Diskuse - Fobie z řízení auta

,Už je to 3 roky,když jsme měli těžkou autonehodu při které zahynuli3lidé jejiž řidič to zavinil.ted mám fobii z řízením auta a jsem uplně závislá na rodině.Strašně bych si přála řídit ale vím,že jsem pro ostatní nebezpečná,klepou se mě za volantem ruce nohy mám stuhlé a je mi špatně.Před nehodou jsem jezdila mnoho let.Zdr.sestřička mi radila at jezdím ihned,ale my měli pujčenou škodovku,která mi nic neříkala a navíc jsem měla zlomenou ruku.Poradí mi někdo jak znovu jiezdit,děkuji Jitka/

,Už je to 3 roky,když jsme měli těžkou autonehodu při které zahynuli3lidé jejiž řidič to zavinil.ted mám fobii z řízením auta a jsem uplně závislá na rodině.Strašně bych si přála řídit ale vím,že jsem pro ostatní nebezpečná,klepou se mě za volantem ruce nohy mám stuhlé a je mi špatně.Před nehodou jsem jezdila mnoho let.Zdr.sestřička mi radila at jezdím ihned,ale my měli pujčenou škodovku,která mi nic neříkala a navíc jsem měla zlomenou ruku.Poradí mi někdo jak znovu jiezdit,děkuji Jitka/

,Už je to 3 roky,když jsme měli těžkou autonehodu při které zahynuli3lidé jejiž řidič to zavinil.ted mám fobii z řízením auta a jsem uplně závislá na rodině.Strašně bych si přála řídit ale vím,že jsem pro ostatní nebezpečná,klepou se mě za volantem ruce nohy mám stuhlé a je mi špatně.Před nehodou jsem jezdila mnoho let.Zdr.sestřička mi radila at jezdím ihned,ale my měli pujčenou škodovku,která mi nic neříkala a navíc jsem měla zlomenou ruku.Poradí mi někdo jak znovu jiezdit,děkuji Jitka/

Mooc děkuji, našla jsem to. Dalo to práci, přímo to nešlo a tak jsem hledala a hledala a vyšlo to. Díky, dík

Veselko, již si s paní co pomáhá nezkušeným řidičkám dopisuji. Vypadá to velmi nadějně. /Teď ale marodím/. Hned se mi zvedla nálada a trochu si věřím. Dám zase vědět.

Nič si z toho nerobte - hlavne nejak urobte autoškolu. Potom si zoberiete kondičné jazdy. Tam to bude lepšie. Nebudete už v strese, vodičák budete mať. Inštruktor bude v kľude - za kondičné jazdy má peniaze v hotovosti, tak čo ... A najlepšie bude, keď si skoro ráno vytiahnete auto, len tak si v ňom sama posedíte, naštartujete a dosť. Potom znova a znova, odvážite sa aj vycúvať a trochu pohnúť na spojke. A keď prvýkrát sama iba preparkujete, možete sa sama začať učiť naozaj jazdiť. Zistíte, že si párkrát poskáčete, párkrát vám to "scípne" a zrazu sa vrátite sama z nákupu, od doktora a už to bude len lepšie a lepšie. Ja som po prvých samostatných jazdách stála a scípala na každej križovatke a na každom spomaľovacom pruhu. Rozklepaná som z každej jazdy do dnes. Ale jazdím.

