Diskuse - Panická porucha I.

No já jsem sice psal na panikářky, ale spíše mi to připdalo jako místo žen pro ženy. COž je můj subjektivní dojem.

Mě potíže začali v listopadu 2006, tak že jsem měl tep v klidu 120 a tlak 170/110. V pozadí všeho byla moje příprava na kulturistickou soutěž. Komplexně jsem měl v těle trochu farmakologický guláš a umřel pes. Z veteriny jsme jeli na pohotovost. Tam jsme se zklidnil, další den byl otupělý ale lepší a v pondělí na tréninku to začalo znovu. Přes noc jsem byl mimo a příznaky seděli na srdce. Ráno na praxi opět tep 105/min a tlak 170/100. S myšlenkami na to jak jsme se zničil ve jménu těla jsme šel na interní pohotovost rovnou z praktik na chirurgii. Podstoupil jsem plno vyšetření vše negativní. Bál jsem se cvičil, aby mi zase navyletěl tlak.. myslel jsem, že ho mám nestabilní. Vše se uklidnilo a další rána přišla na Silvestra 2006. Jednoduchá otázka "Kdo jsem? Co jsem?" a byl jsme mimo měl pocit, že neexistuju, že nic není, s tím pocitem žil několik měsícu. Brouzdal po netu a našel derealizaci/depersonalizaci, bál jsem se těžké deprese, schizofrenie. Vše se urovnalo a já byl normální. V červenci 2007 jsem přestal čůrat... prostata. Nakonec pod tíhou výsledku z vyšetření jsem zrealxoval a šlo to!

V listopadu tohoto roku opět tlak sice už né tragicky vysoký ale kolísavý a na mě vysoký 140/80 (můj normál je 110/60). Pak přítelkyně zaznamenala, že mlj tep se zvýší když si ho měřím a já pak začínám panikařit pod představou srdeční arytmie a náhlé smrti. Měl jsem během roku třikrát srdeční kolaps s hypertenzí a dvakrát jsem měl pocit, že se zblázním velmi intenzivní a párkrát slabší. V listopadu jsem už po dalším EKG nehledal potíž v těle, ale v psychice. Už jsme byl celkem klidný, ale přeci jen navštívil psychiatra. Vše proběhlo klidně a a já dostal oxazepam a Coaxil na mou žádost. AD jsem nebral a začal chodit na psychoterapii. Jak se zdá vše je na dobré cestě. Tělesné příznaky zmizeli a sjou jen psychické a ještě zvádnutelné. Občas se sice přihlásí bušení srdce nebo podivná spavost/únava, ale mám to pod kontrolou, tedy vždy to ovládnu a ono to odezní.

Za mými problémy také stojí moje pochybné styky, které vyustili ve vydírání a hrozby. žil jsem rok pod tlakem toho že přijede luxusní auto s pražskou poznávačkou a něco nehezkého se stane. Což bylo velmi reálné, musel jsem hodně platit a žil v obavě, že to nebude dost. K tomu se přidala nemoc mého psa (teď roční) a peripetie až jízda v akutním stavu přes celou republiku. Stres ze školy, kdy jsem neměl zkoušky z výše zmíněných důvodů a psychických stavů. Vše jsem zvládnul. Jsem stále tu srdce zdravé, blázen nejsem a svůj problém řeším. První co bylo nejhorší, bylo se postavit všemu čelem a neutíkat.

Zjistil jsem, že neexituje nic jako minulost. Vše co nás v dětství traumatizovalo není pryč, jen se schovalo do podvědomí a je připravno opět vyskočit v nové podobě pod tlakem životních událostí. Plus naše výchova nám dala směr, ale ten může končit v propasti psychických poruch.

Nic není bezdůvodné, jen je to slepá ulička našich pocitů a myšlenek korigovaných výchovou a zkušenostmi, vedoucí do "pekla" panické-úzkostné poruchy.

Osobně jsme byl pod vlivem mamky, která se bála, že budu jako můj otec. Neustále jsem se měl kontrolovat abych jako on nebyl. To vyustílo v obrovskou kontolu všeho, chování ve kterém se nic nesmí, hlavěn si nikoho neznepřátelit, tedy ustupovat. Uvnitř to však vřelo a já byl plný hněvu a vzteku, který se obracel proti mě. Někdy jsme naopak vybuchoval a pak se utápěl ve výčitkách, že jsem se neovládl. A to je jen špička ledovce.

Všem doporučuji psychoterapii. Léky neřeší problém, jen více blokují negativní pocity a ty pod zámkem narůstají. Pokdu jsou však příznaky silné jsou AD a jiné léky nutnost pro zvládnutí první fáze terapie, kdy se vše zhoršuje, aby se pak vše přehnalo a po bouři vysvilto slunce.

