Diskuse - rakovina slinivky břišní

žiju s tou potvorou už tři roky , na žádné oblbováky nevěřím,ale to ani neodsuzuji , když tomu někdo věří , přeji všem hodně štěstí

žiju s tou potvorou už tři roky , na žádné oblbováky nevěřím,ale to ani neodsuzuji , když tomu někdo věří , přeji všem hodně štěstí

Míša. Nemusíte souhlasit, ale to není můj názor, to je nesčetněkrát potvrzená nepříjemná REALITA. Ale jedná se o Vaše peníze a o Vaše "naděje" a budete to jen Vy, kdo přijde o obojí. Nebudete zdaleka první ani poslední. Vaše volba.

psala jsem sem v lednu a dubnu. Náš boj skončil po 23 měsících na konci června. Poslední měsíc byl bohužel krutý, přišlo skokové zhoršení, nabalovaly se další a další potíže. Manžel měl to štěstí, že mohl být se mnou doma po celou dobu nemoci, jen poslední noc se mu přitížilo, záchranka ho odvezla a další den zemřel.Samozřejmě nějaké hospitalizace byly během těch 23 měsíců nutné, ale poslední dny nemusel umírat ve špitále. Tato nemoc nezná slitování, vysaje člověka do posledního zbytku sil. Kéž by vědci přišli na nějakou léčbu, aby těch nešťastných lidí nebylo tolik a mohli mít nějakou naději. Pro Míšu - na podporu imunity kolostrum, nám se velmi osvědčilo hlavně při chemoterapiích.

Dobrý den, v posledních dnech se opakovaně vracím k těmto stránkám a jsem za ně hodně vděčná. Zůstala jsem ze dne na den doma z práce ,mám doma maminku s touto diagnózou. Váhám, jestli ještě počkat, nebo pomalu přistouplit k podání opiátových preparátů, lékařka to rozhodnutí trochu nechává na mě. Maminka i přes všechny potíže pořád věří, že se jedná o přechodný stav a že se uzdraví, s ní to probrat moc nemůžu,nevěří ani své lékařce, která jí žádnou falešnou naději nedala. . Nechci, aby trpěla bolestmi, na druhou stranu se trochu bojím, že tím odstartuji zrychlení , nerada bych si vyčítala, že jsem se rozhodla špatně. . Děkuji za případnou radu, opatrujte se všichni.

Dobrý den, v posledních dnech se opakovaně vracím k těmto stránkám a jsem za ně hodně vděčná. Zůstala jsem ze dne na den doma z práce ,mám doma maminku s touto diagnózou. Váhám, jestli ještě počkat, nebo pomalu přistouplit k podání opiátových preparátů, lékařka to rozhodnutí trochu nechává na mě. Maminka i přes všechny potíže pořád věří, že se jedná o přechodný stav a že se uzdraví, s ní to probrat moc nemůžu,nevěří ani své lékařce, která jí žádnou falešnou naději nedala. . Nechci, aby trpěla bolestmi, na druhou stranu se trochu bojím, že tím odstartuji zrychlení , nerada bych si vyčítala, že jsem se rozhodla špatně. . Děkuji za případnou radu, opatrujte se všichni.

Evo, přijměte upřímnou soustrast, vím jak Vám je. Můj milovaný odešel v dubnu po devíti měsících. A evo, mamince ty opiáty jen když bude mít bolesti. My jsme se bez nich obešli až do konce. Držte se.

děkuji. U těch bolestí je to asi individuální, my měli opiáty oxycodon dlouho s dobrým efektem a pak najednou už ani oxycodon nestačil, museli jsme lepit fentanylové náplasti, které jsou stokrát silnější než morfin plus ještě oxycodon. Objevily se meta v játrech, voda v břiše, tím vzniklý tlak na bránici ohrožoval na životě - krvácení z jícnových varixů. Objevila se hypoglykémie,.. léky které měly jednomu problému pomoci způsobily sice potřebné odvodnění, ale zase nastal prudký pokles krevního tlaku...atd.