Jak jsem psala (kolem 5.9.) - velký úspěch bylo i to, že jsem si sama jenom tak poseděla v našem autě -hihi. A zdá se, že některé to taky pro začátek zkusili. Dnes jsou to dva měsíce od kondičních jízd a tady předkládám výsledky: Sama si chodím nakoupit a k lékaři - jenom 3-5 km, na trojce, max 40-50 km/h. Nescípá mi to, dokonce i zaparkuji kde musím. A co jsem kromě toho startování a sezení jenom tak ještě dělala? Vyšla jsem si na prázdnou boční silnici a jezdila dva kilometry tam, dva spátky s tím, že jsem si říkala: jede proti tobě traktor, musíš se mu okamžite vyhnout a zastavit - co teď? Takže: SPOJKA - pak brzda - pak neutrál - pak spojku pustit, brzdu držet dle potřeby a zároveň točit někam doprava, abychom se tomu pomyslnému traktoru vyhla z cesty. A toto jsem dělala na těch dvou kilomtrech asi třicet minut dokolečka. Nebo jsem si řekla: jedu, jedu a hned teď musím odbočit. Takže: spojka - brzda - neutrál (spojka, aby vám to nescíplo, když šlápnete na brzdu a spomalíte), pustím spojku, brzdu držím a celé auto ovládám jenom brzdou na neutráli. Stalo se, že jsem k odbočce na neutráli nedošla. Co teď? Pomoc! Stojim, motor vrčí. Pokud jsem stála, tak: spojka, zaradím jedničku - a jede se pomaloučku a odbočuje. Pokud jedu tak těsně pod dvacet, klidně stlačím spojku a zaradím dvojku!!!, protože se nerozjíždím, ale jedu - i když pomalu. A na dvojce odbočím a vesele si jedu dál. A tohle jsem skoušela dokola a dokola a dokola .... Nebojte, spojku si nepokazíte, něco vydrží - akorát, když už máte neutrál a nohu na brzde, tak spojku pustite - nemusíte na ní stát - je to škoda. A stejně čekáte i na semaforech, nebo se rozhlížíte v křižovatce - na neutráli. - pak si v klidu zařadíte jedničku a jedete. Je to zdlouhavé, ale já jako začátečník neumím v křižovatce sledovat tachometr, jestli mi to na dvojce nescípne, nebo dát už jedničku, zároveň se rozhlížet a blikat atd. Takže před každou značkou dej přednost v jízdě zatím stojím jako na stopce. Ale nebude to dlouho trvat - už se mi podařilo se rozhlížet, jet na dvojce pod 20km/h a rozběhnout se - stále na dvojce. PS: Na dálnici a do více pruhů zatím ani za svět - nevím odhadnout v zrcátkách, jestli můžu z pruhu do pruhu.

Omlouvám se za pravopis - nejsem rodilá češka, učím se.

hahaha - zrcátka - to mi trvalo, než jsem přišla na to, že je mohu i otočit a nasměrovat na kola - mách je totiž nastavené abychom viděla do vedlejšího pruhu a kousíček auta - kola už ne - prý to tak má být.

ahojky všichni,tak mám za sebou 5.hodinu jízd po vesnici,příští hodina bude po městě,docela mi šlo i řazení ale pak přišla dej přednost v jízdě,zazmatkovala jsem a nemohla jsem za boha zařadit,jsem totiž hrozný zmatkař a jak udělám jednu chybu,už to dál nejde,jinak teorii mám našprtanou,jen to převést do praxe,věřím,že to přijde,chce to pořádně si to zažít,což chce jediné - jezdit,jezdit,jezdit,jinak mě řízení hrozně baví/když už se rozjedu/včera mě taky potěšilo,že měl první jízdu pán,kterému bylo 45 let/jako mě/jen mě překvapilo,že začíná tak pozdě,přece jenom chlapi už od 15 let jezdili na fichtlech,,tak jestli přežiju příští jízdu,ozvu se a nevzdávejte to!!!

Ahoj děvčata. Jsem moc ráda, že jsem našla tyto stránky. Díky nim vím, že nejsem se svým strachem sama. Řidičák vlastním 9 let, ale jako mnoho z vás, jsem celou tu dobu téměř neřídila. Teď jsem změnila zaměstnání a začít jezdit, byla nutnost.Ten pocit, sednout si za volant a ject, byl strašnej. Klepaly se mi ruce a nohy, kolem žaludku svíravej pocit a srdce mi bušilo tak hlasitě, že to snad musel každej slyšet. Mám velmi trpělivého manžela, který si sedl vedle mne, vše dopodrobna vysvětlil, uklidnil.... Nedá se popsat, co jsem prožívala. Manžel mi opravdu velmi pomohl. Radil, jak se ve které situaci zařídit, na každou otázku mi trpělivě odpověděl, nikdy si nepovzdechl, že jeho plechový miláček, pod mým vedením, vyloženě trpí.
Začala jsem sama jezdit do práce. Ta hrozná nervozita a strach je strašná. Těším se na to, až svůj strach zcela překonám. Jde to pomalu, ale poznávám sama na sobě pokroky. Třeba řízení večer mne celkem baví. Ani nejsem nervozní, jsem docela v klidu a užívám si to. Jenže přijde ráno a ten strach je zpátky. Manžel nechápe čeho se bojím, prý řídím dobře... Nevím, neumím to vysvětlit. Prostě to tu je a já se s tím snažím bojovat.
Musím říct, že mi tyhle stránky hodně pomáhají. Zjistila jsem, že nás je takových víc. Děvčata držte se, bojujte a těch nervózních řidičů kolem nás, si nevšímejme. Ať si nás předjedou, když tolik spěchají, ať si zatroubí, když nám to chcípne. Oni se to taky kdysi museli nějak naučit.....