Ahoj Jirko, přečetla jsem si tvůj příběh a souhlasím s tebou, že je důležité si svoje potíže uvědomit a postavit se jim čelem. Taky nedám dopustit na psychoterapii - moc mi pomohla a pomáhá. Já osobně beru AD, už jsem je jednou zkusila vysadit, ale bohužel jsem je musela po půl roce začít brát znovu. Věřím ale, že to jednou půjde i bez nich! Můžu se tě zeptat - ty jsi to všechno zvládnul bez léků? Jenom za pomoci psychologa? Děkuju a měj se hezky, Peťa.

Ahoj Dave, tvůj příspěvek sice není adresovaný mě, ale chci se tě jenom zeptat, jak dlouho bereš ty AD? A chodíš i k nějakému psychologovi? Já s tím bojuju dohromady asi rok a půl. Už jsem léky i vysadila, ale potíže se mi vrátily, tak teď začínam znovu. Měj se hezky a drž se, P.

No jeětě asi úplně nezvládnul, ale ano jen psychoterapie. Nejdříve jsem měl psychické potíže, ty jsem pak potlačil a projevili se jako tělesné příznaky. Začal jsem psychoterapii a tělesné příznaky opět přešli do psychických což bylo peklo. S tím že mi lítá tlak a je mi na omdlení se dá pracovat protože jsem stál pevně v realitě. Když se však vše zdá jako sen, a vlastně nic není a ani já neexituju nebo nic nemá cenu stejně jsem jen chvilku živý a na věky mrtvý to byl očistec.

Koupil jsem si publikaci Jak zvládat deprese, Jak se zbavit stresuu, napětí a úzkosti a Asertivně do života. Už to pomohlo se zklidnit a začít bojovat. Chodím dva měsíce na psychoanalytickou psychoterapii. Ze začátku to bylo horší jak jsem napsal, z těla do hlavy a tam to šlo zpracovat.

AD ani benzodiazepiny jsem nebral jen jednou když mi dva dni bušilo srdce 100/min a tlak byl 140/80 tak jsme bral betablokátor a půlku 0,25mg Neurolu asi dva dni. Mám doma v šuplíku oxazepam a Coaxil. Oxazepam využívám do kafíčka když tchýně nemá den a nechci aby mě otravovala víkend, tak jí zklidním :)

Nejsem asi moc silný případ, ale párkrát jsme umíral na rakovinu a měl cirhózu, zvětšené srdce atd.

Dneska jsme šel s pesanem a fotil přírodu, a napadlo mě jak jsem mohl být tak mimo, je to jejiný svět, svět bez úzkosti, špatné nálady, strachu.

Bylo to jak v hororu, vše temné a děsivé no prostě děs, co si budem povídat.

Osobně jsem za jendo s terapeutem (je to psychiatr, ale zastává psychologický postup). Každý v sobě máme 13tou komnatu, ty temná zákoutí duše. Když se to tam přeplní leze to nahoru a děsí nás to. Je potřeba si uvědomit, že to tam je z naší vůle (potlačení) a je potřeba to kontrolovaně uvolnit. AD a léky na zklidnění to tam zatlačují zpět, zamykají a hlídají s měnším či větším úspěchem, umožní to pomalu odstranit při terapii, samotné jsou na nic.

Když máte zánět v těle, třeba zanícenou kost, nesteroidní antiflogistika vám pomohou srazit teplotu a utlumit bolest, zánět však neléčí je tam stále a jak si nevezmete prášek začne to bolet možná ještě víc. A zánět narůstá tak pak utlumit jeho projevy stojí větší úsilí a dávka roste. To samé se děje v našem mozku.

Tím nechci zatracovat AD, ale jejich samotné užívání bez terapie nemá efekt trvalé úpravy. Jak sami jste zjitili bez nich to nejde, pokdu není dekvátně zpracován konflikt co potíže spustil.

Občas mi buší srdce, ale už ho nevnímám stále, nebojím se cvičit a když najednou mám chvilku kdy jsem opět mimo realitu tak to přečkám bez úzkosti a v klidu.. prostě to znám neumřel jsem , nejsem nemocný a nezbláznil jsem se. A jak pokračuje terapie jsou ataky méně a méně časté a kratší.

Jinak beru...

Třezalku Kneipp 3x300mg
Piracetam 1200mg 2-2-1
a bral jsem Persen 2x1 už 3týdny neberu.

