Diskuse - rakovina slinivky břišní

Heleno. Děkuji, ale podobných vitamínových a dalších koktejlů jsem již zkusil mnoho a všechny do jednoho šli ven... projednal jsem to právě dnes i s doktorem specializujícím se na výživu mimo jiné i onkologických pacientů a ani on již nevidí mnoho možností. Úmělá výživa je možná ve finálním stádiu defakto jen sondou, ale i tuto výživu tělo u pokročilých metastáz odmítne a vyhodí. Potíž je v tom, že mám metastázami zasažený už i žaludek, játra a lymfatické uzliny a pravděpodobně i střeva. Takže mé tělo není prostě schopné zpracovat již prakticky nic. Jen vodu, cukry a možná částečně některé proteiny. Nyní jsem "povečeřel" neutrální nutridrink bez příchutě, do kterého jem si přidal čerstvou šťávu z kořenové zeleniny (celer, petržel a do ní jsem přidal i stroužek utřeného česnekua trochu to osolil. Chutnalo to až překvapivě dobře :-) Uvidím, co to se mnou do rána provede. Ale jak jsem psal v některém předchozím příspěvku, dokázala mne doslova zbořit i jen jedna jediná voňavá čerstvá meruňka. Ovoce je v podstatě plné nejenom vitamínů ale i všelijakých zdravých a dobrých kyselin, tyto už ale můj žaludek drsně odmítá. Stejně, jako odmítá i vitamíny samostatné a nebo ve formě multi. Ale nevzdávám to a zkouším dál, ta mrcha mne zase až tak snadno nedostane. Ano, zvítězí, ale nebudu jí to nijak usnadňovat. :-)

Pane Honzo nejsem žádný sup a na nikom se nechci přiživovat-to za první a ani nevím jak jste to vůbec vydedukoval chtěl jsem jenom pomoci třeba vám i plno dalším lidem kteří jsou v tak složité a těžké situaci - jestli ale na to máte takový názor takový přístup a jste se vším smířený nebudu vás rozhodně přemlouvat - vemte si ale aspoň toto k srdci. Náš postoj k životu rozhoduje o postoji života k nám

Pane Petře. Vaše další duchaplnosti, jak chcete pomoci a další jen prokazují to, co jsem psal už výš. Navíc - neznáte vůbec podstatu vzniku rakoviny. A ta základní je to, že se VUBEC NEJEDNÁ o nemoc, je to proces nenadálého a nekontrolovatelného vzniku-chcete-li bujení naprosto ZDRAVÝCH buněk. Takže se defacto tělo pere ne s nemocí ale s abnormálním množstvím zdravých buněk, které máme všichni. Tam je podstata. Proč tomu tak je, to neví dodnes nikdo ale je pravdou, že se za posledních cca 20 let stav výzkumu výrazně zlepšil a mnohé typy nádorů jsou léčitelné. Bohužel ale lékařská věda dovede dnes řešit stále jen DUSLEDKY, ale ne příčiny. A ani ty důsledky neumí řešit zdaleka všechny, jsou jich stovky a navíc každý člověk je unikátní a každý reaguje na různé typy "léčby" těchto zdravých buněk jinak. Je to právě proto, že je každý z nás jiný, doslova extra originál, každý má jiné dispozice atd. Ad absurdum - někomu může pomoci aspirin na chřipku, jiného může stejný aspirin během jediného dne zabít..... Proto Vás poprosím podruhé a opět slušně, zanechte Vašich duchaplností a běžte toto Vaše "téma" řešit na jiný server, případně do jiného vlákna tohoto serveru, který se věnuje alternativním způsobům jiných nemocí. Tam najdete Vám podobných lidí více, než dostatek a kdo ví, možná i nějaký ten kšeft... Toto je vlákno věnované skutečně vážnému problému. Jste schopen a ochoten to pochopit ? Děkuji.

pane Honzo s tím co jste napsal na začátku absolutně souhlasím - manželka si prošla také peklem vážila 44 kg zhubla 20 kg a markery se zhoršovaly a ejhle po chemoterapiích kdy šly markery dále nahoru se po půl roce stav markeru začal obracet - proč alternativní léčba která se měnila a zkoušela jiná a jiná- najednou zabrala - každý je originál na někoho může zapusobit to na někoho něco jiného rakovina je selhání metabolických procesů, kdy tělo a imunitní systém si s tímto problémem neporadí proto je to tak složité to vy víte, ale ne každý jako vy to takto odpískal a věří že to zvládne - píšete že se snadno nedáte a s mrchou zabojujete, ale z vašich příspěvků to tak nevypadá v hlavě to máte a ta vám nepomáhá i když by mohla - škoda

pane Honzo s tím co jste napsal na začátku absolutně souhlasím - manželka si prošla také peklem vážila 44 kg zhubla 20 kg a markery se zhoršovaly a ejhle po chemoterapiích kdy šly markery dále nahoru se po půl roce stav markeru začal obracet - proč alternativní léčba která se měnila a zkoušela jiná a jiná- najednou zabrala - každý je originál na někoho může zapusobit to na někoho něco jiného rakovina je selhání metabolických procesů, kdy tělo a imunitní systém si s tímto problémem neporadí proto je to tak složité to vy víte, ale ne každý jako vy to takto odpískal a věří že to zvládne - píšete že se snadno nedáte a s mrchou zabojujete, ale z vašich příspěvků to tak nevypadá v hlavě to máte a ta vám nepomáhá i když by mohla - škoda

