Diskuse - rakovina slinivky břišní

Ahoj Ondro--upřímnou soustrast.S tatinkem chci být do konce.Momentálně asi zkusíme ještě jednu chemoterapii,kterou by tati užíval doma,ale nevím jestli je to nejlepší pro tatínka...zatím se drží,ale už je poznat,unava,nechutenství,,,aby jsme to zbytečně nezhoršovaly.Klidně mi napište na mail,je v předchozích příspěvcích,přeji ať ten smutek zvládáte jak to jen půjde.

ahoj Andýsku, je mi to moc líto, určitě to bylo velmi těžké. Jste teď plný emocí a to co píšete je vcelku pravda. Když jsem viděla dědečka v poslední den jeho života, zhruba 3 hodiny před tím než zemřel, byla to hrůza. Sotva jsem vešla do dveří, začala jsem palkat a nepřestala celé 2 hodiny, co jsem u něj byla. Vidím ho před sebou a ten pohled také v životě nezapomenu. Člověk by nevěřil, co taková nemoc dokáže. Ale kdybych ho ten den neviděla a nedržela ho za ruku, do smrti bych si to vyčítala. Není to sice hezký zážitek, ale pro Vašeho tatínka to bylo určitě to nejhezčí, co jste pro něj mohl udělat, i když to tak nevypadá. Reny to také určitě zvládne, buďte silní. Není to lehké ani po 3 měsících co dědeček zemřel,ale jediné co Vám pak zůstane, jsou vzpomínky. Držte se

Dne 9.11.2005 jsem byla operována ve vojenské nemocnici ve Střešovicích na C250 - nádor hlavy slinivky břišní.Díky rychlému rozpoznání této zákeřné choroby a okamžitému zákroku v nemocnici ,následné chemoterapii na onkolog.nemocnici v Ostravě-Porubě jsem stále zde.při zjištění v nemocnici na CT mi pan doktor opatrně sdělil mou diagnozu a řekl mi,hlavu vzhůru a mohu říci,že od té doby,ji mám stále vzhůru.Snažím se zapojovat do normálního života a říkám si,že člověk se musí hlavně sám se svou nemocí vypořádat a uvědomit si co má, neztrácet naději a hlavně mít oporu v rodině.Dnes neužívám žádné léky,chodím na pravidelné kontroly,snad jen ten Ovosan.Mít pevnou vůli a radost z každého dne,protože nevíme ,kolik jich ještě bude.Na závěr jen to,že po chemoterapii jsem jela na poznávací zájezd do Londýna a letos v říjnu se chystám do Itálie.Tím chci říci,že pokud to zdravotní stav dovolí,tak by člověk měl chodit mezi lidi a doufat.Přeji Vám hodně sil,tatínkovi víru v uzdravení a hlavně "Hlavu vzhůru" vaše kamarádka Jitka.

čtu vaše příspěvky...Ondrovi z Ostravy skládám upřímnou soustrast.Vím,jak se teď cítíš mizerně,jakoby všechno ztratilo svůj smysl.Drž se!!!!
Mně zemřel tatínek před 7 lety na ca prostaty...Bylo to příšerné,nelze na to zapomenout.Žal jsem už překonala,ale ještě stále si někdy popláču.Stále se mi o něm zdává.Je těžké rozloučit se s někým,koho člověk miluje,hlavně rozloučit se už navždy a vědět,že ho už nikdy neuvidíš.

Ahoj Reny, Ondro, Věrko......Můj tatínek zemřel před 8 měsíci na Ca tlustého střeva,respektivě na selhání jater a ledvin při této nemoci. Zemřel doma, ve své posteli, mezi svými a přetože má Ondra pravdu, že to bylo strašné po všech stránkách, jak se měnil před očima a pomalu postupně odcházel jeho život z těla, nelituji, že to tak bylo, protože tím jsme mu splnili jeho přání, nenechat ho v nemocnici.Je pravda, že mi do smrti zůstane před očima výraz jeho tváře, který byl úplně jiný než jak jsem ho znávala, ale zároveň mám v duši takový zvláštní, těžko popsatelný klid.Projednejte s lékařem jestli má vůbec smysl tatínka zatěžovat další chemoterapií, nám tehdy řekli, že to smysl nemá žádný, že by to bylo jenom trápení.Samozřejmě, když jenom v břiše měl 15 nádorů.Reny,vím jak se asi cítíte, protože to mám za sebou a moc vám držím palce a užívejte si každý den s tatínkem jak to jde.Na jednu stranu vám trošku závidím, že ještě můžete, já bych chtěla svého tatínka alespoň držet za ruku,tak moc mi stále chybí...............