U každého člověka to probíhá individuálně. Žiju s tím šestý měsíc a vím, jak to se mnou cvičí. Někdy jsou dny dobré, jindy horší. Opiátů bych se nebál a závislost na nich ? Tu vůbec neřešte. Jedná se o poslední dny života tak proč je prožívat v bolestech ? Ty opiáty neléčí ale výrazně ulevují, to je jejich jediný účel. A naštěstí je jich dnes dost ,ještě před pár lety lidé, jako my skutečně trpěli, jako zvířata. Dnes už nemusejí. Lepím si pravidelně náplast Dolforin 50 a zabírá velmi dobře. Dva dny jsem jsem bez bolestí. pak dám novou, s předstihem, aby se jejich účinek překrýval a nevznikly mezi nimi časová okna bez efektu. Občas, když i přesto přijde náhlá a nečekaná bolest to podpořím lékem Lunaldin, nyní mám 200 , jsou až do 800. Ty zabírají během 10 minut a uleví se mi ihned a úžasně. Ano, motám se, ale je mi fajn. Jen působí poměrně krátce, asi 2 až 3 hodiny. Ale pak už se to dá snest a zpravidla usnu. Jako podporu si na noc beru i Neurol který se s opiáty dobře snáší a doplňuje a spím často i 10 hodin v kuse. Problémy mám víceméně jen s příjmem potravy, většinu normálních jídel vyházím brzy ven. Ale i to je řešitelné. Jím silné vývary se zeleniny a kuřete s těstovinami a denně vypiju jeden až dva nutridrinky. Některé jsou hnus, ale jiné, které jsem si vytipoval postupných zkoušením se dají vypít a každý z nich mi nahradí jedno plnohodnotné jídlo. Takže ani hladem už netrpím.... Dá se s tím žít. Není to na taneček ale dokud si člověk ponechává alespoň trošku dobrou náladu, jsem víceméně v pohodě. Ano, budu tady možná ještě jen pár dnů, možná měsíců, ale čas už neřeším a netrápím se s ním. Jde mi stejně, jako všem o to, abych odešel bez bolestí a v kruhu své rodiny a ne někde ve špitále. Nevím, co bude zítra, ale už to neřeším. Teď momentálně je mi fajn, piju kafe a těším se na ráno, až se půjdu projít a trochu se rozhýbám. A co a jak bude večer, tím se netrápím. Podstatná je pro mne přítomnost mé rodiny a jsem rád, že je mám stále kolem sebe a že se dokážeme i smát a nehroutíme se. Přeju vám všem, abyste to dokázali snášet stejně v relativním klidu, jako já.

IVANO, opiáty mám doma, zatím jsem nedala, snad se mi podaří odhadnout,jestli a kdy začít, Nikdy jsem zvlášť na touto nemocí nepřemýšlela, nedávno jsem náhodně přečetla o ní knížku, .pár dnů potom onemocněl důležitý člověk v nemocnici, kde jsem zaměstnaná, potom najednou se objevila u nás. Vím o ní myslím už hodně, ale pořád mi to nějak nedochází , jako bych se z toho všeho měla probudit. Nynější doba je myslím pro Vás nejtěžší, moc na Vás myslím a děkuji moc za odpověď. HONZO, mnohokrát děkuju za Váš příspěvek, budu se k němu vracet. Moc Vám přeju všechno co možná nejlepší, moc si Vás vážím.

IVANO, opiáty mám doma, zatím jsem nedala, snad se mi podaří odhadnout,jestli a kdy začít, Nikdy jsem zvlášť na touto nemocí nepřemýšlela, nedávno jsem náhodně přečetla o ní knížku, .pár dnů potom onemocněl důležitý člověk v nemocnici, kde jsem zaměstnaná, potom najednou se objevila u nás. Vím o ní myslím už hodně, ale pořád mi to nějak nedochází , jako bych se z toho všeho měla probudit. Nynější doba je myslím pro Vás nejtěžší, moc na Vás myslím a děkuji moc za odpověď. HONZO, mnohokrát děkuju za Váš příspěvek, budu se k němu vracet. Moc Vám přeju všechno co možná nejlepší, moc si Vás vážím.

