natura, Martina: Jsem připraven na různé reakce. A tak daleko, aby sbalila děti a odstěhovala se k rodičům to snad nedojde. Spíš mám strach, aby se o mě nezačala nějak bát a nebo - a to by bylo vůbec nejhorší - aby se nazačala bát mě. Ale cítím to i já sám, že je potřeba, aby to už věděla. Při různých rodinných návštěvách, sešlostech, oslavách,apod., vždy když se řeč stočí k podobnému tématu, trnu vždy napětím, jestli se někdo nějakým způsobem neprořekne a doslova cítím jakési napětí ve vzduchu, které evidentně pociťují i ostatní lidé, kteří to vědí. Mám starou babičku, která to také ví a v jejím věku téměř 90 let již si nemůže být člověk jistý co kdy a kde řekne. A ta varianta, že se to žena dozví od někoho jiného, než ode mně je asi ta nejhorší.

Luk:
Nevím co ti na to odpovědět. Někdo na sebe po pár týdnech řekne úplně všechno, jiný je uzavřenější. Ale zkus mě pochopit. Ta věc se nesděluje snadno. Kdy jí to říct? Na první schůzce? Žádná druhá již nebude. Na druhé? Také ještě brzy. Při první slavnostní večeři? Po prvním sexu? Věř mi, s tím se blbě svěřuje. Možná, kdyby mi bylo těch dvacet, v tom věku člověku ještě spousta věcí nedochází. Ve třiceti je to už horší. Ale asi snazší než v padesáti.
Rozeber slova sebevražda, sebevrah. Odděl od těch slov příslušnou předponu a dostaneš v podstatě hrozné slovo. Toho se lidé bojí. Smrti se lidé - i když si to mnohdy nepřipouští hrozně bojí. Nerozumí člověku, děsí je člověk, který v sobě dokáže přervat jeden z nejsilnějších pudů - pud sebezáchovy. Tito lidé byli ještě v nedávné minulosti zatracováni a pohřbíváni bez obřadů za hřbitovní zdí.
Jsou kultury, ve kterých jsou sebevrazi za určitých okolností ve veliké úctě. Ovšem ani tam bych já neobstál, jelikož jsem přeživší sebevrah.

Manko,
bereš AD? Já je brala půl roku. Možná nebylo zvoleno přesně, ale mně nějak nezabírala. Měla to být AD na SF a deprese. Obojí jsem v té době měla. Necítila jsem žádnou změnu.
Na druhou stranu to byla psychická berlička, o kterou jsem se mohla opřít první měsíce.
A taky je pravda, že jsem depresi už neměla (měla jsem periodické depresivní stavy, které jsem zapíjela), ale ty spíš souvisely s alkoholem...nevím.

Každopádně, jak jsem proti chemii, tak mi v první fázi pomohly nejvíc léky.
Teď už je to pohoda.

Natura:
Jo, mám je jako na paniku. Mám ale pocit, že pokud panika byla, byla vyvolaná alkoholem - po nějakým průšvihu jsem měla vždy výčitky svědomí a takový ten divný strach. Ve střízlivosti to ale nemám. Uvidím, jestli AD nějak pocítím, jinak nic jiného neberu.

Vladimire vubec jsem to nemyslela,tak jak ti to vyznelo.Rozhodne si nemyslim,ze se posmivas a ani jsem to tak necitila.Jsi osobnost.Mas byt pravem Na sebe hrdy.Uz jsem ti jednou psala,ze ze tvych radek citim pokoru a hluboce si toho vazim.Ja jsem jen chtela narazit Na to, ze lide kolem alkoholiku delaji jako ze to nevidi.Nechteji mit problemy tak se toho jako nevsimaji.Jinak si myslim,ze to musi poznat kazdy a hlavne ten co nepije.Jinak veta,ze chlastajci alkoholik vi jak vse dela blbe a co je spravne,ale mluvi z nej chlast a ne prave ja,se mi moc libi.Trefne,vystizne a netreba k tomu co dodat.Jinak si myslim,ze delas velmi dobre,ze ti je jedno co si druzi mysli.Je kazdeho vec co si mysli a kdyby jsme se tim meli trapit,tak to stejne nezmenime.