Zdravím vás všechny,kteří trpíte PP a protože jste všichni mladí,přeji vám brzké zbavení se všech příznaků této poruchy.Já v tom jedu již 40 let,ale to díky tomu,že dříve se tím lékaři nezabývali nebo jsem měla jen já smůlu.Hlavně se nebojte toho,že zemřete,tu myšlenku si vůbec nepřipouštějte.Buďte aktivní,určitě jste už zaznamenali,že pokud zůstáváte relativně v klidu, symptomy jsou horší,protože myšlenky se zabývají každým píchnutím tady i jinde.Nejde to vymazat a ani bohužel vysvětlit někomu,kdo nezažil.Srdečně zdravím.

Taky Zdravím.Paní Jano máte naprostou pravdu ale myšlenky jsou silnější.Taky musím pořád myslet nato že se mi nebo mé rodině něco stane ,já si to uplně představuji.beru cipralex asi 2měsíce.po zdravotní stránce se se to mnohem zlepšilo,už nemám vysoky tlak a motání hlavy,ale pořád ty myšlenky .Jsem pesimista,nervozní,sebevědomí žádné, potřebovala bych si s někým psát ,jestli by to pomohlo ale jestli by to nebylo ještě horší.Jestli je někomu smutno a chce si popovídat a té naší nemoci tak muže napsat na muj meil yvule@email.cz Díky moc ráda to tady pročítám a v uvozovkách mě těší je v tom nejsem sama.mějte se

Taky Zdravím.Paní Jano máte naprostou pravdu ale myšlenky jsou silnější.Taky musím pořád myslet nato že se mi nebo mé rodině něco stane ,já si to uplně představuji.beru cipralex asi 2měsíce.po zdravotní stránce se se to mnohem zlepšilo,už nemám vysoky tlak a motání hlavy,ale pořád ty myšlenky .Jsem pesimista,nervozní,sebevědomí žádné, potřebovala bych si s někým psát ,jestli by to pomohlo ale jestli by to nebylo ještě horší.Jestli je někomu smutno a chce si popovídat a té naší nemoci tak muže napsat na muj meil yvule@email.cz Díky moc ráda to tady pročítám a v uvozovkách mě těší je v tom nejsem sama.mějte se

Taky Zdravím.Paní Jano máte naprostou pravdu ale myšlenky jsou silnější.Taky musím pořád myslet nato že se mi nebo mé rodině něco stane ,já si to uplně představuji.beru cipralex asi 2měsíce.po zdravotní stránce se se to mnohem zlepšilo,už nemám vysoky tlak a motání hlavy,ale pořád ty myšlenky .Jsem pesimista,nervozní,sebevědomí žádné, potřebovala bych si s někým psát ,jestli by to pomohlo ale jestli by to nebylo ještě horší.Jestli je někomu smutno a chce si popovídat a té naší nemoci tak muže napsat na muj meil yvule@email.cz Díky moc ráda to tady pročítám a v uvozovkách mě těší je v tom nejsem sama.mějte se

Díky Jirko za odpověď. Jsi dobrý, že to tak zvládáš - i když to někdy není 100% Já - když to na mě někdy přijde - si taky říkám, že už jsem to zažila mockrát a nikdy jsem neomdlela, nezbláznila se, neumřela, ale stejně mě to pokaždé ještě znejistí. Ale dnes už je to o dost lepší než to bývalo dřív - právě díky psychoterapii a taky se ty stavy snažím rozdýchat, to taky hodně pomáhá. Měj se hezky a drž se i nadále :-)
Peťa.

Janičko, taky vás zdravím. Jste hodná, že jste napsala. Pocit, že omdlím, nebo umřu jsem měla snad stokrát ... a opravdu se nikdy nic nestalo. Ten pocit je hrozný a opravdu kdo to nazažil, tan to nemůže pochopit. Dnes už vím, jak se svýma myšlenkama zacházet a většinou se mi daří je zvládat. Máte pravdu, že nejlepší je nějaká aktivita nebo fyzická práce. To se pak člověk nemá čas tak zabývat sám sebou a svými pocity. Mějte se moc hezky a přeju vám spoustu pěkných dní bez mráčků, Peťa.

Hani, tvoje myšlenky jsou teď silnější, ale postupně se to bude zlepšovat, uvidíš. Začala jsi brát AD a chce to nějaký ten čas... Ty hnusné myšlenky znám moc dobře, mě na to hodně pomohla psychoterapie - vypovídat se ze všeho a pochopit, co se se mnou děje a hlavně co s tím můžu dělat. Měj se hezky, P.

Jirko, to je strašně fajn, že se s tím tak dokážeš poprat! Mě osobně to hodně motivuje. Já beru AD asi 8 měsíců a trochu se bojím toho, co jednou bude, až je vysadím. Aby se mi to zase nevrátilo - ty hnusné myšlenky a pocity. A zároveň věřím, že budu tak silná jako ty a zvládnu to i bez léků.
Měj se hezky a drž se. Káťa.
Jo a s tím Oxazepamem do kafíčka pro tchyni to nemá chybu :-D