Diskuse - DEPRESE I. - nová diskuze

Ahoj holky, já taky po AD přibrala. V koupelně máme velký zrcadlo a tak nejdřív pustím horkou vodu a až se zamlží tak i studenou a pak se svléknu. Výhoda je, že té teplé do vany nepotřebuji tolik, vytlačím jí dost. A nebo si taky řeknu - jedno kilo hezčí než druhý. Když mě to podvakrát hodně vzalo natolik, že jsem měla neschopenku, tak jsem vždycky shodila během 14 dní i 10 kg, pak jsem se třásla jak osika a sotva udržela vařečku. Ted už to neřeším a když uvidím takovou rakvičku se šlehajdou, tak ji zblajznu jak malinu a nemusí být jen jedna. A čokoládá o jéé ta taky není k zahození.
A tak vám přeji pěkný den a dejte si něco dobrého , hned to zlepší nálada. Věra

holky jste skvělé, rozesmáli jste mně, hezký den

Kdybychom se braly jenom vážně, bylo by to s námi opravu móóóc špatný :-)))

Pěkný den vám všem :-))

Právě jsem si otevřel stránky a parádně se pobavil! Věruš, horká voda, pára, studená voda a ještě na základě páně Archimeda vlastně ušetříšza vodu, kterou nemusíš napouštět! Takže...čím víc rakviček, tím víc ušetříš vody...! :-))
Včera jsem Romčo přemýšlel, jestli má vůbec mládě vorvaně těch "šílených" 62kg? Ono ale, když člověk čte tyto stránky, tak vidí, že nějaké to kilo navíc je skoro to nejmíň podstatné... Já měl přd vojnou 57 na 177 :-)) Kupoval ty nejužší rifle a ještě některé zašíval. :-)) Teď...míra stejná a kolem 75kg... Taky se mi ale stalo to co asi většině, při nástupu D jsem musel mít možná o 10kg míň.To je ale asi normálka. Jestli po AD přibírám či nikoliv, to neřeším.Důležité pro mě (a pro vás zajisté taky), že se cítím dobře...a to AD užívám snad 7 roků. A myslím , že ještě dalších cca 40 užívat budu... teda doufám... když si tak propočítám průměrný věk.. :-))

Všem vám prozatím přeji pohodový a pokud možno pěkný den.

petr I.

...mě to ale deptá. Bývala jsem štíhlá sportovkyně :-( A pohledy fitnessek na "Mou Odulost" mluví za vše. Jako by sdělovaly, teda, co ty tady děláš???

Po AD jsem klidnější, takže tak nežeru na uklidnění, jak dříve. Nepříbírám, ale hodně se musím hejbat, chodím pěšky, jím minimálně 5x denně po malých dávkách, nesladím, ale oplatečky dia Ela si dávám denně ke kávičce. Taky hodně piju čistící čaje a jiné, vodu a nesladím. Od přírody mi nechutná tučné jídlo, z čokolády mě v poslední době bolí hrozně hlava, což je fajn, snědla jsem dříve 2 Studentské pečeti na posezení(á 250 g), nebo celý nanukáč se šlehačkou. Mám 51-52 kg, 163 cm a držím se. Hodně zdaru všem!!! a pište, těším se J. (51 let)

