Diskuse - Panická porucha I.

Nikčo , mám ti vyřídit od Ilonky , že jí ted není dobře z toho , že se někdo za ní vydává, bohužel tady někdo je tak hnusnej , že dělá takový věci, nevím kdo.Je to smutné , ale i takový lidi jsou , nic nenaděláme.Mám ti vyřídit , že bude zase dobře a já tomu věřím taky !!!!Nikčo, pokud chceš můžeme si psát , jsem ti k dispozici .I Jana ti nabidla pomoc.Pa M:

Pro Martu a Janu D,ahojky holky jste moc hodné dekuju moc,moc bych si přála aby jste me prijali mezi vas a aby jsme si psali.Ozvete se co nejdrive budu tu cekat,zatim nevim jestli psat sem nebo na panikarky.Papa

Nikčo , piš na panikářky, já si dám chvilku oddych, ale zase se tam vrátím, protože je důležité lidem pomáhat!!!!A na ty kteří tu blbnou, kašlu!!

Ahoj Lukáši,
mě teď bylo taky 26 a láčím se s PP od 20,měla jsem delší období,kdy to bylo fajn a ataky žádné,ale v létě po porodu se mi to vrátilo.Tak jsem začala brát zase prášky a musím říct,že první půl rok byl hrůza.Teď jsem od ledna byla v pohodě,ale máme se stěhovat a dnes to na ně zase přišlo.Asi je to tím,že jsem z toho strašně nervózní a pociťuju už asi 14 dní,že se mi tam nechce.Ale máme zaplacenou zálohu na domeček,tak už couvnout nemůžeme.No začala jsem se sledovat jestli to na mě nepřichází,no a dnes ráno když jsem se vzbudila,bylo to to první na co jsem si vzpomněla a už to bylo.Tak jsem hned šla sem a musím se uvolnit psaním.Moc mi pomáhá když to tom můžu hned někomu říct a podělit se o to.Je těžké to zvládnout.

Ahoj Lenko taky jsme se před rokem stěhovali byla jsem psychicky úplně vyřízená ale věř mi že to bude v pohodě zařídila jsem se podle sebe a máme krásný byt a jsem šťastná. Je mi 24 a taky jsem zažívala takové vztahy neznám tvůj příběh takže když tak se víc rozepiš a vyměníme si zkušenosti a možná ti v něcěm poradím pokud chces.

Ahoj, Panickou poruchu mam od svých 18 let... Leta beru cipralex a vždycky, když myslim, že mam vyhráno, spadnu zase na dno... Začalo to v Praze v metru, tak jsem jezdila tramvají a busem.... pak se to přesunulo i na veškerou mhd... nedojela jsem sama ani do školy... Po matuře jsem se odstěhovala na venkov a myslela, že je to zamnou... bohužel... nedojedu si ani na nákup... Manžel říká jak jsem neschopná a ať se s tim poperu, ale kdo to nezná, nikdy mě nepochopí... začalo mi vadit i dálkové cestování autem ve společnosti kohokoliv...Jakmile se vzdálim od domova, je mi hrozně...Kdyby třeba byla zácpa na dílnici, odvezou mě...začnu se třeba štípat do stehen, abych přehlušila tu vnitřní bolest, ale moc to nepomáhá a stehna už mam jednu velkou jizvu...Jinak je mi zle, když doma nemam auto, se kterym bych mola okamžitě odjet a totálně mě rozhodí, když nevim kde mam mobil....Strašně bych chtěla být jako dřív!!!! Milovala jsem cestování a sama procourala celou Prahu, nikoho jsem nepotřebovala... Uvítám jakoukoli radu na nějakou terapii... jinak mam 2 děti a kojim, takže nemůžu žádný tvrdý léky...Díky moc...

Ahoj Báro!

Osobně ti doporučuji nějakou psychoterapii, léky z oboru psychiatrie nejsou léky v pravém slova smyslu. Máš v mozku málo serotoninu, aby to nebylo jednoduché máš tam spíš nedostatečný serotoninergní přenos a aktivaci příslušných neuronů. Co bylo dřív psychické potíže zapříčiněné životními událostmi a pak málo serotoninu a nebo málo serotoninu a pak psychické potíže? Pro mě je odpověď jasná první sjou životní situace a z nich máme málo serotoninu. To platí bezvýhrad pro snad všechyn neurotiky a většinu lidí s depresí. Vyjímku tvoří jedinci s bipolární poruchou tam nejde o životní situace zcela, fungují jen jako spouštěč.

