Diskuse - Deprese v těhotenství

I'm not quite sure how to say this; you made it exrtemely easy for me!

TYVM you've solved all my prolbmes

That's not just the best answer. It's the bestset answer!

Very valid, pithy, scuicnct, and on point. WD.

I can't believe I've been going for years without knwinog that.

Alright aligrht alright that's exactly what I needed!

Umm, are you rlealy just giving this info out for nothing?

If only there were more cleevr people like you!

To jsou ale blbosti,kdo to tady vkládá,asi nemá co na práci.

jj asi tak nebo nějaky červ :-)
Vanda,nova?nikdy sem tu neviděla jmeno Vanda....
Irčo u mě oki,pohoda,tyden navštěvni takže super,jak neni nuda je hned dobře.Co u tebe,pořad stejny?a jak je třeba jaro a da se chodit vic ven tak je ti stejně?jen sem ti chtěla že ta znama bere litium-tet snad jinak se to jmenuje,a ma to pravě skrz to aby se nevracela depka a leči se tim tet jen na uzkosti,ktere ma pořad co se vzbudi,proto dostala duchod.Je to sila,ja sem vděčna za každy dobry den,nechci už nic vidět tak černě jako tehda kdy sem myslela na smrt....na vysvobozeni sama sebe,ale na utrpeni druhym,byla to blbost,ale ja uzkosti neměla,jen depky-fuj bleee,a tim že je jak je a nejsme zapadly sněhem mužem ven a je to lepši. A tet opravdu mam plny tyden ale zas přijde prazdno to vim.Jinak jak ses ptala tak my jezdime cela rodina na kolech,plavat,a tury ty milujeme,ja vlastně jako těhu zvladla pěšo vrchol Sněžky,užasné!Musim mit vše do totalniho vyčerpani to mam až od depek,dřiv ne,ale te musim denně byt utahana jinak to rano neni ono,a alkohol mě niči ten mě depky vyvolava ja tak dvě sklenky něčeho a i po nich sem k.o a mam strach z toho co bude po probuzeni,nebyva tet nic,ale strach už se nese se mnou.No a jinak zumba,potřebuju pohyb,a těšim se na jaro,pořidila sem si brusle a kluk na kole a ja kočarem na bruslich,těšim se...prostě se zabavit,ale totalně.Nepomoohlo by ti změna leku?ta kamaradka měnila než natrefily na ty co ji sedly...

Jo, léky zkusím změnit, uvidíme. Já zase asi mám spíš ty úzkosti, taky myslím na smrt, ale spíš se tím týrám a přemýšlím, co bych tím ostatním způsobila, je to takový jakobu strach, který si uměle vyvolávám a pak se ty úzkosti nesou celým dnem. To se ráno vzbudíš, když spíš, tak je to dobrý, ale ráno se vzbudíš s knedlíkem v břiše a ztaženou hrudí, první, co děláš je, že letíš na WC a tam se dobře pose... a pak Ti buší na hrudi a úzkost, strašná úzkost a já to dělám asi špatně, když tohle pocituju, začnu být pasivní, naprosto pasivní, nedělám nic a jen se v tom patlám a patlám. Mimochodem, manžel mne chce odstřihnout od těchto stránek, říká, že to, že se v tom patlám mi nikterak nepomáhá, v tom má asi pravdu. Jo, na spaní mi doktorka předepsala už dávno antipsychotika, berou se při schíze, ale taky dost tlumí, neměla by být návyková. Jedna kámoška je bere na úzkost právě místo anitdepresiv a zabírají ji. Hale ale nevím, co jako si vybrat, úzkosti nebo deprese, to máš asi prašť jako uhoď. Já mám normálně hrůzu, že bych nemohla pracovat, to pak sedíš doma a hnípeš se v tom od rána do večera, ne že bych teď dělala něco o moc jiného.