Dobrý den všem, můj tatínek - 62 let trpěl bolestmi břicha, myslel, žemá něco se žaludkem a po hospitalizaci v nemocnici se zjistila rakovina slinivky s metastází do jater a také žloutenka z důvodů ucpávání žlučovodů. Podrobil se zákroku - zprůchodnění žlučovodů - formou drenáží, vypadalo, že to bude dobré a už mu doktoři slibovali, že za 2 dny půjde domů. začaly ovšem velké bolesti, poté ihned operace protože praskla hnis - na dotaz co se stalo, odpověď od doktorů: prý se při zavádění drenáží dostala žluč někam kam neměla a začal se tvořit hnis a ten praskl do dutiny břišní, proto operace a škaredá jizva. Mysleli jsme že tedy už se to konečne bude jen lepšit, tatínek byl sice zoufalý, jelikož nemůže chodit, ale zdálo se, že už to bude konečne lepší, ale ndes opět bolestná zpráva, Opět se vytvořilo ložisko zánětu v blízkosti plic/tatínek pokašlává už delší dobu/ že ho operovat už ani nemůžou prptože tělo je velmi oslabené, že už by to organismus nevydržel, proto prý opět nějaká drenáž. Opravdu mi není jasné jak se toto může stát? tatínkovi zjistí nádor a nakonec nám odejde úplně na něco jiného! Jsme všichni z toho zoufalí ! Moc bychom ho chtěli mít doma, ale asi se nám to nepodaří ? nikdy jsme se s rakovinou nesetkali a nevíme co dělat.... zda se tedy ještě něco dělat dá pro to, abychom ho měli doma a užil si ještě nějaké krásné chvíle.

Dobry den,
myslim ze Vam mohu nabidnout radu i ponoc.
Napiste na muj e-mail spojeni na Vas, telefon
nebo radeji e-mail.
Zdravim ( BernasekJan3@aol.com )
Jan

Dobrý den, včera měl otec podstoupit v Motole biopsii slinivky, ale pro zužený jícen biopsii neprovedli, když jsme se zeptali ošetřujícího lékaře na další postup, tak nám řekl, že už se nedá nic dělat. Již od srpna, kdy byl otci našli nador na hlavě a těle slinivky si otce předávají z Chebu do Plzně a následně do Prahy a zpět. Velmi nás zarazilo, že lékaři nejsou schopni dát alespoň léky na bolest, kvůli kterým spí max. 2hodiny denně. Jediné co dostal je algifen, což mi jakožto laikovi příjde nedostatečné. Když jsme se se setrou zeptali jak je tedy možné, že nám na jednu stranu říkají, že si nejsou 100%jisti, že se jedná o rakovinu slinivky a v zápětí nám řeknou, že už se nedá nic dělat. Ošetřující lékař odpověděl, že to je dnešní zdravotnictví. Docela nechutné jednání. Je nám jasné, že je jeho zdravotní stav asi dost špatný, ale rády bychom se setrou dosáhly, alespoň toho, aby mu lékaří částečně pomohli od bolesti. Proto, prosím o radu, zda nevíte jak toho docílit. Děkuji

Irčo-tomu ani nemohu věřit,že by toto jednání bylo možné.Tatínek byl také ve třech nemocnicích než zjistili co mu je,ale všude byli velice ochotní až jsem se divila,nyní jsme v Brně a musím říct,že to co popisujete si ani neumím představit.Mě třeba doktoři nechtěli nic moc říkat,protože si to tatínek nepřál,ale pak už musel,to ale asi nebude Váš případ,zkuste si s doktorem promluvit na rovinu co a jak máte dělat a jaký bude dallší postup.Pokud má bolesti musí dostat léky.My jsme je dostaly hned aniž nějaké bolesti tatínek měl a zatím nejsou ani použity.Opravdu nevím co poradit.Vy ani nevíte jestli je to rakovuna sllinivky?

Reny-opravdu je to tak. Lékaři řekli, že se jedná o rakovinu slinivky jen jsi nejsou jisti zda jde o zhoubný či nezhoubný nádor a proto ho posílají na různá vyšetření do jiných měst, kde ty vyšetření stejně neprovedou. Otec neví, že má rakovinu, protože se mamka domluvila s lékařem, aby mu to neřekli, což dodrželi. Bohužel nemám ještě poslední zprávu, ale jsem rozhodnutá mu vyběhat důkladné vyšetření v Karlových Varech, protože jsem zjistila, že se zde zabývají touto formou nemoci.

