Diskuse - Panická porucha I.

Ahojte:) Je mi za měsíc 18let,dělám 8let atletiku na vrcholové urovni..A zhruba před měsícem jsem vypila 3 redbully po tréninku(ve čtvrtek) a z noci ze čtvrtku na pátek mi začalo šíleně bušit srdce,začala jsem se třepat,nemohla jsem dýchat,byla jsem celá bílá,měla jsem hodně vysoký tlak..a tak mě tatka odvezl do nemocnice a tam mě dali na JIPku a měřili tlak,byl tam v pořádku..Měla jsem šílený strach z toho,že když usnu,tak se probudím a budu mtí zase ten pocti co po těch redbullech..v nemocnic asi po 3dnech jsem zase dostala zachvát,že nemužu dýchat,měla jsem tlak 200/99 a vždycky když mi řekli jaký mám tlak, tak mě to vystresovalo a začala jsem panikařit..tak jsem začala panikařit,že umírám,že mě šíleně tlačí na hrudi,že nemužu dýchat.

A myslela jsem si, že je to muj konec..tak mi dala doktorka nějaký prášek,prý na snížení tlaku...a prostě ještě ta ochota tady v Havířovské nemocnici..neměla jsem tam pocit,že když by se mi něco stalo,tak že mi pomužou..tak mě tatka převezl na druhý den do ostravy a tam jsem se začala cítit lépe..Ležela jsem poprvé v nemocnici a tak jsem měla zvýšený tlak zřejmě z toho..neustále 170/115, 160/110..po týdnu mě pustili domu s tím, že v ten čtvrtek to bylo z těch red bullu..a dali mi prášky na zvýšený tlak Ramil 1,25 beru 1x denně..je to nejslabší dávka,hlavně kvuli toho ,že sportuji.

A tak tatka koupil tlakoměr a hned jak jsem přijela, tak jsem si změřila tlak a 125/60..tak jsem byla ráda..myslela jsem si,že jak se vrátím domu,tak bude vše v přoádku..jenomže nebylo!!Měla jsem neustále strach z toho,že se probudím a budu mít ten pocit co po těch red bullech..nebylo z toho uniku..je to už měsíc co jsem to zažila..a prostě pořád mám stavy,že mi začne bušit srdce,v nosi se probudím a myslím si,že mám infarkt,jelikož mě začne píchat na hrudi..neustále si čtu příčiny plícní embolie,mozkového nádoru,infarktu..a když běhám,tak mám taky strach,že dostanu infarkt,ale pak to je v pořádku..naši jsou už ze mě na nervy..pořád mi vysvětlují,že mi nic není,jelikož všechny výsledky vyšly dobře,srdce,cévy mám v pořádku.

Ale ani to mě neutěšilo,že mám vše v pořádku,prootže já jsem byla přesvědčena,že mi něco je..když mám pořád vysoký tep,píchání na srdci,v klíční kosti,mám tlaky na hrudi,proto mám pocit,že nemužu dýchat..pořád si kontroluji tep na krku..je to strašné.Nechci nikam k psychologovi,chci se s tím vyrovnat sama..Ale už se s tím začínám trochu vyrovnávat,přes den to je v pořádku,ale když je večer,tak to je horší,začínám více myslet na ty svoje stavy a hlavně mám problém se spaním...:(Nevím co mám dělat.Prostě byla jsem normální,mladá holka..a ted je ze mě hypochondr.Už nevím co mám dělat..mám neustálý strach z toho,že dostanu infarkt..pořád si měřím tlak a když se mi zamotá trošku hlava,nebo někde píchne,či začne trošku bušit srdce,tak panikařím..Ach jo..jsem zoufalá:(..Nevíte jak si mám psychicky pomáhat,když to na mě přijde?Děkuji moc za odpověd a přeji pěkný večer.

Ahoj Inko, moc dobře rozumím tomu všemu, co popisuješ. Prošla jsem si tím taky. Doporučila bych ti objednat se k nějakému dobrému psychologovi. Rozhodně to není žádná ostuda, chodí tam víc lidí, než se myslíš ;-) Pomůže ti už jenom to, že tě vyslechne někdo, kdo tvé pocity chápe a rozumí problematice úzkostí. Vysvětlí ti všechno, co prožíváš, co tě trápí a z čeho máš strach. Poradí ti, jak zvládat stavy paniky a úzkosti a naučí tě, jak těmto stavům předcházet a jak správně relaxovat. Teprve, kdyby toto všechno nezabralo, zašla bych za psychiatrem, který by ti pravděpodobně napsal nějaká antidepresiva. Takže pro začátek by byl určitě vhodný psycholog ... a pak se uvidí. Chce to čas, ale zase bude dobře. Hlavu vzhůru a hodně štěstí!

