Diskuse - Fobie z řízení auta

Holky moc děkuji za podporu a povzbuzení,mě už můj instruktor právě bere řasto i do toho města,kde se jezdí zkoušky,trochu ho už projeté mám,ale mně vždycky zradí nervy,přestanu myslet a jednat jako řidič,koukám je dopředu a držím se volantu a jedu hrozně.Já musím odbourat ten stres,když o nic nejde,jedu dobře.No musím se s tím poprat,mám na to ještě dva měsíce,snad se ještě v prosinci vlezu s ppkem za volant,děkuji Vám,že mi držíte palce a podporujete mně,jste super!!!

Ahojte holky, taky se musím přidat do diskuze :D. Řidičák mám 14 dní v peněžence. Autoškola byla celkem fajn, vše jsem zvládla napoprvé, ale z prvních jízd jsem měla noční můry a strašný strach. Už dopředu jsem si říkala, že budu hrozná a nezvládnu to a to mi svým způsobem ještě zůstalo. Vždy si v hlavě říkám, kudy pojedu, a dělám katastrofické scénáře :D. Jezdím takřka každý den a už jsem se odvážila jet i sama bez přítele do práce nebo na nákup. Rozjezdy mám někdy divočejší, trošku si poskáču, ale jde to. Je to o překonání strachu a nenechat se znervóznit. Vždycky, jak zaparkuji krásně před domem, tak jsem na sebe pyšná :D. Jezdím v Ostravě a provoz ve špičku je divočejší. Mám z řízení respekt, ale jde to!! Tak se nebojme, všechno zvládneme!! Jen jezdit pomalu, ať si k**téni troubí, ale my chceme přeci dojet živé a zdravé!!

Milá Jarčo, trochu se mě dotkla ta tvoje poslední věta:) Je totiž dost nebezpečná. Pokud bezdůvodně jede řidič pomalu, páchá přestupek, neboť ohrožuje bezdůvodně pomalou jízdou ostatní účastníky provozu- to pak věř tomu, že netroubí žádní k**téni. Já bych se zbláznila, když přede mnou jede někdo mimo obec bezdůvodně tak sedmdesátkou (když tedy nepředpokládám, že by měl poruchu, což se může stát)- takový řidič vytváří nebezpečnou situaci. Já to samozřejmě chápu, taky jsem začínala jezdit a zpočátku jsem byla ráda, že vůbec jedu- ale je třeba snažit se jezdit přiměřeně rychle, pokud to situace dovoluje- v obci do 50, mimo obec do 90. Časem to určitě půjde:)

Ahoj Ivano, já to tak taky myslela. Určitě nejsem brzdou provozu. Jezdím podle pravidel:). Tedy v obci do 50ti a mimo obec, kolik dovolují značky. Měla jsem spíše na mysli, ať jezdíme opatrně. Hezký večer

Tak jak jsi na tom Tanko? Kdy jdeš ke zkouškám?Myslim na tebe a držim palce,dej vědět. A hlavně klídek,ten potřebuješ...

Ahojky holky, ráda si čtu Vaše příspěvky a těší mě, že v tom strachu z řízení auta nejsem sama. Rozhodla jsem se, že i já přispěji do debaty a třeba mi některá z Vás bude moct pomoct nebo poradit. Řídím, už dlouho, netrápí mě rozjezdy ani couvání. S parkováním to je občas horší, ale většinou to vyřeším tím, že si vyberu vetší místo na parkovišti. Mým problémem a noční můrou je odhad. Kdykoliv objíždím někoho na kole nebo míjím chodce či projíždím těsně podél kolony zaparkovaných aut vždycky trnu strachy či jsem bokem auta nesrazila chodce nebo neodřela někomu auto. Prosím poraďte mi jak poznat, že mám vedle sebe ještě dost místa a, že při projíždění neohrozím míjenou osobu nebo auto. Dost mě to trápí, protože pak mám výčitky zda jsem opravdu někoho neohrozila - né vždy je čas na to, abych mrkla do zpětného zrcátka zda je vše v pořádku. Děkuji za rady.

Ahoj Zuzu...moc díky,že na mně myslíš,já mám ted v úterý zase jízdu s komisařem a celkem se nějak na to necítím,no ale uvidíme v úterý,třeba to dám,já mám zatím ještě trochu času,lhůta mi vyprší až na konci prosince,tak pár pokusů mám ještě před sebou:-).

ahojky všechny moc zdravím a musím zase napsat,že jsem to ani na potřetí nedala,protože jsem třikrát neblikla a nepodívala se do zrcátka,zase jsem v podstatě koukala na asfalt,ne na značky,ach jo,mám takový dojem,že mi to snad ani není souzené,ted už docela klesám na mysli a jsem v koncích,ale do prosince to ještě budu zkoušet a pak se na to sai vykašlu a dám si rok oddech.Zase se ozvu,kdybych to náhodou udělala.