Ahoj Péťo a děvčata při středě (pozdrav i ostatním)...
VĚRUŠKO - dobrý, to zamlžené zrcadlo mi něco připomíná - tos mně pobavila i s jedním kilem hezčím než druhým - budu si to říkat.
Při nástupu D hubnu nebo jsem tedy hubla šíleně rychle - za měsíc tak osm kilo, po AD to letí rychle nahoru. Zkušenosti máme tedy stejné.
MALÍŘKO, zamlada jsem mívala od 48 do 52 kg. I po dětech. Moje fantastická 120kg vážící kolegyně na mém prvním pracovišti po fakultě v Brně ( rektorát VUT ) Danuška mi říkala-žer, jsi tak zdechlá. Byla to úžasná baba ( zamlada atletka, disk a oštěp ) Bohužel už není mezi námi, zemřela v pouhých 49 letech na ten zabiják rakovinu slinivky. Musím se usmívat,když si vzpomenu, jak bylo jejím koníčkem " ožrat nějakého prorektora ". Chodili k nám ti decentní pánové po pracovní době na kafíčko. Danča vytáhla ze skříně vždy přítomný demižon z vínem z vinic tatínka s hadičkou - většinou opila prorektora do němoty a bavily jsme se. Když se bránil, měla svou výmluvnost, že na zdravíčko musí a když chtěl odejít, zamkla kancl a strčila klíč na výstřih do tepla svého velemohutného poprsí, kam si prorektoři netroufali ani ovínění. Nepomohly ani výmluvy typu, že nee, že jde s manželkou koupit boty. Byly to veselé časy a dnes tomu pracovišti říkám ve vzpomínkách pracoviště s lidskou tváří. Byla radost chodit do práce. Nosila jsem kolegům domácí jitrnice a tláču a seděli jsme třeba do večera - po pracovní době, ale klidně dvakrát do týdne. Bezvadná parta. Stejně tak brigády na atomové elektrárně Dukovany. To mi bylo osmnáct, práce spočívala v dělání čárek za každou přivezenou fůru písku a té srandy. Seděla jsem v buňce v terénu, neměli místo v kanclu. Kolem byly buňky a v nich pétépáci - těch ctitelů, drobných dárečků, pohledů - no panečku. Já jako jediná mladá holka široko daleko - do kanceláří to pár set metrů bylo- to i můj v mých očích tehdy starý mistr - 29 let, který měl před svatbou a zapíjel v práci svobodu se mi rozbrečel na rameně v opici s tím, že měl mně poznat dřív, že by si mně vzal místo svojí nevěsty. Jo, mládí.
Já ujíždím na špičkách s vaječným koňakem a větrnících, ale už se krotím. Jinak jsem všežravec - jo, co mám dnes vařit ? Fazolky ? Bramborový guláš ? - no, do večeře daleko, teď jsou všichni kromě mně na obědě - já chodím jen někdy.
Mám tedy už roky poctivý zadek a na bříšku v sedě to, čemu manžel říká můj erotický špíček a když se nad tím děvčata zamyslíme, myslím, že mně dáte za pravdu - buďme jaké jsme a bez D a žijme než štíhlé jako manekýny s Černou dámou za krkem a přežívat - s Černou dámou se nedá nikam jít, bez ní můžem chodit nejen do posilky, práce a nákupy, ale i oslňovat chlapy, kteří mají radši ženské než anorektičky - a že jich je. Tak si to Malířko říkej - jako já.
S láskou Romana.

Malířko,
tak jako se nikdo nerodí zlým, tak se kromě vyjímek rodí děti štíhlé. Většinou pak, kromě nemocí ap. záleží na každém , jak si svoji schránku udržuje. Myslím ale, že důležitější jak pohled do zrcadla je pohled do duše... Nemysli si, že si váhu nehlídám! Dřív jsem dost sportoval, byl o něco málo "míň hmotný"....a skončil s D!! :-((( Teď jsem sport omezil, spíš turistikuju, mám o malinko víc....a jsem spokojený jako asi nikdy předtím. Mně třebas psycholog vyloženě vyčinil, když jsem mu řekl, jak moc s D sportuju! Takže v určité fázi to asi s tím sportem v kombinaci s D nebude nejlepší řešení. Můj názor na tohle všechno je, že každý by měl dělat to, po čem se cítí dobře... Pestrá strava, kamarádi....jak se doporučuje...četl jsem o "svatém muži - jogínovi ), který prožil 8 roků sám v kamenném domku na břehu Gangy, pil jen její vodu a nejedl nic než brambory.Asi nemusím psát, že psychiku měl tento člověk určitě v pořádku a fyzično stejně tak.
Jinak na štíhlost říkává jedna moje známá celkem zaručený recept....(pardon) Nežrat! A hýbat se! Je to jednoduché...příjem - výdej... i když člověk sportuje a dodává hodně energie, asi nemusí být štíhlý.... jo a kolikpak těch štíhlých je Tvůj ročník?! Taky jsem kdysi chodil do posilovny, figura zpevněná, břicho plošší ....a 3 dny zabité...a to se mi ještě ani moc nelíbilo.Takové ty svalovce IQ tykve teda zrovna nemusím (tím se nechci dotknout žádných sportovců!) Asi jsem na ně měl "štěstí"...

