Diskuse - rakovina slinivky břišní

Dobrý den, jak tu mnozí píšete, každý to má jinak. Mě zemřel manžel letos v březnu na rakovinu slinivky. Problémy měl od prosince 2015, v březnu 2016 mu tuto hnusnou nemoc diagnostikovali.Takže jsme bojovali cca rok, zkoušeli vše možné i nemožné, byla jsem s manželem na měsíčním pobytu v ostravské nemocnici, kde ho léčili přístrojem Cyberknife, psala jsem do protonového centra, do všech onko center, abych se ujistila, že opravdu není nějaká možnost. Pro nás nebyla. V červenci loňského roku jsme ještě zvládli dovolenou na Lipně, ale každý den síly ubývaly...Zkoušeli jsme podporovat chuť k jídlu, prakticky od začátku měl manžel náplasti, "25", pak měl léky na nárazovou bolest, a na noc neurol. Spal do poslední chvíle celou noc, přes den byl schopen relativně fungovat, bolesti jsme zvládali. Během chemoterapie se objevila tromboza do nohy, která se pak ještě jednou vrátila. Taky jsme měli komplikaci v podobě krvácení jícnových varixů. To vše jsme zvládli doma, samozřejmě kromě záchranky při varixech a počáteční léčbě trombozy, denně jsem píchala injekce do břicha, bandážovala nohu,vše se dalo zvládnout, na vše si postupně člověk zvykne.Chemoterapii jsme do nemocnice jeli jen napojit a po třech dnech zase odpojit, tak mohl být manžel co nejvíc domy, s námi. Manžel byl doma ve svém prostředí, u své rodiny, měl svou koupelnu, pokud zvládal, chodily mu kamarádi... Mobilní hospic jsme na doporučení nemocnice zkusili, ale měli jsme zřejmě smůlu na špatnou sestru. Ale máme úžasnou praktickou doktorku, a ve spolupráci s ní a manželovým onkologem jsme vše zvládli tak, aby manžel mohl být až do poslední chvíle doma. Nebudu tvrdit , že to nebylo náročné, bylo, hrozně moc a ještě i dneska je, ale zase na to nejsem sama, mám kolem rodinu a přátele. Často jsem chodila (a i dnes ještě chodím) na tyto stránky a čekám, kdy konečně někdo napíše, že to zvládl, že se to dá.....Dnes jsem moc ráda, že jsme to takto zvládli a mohli jsme být s manželem a dětmi co nejvíc chvil společně. Jsem ráda, že alespoň to jsem nám všem mohla dopřát, pokud jsem mu nemohla pomoci jinak...

I ja se sem pravidelne vracim,ikdyz tatka nam odesel uz v listopadu lonskeho roku a pokazde doufam,ze nekdo premuze tuhle bestii. Prestala jsem psat prispevky,protoze jsem mela pocit,ze ostatnim beru nadeji. Smekam pred vsemi a naprosto souhlasim s panem Honzou. Mnoho sil vsem.

Honzo, děkuju Vám za zprávu a cenné rady. Jste pro mě jeden z nejdůležitějších lidí, obdivuju Váš nadhled, všechno, co píšete, je absolutně správně. Doma jsem zůstala ze dne na den, kdy mi MUDr. vysvětlila, co máme před sebou, vlastně jsem se s nikým ani neradila, bylo to jediné schůdné řešení. Sestra má úplně malý byt, pokud by mamka zůstala u sebe doma, musely bychom se u ní nějak střídat, každá z nás bydlí na úplně opačném konci města. Naše děti už bydlí samy, jsme tady ve třech - ještě můj manžel, jsem mu vděčná, že neměl a nemá nic proti.. Podpořil mě kolektiv v práci, i když nemám úplně čisté svědomí, že jsem zůstala doma zrovna v době dovolených. K ošetřování nemocných nemám daleko, pracuji na gynekologii s onkologicky nemocnými pacientkami, ale o nemoci slinivky jsem donedávna věděla minimum, navíc je doma spoustu věcí jinak, než v nemocnici. Hodně mi pomohlo přečíst tady diskuzi, jsem za ni vděčná, i když nejvíc bych všem přála, aby nemusela nikdy vzniknout. Snažím se starat, jak nejlíp umím, přesto si vůbec nejsem jistá, jestli tady doma dělám věci dobře. Jsem si často sama protivná, občas mi vadí věci, co mi dřív nevadily, ale i naopak, spoustu blbostí neřeším. To, co píšete o životě, je tak důležité a pravdivé, že si to chci všechno napořád zapamatovat. Moc na Vás myslím , moc si Vás vážím.

Dodatečně upřímnou soustrast paní Evě a Niky. My ještě bojujeme. Máme 2 sérii chemo. Byl na kontrolním CT a krvi po 1 sérii chemo a výsledky jsou, že žádné meta v játrech nepřibývaji a markry klesli.

Předchozí příspěvek je ode mně. Jinak je unavený a chemo snáší hůře. máme náplast na bolest zvýšenou na 50. Bojujeme od února, tak snad to ještě chvilku bude dobrý. Je to děsná nemoc. Přeji všem zázrak a hodně sil v boji s touto nemocí. Je mi to moc líto, Ivanko, Niky a Evo. Vy jste mi moc svými příspěvky pomohly v začátcích manželovi nemoci. Moc děkuji. Jste statečné i když je to moc těžké. Snad to zvládnu taky. Přeji krásný vikend všem

