Diskuse - rakovina slinivky břišní

Formole - vesnický buránku! Ty jsi byl buran a buranem zůstaneš.
Rovněž skutečnost, že jsi se na vesnici nudil a proto si začal studovat VŠ jako většina Tvých vrstevníku, tak mě moc rozlítostnila.
Je moc veliká škoda, že jsi nebydlel ve městě.

Ahojky lidičky,já fakt nevím na co je tato diskuze. Přece má pomáhat nemocným lidičkám,i jedno zlé slovo velmi ublíží. Mne moc mrzí,že toto nebylo,když mi umíral tatínek na rakovinu slinivky(leden 2007) Já se nechci zastávat lékařu,ale za celou dobu co táta bojoval,jsme poznali pouze jednu HYENU v bílém plášti. Když jsme se dozvěděli tu krutou pravdu,velmi nám pomáhala obv.lékařka a pak i na onkologii-stále dokola jsme se vyptávali,protože jsme tomu nemohli uvěřit. Ke konci nám velmi ochotně radili co na bolest,co jíst(zamr.štáva) a kdykoliv jsem zavolala tak přijeli a snažili se pomoci. Připravovali nás co se bude dít i na konci, tatínek byl doma a lékaři pomáhali,aby ty bolesti byly menší. Rakovina je fakt hnusná-tak bojujte,vždyt to tady stojí za to.

Lidičky,já nemám vysokou školu,ale myslím si,že inteligence je prostě vrozená. Určitě to zlé slovo moc ublíží a dobré pomuže více jak nějaký ten lék. Píšu si s Reny a pomalu každý email je moc smutný,tak se snažím trochu podpořit dobrým slovem(vždyt je to její táta),také obdivuji Kikinu jak to zvládá s maminkou, Honza maminku ztratil,tak potřebuje slova utěchy. Tak se držte!!!

Zdarvím vás všechny, našla jsem v novinách, že v Masarykově onkologickém ústavu v Brně dělají preventivní onkologické vyšetření - pokud by se to někomu hodilo. Chtěla bych říct Honzovi, že pro maminku by bylo daleko horší, kdyby jí odešel on. Mně zemřela mamka před dvěma lety, utěšovalo nás, že jí skončilo trápení a už ji nemůže potkat nic zlého.Nejvíc ulevovala fyzická práce venku a přátelé, prostě utahat se a nebýt s tím sám. Hodně Vás to bolí a ještě dlouho bude, ale její život pokračuje ve Vás a bude ve Vašich dětech. Verunko Vy se jen tak nedáte, určitě vyhrajete, to co jste napsala se mi moc líbilo. Inteligence je vrozená, není to jenom schopnost se něco nabiflovat a vysoká škola jěště nic neříká o charakteru člověka. Lidé, kteří jsou opravdu ve svém oboru dobří, jsou většinou fajn, nemají chorobnou potřebu někoho urážet a zraňovat, nepotřebují si nic dokazovat.

Všem vám držím palce a posílám mnoho století starý citát: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

Formole- dost často ,jsem byla na vaší straně,ale tentokrát s Vámi nemůžu souhlasit a to v tom , že opravdu poslední dobou se i já setkávám s lékaři ,kteří i přesto ,že se j ich zeptáte...nejsou ochotni.Něco jiného je ,když to neví , vzdyt nejsou všemohoucí , to přece pochopíme- rakovina je svinstvo - něco o tom vím..Ale narazila jsem i na lékaře ,na které nedám dopustit ,je to prostě o tom člověku....

I když se zeptáme ,oni odpoví tak ,že nám to vysvětlí po svém...nebo nás tak vyvedou z míry...