Toť prozatím vše, musím tvořit hodnoty...no, půjdu napřed ven. petr I.

Koukám, že je zde dnes veselo. Romi, jedna má bývalá kolegyně razila hesla - ženská bez p**ele je jako týden bez neděle a další - velká p**el do klína, spokojená rodina.
Já mám sedavý zaměstnání, ale odpoledne se pohybuju až až, piju jen vodu páč sladký a bublinkový vody mě dělají zle, kafíčko nesladím už leta a výsledek nic moc. Jím co mám nebo na co mám chut a jsem ráda, když to udržím v žaludku, tak neřeším co jíst. Váhu jsem dávno schovala. No holky, já si myslím, že problém bude v kvalitě oblečení a pracích práškách, proto se nám občas oblečení scvrkne.
Mám zde dvě kolegyně, které jsou mě sympatické, jejich váha je - o jé - a já si připadám vedle nich jako drobek. Synci se mě povedli, od mládí mě hodně pomáhali a pracovali, tak jsou samej sval a trochu mají bříško. Když s nimi někam jdu připadám si jako významná osoba se svými bodygárdy, s rachitickejma mužskejma bych nikam nešla. Jejich drahé poloviny sice váží 50 kg i s nákupem, ale to se časem napraví.
A tak dnes skončím s pozdravem - s rakvičkami, špičkami, větrníky a čokoládou na věčné časy.

oblečení mám ve skříni a to prosím na všechna roční období... nikdy totiž nevím, jak budu na jaře vypadat a tak si nedovolím něco vyhodit... váha si mě neváží už léta a tak se tím ani nijak netrápím... manžel mě chtěl koupit tu co měří tuk v krvi,ale já jsem mu to rozmluvila... proč mám vědět, že jsem krevní tučnice,že...
erotické špíčky u mě jsou v několika vrstvách a jsou od nerozeznání od prsou, takže když u nás probíhá nějaká ta erotika, občas se ten můj samec netrefí na ta správná místa a já jej usměrňuji slůvkem vejš... vejš... vejš / sakra copak ty kozy nevidí???/
a s těma cukrovejma dobrůtkama se taky ráda kamarádím.... mňam.... holky sakra spočítejte si,kolik máte peněz v těch přebytečnejch kilech... máte snad na vyhazování, že chcete hunbnout?... já teda ne... a vůbec, dneska k večeři bude lovecká / malujeme obývák a to bude pěkná fuška s uklízením, takže véču po mě můžou chtít, najdou jí v kuchařce na str.37/ a ke kávě si jdu koupit nějakou mňamku.... rakvičku a věneček ve svém věku již vynechávám, ale nějakou dobrotu bych sežrala... pa pa zítra a nesmutněte.... evak

...víš Evaku, co se říká, že tlustí lidi jsou veselí...já když byla dítě, tak mi jinak neřekli, než TUČA, pak mi můj bývalý říkal taky krevní tučnice, ale to jsem měla na svých 163 cm kolem 57 kg, prostě se mu líbily ty věchejtky, ale makat za dva jsem musela doma já...jo, ale to už je pryč, vstříc světlým zítřkům, ciao Jadwiga

..., chtěla jsem jen vědět, zda existují "ádéčka", po kterých se nepřibere!!! A vy na mě hned s vorvaněm, krevními tučnicemi, zamlženým zrcadlem, sraženým oblečením... A do toho rakvičky se šlehačkou, banány s grankem, koprovka a spol. Tak, na tohle já s vámi nemám nervy :-)))
Peťo, ještě letos jsem byla kráááááásně hubená :-( Ročník neročník.

