Diskuse - rakovina slinivky břišní

Pro Irču,
Irčo podobný problém jsem měla i já s lékaři .Také nevěděli ,co semnou,báli se toho a upozorňovali na to ,že je to nebezpečná operace.Přehazovali si mne ,ale já jsem nemohla bolesti vydržet ,a trvala na operaci.Nakonec mi operaci provedli,nádor byl neoperovatelný,tak mi odoperovali žlučník a provedli přemostění.Tím se mi ulevilo, a na bolesti mi dávali také algifen. Zkuste se na to lékaře zeptat,myslím,že by mu to pomohlo.

Ahoj,
děkuji Vám všem za rady. Včéra jsem byla u našich a po posledním vyšetření, kdy měli taťkovi dělat biopsii, která nebyla provedena. Jelikož otec má stenosu jícnu, a tak ho lékaři posílají na CT plic a mediastína, zda se jedná o mediastinální lymfadenopatii. Jsem sice laik, ale trochu si dokážu vysvětlit tyto pojmy a moc mě to netěší. Před 3týdny měl jícen v pořádku. Co je,ale potěšující, že taťka dostal na bolest Tramal, kterej mu od boleti částečně pomáhá:). Zarážející je stále postup lékařů v nemocnici, protože ho nechápe ani obvodní lékař, kterej řekl mamce, že nechápe proč ho posílají po různých vyšetřeních, když ví, že je na tom dost zle a nemá šanci na vyléčení. Příjde mi, že se stále v našem zdravotnictví mrhají peníze tam, kde to není potřeba.....alespoň, že už má léky na bolest.

Milá Hanko,

přeji Vám upřímnou soustrast a přeji Vám hodně sil, které určitě budete v nejbližší dnech potřebovat.

Všichni mi přejí mnoho sil............ a furt nic.............se smrtí toho nejbližšího se musí vyrovnat každý sám, ať ti přje každý co chce.A řeknu Vám, že nejhorší je pohřeb. Kdo to vymyslel ? Prý důstojný odchod.....Vždyť je to psychicky vyčerpávající......šílené.........nenormální..psycho.......!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Pořád mého muže (47) vidím všude. Stále spím na posteli na které mi před týdnem umřel ! ! ! Nejde to. Já nemůžu spát v ložnici. Tam jsou skříně.....-......plné jeho věcí...........
Lidičky, omlouvám se....ale, na výzkum toalet ve vesmíru se našlo 168mil. dolarů, ale na výzkum rakoviny slinivky N I C . Je to smutné. Ale já s tím nic neudělám. Hanka

Hanko... Haničko... v téhle situaci jsem byla před pěti lety. Přítel odešel po sedmnáctiletém vztahu... bylo mi 38 let. Trvalo mi dlouho, než jsem se nějak srovnala. Přepadaly mě veliké záchvaty pláče na místech, kde to nikdo nečekal... Jen jedním jsem si byla jistá. Že mě nechtěl opustit a že mne dál hlídá. Že všechno, co dělám je správné a on mi v tom pomáhá, ze všech mých úspěchů se těší a drží nade mnou ochrannou ruku. Teď mám už jiný život a jsem 3 měsíce vdaná. Máš pravdu, že pohřeb je jedna veliká hrůza. Absolutní vysátí všech sil. Psychických a fyzických. Možná to tak má být. Pro mně byl pohřeb snad ještě horší než okamžik loučení a smrti. V tu chvíli jsem měla jedinou myšlenku. Klid a konec toho strašného utrpení... pro něho, pro mne a přiznání si, že se nedá nic dělat. Jen být spolu. Teď už se budeš pomalu hrabat nahoru. Bude to těžké, ale Ty to zvládneš, protože musíš, protože budeš chtít manželovi dokázat, že taky umíš bojovat. Budeš se na svět dívat i jeho očima a myslet tak, jako on. Je kruté se zeptat, co mi tohle všechno dalo? Vážím si zdraví a vím, že to tak nemusí být navždy. Jsem vyrovnaná a těším se z každého dne, nevyvolávám konflikty a pokud jsou, snažím se, "ať nad nima slunce nezapadá". Netrápím se malichernostma. Přátelé říkají, že jsem konečně dospěla. I Ty se změníš. Vím, že si teď myslíš, že tohle všechno nechceš. Ale nedá se nic dělat, jsi na začátku a záleží jen na Tobě, jakou cestou se vydáš. Nestyd se plakat, ale také se neboj smát. Chraň se lidí, kteří Tě jen litují. Za lítost si "nic nekoupíš" a poznáš, že Tě jen vyčerpává a vrací zpět. Hledej lidi, kterí Ti dají svůj čas s radostí. Kteří Ti beze slova pomohou. Třeba máš kamarádku vrbu, jeď na výlet, choď do cvičení... kamkoli mezi lidi. Hodně štěstí! PS. Skříní a věcí se neděs a chovej se tak, jak uznáš. Sama časem nejlépe uvidíš, co s tím vším vyvedeš. Já jsem celý rok doma stěhovala z místnosti do místnosti obrovský obraz, protože ho pro mne namaloval. Nemohla jsem s ním být v jedné místnosti a přece jsem věděla, že ho nechci odnést na půdu, že tam by byl daleko....