Rakovina - jakákýkoliv druh, má největší problém v tom, že tělo s ní prakticky vůbec nebojuje, protože se jedná o zdravé buňky a organismus je nepovažuje za problém. To, že jsou v nějakém daném místě ve větším množství, než je obvyklé, na tom nic nemění. Ale právě to abnormální množství vytváří problémy okolo ní. Takže ne tělo ale doktoři bojují s těmito důsledky, snaží se ten shluk odstranit a nebo omezit, aby nepůsobil negativně na to okolí. Ale to už tělo za problém považuje a pak se přirozeně brání, protože defacto ničíte jeho součást, kterou organismus sám o sobě považuje za normální. A v tom je ta příčina-důsledek. Lékaři, ale budiž - i všelijací "léčitelé", se snaží řešit vždy jen ty důsledky, ale už ne příčiny. To zhoubné bujení může propuknou kdykoli a kdekoliv u každého z nás. Ale základem je, že tu příčinu a nebo lépe řečeno příčiny - je jich určitě mnoho, nikdo prakticky dodnes nezná a například markery, o kterých mluvíte jsou konkrétně u rakoviny slinivky, ale i jiných druhů rakoviny nezjistitelné. Opakuji, kdyby to bylo tak snadné a nebo možné, tak by na rakovinu slinivky neumírali ani lidé až extrémně bohatí, kteří mají okolo sebe to nejlepší, co je v současné době možné a dostupné, a to nejenom z tzv. klasické medicíny ale i z alternativní medicíny. Viz. zmíněný Steve Jobs a mnoho dalších. Jinak, nic jsem neodpískal, to už bych tady nebyl a vzal to do hrobu nějakou zkratkou. Jen jsem dnes již více realista než snílek a tak se snažím v rámci svých možností a sil ty poslední dny prožít a ne přežít. Rakovina mne netrápí, stejně, jako mne netrápí ani bolesti, s těmi se dá úspěšně bojovat, trápí mne jen problémy s jídlem. A pak starosti zejména o svou rodinu a o mé nejbližší. Proto, dokud mám alespoň trochu sil, zejména těch mentálních, tak se snažím zařídit maximum možného, aby po mém odchodu měli co nejméně starostí s JEJICH dalším reálným životem. I tak jim těch starostí zůstane více, než dost. Takže žádné "odpískání" ale vyrovnaný pohled na neúprosnou realitu. nic víc. Chci mít po sobě "uklizeno" tak, aby na mne moji blízcí, ale i lidé v mém okolí nevzpomínali ve zlém. Nic víc, nic míň.

děkuji za projevenou soustrast. Honzo, jste úžasný, jak dokážete bojovat. S tou stravou je to svízel, manžel ke konci snesl jen chléb bez kůrky, máslo, med, puding. Nutridrink už nemohl ani vidět. Možná by pomohl Glukopur. Petře, pokles markerů vůbec neznamená, že je nemoc na ústupu. Spolehlivá výpověď o stavu nemocného je třeba PET CT kamera.

všichni jste mimo mísu :-)

S těmi markery je to bohužel pravda. Taťka měl po chemo markery zdravého člověka. Nemoc se přitom rozvíjela dál. Možná to bylo tím, že nádor na slinivce nerostl, bohužel se ale vytvořily meta na játrech a plicích... je to už téměř 5 let, co tu není... Hodně sil všem!

Dobrý den, chtěla bych podpořit pana Petra v jeho názoru na moderní medicínu a to konkrétním příkladem u diagnózy rakoviny slinivky u mého otce. Otci se náhle zvýšila teplota ve večerních hodinách, tudíž jsem nevěděla co s tím a zavolala na interní pohotovost okresní nemocnice, kde se léčí. Volala jsem v 21,30 hod. telefon zvedla sestra na žurnálu a když jsem jí vysvětlila, že bych potřebovala zkonzultovat stav mého otce, zda nemáme přijet do nemocnice - tak odpověď byla:"Zavolejte za 15.min. paní doktorka se sprchuje." Provedla jsem tedy druhý pokus a MUDr. už bylo osprchovaná, sláva a sdělila mi, že mám dát otci paralen a když to nepomůže za hodinu druhý. Tož jsem provedla, ale stav se nelepšil a tak jsem zavolala za hodinu znovu, protože jsme měli doma jen acylpyrin. A odpověď sestry, zda mohu mluvit s paní doktorkou? "No nevím, jestli Vám jí dám, ona si už šla asi lehnout, ale podívám se po ní." Ráda bych věřila soudobé medicíně, ale k tomu, aby byla víra pevná jí musí lidi nejprve přesvědčit o tom, že pacient pro ní je důležitý. A já bohužel takovou zkušenost nemám. Pacient s rakovinou slinivky je stigma současné medicíny.