Tak se po pár dnech zase ozývám. Teď momentálně jsem sice relativně v pohodě, nic mne nebolí ale stavy se mění stále častěji. Ráno jsem byl v pohodě, s úsměvem, dokonce jsem vyšel v doprovodu mé skvělé manželky po pěti dnech i na krátkou procházku se psem a sice pomaličku, ale v klidu jsem ji zvládnul, dal jsem si k jídlu tvaroh a půl rohlíku, kafe a bylo mi báječně. Ale pak se to zhouplo a spal jsem asi 5 hodin v kuse. A dorazil jsem to tím, že jsem si dal jednou jedinou meruňkou. Za hodinu jsem v křečích "zpíval do mísy"....Nyní jsem zase trochu v klidu. Ale zjistil jsem, že nemám snad ani problém s rakovinou, ani s bolestmi, ty se dají díky opiátům zvládnout (mám náplast 75 a občas Lunaldin 300). Ale největší problémy mám s jídlem. Nutridrinky, které jediné snesu, už mi "lezou i ušima".Ale náladu si stále snažím udržet, i když to jde stále hůř. Je zajímavé, že jsem si za poměrně krátkou dobu zvyknul, nebo lépe řečeno byl nucený zvyknout si na věci, bez kterých jsem si ještě nedávno nedovedl představit život. Počínaje ukončením řízením auta, přes velmi omezený pohyb až po drastické omezení jídla. Ale právě to omezení jídla mi asi vadí ze všeho nejvíc. Nejsem schopen pozřít prakticky nic. Ovoce, zeleninu, maso, těstoviny , zkrátka nic. Dokonce ani silnou polévku, kterou jsem si ještě před týdnem vychutnával. Teď tady křoupu dětské piškoty a zapíjím je silně ředěným džusem. Ale na druhou stranu některé nutridrinky se dají docela i pít, hlavně ty džusové. Ty mléčné do sebe cpu doslova na sílu s vyjímkou příchutě Cappučino. To se dá...Ale zatím ještě stále jakžtakž chodím, trvalý ležák ze mne ještě není, kolečkové křeslo také ještě nemám. Ale má myšlenka přestěhovat se do hospicu je stále silnější. Vidím to na příští týden, jestli budou mít pro mne místo. Je mi stále více líto mé rodiny, jak musí vše prožívat společně se mnou a ten pohled, jak se trápí je pro mne stále více stresující. I když se snažím být pořád positivní. Ale někdy už to prostě nejde tak, jak bych si představoval a myslím, že podporu by potřebovali nyní hlavně oni, o mne už vůbec nejde. Jak jsou na tom s jídlem vaši bízcí, se kterými prožíváte jejich poslední dny ? Držte se všichni

Honzo, obdivuju Vás moc. Strašně ráda si čtu Vaše příspěvky, protože to, jak to cítíte právě teď Vy, s tím se musel prát můj manžel. Jako bych se vrátila na dobu před čtyřmi měsíci a Vaše slova mi víc a víc přibližujou tuto dobu, kdy manžel pořád tvrdil, že se cítí dobře, že to zvládá. To co byl schopný sníst byly právě ty nutridrinky, vývary, přesnídávky. Měl velkou chuť na maliny. Ovocné saláty. A když to nešlo, tak prostě nejedl. Nic jsme nedělali přes sílu. Držte se, myslím na Vás.

HONZO, JIRKO, musím na vás oba pořád myslet ,- nedokážu napsat, jak moc bych si přála, aby se našlo řešení. Ohledně jídla je to u nás podobné, nutridrinky chuťově žádný zázrak, ale ještě, že existují.

Honzo, já tu diagnozu nemám, ale jak čtu Vaši zprávu, vidím to přesně stejně. Jsem utahaná. Přeju si usnout a ráno se neprobudit. Znovu opakuju - moc si Vás vážím.

Eva : Děkuji. Tou postupující únavou to vše začao. Nejdříve to bylo asi před rokem, kdy jsem si prostě musel každé odpoledne alespoň na 1-2 hodin zdřímnout, jinak jsem nebyl "v provozu". A slýchával jsem okolo sebe doma, že jsem línej a abych se začal hýbat atd. Proto jsem tomu nevěnoval žádnou pozornost a často jsem si sám sobě nadával. :-) Ale pak se ty intervaly postupně protahovaly a těsně před stanovením diagnozy jsem zežloutl, jako citron. No a pak už to jelo a bylo už pozdě, Dnes mám druhý stent, nejdříve mi dali plastický a nyní mám místo něho větší - kovový a spím prakticky půl dne. Ta únava je stále větší, i když mne na druhé straně ten spánek hodně posiluje. Ale naštěstí nepatřím mezi příznivce euthanasie, opakuji, mohl bych to ukončit sám a velmi rychle. Prostředků na to mám doma více, než dostatek. Ale i když nejsem věřící, tak svůj život jsem si nedal a nemám právo si jej ani vzít a dnes už nemusí opravdu ani při umírání trpět. Právě díky těm opiátům. A hlavně, ublížil bych tím těm, kteří mi dávají v posledních měsících až neuvěřitelné množství lásky. A odejít s "nálepkou" sraba, to by mé ego asi také nesneslo a hodně by to nabořilo jejich vzpomínky na mne. :)

Honzo: Do půllitrového hrnku dáme na dno asi 1 cm mandlí a zalijeme vodou. Necháme do druhého dne nabobtnat. Slijeme, mandle propláchneme na sítku a dáme do mixéru s vodou asi 4 dcl. Rozmixovat. Přecedit přes cedítko (oddělit slupky a drť). Vrátit bílou mandlovou vodu do mixéru a přidat: 1 banán, 3 polévk. lžíce ovesných vloček, 1 pol. lžíci konopných semínek pomletých či drcených, 1 lžíce chia semínek, rozmixovat. Slít do nádoby a podle chuti přidat např. rybíz, borůvky,maliny, jahody, rakytník plod atd. Vznikne hustčí nápoj který dodá energii.