Diskuse - rakovina slinivky břišní

Reny, Leilis, každe slovo je nesmirně těžké, jen vám chci vyjadřit moji soustrast, moc, moc to bolí, ale přejte těm svým človíčkům , že už je nic nebolí, jak to vystihla Leilis, já budu mít 17.10 rok co muž zemřel, a až nyní si tohle dokážu připustit, ale bohužel jiná cesta není, dnes jsem mluvila s kamarádkou, vcera jsem se vrátila z té Floridy, jela za mužem do nemocnice, nyní mám v telafonu zpravu, Ivan ve 3 h. zemřel, jsem z toho smutná, nemám zatím odvahu ji volat, bylo mu krásných 49 let, holky drž te se, moc vám to přeji, je to kruté vidět smrt v přímém obraze, ale máme tady někoho kdo nás moc potřebuje i za ty co nám odešli v ten neznámý svět spát, každý zaplakal, kdo je měl rád, alwe my musíme tu životní káru táhnout dál, bože kolikrát jsem si tohle promýtala hlavou, tak se držte, oni jsou pořád s námi,

diky zdenka, este ked bol manzel chory zvykla som si citat tuto stranku a najviac si pamatam prave vas pribeh. no doteraz som nemela odvahu napisat, ale teraz mi je lahsie ak o tom pisem alebo rozpravam, len chvalabohu nepoznam ludi ktorzch blizsky mali tuto diagnozu.

Leilis muj muž byl také slovak, ze Staré Lubovni.

Reny a Leilis, co napsat...jen čas trošku "otupí" tu bolest a smutek a jen skutečné přátele teď poznáte a budete chtít vídat i v budoucnosti. Já už "smutním" téměř rok, nebudu vás strašit, ani radit,každý si tím musí projít sám a po svém. Mně pomohla rodina a přátelé a opravdu i trochu ten čas. Venku z toho nejsem, nikdy nebudu, ale už je to opravdu lepší, mnohem lepší......Držte se, holky.

Radko ber to ode mne jako opravdové vyznání, ale já ti děkuji i za ostatní jak to vše dokážeš napsat, četla jsem tvé stránky, moc pomáhají, děkuji.

ahoj všichni, hledám naději a našla jsem tuto stránku, můj táta leží ve vojenské nemocnici po operaci slinivky a následné operaci pomalu nevíme čeho na JIPce v umělém spánku, je na přístrojích, přidala se horečka, beznaděj, beznaděj, beznaděj

ahoj všichni, hledám naději a našla jsem tuto stránku, můj táta leží ve vojenské nemocnici po operaci slinivky a následné operaci pomalu nevíme čeho na JIPce v umělém spánku, je na přístrojích, přidala se horečka, beznaděj, beznaděj, beznaděj

Reny ....upřímnou soustrast,vím jak to bolí jsme stejně staré mě tatínek zemřel před 7 měsíci ale stále mi moc chybí ale vím že ho už nic nebolí.Bud silná držím palečky a moc ti děkuji za tyto stránky....

Milá Reny... moc s Tebou cítím a Tvému taťkovi přeji klid po tom velikém a nerovném boji.....A jestli Ti mohu něco málo poradit, tak co nejdřív, po rozloučení s tatínkem, odjeď s manželem někam k moři, za teplem a sluníčkem a odpočívejte!

tak už nám taky táta odchází, dnes už ho několikrát vraceli zpět, nikdo mu nedal na výběr, lékaři mu neřekli statistiku tohoto onemocnění, to řekli lékaři až po operaci, měl nulovou šanci když šel na operaci, jenže jsme věřili lékařům a ted je zle, pomalu odchází a my s tím nic nemůžeme udělat, je mu59

tak už nám taky táta odchází, dnes už ho několikrát vraceli zpět, nikdo mu nedal na výběr, lékaři mu neřekli statistiku tohoto onemocnění, to řekli lékaři až po operaci, měl nulovou šanci když šel na operaci, jenže jsme věřili lékařům a ted je zle, pomalu odchází a my s tím nic nemůžeme udělat, je mu59

Ahoj všichni,tak jsem tu chvilku nebyla a čtu tak smutné zprávy :-(, je mi z toho do breku za Vás. Reny, Vám začíná jiný život, ten Váš. Tatínek Vám je určitě vděčný za to, co jste pro něj ty dlouhé 2 roky dělala, a tak si opravdu zasloužíte "metál". Teď už je mu také dobře, vždyť ví, že pro něj truchlíte a bude vždy žít ve Vašem srdci.Jsme stejně staré, takže vím, že nás čeká ještě spoustu krásného, a tak nemějte žádné výčitky a začněte dohánět to, co jste svou láskou,péčí a dobrotou k Vašemu tatínkovi, chtíc-nechtíc zanedbávala. Držím palce a držte se, "upřímnou soustrast". R.

Leilis, i Tobě, patřila ta poslední věta. Drž se, musí to být opravdu těžké, zůstat sama, ale právě můj malý synek mne držel stále nad vodou. Buď statečná.

Reny- je mi to moc líto- napíšu ti na mail , nebo se ozvi ty. Vím, co prožíváte- mám každý den na očích svého tatínka, ubývá mu sil...je pravda , že někteří lékaři se nechovají , jak by měli, ale myslím , že je to v tom , že jsou to zdraví lidé a nechápou to ...setkávám se i s lékaři na které vzpomínaám moc ráda.Ale co se týká té hnusné nemoci rakoviny- tak všíchni jsme proti ní bezmocní...zatím.

Reny ,upřímnou soustrast,byla jste velmi statečná ,není co dodat