Irčo,ja ti nevim,uzkost se leči huř než deprese,ale tedy to co pišeš mam ja u deprese,rano se pose... a sedim na wc a vim že je to špatně,uzkosti sem měla jednou u te fakt silne depky,ale fakt jen jednou,takže vim co to je,ale sem rada že ta mě odešla jako depka,ja je mivam než zaberou leky pak oboje odezni,ale nikdy ne tak rozsahle jako ty pišeš.Irčo,neni to jednoduche ja vim člověk se v tom hnipe,ale nějak se musiš nakopnout.,aš děti to je velka užasna věc,žit pro ně....a směješ se?ja rada a pomaha to,potřebuju k životu lidi,kamarady,dnes po 2.5h venku sme pěkně provětrany a ja vim že usnu,včera sem nemohla usnout,nějak sem se v baraku bala sama...sila a male lezou zuby takže taky sila...jak dlouho tim trpiš?a co sex?mě jak je zle tak to nejde je to nadlidsky vykon,jak u tebe?a manžel tě podporuje nebo jak ti pomaha?moc otazek co...

Mně pomáhá pohyb venku, ke kterýmu se v mizerným počasí musím přinutit, přiznávám.A pak soustředit se na vaření, pečení apod. Ale to musím na to mít fakt chuť. Včera jsem to nějak přehnala, chtěla jsem vařit dvě jídla současně, upéct něco z chlebovýho těsta... a uprostřed toho jsem si říkala,jak se mi do toho navečer najednou nechce a že jsem hrozně unavená a šla bych spát.Takže tak.Dneska od rána sněží a přišla mateřská,tak mám skvělou náladu a i bych řekla, že se budu snažit šetřit - ale bylo by to při mé povaze spíš přání než rozhodnutí...

No, já dnes byla v Brně, úplně jsem se toho v těch depkách bála, já pak i mám sociální fobii a všechno dohromady. Ale světe div se, sice jsem se přemáhala, ale ty myšlenky na kraviny nebyly tak intenzivní, musela jsem napsat dvě písemky, něco tam zařídit,šla jsem se spolužákama na oběd a hned bylo líp. Taky jsem si užívala chvíle bez dětí, člověk někdy potřebuje vypnout, ale doma jsem hned dostala sprďáka, že celý den nezavolám, máma hlídala, moc to nedělá, pořád trajdá po světě a hned že mne prý nezajímají děti a že si jen plánuju výlety, to se máme sejít po měsíci s kamarádkou, to jen pro ilustraci. Jinak se téměř nedostanu nikam.Ani do obchodů před Vánoci ne, prostě nic. To, co píšeš, Eicul, my ale přijde jako úzkosti, pokud se bojíš být doma sama a takové, tak jsou v tom taky úzkosti, tak se to teda projevuje u mne. Ona totiž ta diagnóza nikdy není čistě to nebo ono, to právě říkala i moje psycholožka, že tohle klasifikování je víceméně blbost. Já teda trpím těmi návaly paniky a to je teda fakt síla. Mám pocit jako když padám do rakve, pocit strašného strachu z něčeho neznámého, něco jako z blížící se katastrofy. Tyhle návaly jsou hnus a jsou to právě ony, po kterých se po.... Jak jsem volala doktorce, říkala mi, že mi ty úzkosti musí něco udržovat, že neexistují samy o sobě a myslím si, že je to takový skrytý strach z toho, že to s těma dětma nezvládnu. Vím, že to souvisí nějakým způsobe s dětma, protože jak jsem psala, měla jsem ty stavy podrážděnosti na děti a pak začaly ty úzkosti. Měla jsem zlost, že jsem doma uzavřená jak pes u boudu. Takže ta úzkost asi přetrvává, protože můj tak říkajíc stav je neměnný. I když pokud si to takhle rozeberu, je úplně úchylné, že bych na tohle měla mít takovou přemrštěnou reakci. A hlavně mne štve taková věc, přece i v pracovím životě je spoustu starostí a větších, tak si říkám, jak budu chodit do práce, když už se i takhle hroutím?? To mne taky trápí a pak rozebírám varianty kde skončím a jak skončím a to už pak má úzkost jede na plné obrátky.Brr.

Ahojte, najela jsem na tuto diskusi, mohla by mi prosím nějaká mamina poradit - léčím se na depresi a stále mám tu odvahu a nevzdávám se myšlenky mít ještě jedno dítě. První jsem porodila, dceři je 16. roků. Tehdy jsem žádné velké problémy neměla, teď se už tři roky po rozvodu léčím, léky nejdou vysadit, deprese se vždy vrátí. Doktor mi řekl, že v těhotenství nic užívat nemám, ale to se mi nezdá, kromě toho, nevím, je to hnus, když do toho spadnu. Má někdo zkušenosti s užívání antdpr. v těhotenství?