Diskuse - Panikařky 5

Mirko, nepomohlo, tedy ne s PP, o tom jsem teprve uvažovala. byla jsem tam s jiným problémem. Ale žádné dýchání jsme nedělaly. Jen "mačkání" určitých bodů na rukách a kladení otázek, pak přiložení rukou na čelo a zátylek, nic víc. I tak se mi něco promítlo, jako film, ale není to ani z mého života, něco o čem jsem neměla tušení. No, hodně věcí mi to pomohlo pochopit...ale nevím, jestli do toho půjdu znovu, fakt to není nic příjemnýho...

Mirko, koukám jak blázen na tvů zážitek s kine. Já to měla úplně jinak a kamarádka , která mi jí doporučila taky tak. Jen jsem stála, paní (moc milá a příjemná , i jsme se přitom smály) mě držela za ruce a atykovým tlačením na některé svaly mě jakoby uvolnila. Pak se ptala na různé otázky a vždycky mi tu ruku zmáčkla a jak jí ten sval odpověděl, tak věděla co a jak. Pořád otázky a pohyby rukou, žádné dýchání, žádná hypnóza, dělaly jsme si mezitím i legraci...tím zjistila, v jakém období nastal problém. Pak si stoupla za mě. jednou rukou mě chytla za čelo, druhou za zátylek a čekaly jsme. Pořád nic, už jsem ani nic nečekala a najednou se mi to promítlo, jako film, nebo fotka. Taky přišla obrovská vlna lítosti a taky jsem brečela, ale jen chvilku. Pak jsme ten výjev jakoby v mysli natočily na kameru, pásku vytáhly, spálily v popelníku a spláchly do záchodu :-))
To o čem píšeš ty mi připadá spíš jako holotropní dýchání.
Fakt jsem to ještě neslyšela, mluvila jsem o kine s několika lidmi a vždy šlo jen o mačkání svalů na rukou...

Miri to holotropní dýchání už nedělej!Ono totiž jak se uvolní podvědomí tak se ti můžou vybyvovat zážitky z minulých životů a jestliže tě ten doktor nepřivede zpátky tak částí bytosti zůstáváš jinde a je ti zle,proto to zhoršení.Ono se postupem času vrátíš do normálu,ale myslím že holotrp.dýchání je nebezpečné.
Holky myslím Laura psala o homeopatii,Ignatii amaru jsem brala,ono je to taky na delší dobu,myslím že mi pomohla ale řekla bych že je to na lehčí stavy úzkosti.myslím, že je volně prodejná,některá homeop.jsou na recept.Nestačila jsem všechnno přečíst,nestíhám.
Zdravím Majulku Applíka,Verču už jsem snad zdraví s malým jdeme ještě v pondělí na kontrolu.Mávám Martičce,Monče a naší Ivance.Mám zas Matese v zádech teda já se na tý mateřský asi fakt zcvoknu tak toužím po klidu!Pa pa

Pitrsko můžu se tě zeptat na tvůj zážitek ze smrtí?Docela by mě to zajímalo,teda jestli ti to nevadí.Mám taky určité zážitky!Díky

Holky jinak k té homeopatii,momentálně jsem se vyléčila,byla jsem nachlazená asi jsem to chytla od Matýska,brala jsem pulsatillu 9Ch a určitě to mělo mnohem mírnější průběh a za 3 dny mám po bolestech v krku a po rýmě!

MIRUŠENKA, prečítala som si tie hrôzy a som z toho mrtvá ale napíšem Ti neskôr, som tu len na skok, napíšem neskôr, prosím nehnevajte sa, mám zhon, príde taťko ze Strakonic, už je v Bratislave a donútila som Ivana vysávať a Natáliu naprontovať nábytky, ja varím a keďže mi chlap vysáva nemôžem žiaľ sedieť JA pri PC. Ale motá sa mi hlava, škrtí má v krku a taký divný strach sa mi rozlieva v bruchu. Ja sa z toho už zbláznim. Všetkym Beruškám želám zo srdca krásnu a pohodovú striebornú sobotu a hneď ako budem môcť odpíšem všetkym, s láskou pre Vás Ivana

Moje zlaté Berušky,píši jen ve zkratce,nemyslí mi to včera jsem byla na smrt,dnes už trochu funguji,ale jen kvůli malé,včera se mnou trochu polehávala,byli jsme na té kontrole a měla ještě přes den 38,2 ale dnes od rána zase 39. Tak jsem volala kamarádce z dětského a ona mi řekla ať to srážim,ale u dětí to může klidně 4 dny prý přetrvávat.Jsem z toho moc špatná,mám hrozný depky,obrovský strach.Napíšu večer,co bylo.Moc Vás všechny zdravím a prosím myslete na mně,já tu bohužel teď nemůžu být s Vámi,musím být u toho nejcennějšího co mám!!!Petr je naštěstí až do něděle doma tak mi moc pomáhá!!Pa

Pitrsko,a jak se jmenuje ta metoda, kterou jsi zkousela? To je prave ta kineziologie? Me se ten zazitek, co mela MIrka, taky zda spis jako holotropni dychani. Ach jo, MIRECKO, to je teda neco. A pujdes tam jeste, kdyz te ten doktor tak ,,uhani"? Vis, jetsli nebyla chyba, ze jste to posledne jaksi nedokoncili - jak jsi bezela za manzelem. Treba ti ty vzpominky nejak ,,vysunul", ale uz jste je nestihli ,,zastrcit"...