Hanko, je to všechno moc smutné. Všechno to jsou jen slova, ale věřte, že velice upřímná. Nijak jinak Vám nikdo pomoci nemůže, stejně jako nikdo nemohl pomoci těm, co už mezi námi nejsou. Bohužel si ten smutek každý z nás musí doslova a do písmene "vyžrat". Pohřeb je opravdu hrozný nápor na nervy, proto jsme pohřeb žádný nedělali. A věřte, že v danou chvíli ani člověku nejde tolik o peníze, jako o to, že si šáhne na dno. Někdo to bohužel nechápe, ale to už není moje věc. Pomalu to už budou 4 měsíce, co mi děda (byl mi většinu života spíše tátou, takže asi proto to tolik prožívám) odešel a stále to strašně bolí. Ještě nemám vyřízené všechny formality, neustále ho všude vidím. Navíc vyklízím byt, takže to je taky něco!! Když tady občas čtu ty články, že je to těžké i po 3 letech, tak to asi má být, když někdo někoho moc miluje a srovnat se s tím, že ho už nikdy neuvidí. Hanko, nepomůže ani, kdyby jste ty skříně vyprázdnila, takže já prostě řvala, řvala a řvala. Za nějakou dobu zjistíte, že Vám došly slzy a budete plakat míň a míň. Bůh ví, jak by to vypadalo, kdyby nám nikdo sílu nepřál :-) Jestli Vám to jen trochu pomáhá, tak piště. Renča

Pro Olgu-Váš článek mne rozplakal, i když byl hlavně pro Hanku, ale napsala jste to opravdu hezky. Renča

Děkuju.... také mě to vrátilo do toho hrozného období a oplakala jsem to. Ale chtěla jsem Hance a všem takhle raněným napsat své zkušenosti a možná i "malé rady". Ano pro své milované s touto hroznou nemocí jsme ochotné a schopné udělat všechno. Jenomže pak přijde konec a my mnohdy už nemáme energii a sílu pomoci sami sobě...

Nyní jsem byla s tatínkem doma,máme chemoterapii v tabletách,nevím jestli to pomůže,ale snad.Mluvíme o vánocích s takovou opatrností,co kdyby se jich nedožil.Co pročítám,tak mám opravdu strach ze všeho co mě čeká.Pan doktor se velmi diví,že tati nemá bolesti,protože od operace uplynul rok,stále tatínkovi nabízel léky na bolest,ale naštěstí je nepotřebuje.Nemáte někdo zkušenost s tou chemoterapií v tabletách?Všem hodně síly.