Já netvrdím (alespoň doufám, že to tak nevyznělo), že všichni lékaři ochotně všechno vysvětlí - ale většina podle mého názoru ano. Z časových důvodů se ale nedá vysvětlit všechno - a když pak někdo zachytí jen něco (to je naprosto normální) a špatně to pochopí (i to je normální), ale nezeptá se (to už moc normální není) a pak je dotyčný lékař d**il (to už je na pár facek). Proto je důležité nestydět se ptát - pokud není zrovna plná čekárna nebo lékař není po 24 hodinové službě, pak většinou ochotně všechno vysvětlí.

U Verči se stalo podle mě přesně to, že je na facku - slyšela chemoterapeutika, myslela si na nádor a už "má rakovinu". Pravděpodobnější je její omyl - pojmem chemoterapie se označuje i celá řada léků proti infekci (obecně takové, které nejsou a nikdy nebyly vyráběny organizmy). Dokonce podle toho, co tu psala, si ani nepřečetla nález (kde je diagnóza napsaná). Proto mě pohlo žlučí to, že za její hloupost může lékař (který ji asi měl předpokládat - ale předpokladem hlouposti by urazil většinu ostatních pacientů)

Zdravím všechny.
Nerada teď píšu, je mi ouvej ze stavu mého muže, ale docela mne zaujala debata - vlastně takový souboj : pacient - lékař.
Nechci být v tomto rozboru soudce, ale z vlastní zkušenosti vím, že po vyslovení diagnózy "rakovina" v člověku zmrzne celý vnitřek, včetně mozku - sama si to velice živě pamatuji a nejde ani mluvit, natož vymyslet otázku. Až posléze dochází, co všechno jsem se měla zeptat, co bych potřebovala vědět (a co bych byla raději aby můj muž nevěděl). A vůbec nezáleží na stupni vzdělání - ztuhne každý. Setkala jsem se však zároveň s lékaři, kteří toto již ze své zkušenosti znají a dokážou s pacientem lidsky promluvit, taktně si nás p.doktorka pozvala ve volném termínu a základní věci opatrně vysvětlila. Také jsem se setkala s primářem chirurgie, který dvěma větami řekl, že pro nás nemůže nic udělat, sbohem a zaplaťte 30,-Kč. Ono je to všechno o lidech. Já jsem se setkala s převážnou většinou chápavých lékařů, máme báječnou obvoďačku, která je jako náš strážný anděl a je pravda, že jeden povýšenecký primář (třeba taky neměl den) nás zmrazil na dost dlouho.
Je to jen o lidech a o životních zkušenostech. Většina těch k nám ochotných lékařů totiž (podle mých informací - svět je malý) ve své rodině také zažila u svých blízkých takovouto nemoc a i když byli odborně zdatní na rozdíl od nás laiků, také mohli jen bezmocně přihlížet, jak jim nemoc drahého člověka bere.
Život přináší hodně, ale schopnost empatie asi musí každý získávat až na té cestě.
Není to o inteligenci ale o citu a soucítění.

Zdravím všechny.
Nerada teď píšu, je mi ouvej ze stavu mého muže, ale docela mne zaujala debata - vlastně takový souboj : pacient - lékař.
Nechci být v tomto rozboru soudce, ale z vlastní zkušenosti vím, že po vyslovení diagnózy "rakovina" v člověku zmrzne celý vnitřek, včetně mozku - sama si to velice živě pamatuji a nejde ani mluvit, natož vymyslet otázku. Až posléze dochází, co všechno jsem se měla zeptat, co bych potřebovala vědět (a co bych byla raději aby můj muž nevěděl). A vůbec nezáleží na stupni vzdělání - ztuhne každý. Setkala jsem se však zároveň s lékaři, kteří toto již ze své zkušenosti znají a dokážou s pacientem lidsky promluvit, taktně si nás p.doktorka pozvala ve volném termínu a základní věci opatrně vysvětlila. Také jsem se setkala s primářem chirurgie, který dvěma větami řekl, že pro nás nemůže nic udělat, sbohem a zaplaťte 30,-Kč. Ono je to všechno o lidech. Já jsem se setkala s převážnou většinou chápavých lékařů, máme báječnou obvoďačku, která je jako náš strážný anděl a je pravda, že jeden povýšenecký primář (třeba taky neměl den) nás zmrazil na dost dlouho.
Je to jen o lidech a o životních zkušenostech. Většina těch k nám ochotných lékařů totiž (podle mých informací - svět je malý) ve své rodině také zažila u svých blízkých takovouto nemoc a i když byli odborně zdatní na rozdíl od nás laiků, také mohli jen bezmocně přihlížet, jak jim nemoc drahého člověka bere.
Život přináší hodně, ale schopnost empatie asi musí každý získávat až na té cestě.
Není to o inteligenci ale o citu a soucítění.