Hezkou sobotu vsem ..

Jarco + Verka-Veronika :
Dekuju za starost a za zeptani - ja uz jsem na tom s nachlazenim lepe. Dneska uz i neco slysim, takze mi povolily zalehle usi, to mam radost :) Nicmene - vcera jsem psala, ze jsem mluvila s maminkou a dozvedela se, ze to vypada zle s jeji maminkou - babickou ..
Takze mam ted plakaci obdobi, protoze babicka je symbol meho detstvi a navic jak ziju v Praze, dlouho jsem ji nevidela ..
Jarco, na Vanoce ano prijedu domu, moc se tesim, jedu uz 22.12. a pojedeme se na babicku podivat. Jenze ona uz skoro pry ani maminku nepozna - bere hodne leku na uklidneni (vsak se ta neuroticka porucha tahne prave z jeji strany, bohuzel).. Mam strach, ze ji mozna uvidim naposledy .. Nerada bych mela k Vanocum velmi smutny darecek a hodne se bojim nejhorsiho ..

Jarco - preju brzke uzdraveni .. Ja jsem pocitala tak 7 dnu trapeni s rymou osklivou a vypada to, ze na tom asi neco bude - zacalo mi to minulou nedeli a do zitra uz snad budu relativne v poradku .. Vydrz a pij Pulmoran - to je na dychaci cesty velice dobra vec .. bylinky.

Mirko - jeste chci specialne pozdravit tebe. Psala jsi, ze asi mam v sobe kus z maminy - asi mas pravdu, ale take ti musim napsat, ze mi ji obcas pripomenes stylem, jakym pises.. Jak jsi psala o vsech tech potizich na gastro - jsi obdivuhodna, jaka jsi se vsemi obtizemi silna .. Z jedineho radku bych nepoznala, kolik neprijemnych procedur mas za sebou a ze mas taky sva trapeni i v soucasnosti . Pusobis jako velmi silna osobnost .. Tak ti tady skladam poklonu, protoze jsi opravdu typ cloveka asi jako ta moje mamina - uneses strasne moc a nedavas to na sobe hlasite znat .. Posilam ti moc pozdravu do Brna a doufam, ze se brzy srovnas po tom holotropnim brutalistovi .. Musi to byt sarlatan kdyz nedovede odhadnout, ze pro urcite lidi je takova metoda nevhodna ... Tak drzim palce, aby ti zase vykvetl usmev na tvari :)

Ivanecko - tobe spousta vrelych pozdravu a stejne jako damy jsem zvedava na to, jak se citis - moc doufam, ze snad dobre ..
Opatruj se

Dale mavam Apple, Ajce, Pavlince, Marte, Marteslunicku, Majulce, Laure, Monice SK a ostatnim backurkam :)

Uzivejte vikend, ja mazu do prace ..

Kineziologii jsem vyzkoušela.Ta je bezpečná člověk není ve změněném stavu vědomí ani v hypnoze.Napíšu vám s čím.Už dlouho mě neustále pronásledoval hrozný pocit viny za všechno.často býval neopodstatněný,rozumové jsou to vnímala že za to já nemůžu,ale někde uvnitř jsem cítila že jo.Došli jsme až k mému narození úprotože v průběhu života jsme nic nenašli.v době kyd jsem přicházela na svět jsem se hrozně rozbrečela a cítila jak mě táta nechtěl.Od malinkata jsem toužila po přátelské atmosféře,toužila jsem se zavděčit rodičům,toužila jsem po tom aby mě někdo pochválil ale nic z toho se nestalo a tak moje bolavá dušička usoudila že ona je tou příčinou a pocit viny byl na světě.cítím dote´d že mě táta nemá rád a je ke mě hodně studený.Nezlobím se na něj,Nenarodila jsem se kvůli němu.Vtom stavu kdy jsem byla miminko mi moje psych.řekla ať se vypláču a představím si teď někoho kdy je u mě když přicházím na svět.Viděla jsem zlaté světlo a cítila laskyplnou bytost,která mě provázela mým narozenim.Tak mi z hlavy vytěsnila ty pocity viny a nahradila pocitem té láskyplné bytosti.Pocit viny zmizel,samozřejmě jsou situace kdy se obviňuju ale už teda ne ze všeho co se stane.necítím zodpovědnost za nikoho jiného jen za sebe!pa kočenky