Děkuji moc Peťo, už jsem objednaná k psychologovi..Nechápu co se to se mnou takhle najednou stalo, prostě z ničeho nic..Nikdy jsem se tak nepozorovala, už mě to štve a budu s tím bojovat.Přichází to někdy na mě večer, ale přes den v pohodě..Jen když jím ty tabletky na tlak, tak máme zase pocit, že se mi až moc snižuje:D No prostě pakárna...A jak ses s tím vyrovnala ty?

ahojky dnes mám za sebou měsíc s citalecem. začátek byl fakt děsný, první týden, možná 10 dní. teď už mi po něm je celkem fajn. netvrdím, že by se vše zlepšilo a obrátilo o 180stu. to fakt ne, zrovna teď se plácám v takovém to prima stavu, ale právě proto jsou velmi fajn tyto diskuse, kde člověk zjistí, že nás je takových spousta a musíme se prostě jen naučit bojovat a překonávat a pomáhat si a tak. Pokud tě bude ještě něco zajímat o citalecu, tak klidně písni.
jo a díky všem co se dělí s námi začátečníky o zkušenosti, moc to pomáhá.

Bál jsem se cvičit, bušilo mi srdce a tlak lítal do výšky. Znám moc dobře... také jsem užíval lék na tlak přesněji Egilok (betablokátor) byl jsme po něm úplně mimo.

S AD mám jen teoretické zkušenosti s jinými látkami ovlivňující vědomí již vetší ze svých pubertálních let.

Nicméně chodím na zahraniční fóra a tak mám zprostředkované zkušenosti.

Inco: držím ti palce, aby si vše zvládla, musíš chtít to řešit a hlavně se o to poděl. Nést to sáma je těžká řehole a mnohdy skoro nemožná. S tvým těle není nic špatného, jen tvoje mysl neustále nutí tvé tělo být připraveno na boj a zpětně si to neuvědomuje a tak se děsíš víc a celý atak umocňuješ. Psychoterapeutický přístup je mocná zbraň a léky na přechodnou dobu uleví a pomohou řešit konflik (vnitří) s větší jistotou.

Inko, to je moc dobře, že ses už objednala. Mě psycholog pomáhá strašně moc. Taky to na mě přišlo z ničeho nic. Vždycky jsem byla veselá a kamarádská holka...a najednou tohle. Vůbec jsem nechápala, co se se mnou děje. Já jsem to měla naopak, večer mi bylo dobře, ale zato ráno - úzkosti, že jsem se probudila a zase mi není dobře, celý den přede mnou... Nejdřív jsem chodila jenom k paní psycholožce, ale když mi pořád nebylo líp, objednala jsem se na psychiatrii, dostala jsem antidepresiva a asi za 3 týdny mi začaly zabírat. Byla to strašná úleva. A teprve, když jsem se začala cítit líp, tak i ta psychoterapie začala být úspěšná - a je dodnes :-) Držím ti Inko pěstičky, ať se brzy cítíš líp a třeba ti pomůže "jenom" ten psycholog a AD nebudou zapotřebí... Hodně štěstí :-)

Ahoj Jirko, ve tvých příspěvcích je strašně moc dobrých a moudrých rad. Děkuju ti za ně... mě osobně moc pomáháš. Měj se hezky, P.

Zdravím všechny účastníky tého diskuse a také se podělím se svým příbehem. Asi před třemi týdny jsem měla zničeho nic ráno při oblékání dětí do školky taky hrozné stavy- bušení srdce, úzkost, pocit nereálna. Bylo to hrozné. S vypětím sil , celá rozklepaná jsem odvezla děti do školky. Během dne jsem se z toho stavu dostala. Pak byl asi týden klid. Jenže už asi rok máme neshody s manželem, poslední rok jsem byla pod tlakem, dovolím si říct" psychického domácího násilí" ze strany manžela. Už dlouhou dobu přemýšlím, že od něj i s dětmi odejdu. O svém rozhodnutí se rozvést jsem řekla manželovi a následně odjela s dětmi k rodičům. Asi týden nato, co jsem po ránu zažila ten hrozný stav jsem se s manželem potkala a vyslechla si od něj, že bude bojovat o děti do vlastní péče. Byla jsem z toho setkání tak mimo, že se mi ihned dostavily ty hrozné pocity - bušení srdce, pocit nereálna a hlavně strašlivá úzkost. Okamžitě jsem zamířila k obvodní lékařce, předepsala mi NEUROL a CITALEC. Hned druhý den jsem si vzala první pilulku Citalecu, ale bylo to hrozné, v noci jsem se probudila s nesnesitelnou úzkostí, celá jsem se klepala a byla jsem úplně mimo. Další dávku jsem si nevzala. Další dny jsem byla úplně bez energie, vůbec nic mě nebavilo, nemohla jsem se starat ani o děti, celé dny jsem pociťovala nesnesitelnou úzkost a snažila se před ní utéct - bohužel to nešlo. Brala jsem si PERSEN a NOVO PASIT, ale moc to nepomáhalo.Od té doby jsem pořád mimo, o děti se starám s vypětím sil, po domluvě jsem se k manželovi vrátila a když viděl v jakém jsem stavu, tak se mi za vše omluvil. Musela jsem vyhledat psychiatrickou pomoc, protože ty stavy úzkosti a beznaděje byly stále horší. Zatím mám předepsaný pouze NEUROL 3x denně a magnezium. Bez něj bych byla úplně na dně.Bojím se, že budu muset do nějaké léčebny, a bojím se , že už to nikdy nebude jako dřív. Nemám o nic zájem, nevyhledávám společenost, a hlavně se mi chce stále utíkat pryč před tou strašlivou úzkostí, bojím se večera, rána i celého dne, jsem poslední rok na mateřské a v tomhle stavu mi to připadá ubíjející.Nejsem schopná dopravit děti do školky, vozí je tam manžel. Sice jsem různé stavy úzkosti mívala již od mládí, ale vždy jsem se s tím nějak poprala bez léků. Tohle je na mě už moc. Už mě dokonce napadlo, jestli nemám nějakou vážnou nemoc, která tohle způsobuje.