Irčo-můj tati měl problémy od července a vše se zjistilo také později,určitě se vše dozvíte.Rakovina slinivky se špatně určuje.Určitě vše vyběhejte,ale stejně se mi to zdá divné....Jinak my se v pondělí dozvíme jestli bude další chemoterapie,ale já si myslím,že je zbytečně zatěžující,tatínek se už necítí vůbec dobře,nevím jak to zvládne.Před 3-4 měsíci mi bylo řečeno,že už nepomůže a teď by pomohla?Asi ji chce tatinek...doktor ji už nechtěl nasazovat...no uvidíme.

Paní Irčo, můj manžel měl rakovinu slinivky.Píšu měl, protože mi 20.9.2007 odešel Měl 47 let.Hned zpočátku nám lékaři řekli, že se nedá již nic dělat. Bohužel, věda ještě není tak daleko. Ale léky proti bolesti JSOU !! dokonce hrazené pojišťovnou! Nevím o co jim jde? Proč nechávají Vašeho tatínka trápit? Netrápí se jen on, ale všichni jeho blízcí. Taky to začelo algifenem...tramal...sevredol...pak MST..náplasti....morfium. Mám velice dobou zkušenost . Opravdu netrpěl.(ano, měl bolesti, ale byly to bolesti, které se daly vydržet) Asi až poslední 3 dny, ale to už jen ležel a kapalo mu pomalu do těla morfium. Myslím, že jsem trpěla víc já, protože jsem mu nemohla pomoct. Udělala bych cokoliv, aby tu zůstal.Osud to chtěl jinak.Zemřel.
Chtěla bych Vám poradit. Najděte u Vás "Poradnu pro léčbu bolesti" Měla by být v každém městě. U nás v Ostravě je přímo ve špitále.Mj. všechny léky co jsem uvedla mi mohla napsat manželova závodní lékařka. Nečekejte léky od nemocnice. Opravdu mají svázané ruce díky našim zákonodárcům .Přesvědčila jsem se o tom.Doufám, že můj příspěvek najdete brzo a začnete rychle jednat. Držím Vám palce. Hanka

Irčo, připojuji se k Hance, má pravdu. Opravdu občas sem nějaké příspěvky píšu, ale dědeček mi na rakovinu slinivky zemřel před 3 měsíci, tak už to není tak často. Kdybych popisovala jeho léky tišící bolest, asi by to bylo hodně podobné. Tramal už mu ke konci vůbec nezabíral, pak následovali ty náplasti a nakonec jsem si v nemocnici vydupala Palladone , to už bylo lepší. Skončil bohužel v nemocnici a tam mu píchali každé 4 hodiny něco na bolest. Radši jsem se neptala, co to je, hlavně, že moc netrpěl. Do dnes lituji, že jsme ty léky neřešili hned, protože mezi předepsáním silnějších vždycky moc zkusil. Nespal a už veřejně prohlašoval, že si život vezme sám.Nedovedu si představit, jak strašné to muselo být. Trvejte na svém, pokud má opravdu tuto strašnou nemoc, nejdůležitější je, aby netrpěl a Vy s ním. Držím palce.

Hanko, upřímnou soustrast Vám i všem blízkým Vašeho manžela.

Ahoj,

chtěla bych napsat, že taťka byl na operaci před cca 3 roky. Rok a půl poté chodil jen na vyšetření a už už to vypadalo skvěle, jenže se vše vrátilo. Dnes podstupuje další chemoterapii s novou látkou ve výzkumu, dojíždí každý šešty týden. Ale už vidím, že to není ono. Když dochodil jednu chemo, tak to ke konci zvládal špatně, ale mez lidi a do práce chodi i při té druhé. Jenže už je unavenej, pokud mu je špatně, tak ani nezvedá telefony. Leží, nemá chuť k jídlu apod. Když vidím, jak je moc hubenej, tak se mi chce brečet, z celé té rakoviny, která ho ničí se mi chce brečet a říkám si proč? Na druhou stranu jsem ráda, že tu je už skoro třetím rokem a všem držím palce. Osobně si myslím, že chemoterapie pomáha opravdu taťkovi prodloužit život. Vždyť už je má od července roku 2006. Poté pauza a nyní opět chemo. Osobně si nemyslím, že by člověk tuto léčbu měl odmítnout, takhle si totiž aspoň říkáme, že pro to děláme vše a taťkovi za jeho statečnost děkuji!!