Jasně :-) stejně když to někomu říkám, tak si myslí, že jsem magor :-)
Takže jsem se topila v bazénu, ještě ve vodě jsem měla promítnutí života. Bylo to pár chvilek, ale pamatuju si, že jsem se jakoby loučila s rodičema, hlavně taťkou. Pak jsem byla pod střechou bazénu a koukala jsem na sebe dolů, jak ležím ve vodě. Pak střih a temný prostor, jako vesmír, ale bez hvězd a dveře. Otevřené, za nimi nádherné, jasné světlo. Ve dveřích byla bytost, které říkám anděl. Byla to žena, určitě. Došla jsem k ní a začaly jsme nějaký způsobem komunikovat, už si to moc nepamatuju, ale promítla mi veškerý špatnosti mýho dosavadního života. A ne ty, kdy jsem v sámočce ukradla čokoládu. Spíš chvíle, kdy jsem lhala, nebo cítila zlost a nenávist...bylo mi to strašně líto, jak jsem se chovala, začala jsem brečet a ona mě objala. Pak ze mě všechno spadlo a bylo mi nádherně. Ale pak mi řekla, že musím zpátky do tý tmy, že je ještě brzy. Mě se vůbec nechtělo, bylo mi tam krásně a nechtěla jsem se vrátit. Ale musela jsem, tak jsem se vracela a ještě jsem se otočila. Ona tam stála, pokynula mi a pak se dveře zavřely. A najednou jsem se probrala na zemi vedle bazénu, všude spousta lidí, museli mě oživovat. Dostala jsem hroznej záchvat, asi šok, hrozně jsem křičela a na tý zemi s sebou mlátila, bylo mi hrozně zle, psychicky. No a od tý doby se hrozně bojím vody, plavat jsem se nenaučila.
Pak mám ještě takový záblesk, ale to vůbec nevím kam zařadit. To jsem byla na louce, nádherně rozkvetlý, svítilo slunce, nádherná den... a najednou jsem měla pocit, že někdo přijde. No zaplavilo to tam takový bílý světlo, ale nebolelo do očí, bylo moc příjemný. A někdo na mě mluvil. Ne nahlas, jenom v hlavě. Už vůbec nevím co , nepamatuji se, ale jsem přesvědčená, že to byl právě Bůh. Ať se někdo směje nebo ne, věří nebo ne, mě se tohle stalo...proto věřím :-)
Pavlíno, měla jsi něco podobného? V nemocnici jsem ležela s jednou paní, ta byla v tunelu a potkala se se svou rodinou...

Lauro, ano, kineziologie medota One Brain (metoda jednotného mozku), všude o ní píšou, jako o činnosti svalů a pohybu těla. Dýchání s pravou kine nemá co dělat. Ale i u ní mě ta paní vrazela po pětiletých obdobích zpět do současnosti, i když jsem celou dobu byla naprosto v pohodě, věděla jsem, kde jsem, co dělám, nebyla jsem zhypnotizovaná...dokonce jsem si i odběhla zavolat manželovi..
Ale z každého stavu, kde se pracuje s podvědomím je třeby vrátit se zpět, proto možná u Mirky ty pocity, že to bylo nedokončené.

Ale Miru, do dýchání bych nikdy nešla, ani za milion ne. Kdysi, při prvních záchvatek PP jsem se to naivně snažila rozdýchat hlubokým, rychlým dýcháním a bylo to ještě horší. A uměle bych se do stavu ataky nikdy nenechala přivést, takovou hrůzu už nechci zažít...málem mě to stálo život, děkuji, už ne, radši budu doživotně na AD :-))

Ano, v tom je to hodně podobné. Já tam byla s nezvladatelnými záchvaty vzteku a šílenou nervozitou. Donedávna jsem kojila a nemohla brát AD a tyhle stavy mě ničily, i moje děti. Den po kine jsem byla jak beránek a celý měsíc necítila žádný velký příval vzteku. Pak se to pomalinku začalo zhoršovat, ale vždycky stačí položit si dlaně na čelo a zátylek a vzpomenout si na jeden symbol, který ke mě patří a je klid. I když zázrak to není, je to o hodně lepší.

Pvlíno, ano, v tom je to hodně podobné. Já tam byla s nezvladatelnými záchvaty vzteku a šílenou nervozitou. Donedávna jsem kojila a nemohla brát AD a tyhle stavy mě ničily, i moje děti. Den po kine jsem byla jak beránek a celý měsíc necítila žádný velký příval vzteku. Pak se to pomalinku začalo zhoršovat, ale vždycky stačí položit si dlaně na čelo a zátylek a vzpomenout si na jeden symbol, který ke mě patří a je klid. I když zázrak to není, je to o hodně lepší.

já mám zase prožitky při opuštění těla.Ale děje se mi to úplně samo večer kdy v podstatě usínám ale nespím to vím a najednou jsem mimo sebe úplně nehmotná a viděla jsem všechno v místnosti jak to tam je.Pak jen pomyslím chci zpátky a jsem v těle.je to něco jako astrální cestování,ale já se pohybuju jenom doma.nevím proč.Nechtěla jsem to sem psát aby si někdo nemyslel že jsem cvok.Ale ono je to jedno.Jestli nás čte nějakej chocholoušek tak si to bude stejně myslet!jsou to zvláštní pocity jednou jsem přitom slyšela nádhernou hudbu a někdo mi říkal neboj se nic se ti nestane!Doktorovi jsem to neřekla,protože by mi to nevěřil a myslel by si že mám halucinace.Tak pa