Markéto, nemáš žádnou hroznou nemoc, jsi prostě panikářka a že nás je ! Hlavní je neutíkat před problémy, nesmíš, nebo dopadneš jako já. Já začínala mít problémy nejdřív v autobuse, ve vlaku, ve výtahu. Vždy jsem vzala nohy na ramena a ono se mi to začalo pěkně rozšiřovat na obchody, restaurace, kina, pak už i ulice a skončila jsem zavřená v bytě a nevyšla ani z odpadkama, jen jsem se klepala v posteli. Paráda :-( Lékař by ti měl k Neurolu předepsat nějaká AD, která se berou dlouhodobě bez rizika návyku. Popoš mu pořádně svojí situaci, ať vidí, že i u tebe je to běh na dlouhou trať a že dva měsíce braní Neurolu tě nevytrhne, nehledě na to, že je to lék návykový :-(
Neboj, bude to jako dřív, vrátíš se do normálního života se vším všudy, ale bohužel to pár měsíců trvá....

Ahoj všichni ještě jsem vám nepsala ale jsem z mého asi stavu celkem zděšená,protože to co tady píšete mě přesvědčuje že mám asi stejnej problém.Před 3 měsíci jsem jela vlakem a začala jsem mít pocity návali horka třes no bylo mě na omdlení a zároven zvracení,hrozně jsem se třásla.Nakonec jsem musela dojet až za manželem do práce protože semnou cestoval syn 3letý.Při představě že omdlím a malej se mě třeba stratí nebo já nevím co jiného by se dělo při té situaci mě nic jiného prostě nezbylo.Manžel mě vzal k doktorce a prý to bylo tlakem.Po měsícu jsem dostala tyto návali horka ,třesu a pocit na omdlení znovu nějak jsem to přešla ale nepřešel mě pocit strachu bít doma sama.Když jsem sama mám tyto pocity a nedokážu se soustředit na nic.Našla jsem si manželskou poradnu nic jiného mě nenapadlo.Byla jsem tam dvakrát to vykecat mě pomáhá ale pocity zústávají.Múžete mě prosím někdo napsat kontakt na psycholožku v Brně.Celkem už bych s tím chtěla něco dělat protože už asi nervuju sama sebe.

Není zač. Jen zkušenosti a postřehy z trable co má jméno PP. Nejraději bych to ani neznal bohužel jsem to dostal do životní cesty a musím s tím jako všichni co to znají bojovat. A všechno zlé je k něčemu dobré, i když to na první poheld nemusí být patrné.

A díky! To že někomu takto pomůžu zahřeje! Taky se měj fajn.

Naznačila si, že si měla stavy úzkosti i v předešlém životě, tedy nějaká úzkost tam byla. A situace v rodině přesněji ve vztahu s manželem to celé přepnulo do vážných problémů. To co se ti děje je jen projev psychiky, která je v úzkých není kam utéct, tak se snaží i tak aktivovat útek/boj reakci a tobě buší srdce, špatně dýchách, brní tě ruce a máš pocit nereálna. Ono z mé zkušenosti, když svět se změní na napřátelské místo plné úzkosti je celkem na snadě ho prožívat jen jako...

Kouzelné slovo u tebe je BOJÍM SE! Tedy strach, že se zblázním, že budu muset do léčebny, že to už nidky nebude jako dřív atd. Stejné jsem si prožil já! Měl jsem strach že mám schizofrenii, cirhózu jater, nádor, kardiomyopatii, arytmii, že se zblázním a léyk nabudou zabírat, že strávím život v léčebně atd. Jsme tu a celkem v pohodě. Bez léku jen na psychoterapii, která opravdu pomáhá, ale bolí přinejměnším občas.