Natura.No prave.Je to velmi bolestive.Jeste dnes(po 20 letech)se mi derou slzy do oci mam zrychleny tep a je mi Na omdleni.To neni kazdodeni rozhovor nebo pozdrav, konverzace s kamaradkou.Je to skutecnost, tak strasliva,ze mluvit o tom boli.Ale je pravdou,ze jsem se s tim vyrovnala po svem.Na cas to bylo dobre.Ale ted se to nejak ozivilo.Je to od smrti me mami a po castejsim kontaktu s mym otcem.Takze musim a hlavne chci to
resit.Zjistila jsem,ze jsem se s tim zcela nevyrovnala.To znamena,ze to ve me je a kdykoliv se to opet vrati.Take si myslim,ze mas trochu pravdu v tom,ze clovek nese tezce stresove situace a potrebuje se odreagovat.Treba smrt rodicu.Dobre si uvedomujes to riziko.Take sem to tak citila,kdyz mama umrela.Opit se a necitit nic.Dokud zila tak me to nenapadlo.Neco mi rikalo, ze nesmim byt jako ona,ale pak tu nebyla a ja jsem zacala citit kus jejiho ja v sobe.Zacala jsem mit strach,ze mam alkohol v genech a ze je to jen otazka casu kdy zacnu.Takze uz jsem vypustila i to pivko jednou za cas.Birell je take Dobry.

Vladimíre,
včera jsem přehlédla Tvůj příspěvek.
Takže na něj reaguji až teď.

Máš pravdu v tom, že změna osobnosti jde ruku v ruce s abstinencí. A určitě to u mě začalo abstinencí, abych mohla své potíže nejen řešit, ale hlavně si plně uvědomit, s čistou hlavou.
To je neuvěřitelné, co si člověk nakonec vybaví, a co před sebou skrýval, jak se choval, když pil.

Takže ano, určitě NEJDŘÍV přestat pít. Pak zjistíme do nám vlastně chybí. Protože pití to jen zastíralo.
A ano, nebyla bych schopna změny, kdybych v pití pokračovala.
Jakmile zjistím, že bez pití můžu nějakou dobu fungovat, už nemusím cítit to odpírání, to nepohodlí.

Víš, u mě to bylo dáno tím, že jsem nahradila jednu drogu jinou (léky), což je spíše z bláta do louže, nicméně mně se to v první fázi osvědčilo. Pylo potřeba zbavit se těch nejhorších úzkostí a šílených představ.
V noci už mě navštěvovaly šílené bytosti, stvůry, nemohla jsem spát...opravdu už to bylo hodně zlé.
Přestala jsem za pět minut dvanáct.

Nic se neděje,myslím,že jsme se teď pochopili.Chtěl jsem možná trochu více razatněji poukázat na to odpírání a nepohodlí.Ono bude existovat stále,ale když člověk to už dobře zvládá,to tak silně nepociťuje./Tajný je teď po palbou "X" otazníků,proto vydržet/
Já jsem se před chvíli vrátil od psycholožky z předposledního sezení /v takové dobré náladě/ a v čekárně jsem ji sebral brožúrku o alkoholizme z roku 1988 od doc.Skály.V buse jsem ji jedným dechem přečetl a v rychlosti si promítl,co se za ten rok semnou stalo a částečně se mě tam přimixovali tyto naše debaty po netu.Hodně jsem se v ní viděl a jen dával za pravdu všem větám.Před léty už v "chlastající" kariéře by jsem uvažoval takle:Už při čtení bych měl STRACH,viděl by jsem se tam,ale stále by jsem hledal nějaký argument,že to jěště nemusím řešit...Zaujalo mě však jedno výstižné Skálovo přirovnání a rada,cituji: "Závislost je chorobou,to znamená,že pacient musí přiznat především sám sobě,že je nemocným člověkem,který musí zachovávat určité lékařské rady.Musí-li pacient nemocný cukrovkou dodržovat určitou dietu bez jediné kostky cukru,pak člověk závislý na alkoholu má svou dietu bez kapky alkoholu!"...Takže,tam se vidím úplně a dodržuji rady lékarů.

Natura
Tento příspěvek byl pro Naturu,nějak v tom spěchu zapomínám na oslovení,soráč :o)

Vladimír: Citát na závěr povedený - nelze než souhlasit.