Moje otázka je... Jsou léky řešením? To že mám málo serotoninu je obrazem mého života, tím že se zbavím pocitů, které z něho mám neřeším podstatu je maskuji symptom. Když máte zlomenou nohu a píchnete si morfium, určitě vás bolet nebude, ale to že se nehlásí neznamená že noha je zahojená. Pak se dostanete do bludného kruhu nepravé závislosti na lécích. JEDNO VŠAK NEPOPÍRÁM, pomáhají překonat to nejhorší dát člověku čas se vzchopit, aby po troškách byl schopen se prodrat na dno své duše a uklidit si tam.

Možná někoho napadne, že to je tím jak těžký mám život a jako moc stresů mám atd. Já jsem chudák! Já jsem nemocný! Já za to nemůžu! Kecy, kecy a kecy. JSME TO JEN MY SAMI, KDO ROZHODNE JAK VSE CO ZIVOT PŘINÁŠÍ BUDEME VNÍMAT!!!!

Zamyslete se nad tím jak u vás proběhnou ptřeba televizní zprávy. Reportáž o vraždě a v ní záběr na mrtvolu. Muž pronese něco jako "To je mazec, by mě zajímalo kdo si zase co vyřizoval." syn zkoumá zda uvidí dobře bodnou ránu se slovy "Tý jo!" a vy maželka odvracíte zrak a povídáte "To je strašné takového zla je mezi lidmi!" a v hlavě si představujete jak vašeho muže nekdo zavraždí a prožíváte úzkost. A za chvilku nemůžete dýchat a PP už na vás zase leze v plné kráse.

Moje rada, léky ano ale jen dočasně a intenzivně na sobě pracovat na psychoteraii i doma, vlastěn neustále a výsledky přijdou.

Osobně jsme se nejdříve naučil zvládat úzkost a panické ataky neprožívat a zůstat klidný v tom, že jsem ten stav nepodporoval. Relaxace pomocí hudby, pohybu a nějaké práce mi hodně ulevila. Užíval jsem možná jen jako placebo třezalku a Persen, později během terapie moje fyzické potížen zmizeli a přešli do oblasti psychiky, tam jsme musel zpracovat dost zážitků z dětství a předešlého života. Nakonec už tak ladím formu. Neříkám že na mě úzkost nikdy nesedne, ale neprožívám jí a nepodporuji a rozhodně neutíkám z míst kde to na mě padne a vítezím.

Jako dnes kdy se o mě pokoušela PP před praxí na gynekologii. Vyzkoušel jsme dva nové suplementy R-ALA a SAMe, bohužel nevím který to udělal, ale byl jsme po nich jak nafrčený a bohužel přišla úzkost s náběhem na paniku, neutekl jsme a vytrval za 20min byla kompletně pryč. Pak jsem si přidal do futrálu solárko 10min na bylo moc a já se osypal, kůže oteklá červená a plná pseudoštípanců od komára a strašná únava tlak 150/60. Hodil jsme tam antihistaminika a světě div se jsem bez fleků a svědění.

Všechno jde, když se chce, nekdy pomaleji a někdy rychleji. Ale platí: Chtěl bych, neznamená nic! Chci, to dělá divy!

Můžu se jen zeptat ? Podle odpovědi tipuju, že jste lékař a s jakou specializací ? Proč třeba psychologové a psychiatři nečtou takovéhle diskuze a občas něco neporadí ? Pěkný den. Lenka

Specializace: Stomatologie

Proč je nečtou?

Pracují během dne a myslím, že nechtějí pracovat ve volném čase.

Nakonec si každý musí pomoct sám, jsou jen průvodci, říkají kudy a jak jít. Cestu musíme však projít sami.

Měj se fajn.