Tanko,nevzdávej to,tak to dáš příště,vzpomeň si,co tě to stálo času a peněz,já jsem hrozný nervák,jízdy jsem udělala napodruhý,teď jezdím,jenom pořád svoje trasy,ale jezdím!!!klepu se strachy a to už jezdím přes 2 roky,tak nevím,jestli mě ten strach někdy opustí,přisuzuju to věku je mi 48,řidičák jsem dělala před dvěma lety,větší střevo autoškola nezažila,tak držím palce!!!

Pájo děkuji moc za povzbuzení,no uvidím,asi jsem pěkné výstavní trdlo,ted už na to nemyslím,zase to přijde,až budu znát termín další jízdy.....úplně ti to závidím,dát to na podruhé musí být paráda.......

V 18 letech jsem na první pokus udělala autoškolu. Řízení jsem milovala a hrozně jsem se těšila jak budu řídit auto rodičů. Ale nemohla jsem si pořád zvyknout na rozdíl mezi jednotlivými auty, tak se mnou jezdil můj táta. Po nějakém čase jsem zjistila, že jsem na tohle neměla nikdy přistoupi. Otec mě hrozně stresoval, jako výborný řidič všechno považoval za špatné a nutil mě na dálnici předjíždět, i když jsem se na to vůbec necítila. Jednou mi zase předal řízení v křižovatce. Zkrátka mi udělal z řízení noční můru. Když jsme někam jeli tak jsem se pořad vymlouvala. Vrcholem bylo, že jsem ho nabourala. Teď si koupil auto můj přítel a chce mě naučit řídit, ale mám v sobě úplnou nenávist k řízení. Jen představa, že řídím mě děsí a ovládne mě hroznej strach a chuť ten řidičák rozstříhat. Nevím co s tím mám udělat.

Všechny zdravím, je to dva roky , kdy jsem si udělala řidičák ve svých 53 letech. Tyto stránky mi pomohly a povzbuzovaly, abych to nevzala i když to nebylo vůbec jednoduché. Chci se podělit se zážitkem, kdy jsem si připadala nemožně. Jezdím své trasy, ale když mám jed do města tak je to hrůza, tma předemnou strachy, že něco udělám špatně. Většinou vedle mne sedí manžel, a stále mne poučuje, co dělám špatně ale takovým stylem, že začne křičet, až když to je špatně. A já se snažím přemýšlet jak asi chce on , abych to udělala já. No a tuto sobotu se mi povedlo vjet do protisměru. On začal křičet něco o ostrůvku a já s tím , že asi zase něco dělám špatně tak jsem zabočila dřív a vjela do protisměru. Vím, že je to moje chyba a mám spolehat sama na sebe.Naštěstí to dobře dopadlo. hned jsem vycouvala a zajela dobře. No ale jsem opět za blbce, neschopného. Zjišťuji, že když jedu sama jsem klidnější, než když sedí veldle mne a stále něco dělám špatně.Nebo alespoň jinak než myslí on. Brzo nebo pozdě dávám blinkr, brzo nebo pozdě brzdím, jinak zaparkuji než by zaparkoval on. I když mně dost věcí naučil, a měla bych být ráda, tak jsem z něj vždy vynervovaná, že dělám víc chyb než když jedu sama a nebo o nich nevím? Ale nechci to vzdát, když už jsem došla tak daleko a nejsem odkázaná, až mne někam odveze. I když po sobotě jsem začala uvažovat jestli na to vůbec mám. Moc mne mrzí, že jsem nezačala jezdit dřív. Takže děvčata jste vy které jste proti mně mladé nevzdávejte to!!!

Ahoj všichni, tohle jsou bezva stránky. Taky patřím k těm, kdo mají fobii z řízení auta. Řidičák mám už 32 let, ale nikdy jsme auto neměli. Teď bych měl v práci jezdit služebním autem, ale za tři roky jsem to využil pouze jednou. Mám prostě strach z toho, že se něco stane. A tak na služebky jezdím radši busem či vlakem, aniž by to šéf věděl, protože si cesťáky nevyplňuju. Vím, že tím dost riskuju, ale prostřě si nemůžu pomoct - ten strach je nepřekonatelný... To služební auto totiž mám vždycky využívat pouze asi tak 10x během října a listopadu a když předtím celý rok neřídím, odvahu mi to fakt nedodává.

Musíš se vytrénovat a jezdit častěji, jsi chlap a ne nějaká padavka.

No jo, ale není s čím jezdit častěji, auto nevlastníme a ani po něm nijak zvlášť netoužíme.