Jestli má maminka bolesti a máte opiáty doma, neváhejte. Opakuji-nevyléčí, ale výrazně uleví a to je jejich jediný účel. Závislost také neřešte. Důležité je, aby člověk ve finále života netrpěl, o nic jiného už nejde. A dnes už opravdu nikdo trpět naštěstí nemusí. Ano, postupně se možná budou muset zvyšovat dávky nebo měnit druh opiátu a z člověka se stane defacto narkoman. Ale to je v důsledcích opravdu naprosto bezpředmětné. Navštivte případně ve Vašem okolí ambulanci bolesti, jsou ve většině nemocnicí, a poraďte se s nimi. Určitě vám rádi pomohou. Možností a preparátů jsou dnes desítky. Nenechávejte své blízké a potažmo i sebe samotné naprosto zbytečně trpět, když nemusíte. Vždyť je máte přece rádi

Honzo, opakovaně si čtu Vaše příspěvky, moc za ně děkuju., máte naprostou pravdu, moc si Vás vážím a moc vás zdravím, e

Honzo napsal jste to moc hezky , souhlasím s váma , užívám si to a blbosti neřeším

Eva : Jak jsem psal, každý člověk je jiný a stejně tak u každého člověka probíhá závěr jinak, i když máme stejnou diagnozu. Chápu a rozumím Vaší mamince, že by případné přemístění do hospicu a nebo jinam, kde by se o ni postarali, by pravděpodobně brala velmi úkorně, cítila by se "odstrčená" a tím by to bylo i pro Vás ještě horší, než je to dnes. Žila byste v jejích ale i ve svých výčitkách, že jste se "nedokázala" o ni postarat co nejlépe atd. Takové rozhodnutí o přemístění musí v každém případě přijít od Vaší maminky, ne od Vás. V tom to celé je. Já to beru tak, že vidím a každým dnem cítím, jak na tom jsem a jak se stav postupně zhoršuje. Dnes už víceméně jen sedím u počítače, nejsem už schopný vyjít ven ani na krátkou procházku se psem, i cesta na toaletu a nebo do vany je pro mne výkon hodný vrcholového sportovce... Ale protože mi zbylo snad alespoň trošku racionálního uvažování, rozhodl jsem se pro ten hospic. Ano, doma je doma, pocitově určitě, ale opravdu nechci, aby mne za pár týdnů byl nucení mojí blízcí přebalovat, umývat mne a krmit lžičkou a brčkem. A že to přijde, to je právě díky ubývajícím silám, které cítím doslova každý den, pravděpodobné. Navíc, i když mám potřebné opiáty zde doma, nikdy nevím, jaká jiná komplikace se může ještě přihodit a i když mám skvělou manželku a úžasné dcery, tak by museli při těchto jiných komplikacích volat často záchranku, kde nevíte, jestli Vás v noci nenaloží a neodvezou někde na internu. A tam závěr své cesty opravdu prožít nechci. Viděl jsem opakovaně, že v nemocnici, i když se tam většina lékařů a sester snaží, co se dá, tak není nikdy tak dobře, jako v onom hospicu. Byli jsme se tam podívat a tam právě i ty případné komplikace řeší přinejmenším stejně dobře, jako v nemocnici, ale daleko rychleji, než po případném převozu do nemocnice a v daleko příjemnějším prostředí, které ma do nemocničního velmi, velmi daleko. Ale opakuji, je to na rozhodnutí jen a pouze Vaší maminky. Obdivuji Vás a máte mou úctu, že jste se rozhodla s maminkou zůstat doma, ať již z jakéhokoliv důvodu. A přeji Vám i to štěstí, jaké máte v podpoře v zaměstnání i v širší rodině. Zdaleka ne každý má to "štěstí v neštěstí". jestli jste to ještě nezkoušela, zkuste se obrátit ve svém okolí i na Charitu, která na mnoha místech pomáhá s tzv.domácím hospicem. Určitě Vám pomohou. Charita zajišťuje také mnoho péče, přijedou podle potřeby třeba i každý den a zajistí mnoho věcí. Např. i polohovací lůžko, vozík, stravu, částečnou rehabilitaci, léky atd. A představuje významnou pomoc nejenom umírajícím ale zejména právě lidem, jako jste Vy, lidem, kteří se rozhodnu zůstat se svým blízkým doma a celodenně o něho pečovat. Původně jsem o ní uvažoval i já, až později jsem se rozhodl pro "kamený" hospic, který uleví nejenom mě, ale zejména mým blízkým od spousty starostí, které je už dnes každý den a noc ubíjejí. Přeji Vám, abyste to zvládla, zejména psychicky, a Vaší mamince přeji klidný a bezbolestný konec její poslední cesty.