Diskuse - Fobie z řízení auta

Ahojda spolubojovnice....Také jsem po celé tři roky mnohokrát začala, abych zase po nervácích z jízd na čas přestala, bylo to se mnou jako na houpačce....Manžel nervák.... Nakonec jsem si půjčila peníze, koupila si vlastní auto a začala jezdit - sama, bez manžela.... Ještě to není úplně bezchybná jízda, stane se, že někdy zazmatkuju, ale samotné mi to jde o mnoho lépe než z manželem. On se mi diví, že ho nechci vozit a vůbec nechápe proč bych z něj měla být nervózní, ale já vím, o čem to je....a už ze zásady si jezdím sama a když jedeme společně řídí on. Nervy mám před každým vyjetím, ale už jsem se odhodlala vézt i děti...a bylo to jakž takž ok. Jen mi dělá problém pomalé manévrování, např. vyjíždění z podélného parkoviště, kdy je auto přede mnou auto za mnou....a taky stopka v kopečku a pod. To pak občas pustím rychleji spojku a vystřelím jak namydlený blesk. Zatím si jezdím jen po menším městě.... No uvidíme, kdy se odhodlám k dalšímu kroku. Všem držím palce a jsem ráda, že si můžu přečíst VAše zážitky z jízd a zjistit, že na to nejsem sama a že vše se dá cvikem zvládnout....Hl. klidné nervy....

Tak holky, včera to byl horror, já pitomá jsem jela s manželem :o(( Krásně se mi jelo jenom dokud nezačal prudit. Projela jsem si i myčkou, když je tak krásně, krásně jsem zaparkovala, nakoupila a vyjela bez problémů, všechno jsem podle mě zvládala dobře a to asi manžela vytočilo a začal..proč jsi dala tu trojku tak pozdě, proč jsi dala blinkr tak pozdě, proč jsi dala tu dvojku tak brzy, dávej pozor, jeď pomaleji, co tě v té autoškole učili.....chcíplo mě to jednou, nevšimla jsem si, že mě manžel zatáhnul preventivně ručku, tak jsem dojela domů s brekem a na dvojku, už do auta nesednu, pořád se mi chce brečet...

Díky Mirko, ráda se ozvu. Dneska hlídám mimi, takže nestíhám už nic, ale z toho včerejška je mi na nic, nevím jestli tu hrůzu překonám.

Už to odešlo zapomněla jsem napsat celou adr. :o)

Zdravím všechna děvčata. Včera jsem jele /s instruktorem/ poprvé potmě. Byla to známá trasa ale přesto jsem některé úseky nepoznávala a odbočky lehce přehlížela. Ve světlech reflektorů to vypadá jinak. I široká silnice byla užší. Bylo to nové a poučné. Pokud nepujde o život asi v noci nepoejdu.

Ahoky , já jsem celou autoškolu projezdila za tmy. A je fakt že to nebylo nic moc, hlavně chodci při krajnicích fakt žůžo.Autoškolu jsem dělala od října do prosince a letošní počasí v zimě bylo taky pekelný.Teď jezdím asi druhý týden sama do práce na nákup a domu.A můžu Vám říct že každý den mě na silnici překvapí něco jiného.Jsou to nervy ale musíme vydržet.pa Eva

Ahojda,

v sobotu jsem jezdila s dcerama. Bylo to moc fajn, dcera mě vlastně učila jak přibržďovat do zatáček,jak přidávat. Tohle mě v autoškole vůbec neučili nebo,když řadím,mám si dát ruku na volant úplně nahoře a tak mi to fakt šlo. Z dcery dýchá klid a pohoda. Ale přijely jsme domů a hned jsme si to odnesly. Hrozně vyváděl,že nebyl s náma.Prostě,něco za něco.
Držím všem palce,držte se.

Holky jste super, mám radost s vámi. Už jsem tu chtěla psát, že je tu nějak pusto a vy takle pěkně trénujete. ;-)
Jízda v noci je pro -náročné-, taky to moc nemusím, moc nevidím, Iko. :-)
A jinak - Evo, je to přesně jak píšeš, i když budeš mít najeto několik tras, stejně bude každá jízda jiná. Ale zvládnout se to dá.
Romčo, velká pochvala a zdravím tvou šikovnou dceru.
Držím všem palce, piště, jezděte, držte se. Jste šikulky.