JADWIGO - vítej - buď tady s námi - obdivuju Tovu vůli ohlednbě životosprávy, jsi dobrá ....
EVAK, co sežerem, vypijem a prosouložíme nám nikdo nevezme - jo a ještě zážitky. Jinak nám můžou ukrást a vzít vše.
Včera mně uvedla v úžas televizí sdělená výše odměny ředitele ČEZU - 667 mil. korun - proč ještě chodí do práce, ten snad vydělá za minutu to, co já ne za celý život, když to je odměna, nechci slyšet výši jeho platu - a demotivovalo mně to a nechce se mi pracovat. Chce se mi jíst, spát a sou... no nic. Mám krizi holky a díky Vám, je to lepší ... jo, zvládnu to. Pojedu za chvíli domů, zdá se mi, že málo vydělávám ... vlastně skoro nic.
Tu čínu jsem včera nenaložila, bude o víkendu a taky velký úklid. A bowling. A praní závěsů. A nakupování dárků - snad už konečně ...
EVAK - strkej mu ty prsa vysloveně pod nos, já to tak dělám, prostě se vyprsuju - mám to nacvičené. Jinak vyp**elená chodím od přírody - mám kromě skoliozy ještě lordozu, to je zvláštní zakřivení páteře, kdy Vám ten zadek víc vyčnívá do prostoru za Vámi, víte ? ale to se celkem líbí, nikdo mi ještě nepohaněl, že chodím já, pak nic a pak moje zadnice ... Děvčata, mějte pohodový podvečer a těším se na napsanou s vámi - Vy moje kočky zlaté a světýlka v temnotách mých pracovních hodin ... i popracovních - prostě jste a zůstanete sluníčky ( kluci, ste taky moji slunečníci )
S láskou Romana.

Ahoj.Tak jste mě pobavily s těma kilama,já jsem sice kluk,ale taky se často vážím,vloni jsem dostal k vánocům váhu i na tuk,o maličko by mělo být míň,až na to,že mi trochu vyrostl pupík,jsem spokojenej,že se ta váha zastavila a už nepřibírám,měl jsem při 183 cm od vojny až do akutní deprese ve 43letech pořád 80kg,pak jak píšete jsem ryc hle zhubl a při zobání ant.jsem začal přibírat,Malířko nevím po jakých ant. se nepřibírá.Dneska mám 95-97,nikdo mi to nevěří,ale já mám hodně silný nohy a zadek,ten pupík trochu,třeba ruce mám stejný,snubní prstýnek sice nenosím,ale nasadím ho stejně jako před 33lety.Ale trošku zhubnout bych mohl,píchá mě na kole v pravým koleni.
Malířko,moc ti přeju,aby se tvé obrazy někde vystavovaly,tady se teď dělala aukce výtvarných děl amaterských umělců z Vysočiny.Co jsem viděl ukázku,byly tam takové podobné,co maluješ ty.Nevím,jaká byla vyvolávací cena,ale výtěžek šel na pomník Gustava Mahlera.
Ilono,život je někdy krutej,ale važ si ho,já jsem tu blbost zkusil a i když mě život s mojí nemocí hodně zkouší,jsem za něj rád,vždyť bych ani nikdy nepoznal,co je to být tátou a teď dědou,přímo zbožňuju ty mrňouse.Tak to začni řešit,prosím.
Zdravím všechny hodný lidičky.Ahoj.Luboš.

Ahoj lidicky ,dnes jsem uplne vycerpana.Byla jsem u pani doktorky na psychiatrii ,bala jsem se strasne ,ale vsechno jsem ji rekla ,co me trapi ,dostala jsem zoloft a neurol ,tak jsem zvedava a hlavne poucnou brozurku jak na deprese ,ze to mam dat precist hlavne manzelovi a rodine at vedi o co jde.Tak jsem takova klidnejsi,ze snad bude jednou lip a budu se zase smat.Takze preju hezky vecer ,jsem tak unavena ze si musim jit lehnout tak paaaaaaaaaaaaa