Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Založila jsem novou diskusi o alkoholu, protože bych si chtěla zcela vážně popovídat s těmi, kteří si prošli peklem alkoholismu a podařilo se jim z toho dostat.
Jestli byli v léčebně, nebo to zvládli ambulantně, a co je ke změně motivovalo.
Je to vážné téma, a prosím všechny, aby k tomu tak přistupovali, a nezlehčovali tento problém, jako na sousedním vlákně.
Alkoholik obvykle tímto způsobem "řeší" nějaký problém". A pokud se mu ho podaří vyřešit jinak, nemá už potřebu dál pít alkohol. To byl i můj případ. Někdy je hodně těžké zjistit, co vlastně člověku chybí. Co v tom alkoholu (nebo jiné droze) hledá. Neumíme si (sami sobě) naslouchat, a nevíme, co nám naše tělo chce říci. Tak ty řeči přehlušíme, přepijeme, a potlačíme. Ale ono si nás to najde...a pak to bolí mnohem víc.

jj hezky napsáno.já jsem řešil alkoholem mého nevlastního fotra.nikdy mě neměl rad páč mám dredy a piercing a tattoo , tak jsem prý špatný člověk co nikdy nic nedokázal.když jsem byl v pubertě tak to byli masakri.bitky a vše možné tak místo domova jsem chodil do parku kalit svého oblíbeného Ruma.kalím ho 6 let a nic dobrého.Jen zánět jícnu a blil jsem krev nic příjemného.toť mám skoro vyléčeno.nevlastní tatík může držet hubu páč se starám o sebe a jdu bydlet od nich.jinak jsem chtěl říct chlast nic nevyřeší jen oddálí.lepší vyřešit hned je to snadnější a pohldnější.nic neoddalovat

alkoholismus má také ale druhou stránku, tou je rodina a děti a věřte mi, není to nic lehkého.Prožívala jsem to s mužem téměř 5 let,prodělal 2x protialkoholní léčení a má za sebou 3 pokusy o sebevraždu.docházela jsem s ním do psych.poradny a jednoho dne se na mě lékař podíval ne jako na doporovod ale jako na pacienta a doporučil mi rázné řešení celé situace. HOdně dlouho jsem nosila v kabelce žádost o rozvod nežli jsem se ji odhodlala podat u soudu.Dnes jsem již rozvedená z manželství mám dvě dospělé dcery a vzpomínky rozdělené na dvě části.Ta první je skvělý vztah,.rodičovství a spousta legrace a trvá téměř 17 let, ta druhá je bezmocnost, nejistota, tápání, stres a strach co bude až otevřu dveře domova a trvá téměř 5 let,. Odpovědně mohu říci, že ta druhá část manželství svou intenzitou trvale přebila to hezké a dlouhodobé.
Dlouho jsem slýchávala mám to pod kontrolou,přestanu kdy budu chtít apod., opak byl pravdou. Je to hrozná nejistota,když neznám příčinu alkoholismu a tu nám většinou nikdo neřekne. Utrpení dětí, které tím se mnou procházely nechci popisovat,ale byly to moje holky, co mi řekly rozveď se, trápíme se všichni. Poslechla jsem, dneska jsem již 9 let po rozvodu a užívám si života a vnoučátek plnými doušky.Dneska už vím,že ty poslední roky manželství byly ztrátou času,který mi nikdo nevrátí.
Jestli mi dovolíte radu a pokud jste dočetli až sem, vemte tu flašku co máte někde schovanou a vylijte ji do záchodu. POŘÁDNĚ ale fakt pořádně spláchněte a na chlast se vykašlete. Berte raději své děti na procházku, nebo své partnery do kina. Ušetříte tím své zdraví, ochráníte manželství a předejdete mnoha konfliktům a nepříjemným situacím. Je mnohem lepší se v životě opíjet láskou k blízským osobám, nežli používat berličku alkohol. Uvidíte, že vaše okolí vám bude vycházet vstříct a bude se na vás usmívat. Přeji vám mnoho sil v tomto boji.

Můj manžel byl dlouho až předlouho alkoholik.Postupovalo to postupně, nejprve pil 1x za tři měsíce, pak za dva, pak za jeden měsíc a nakonec každý týden.Pil tak, že nešel do práce, jenom ležel, vstal, šel na záchod napil se a tak stále dokola. Návrhy na rozvod nepomáhaly. Tak jak mi říkal jeden kněz, je to nemoc, ten člověk potřebuje pomoc a když on stojí nad propastí jednou nohou, nesmín do něj strčit aby tam spadl oběma nohama. Spíše mu musím podat ruku. Ambulantní léčení nepomáhalo. Já jsem si musela vzít dovolenou, celý den být s ním doma a nespustit ho z očí. Já jsem ho vyléčila sama, ale asi nemohu napsat čím.Musím zaklepat, nerozvedli jsme se a jsem ráda. Manžela mám stále ráda.Budeme už co nevidět v důchodě. Co ho k k pití vedlo, nevím. Ale byl to i hec chlapů v hospodě a slabšího jedince alkohol přemůže. A když se nám to podařilo, musím zaklepat, říkával, že záleží jen na něm, že když nechce, tak se nenapije. Ale pokud se neudrží a dá si pivo nebo něco tvrdého, už to tělo žádá další.