Ahojky všetci.
Tak mňa bolieva hlava,búši mi srdce,potia sa mi ruky,trasú sa,cítim,že svaly mám nejaké oslabnuté,mám závrate,nevládzem...B

Bola som na neurologii.Všetky výsledky dopadli v poriadku.Doktorka mi povedala,že je to psychické a predpísala.Najskor mi predpísala Neurol.Nepomáhalo.Tak mám teraz Citalopram.Beriem ho ešte len týždeň,tak uvidíme či zaberie...Má niekto skúsenosti z Citalopramom?Niekto kto má podobné príznaky ako ja.Poradí mi niekto?:-)Ďakujem

Ahoj všem, chtěla bych se jen podělit o své zkušenosti. Beru asi rok antidepresiva, můj stav se zlepšil, ale teď se mi zase nakupil nějaký stres v práci a začalo mi to zase .. motání hlavy, tlukot srdce atd..nemohla jsem jit ani na ulici. Byla jsem na neschopence a našla jsem na netu nějaký ampule pm21, tak jsem to objednala a po týdnu užívání mi bylo podstatně líp. Teď po čtrnácti dnech je mi už docela normálně, akorát je to teda dost drahý a chuťově dost hnusný, ale říkám si, že se vydám s peněz, ale nebudu se aspoň někde motat s panikou. Možná si to jen namlouvám, ale prostě mi to pomohlo a to jsem toho už vyzkoušela opravdu kvanta - nejen léky, ale i různé terapie.
Tak se mějte pěkně a ať už ta trapná panika jde někam. Je to šílený, jak si s náma ta hlavinka zahrává, nesmíme jí to dovolit. papa

Ahoj panikáři.Já mám taky pár dnů pokoj a pak to zase příjde.Už to není tak příšerné jak na začátku,ale je to tu pořád.Beru přes dva měsíce citalec.Moc mi pomáhají tyto stránky a pocit,že v tom nejsem sama.Protože,kdo toto nezažil nikdy, i kdyby sebevíc chtěl,vás nepochopí. Chtěla bych vyzkoušet psychoterapii.Má s ní někdo zkušenosti?Napište jak to probíhá a jestli to má nějaké učinky.Díky ahoj

Dobrý večer,

padla tu otázka, proč lékaři nečtou diskuse. To je jednoduché. V různých diskusích se vyjadřují lidé, kteří presentují svoji zkušenost s nějakým lékem. Jim nezabere a tak ho odsoudí a pokud další z diskutujících má se stejným lékem podobný problém, řekne mu, ať ho nebere, že mu lékař napsal nevhodné léky. A neštěstí je na světě, protože mnoho léků má počáteční vedlejší účinky, které u MNOHÝCH vymizí. Chce to často čas a trpělivost. Jenže pokud si onen dotyčný přečte "radu" kohokoliv nespokojeného, okamžitě přijme za své, že lékař lék netrefil.

Prostě, některé diskuse by z lékařského hlediska neměly být, protože mohou škodit. Z hlediska lidského, jste si zde oporou a někdy je to jediné místo, kde se můžete svěřit, vypovídat.

Jednoznačně: Diskuse jsou dvousečné zbraně, nic méně přeji všem hodně úspěchů v léčbě a boji s nemocemi.

Ahojky, tak to tu pročítám. Jirko, máš specializaci stomatologie a vyznáš se v psychologii? Píšeš velmi výstižně a pravdivě. To, že chci i hory přenáší.... mi říká psycholog taky - chci, musím, půjdu,.... pevná rozhodnutí a žádný čas na přemýšlení. Ono se to lehce řekne, ale já například jsem někdy tak otrávená vším, že se chci i politovat a poplakat si nad sebou. Uleví se mi, slzy odplaví to špatné a smutné, aby mohlo být zase dobře.
Mně třezalka, Persen, ani GS Dormián nepomohly a když jsem přestala jíst a vnímat dění kolem sebe, nezbylo mi nic jiného, než se vydat k lékařce a ona mi předepsala AD. Je přesvědčena, že mám hodně nevyřešených problémů z dětství a do toho se přidávají další a já na to nestačím....
Přeju ti, ať jsi dále úspěšný v překonávání překážek, máš pevnou vůli a snahu a nebojíš se jít tvrdě za svým. To ti závidím. Bohužel ne každý si umí se sebou poradit. Souhlasím s tebou, že jenom my sami jsme zodpovědni za sebe a za to, jak žijeme svůj život a popereme se s překážkami a problémy, které nám staví do cesty jako taková zkouška, kterou musíme překonat a v závěru zvítězit vlastně sami nad sebou.......