Diskuse - Fobie z řízení auta

Ahoj,
tak jsem si minule libovala,jak mi to ježdění jde a včera jsem jezdila s mladší dcerou a nic moc. Vůbec mi nejde řadit dvojku,dělalo mi to problém už v autoškole.Prostě z trojky na dvojku. Já nevím,jsem asi úplný antitalent. Jak jsem vynervená,tak to rvu a dcera se zlobí,že jí zničím auto a že mě v autoškole nic nenaučili.
Takže jsem úplně rozhozená,snad se srovnán,potřebuju si trošku věřit...snad to půjde.

Zdravím všechny a hlavně Renatu. Již jsem to psala ale ať to nehladáš. 36 let řidičák, nikdy jsem nejezdila a když manžel zemřel, začínám jezdit. Na KJ v -L- jsem teď měla SUPER instruktora. Po pár hodinách řekl, že se nebojí mě pustit do provozu. Ty máš výhodu!?!?, že s tebou může někdo trénovat. Já nemám nikoho a tak to řeším jízdou v noci. To je v Praze malý provoz.Že se kletu a je mě zle, to je už normální ale donutit se sednout a jet, je "překonání sama sebe". Děvče začni, nikdy nevíš co ti život přinese. Hodně šťastných km, všem, všem.

Ahojky jsem moc ráda, že jsem našla tyhle stránky a zjistila, že v tom strachu z řízení auta nejsem tak docela sama. Pořád se nemůžu zbavit toho strachu. Začala jsem teď více jezdit, protože jsem si myslela, že to zmizí, ale nic. Kdykoliv od někud přijedu tak mám strach, jestli jsem někoho nepřehlédla a nesrazila, třeba jsem se zrovna koukla do zpětného zrcátka nebo nikam jinám a nevšimla jsem si toho dotyčného. Nebo projedu někde dírou a hned jsem vystrašená, jestli tam náhodou někdo nebyl a byla to opravdu jen díra. Prosím kdo má, už trochu těch zkušeností poraďte mi jak se toho zbavit. Auto moc potřebuju. Všem vám moc fandím a držím palečky, aby ty jízdy byly lepší a lepší. Děkuji za rady.

Ahojky jsem moc ráda, že jsem našla tyhle stránky a zjistila, že v tom strachu z řízení auta nejsem tak docela sama. Pořád se nemůžu zbavit toho strachu. Začala jsem teď více jezdit, protože jsem si myslela, že to zmizí, ale nic. Kdykoliv od někud přijedu tak mám strach, jestli jsem někoho nepřehlédla a nesrazila, třeba jsem se zrovna koukla do zpětného zrcátka nebo nikam jinám a nevšimla jsem si toho dotyčného. Nebo projedu někde dírou a hned jsem vystrašená, jestli tam náhodou někdo nebyl a byla to opravdu jen díra. Prosím kdo má, už trochu těch zkušeností poraďte mi jak se toho zbavit. Auto moc potřebuju. Všem vám moc fandím a držím palečky, aby ty jízdy byly lepší a lepší. Děkuji za rady.

ahoj holky,hlavně to nezvdávejte!řazení z 3 na 2 je taky můj problém,také mi to nešlo už v autoškole,teď s tím taky občas zabojuju,ale uklidňuju se,že jen trénink děla šampiony,jinak můžu říct že z autoškoly jsem si žádné zkušenosti neodnesla,nejlepší je pro mě,když jedu sama a musím se spolehnout sama na sebe,strach mám obrovský až je mi špatně,kolikrát si říkám jestli mi to stojí za to,ale ten pocit svobody,že se nemusím nikoho doprošovat aby mě svezl mi za to asi stojí,takže nevěšte hlavu a hlavně to nezvdávejte,my ženy to tak máme,že nám to dýl trvá

já bych se holky dovolila zeptat, kolik máte zatím najeto? Vy které zde v posledních dnech nové píšete o svých problémech....orientačně, kolik?

najeto mám 700km

Romčo,vím o čem píšeš já měla problém opačný-ze dvojky na trojku no dnes doba se tomu už jenom směji,v autoškole mě učitel říkal -paní my máme u auta jen tři rychlosti? Já totiž jiné nepoužívala. No,ale na vše jsem přišla a ted je pro mě jízda autem požitkem. Ze trojky na dvojku-neutrál-k sobě a dozadu,neboj na to příjdeš.Já si myslím,že ty to ovládáš,ale máš nervy z toho at jak píšeš neodrovnáš dceři auto a tady je ten problém,ale neboj Ty na to máš. Já Ti držím palce. M.

Milá M,

moc děkuju za povzbuzení. Potřebovala bych si koupit vlastní autíčko, s kterým bych si mohla dělat,co chci. Ale to v současné době nemůžu. Mám doma manžela s depresí, v současné době hodně agresivního. Takže nemám šanci.řeším jak ježdění,tak domácí násilí. Ale snad vše zvládnu.