ja porad hledam na netu nějakou publikaci, co by mi taky pomohla.přítel se vrátil z protialkoholního..je v pořádku,chuť na chlast nemá a vadí mu to,ale bere nějaká antidepresiva a tak..někdy má to nich docela divné stavy,že je uplně mimo...jeho rodina se na něj uplně vykašlala..vím,že mu musím být ( a chci) velkou oporou..ale nevím jak?snažím se udzžovat dobrou náladu,chodíme ven se bavit,do kina atd.ale je to složité..porádíte mi někdo něco, co mi pomůže ho posunout někam dál?přemýšlíme o stěhování-je to dobrý nápad?dík za odpověď Jitka

Jitko,
myslím, že můžeš být příteli oporou, a to je od Tebe hezké. Ale to je tak vše.Ostatní je na něm.
Je výborné, že bere AD, to v první fázi fakt pomůže, vím z vlastní zkušenosti, pokud se alkoholem původně zapíjí psychické problémy. Tady je poměrně slušná šance na zbavení se závislosti. Bohužel to ale znamená zase léčbu AD a jinými léky, ale pořád lepší, než alkohol.
Divné stavy po požití AD? Co konkrétně? Jaké bere?

Jinak nijak obzvlášť jinak s ním jednat nemusíš. Ber ho normálně. Má problém a řeší ho. To je skvělé.

Pro "Marunku" a "rozvedenou":
Ano, někdy je rozvod jediným řešením. Když si alkoholik nechce pomoci sám, nikdo jiný to něj neudělá. A musíte chránit především sebe a své děti. Jednala bych stejně.
Alkoholismus žen má svá specifika-narozdíl od mužů pijí nejčastěji tajně, a dlouho předlouho to o nich nikdo neví. Rodina funguje normálně a opíjejí se až je vše hotovo, děti spí...takhle to může fungovat několik let.
Muži jsou jako alkoholici společností více přijímáni, nemusí pít tajně, a buď jsou spaví, nebo agresivní. Obojí je k uzoufání, ale to druhé je přímo nebezpečné a na okamžité řešení. Rozvod. Děti to vidět nemusí. Sama mám z dětství "barvité zážitky" v tomto ohledu. A stejně mě to alkoholu neuchránilo.

ahoj, před pár dny jsem se vrátil z nemocnice, kde mě dali na detox, poležel jsem tam týden, začal brát nějaké léky a i antabus. letos mi bude teprve 30 let, ale mám vypito asi za další tři generace. jde to nepít, je to sice hodně těžké, hodně záleží na člověku samém, na podpoře ostatních. ani nevím co mě dohnalo k tomuto razantnímu kroku seknout z alkoholem ze dne na den aswi to že jsem spadl na somotné dno a snad jsem se odrazil...........doufám.......

Petře, moc gratuluji a a přejí abstinenční štěstí. :o)

Paní Marunko, prosím Vás, napište, čím jste svého muže vyléčila? Potřebuju poradit s manželem.

posunout dál to jde, léky brát minimálně( po poradě s lékařem), ať nevklouzne do další závislosti. I tak zůstanou následky v podobě snížené obranyschopnosti/psychické),mohou být výčitky. Záleží na zájmech. Může to sklouznout do společností tolerované závislosti na sexu. Takže léky co nejmíň, raději jen na noc, a raději produkovat endorfiny orgasmem, a normální životosprávou

Je mi 36 let, vždycky jsem hodně chodil do společnosti, kde se pilo a byl v několikaletém vztahu,kde jsme si s přítelkyní docela často tu láhev vína otevřeli,pak jsem změnou vztahu a založením rodiny společnost i pití výrazně omezil, v posledním půl roce hlavně po narození dítěte jsem začal trpět pocitem samoty a tak jsem si tu a tam dal panáka i sám, teď si uvědomuju,že dost často, vím,že chci s jakýmkoliv pitím úplně skončit, protože mi to vážně nedělá dobře, je nějaká možnost jak předejít abstinečním příznakům, které v mírné formě,když se třeba 2 dny něčeho nenapiju mám v podobě pocení, nespavosti občas se mi lehce třesou ruce,

Ahoj Eriku, jsem abstinující alkoholička, tj. nepiji ani kapku... máš závislost, vyhledej nejbližšího psychiatra, léky na zmírnění abstinenčních příznaků existují. Beru sama léky na úpravu spánku (Tritico) a na lehčí formu deprese...(Medrin a Cipralex, ale po tom druhém někteří muži mohou být částečně impotentní...to je individuální) Pomáhá mi hodně pohyb, aktivní sportování, vzduch a les... Pocit samoty jsem dříve často řešila alkoholem, ale skok na dno je velmi jednoduchý, tak pozor. Navštěvuji pravidelně skupinku AA v místě bydliště, to mi pomohlo nejvíce, vyklábosit své pocity a obtíže mezi "svými". Byla jsem i na léčení, pak několik let abstinence, ale bohužel taky návrat k pití... Jestli chceš vědět více, napiš. Jadwiga

mám báječnou kamarádku- vyléčenou alkoholičku. Padla až na úplné dno. Dokonce si vysloužila i podmíněný trest. Te´d už šest let abstinuje. A její zkušenost- člověk musí přestat pít kvůli SOBĚ! ne kvůli partnerovi, dětem, sousedům. Musí sebe sama milovat a chtít si pomoc. Jinak samozřejmě alespoň ambulantní léčení.

...svatá pravda, Majdo...a hodně na sobě pracovat, nekostnatět a neustrnout na jednom bodě, ciao J.