Milé dámy, dneska za sebou mám kondiční jízdu č. 4 a mám pocit, že nejlepší asi byla jízda č. 2. Jak se člověk zbaví té paniky a zlozvyků, co si nasbíral v jiné autoškole, to teda nevím. Je to boj. A to jsem si včera říkala, že bych to už koněčně mohla zkusit třeba i sama.
Tak snad to jde všem ostatním líp.Držte se, já se držím vším, čím to jen jde.:-)

Ahoj...jsem moc ráda ,že jsem objevila tyto stránky.Táhne mi na 40 a dělám si řidičák.Před každou jízdou prožívám děsný muka, průjem ,bolest břicha a strach co všechno skoním:-(.První dvě jízdy docela šly,ale třetí bylo fiasko,zapomínala jsem prostě na spojku.Dnes mám za sebou čtvrtou jízdu a bylo to už lepší, se spojkou jsem se už trochu sžila,akorát mám zase strach ,když vjíždím ke křižovatce nebo přechodu
,že nestihnu včas zastavit,navíc při zastavování na
to vždycky tak hamstnu ,že to děsně cukne.
PÁJO já jsem taky děsnej zmatkař...navíc jsem šíleně napjatá,dnes to ze mě teda spadlo ,tak po 10 minutách,chvílema jsem se přistihla,že si tu jízdu i užívám.No jsem zvědavá na tu pátou ,až začněm trénovat město.Naštěstí pan instruktor je kliďas a má nervy ze železa.Tak řízení zdar.

ahojky,tak včera proběhla večerní jízda městem/naštěstí nebyl moc provoz/začátek byl krušný,ke konci už to šlo,chce to opravdu pořád trénovat a trénovat,já snad tu autoškolu budu dělat rok,než se to všechno naučím!!!!

Přeju hezký den řidičky či budoucí řidičky.....či ustrašené řidičky........jako já.......Je mi 33, řidičák jsem si dělala zhruba pře rokem a půl a řídím tak jednou za 3 měsíce.........Svazuje mě totiž pořád, již tolikrát zmiňovaný strach..... Nazvala bych to až blokem..........Prostě mi vždycky 2 a více měsíců trvá než se odhodlám a sednu za to........Pak jsem doc. překvapená, jak to šlo relat. dobře.....Ale pak mě tan strach znovu sváže a je to tu nanovo....V bezprostřední blízkosti nemám moc takových případů jako jsem já a když už ano, každému se daří to překonat, jen mě stále ne. Připadám si kvůli tomu méněcenná (s čímž mám teda problémy celý život v jakémkoli směru, nevěřím si a tak), když čekám na manžela - odvoz z práce, tak porozuji řidičky jak v pohodě jedou, řídí jednou rukou a tváří se spokojeně.....a závidím jim tu volnost.....samy si dojet na nákup atd.........Nemuset šlapat v dešti sněhu na vlak...apod. Ach jo...... Myslíte, že tohle někdy mám šanci překonat??? Je pravda, že jako malé dítě jsme měli s rodiči nehodu a přetočili jsme se na střechu....Až na pár škrábanců a modřin se nikomu z nás nic nestalo.........Ale je možné, že mám v sobě kvůli tomuhle pořád ten strach??? Co myslíte??? V autoškole jsem se také pokaždé než jsem sedla do auta příšerně klepala, ale pak při jízdě to bylo lepší a lepší...... Bavilo mě to a teď mě mrzí, že jsem taková baba a nedokážu to překonat a říct si, když to zvládla tahle, tak já musím taky........ Dokonce si i před spaním představuju, co dělat při rozjezdu, řazení atd. Už z toho blázním........Podvědomě mám možná lufta i z manžela.........Dlouho je trpělivý, ale pak na mě houkne a já ani nevím čí jsem...jednou jsem tahle utekla i z auta. Podotýkám, že auto máme obrovské combi a na druhé peníze nejsou, takže jezdit sama moc nehrozí..........Máte někdo podobné problémy??? Mockrát děkuji za nějaké rady či uklidnění a povzbuzení..................A děkuju, že na to nejsem sama, s pozdravem z Vých. Čech J.