:-)

Míša : Každý člověk je jiný a každý, v jakémkoliv oboru se chová různě. Navíc, ve vypjatých emočních situacích jsou mnozí lídé více citliví a jejich emoce tomu napomáhají. Vaše zkušenost je určitě smutná a prožíváte ji velmi silně s pocitem určité "nespravedlností", ale i o tom jsem již psal, že mnozí blízcí prožívají problémy svých mliovaných daleko silněji, než samotní nemocní. Vidím to kolem sebe každý den... Ne, ani v nejmenším nechci a nebudu "omlouvat" chování některých konrétních jedinců, ale určitě se nejedná o nějaké selhání systému a nebo jiné. I lékaři jsou jen lidé, se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. Já osobně jsem měl asi v životě štěstí, ale nejenom nyní, kdy mi zbývá možná jen pár dnů života, ale ani v minulosti jsem nenarazil na špatného doktora a nebo špatné jednání ze strany lékařů a sester. Někdy spíš naopak. I když je pravdou, že do nějakého častějšího kontaktu s lékaři jsem přišel až nyní v posledních měsících. Ale všechny tyto kontakty byly alespoň z mé strany vnímané více, než positivně. Samozřejmě, že vše nebylo teď a hned, nejsem zdaleka jediný, kdo v daném okamžiku potřeboval a potřebuje pomoci, ale s péčí a s úrovní našeho zdravotnictví jako celku jsem více, než spokojený. Bez nějaké "protekce", přezíravosti a nezájmu. Např. včera i dnes, díky tomu, že jsem již prakticky nehybný ležák, tak všichni lékaři, od mého obvodního, přes specialisty (diabetolog, internista i onkolog) až po zubařku za mnou vždy dojeli mimo svou pracovní dobu až domů a snaží se mi v rámci jejich možností pomoci. Jako ve všem, vždy je to o konkrétních lidech, ne o systému. Český systém zdravotnictví já osobně považuji za více, než dobrý a mnoho zemí po celém světě by nám jej mohlo závidět. Přeji Vám i Vašemu tatínkovi, abyste toto nemilé období prožili pokud možno společně doma v co nejlepší pohodě. Jedná se možná o vaše poslední společné okamžiky, nenechte si je kazit možná i částečně oprávněným rozladěním . Držte se. :)

Dobrý den, děkuji za podporu, ale nesnažím se zde řešit své emoce, čistě konstatuji svou zkušenost prostřednictvím reálných situací a pokud předchozí konkrétní zkušenost nebyla přesvědčivá o našem zdravotnickém systému, tak posílám ještě jednu: Otci se přitížilo, špatně komunikoval a proto jsme se rozhodli urychleně jej odvést na pohotovost. Na vrátnici nemocnice se mu v autě zastavilo srdce, rychle jsem dojela pro pomoc a začali ho před domem nemocnice na zemi resuscitovat, což se povedlo. Nejprve byl v umělém spánku a pak se probral. Když jsem na druhý den zavolala na JIPKu, kde ležel, ošetřujícímu lékaři, zda bychom otce mohli navštívit, tak mi sdělil:"Váš otec měl velké štěstí, že lékaři nevěděli, že má onkologickou diagnózu, protože kdyby se mu zástava srdce stala na oddělení, kde by ležel, tak aby se mu neprodlužovalo trápení a nikdo by ho neresuscitoval." Proto prosím neodsuzujte lidi, kteří nevěří zdravotníkům, bojují a hledají i jiné alternativní cesty, které tzv."zdravotnický svět" odsuzuje.

Míša : (Y)

Neodsuzuji Vás paní Míšo. Ale nemyslím si, že podle zkušeností, které popisujete, a které navíc zcela přirozeně prožíváte silně emotivně a osobně, je možné odsoudit naše zdravotnictví, jako celek.... Jinak, to, že onkologičtí pacienti se zpravidla neresuscitují je všeobecná praxe uplatňovaná všude ve světě. A upřimně, kdybych já osobně byl někdy ve stavu, že bych padnul do bezvědomí, tak bych také o žádnou resuscitaci nestál. Prodlužovat utrpení pacienta na sílu s vědomím, že to stejně nikam nevede - a u rakoviny slinivky obzvlášť je o ničem. Bohužel. Namítnete možná, že jde přece o život - opravdu si myslíte, že ve finále je to život ? Já osobně už dnes vím velmi dobře, že to je přežívání se spoustou komplikací a problémů, nic víc. Nehledě na to, že tím se prodlužuje i trápení nejbližších v jeho okolí..... Ale to už je samozřejmě věc osobního názoru, Vy to vidíte jinak a já Váš pohled samozřejmě respektuji.