Ahojky, dneska jsem odvezla autíčko do servisu, a volali mi že jsou tam nějaké komplikace.Tak uvidím jak dlouho budu bez mojeho Bobíka.A co u vás nového v řízení vašich miláčků? pa a super jízdu Eva

Ahojky, dnes jsem prvně navštívila tyto stránky a po přečtení pár příspěvků mi spadl kámen ze srdce..jednak v tom strachu z řízení auta nejsem sama a pak jak čtu, některé šikulky už fobii díky pravidelnému tréninku nemají a to je super!! Nejhorší je začít:(Řidičák jsem si pořídila na podzim a přes zimu jsem nejezdila, teď jsem znovu začala a hrůza! Zatím se bojím sednout do auta sama, tak neustále otravuju rodinu, aby se mnou trénovali, ale ne vždy mají čas a já už se potřebuju osamostatnit. Když mám vedle sebe nějakého zkušeného řidiče, tak se tolik nebojím a celkem mi to i jde. Jednou mi ale chcíplo auto v křižovatce a od té doby se všem křižovatkám raději vyhýbám..většinou si nechám auto předat až za křižovatkou..auto nutně potřebuji ke své práci a od pátku jsem zase nesedla za volant, mám na sebe vztek, ale sama se neodvážím..nevěřím si:(

ahoj Míšo, vítej zde na -fobii-.
Ničeho se neboj, tady najdeš pochopení, rady i útěchu.
Dobře si to pochopila, vůbec nejsi sama, co ježdění prožívá a má určité trauma, je nás hodně a tady to společně postupně zvládáme překonat.
Držím palce, hurá za volant....:-))))

Ahoj holky, tak jak pokračujete v jízdách??Já mám před sebou dneska cestu pro manžela do práce , tak už teď mám z toho nervy.On je totiž starý prudič , ale to už jsem psala.Doufám že se mi ta jízda povede a nebudu poslouchat zas jak mě známkuje , je to fakt síla.A hlavně Míšo nenech se odradit prvními neúspěchy.To totiž má každý kdo začíná.Jen co já jsem se nabrečela a navztekala.Musíš to vydržet pa a držim pěsti Eva

Díky moc za podporu, zítra to vypukne, nadešel den "D", kdy k sobě nemám spolujezdce - řidiče, a pofrčím si to prvně sama do práce..už teď je mi z toho šoufl, takže, holky, držte palce!

Držím pěstičky:-)já jsem byla taky docela nervák,začala jsem po 10 letech jezdit v květnu a v zimě přestala.Začátky byly hrozné,ale manžel mě podržel a potom jsem se cítila fajn.Jízdy jsem brala formou hry,něco jako na PC(zdolávala level za levlem :-))člověk musí překonat strch a uklidnit se,začátky jsou vždycky těžké vím o čem mluvím.V zimě se jezdit teda bijím,tak autíčko jsem zazimovala,ale teď jsem opět začala a na to že jsem přes zimu nejezdila tak pohoda.Je to fakt o tom si věřit a nebát se.Já se bála parkovat do garáže(mám jí hodně na těsno)většinou parkoval manžel.ale teď jsem si řekla na tvrdo,že i to musím dokázat a naučit se a jde to:-)tak přeji hodně odvahy a štastných jízd.

Ahoj holky,mám řidičák 40 let,nejsem už nejmladší,jezdila jsem velmi málo,protože manžel a moji 2 synové mě stále kritizovali.Měli jsme 1 auto a 4 řidičáky,tak jsem se obětovala a nejezdila.Ted toho lituji,ale muž mě říká,kdoví čeho jsem se vyhnula.Také jsem se bála a bojím se jezdit.Zajímavé, řídičák jsem udělala lehce,napoprve,ale jak vedle mě nesedí učitel autoškoly,tak si nevěřím.S učitelem bych jela třeba do Ameriky. Mám také 2 20tileté vnučky od synů a jedna je talent,jezdí bezva.Druhá je po mě,dokonce autoškolu vzdala.Není to žádná chudinka,je šikovná,vysokoškolačka,ale asi máme nějaký blok,který je třeba odblokovat. Poradte.