///snad/// co to je za slovo,ty to určitě zvládneš já Ti věřím. Když zvládáš to co máš doma a že to nemáš lehké holka tak taková věc Tě přece nerozhodí tomu nevěřím,jen je opravdu rozdíl mít své autíčko a nebo půjčené i když je to od dcery,,je to o něčem jiném. Jestli se můžu zeptat jak dlouho máš řidičák a jak dlouho jezdíš? M.

Milá děvčata,

tak moc Vám děkuju za oporu. Řidičák mám od prosince a když jde vše v pohodě,tak jezdím 1x za týden. Nejlépe se mi jezdilo s mými děvčaty před 3 nedělema o víkendu. To mi fakt šlo. Co se ale pak dělo doma, to nikomu nepřeju. Já s ním prostě jezdit nemůžu! Měl by se jít opět léčit, ale kategoricky odmítá. Před 2 roky byl hospitalizován,ale na revers odešel.Už k nám ani nikdo nechodí a rodiče mi už,bohužel,odešli.

Romčo, moc ti držím pěsti s manželem i s řízením auta. Snaž se víc jezdit. Také mě ze začátku zlobil převod z 3 na 2, potom jsem ale přišla na to, že si musím víc ubrat plyn a ta dvojka tam šla o mnoho lépe než, když jsem to tam cpala a měla jsem ještě velký otáčky. Určitě na to příjdeš sama a jednou se tomu zasměješ. Já jezdím, už dlouho a denně, ale pořád se bojím, že jsem někoho porazila nebo tak něco, už nevím jak se toho strachu mám zbavit. Každý mi říká, že ježděním to příjde samo, ale nic se nemění. Auto s dětma potřebuji, ale nejraději bych s tím sekla. Prosím o nějakou radu jak se zbavit strachu.

Milá Mirko,

moc Ti děkuju za rady a oporu. Určitě to zkusím,to mě ani nenapadlo,takhle to zkoušet. To je fajn. Já někdy jezdím v úplné pohodě a jindy, to prostě nejde a dělám úplné nesmysly.A naposled mi nešla ta dvojka a to přitom předtím to vše bylo v pohodě. Prostě asi nervy. Tak jsem se těšila a byla ráda,že mám řidičák a teď vlastně čekám, až si na mě někdo udělá čas a můžu jezdit, je mi z toho smutno.
Nejlepší pro mě by bylo prostě starší autíčko a jezdit a jezdit.

Ahoj Romčo, já to takto sama trénovala, párkrát. Sice to vypadá komicky, ale na ostatní nedej.
Někdy se ale stane, že právě spojka není úplně u podlahy a pak je problém.....to si člověk ani v tom sledu všech úkonů za jízdy neuvědomí.

Ahoj všem,jsem moc ráda,že jsem objevila tyto stránky a že každá z nás má nějaký ten problém....
Já jsem bydlela hodně dlouho v Praze a ŘP jsem nějak neřešila kam chci tam dojedu všude MHD a jsem tam hned.
Ale protože jsem se přestěhovala na Lounsko kde autobus jezdí jen v týdnu a ještě jen když je škola ,tak nezbývalo nic jiného než jít do autoškoly,no byl to horor.Řazení jsem se také učila trénovat na sucho jak se tu píše.
Měla jsem hrozný strach naprosto ze všeho ,ale instruktor byl skvělý a měl se mnou trpělivost.Používala jsem rychlosti maximálně 3 a když mi instruktor vždycky povídal ,že se mnou moc neušetří tak to byla zmínka,že bych měla přeřadit.

Nebyl problém si koupit malé autíčko jen pro mne ,protože jsem se bála jezdit velkém ,že se nevejdu na silnici.
Bohužel jsem už bourala auto je roztřískané několikrát jsem se s ním otočila přes střechu,ale vylezla jsem z toho živá.
Pak jsem měla takové šoky,že když jedu v autobusu a ten dupne na brzdu tak se mi dělalo špatně,to samé rychlejší jízda jako spolujezdec v autě.
Teď sice už jezdím sama ,ale než vyjedu tak mám tak šílený strach je mi špatně a celá se klepu v autě se pořád uklidňuju a povídám si nahlas k sobě.Jezdím jen krátké vzdálenosti a ještě né každý den .
Nedávno přišel partner ,že musíme odvézt jeho auto do Mostu a já ,že musím vzít svoje abychom se mohli dostat zpět,jela jsem za ním a vůbes jsem se nebála,neměla jsem ani čas o tom nějak přemýšlet ,ale když jedu krátkou trasu tak jsem úpně hotová a nevím kdy to přejde.
Pročetla jsem tady toho hodně všem tady přeju spousty km bez nehod a uspěšné zvládání kilometrů.
Romčo tobě držím moc palce znám tyhle stavy co popisuješ u manžela i s tím nasilím.