Jedna stará paní řekla,že když Pán Bůh stvořil nemoci,stvořil na každou nemoc i bylinku na její uzdravení,jen najít tu pravou.Věřím bylinkám,mám s nima dobré zkušenosti ,ale nevnucuji je nikomu.Přesto si zkuste na internetu najít stránky dědka kořenáře a přečtěte si jeho poradnu.Nic Vás to nebude stát a nechte si třeba i poradit.Taky si myslím,že každý si nese svůj kříž jak se říká a vzájemné napadání v takových diskusích není vůbec zapotřebí.

Věro--to je velká pravda,ale právě se nesmí kombinovat s chemoterapií.Já jsem velký bylinkář,sama pěstuji a zajímám se roky o bylinky.Ale na něco prostě nestačí.Musí být prevence.Pokud tati nemá chemo,tak mu dělám čaje,ale vždy se poradím s lékařem,nechci riskovat.

Které bylinky se nesmějí používat při chemoterapii.

Jarko,těch je spousta,ale my jsme nepodávaly žádné jen heřmánek po ránu nebo řepík,ale raději nic.

Jo, jo, já vím. Moc děkuji za podporu - i když jsem u čtení zas bulila:-(, napsala jste to moc hezky a asi i pravdivě. Už druhý den chodím do práce, pracuji v obchodě a tak jsem stále mezi lidmi - musím komunikovat a to i přes mou bolest. Já se snažím, ale dnes to je teprve 14 dní co mi umřel. Stále si myslím, že je někde na školení a že přijde.....
Budu se snažit - prostě musím žít dál.Já vím. Díky všem - MOC. Hanka

Mám sice rakovinu vaječníků ale to je stejné protože to rozpoznali až když jsem toho měla plné břicho, zasažená střeva, po čase i metastazy na plíce. Zkrátka moje paní doktorka již jen když se ptám proč mě bolí ještě twm či tam mi řekte no víte vy v tom břiše už máte pěkný bordel.Mám za sebou 2 operace, ozařování jak venkem tak zaváděnám tzv brachy. Tím mám spálený téměř celý zaž. trakt. chemo platina ataxol poté jsem ochrnula na nohy a část ruce.Poté byla ta druhá operace Poté opět chemo každý týden od září do dubna. Nyní beru chemo v tabletách. Již jsem byla v nemocnici s vysokými horečkami nebot to požírá krvinky. Nyní mám snížené dávky a delsí pauzu ale zato nádory začaly vesele růst. Mám bolesti hlavně v noci. Všichni tu mluvíte o lásce k mamince nebo tatínkovi. Mě manžel se odstěhoval ale co je lepší když jsem ležela v nemocnici vodil si domů dámské návštěvy. Tak jsem zůstala s dcerou Která loni maturovala. Je z toho ze všeho tak zoufalá a nevyrovnaná že bud utíká z domova jak může nebo na mne hysterycky křičí. Zkrátka psychycky nezvládá. Druhá dcera má malé dítě ještě v kočárku a za 3 měsíce čeká další. Má ryzikové těhotenství a bydlí 30 km dakeko takže také moc ke mě nemůže. Plácám se v tom vesele.Špatně chodím, mám chromé prsty špatně s nimi pracuji.Sousedé jsou bezohlední nemohu ani na balkon, ani otevřít okno neboť zde vykuřují od rána do noci. Mě je pochopitélně z chemo zle. Po půr roce prověřování mi bylo přiděleno invalidní stání před domem.Do týdne nám někdo silně poškodil na několika místech auto a rozbil přední sklo. Po všech chemo nemám imunitu. Dcera mne vozí do nemocnice. Nyní musím MHD a riskuji při každém zakašlání a kýchnutí. Nebo mám strach kdy se složím. V těch parukách je člověku také dost na omdlení zvláště když je mu zle. Zdravím všechny. Moc mi času také už nezbývá ale chtěla bych být doma co nejdýl. Už jsem ležela na onko mockrát takže vím jak se tam umírá. Mám z toho hrůzu.