tatinek včera večer zemřel....

Reny, já vím, že neexistují slova, která by mohla zmírnit Tvůj smutek. Ráda bych Ti řekla, že s tebou moc cítím a vím, že i když jsi udělala pro svého tatínka moc, víc než je snad v lidských silách, měj vědomí, že teď už ho nic nebolí. Hlavně dávej pozor na sebe, ať ten smutek neubere i Tobě víc sil, než je třeba. Jsi stejně stará jako můj syn, takže máš můj hluboký obdiv za to, co jsi dokázala -a taky se o Tebe trošičku bojím, po všem tom prožitém trápení, vím, co to je. Drž se a opatruj.

Milá Reny,přijmi odě mě upřímnou soustrast.Byla jsi moc silná když jsi se o svého tatínka tak dlouho a obětavě starala.Nyní budeš potřebovat nové síly k dalšímu životu.Opatruj se věř že na Tebe myslím.My stále ještě bojujeme ale je to hrozné co ta hnusná nemoc s lidmi udělá.Drž se Jarka

Reny je mi to uprimne luto. mne pred 2a pol tyzdnom zomrel manzel na tuto chorobu. davali mu 3tyzdne ale bol tu 5 a pol mesiaca.mal 29 rokov, nepil, nefajcil. ostala som s 4 rocnou dcerkou.

manzel ozltol v aprili,lekari nam povedali ze bude zit cca 3tyzdne, ze mu povedia, ze ma zapal zlcnika a nikdy sa nedozvie, ze ma ca slinivky. nesuhlasili sme a spravili mu paliativnu operaciu. zatim prisli dni plne bolesti,ktore sa stale stupnovali, nakoniec nezaberal uz ani morfin. denne som mu robila klistyr,pravidelne vracal a schudol 20kg.snazila som sa ako sa dalo. zomrel 19.9 v piatok v nemocnici, bola som snim dokonca a drzala ho za ruku. ked odisie spadol mi kamen zo srdca, ze sa mu ulavilo... bolo to hrozne, ale milovala som ho do konca. ta bezmocnost nevediet mu pomoct..

Reny, Leilis, každe slovo je nesmirně těžké, jen vám chci vyjadřit moji soustrast, moc, moc to bolí, ale přejte těm svým človíčkům , že už je nic nebolí, jak to vystihla Leilis, já budu mít 17.10 rok co muž zemřel, a až nyní si tohle dokážu připustit, ale bohužel jiná cesta není, dnes jsem mluvila s kamarádkou, vcera jsem se vrátila z té Floridy, jela za mužem do nemocnice, nyní mám v telafonu zpravu, Ivan ve 3 h. zemřel, jsem z toho smutná, nemám zatím odvahu ji volat, bylo mu krásných 49 let, holky drž te se, moc vám to přeji, je to kruté vidět smrt v přímém obraze, ale máme tady někoho kdo nás moc potřebuje i za ty co nám odešli v ten neznámý svět spát, každý zaplakal, kdo je měl rád, alwe my musíme tu životní káru táhnout dál, bože kolikrát jsem si tohle promýtala hlavou, tak se držte, oni jsou pořád s námi,