Diskuse - DEPRESE I. - nová diskuze

Nechtěla jsem reagovat....ale naposled mi to nedá.Halino-nemyslela jsem že to někomu napíši ale jsi KRÁVA!!!

PROČ SEM POŘÁD LEZEŠ-KDYŽ
TADYJSOU PODLE TEBE BLBCI?
Někdy je lepší mít rodinu v které to není vše tip top jak si idealizuješ asi ty-ale být sama jako ty a sedět u PC-a jen být zlá to je hnus.
Jaký máš právo urážet třeba Malířku,která sis by byla super mámá ale osud jí děti v tomto světě nedal!
Seš fakt ubohá!


A at napíšeš sebe větší hnus nebo to tvé trapné a primitivní hihi-trhni si!!!!
Jinak zdravím všechny normální lidičky tady a na ni prdte!
Toto forum tady bylo proto aby jsme si pomáhali-radou,zkušeností...atd.ale né urážkami.Každý z nás se dostal do deprese možná diky osudu-jiný zase měl smulu v životě ale to je normální a většina z nás se nemá za co stydět-důležité je že s tím chceme něco dělat a nejsme na to sami.Hlavně proto chci poděkovat moc-Romance-že se snaží jak může radou pomoci a to každému-obdivuji za to -já tolik síly nemám a s Pc taky dlouho nekamarádím.
Malířce,Aničce ...na Luboše bych zapomněla atd.Au mně ted moc a moc NINUŠCE!s pozdravem za 6 týdnů TONI

Toni klid, je tady bezva parta skvělých lidí, kteří navzájem komunikuji. Povznes se na to, ty nejlépe víš jaké jsou tvoje děti. Chápu, že když na ně někdo útočí tak je brániš. Ale v tomhle případě je to zbytečné. Vždyť tebe a tvé děti nemůže urazit nějaký chudák. Marty dík, starosti a množství práce je taky lék. Jsem v pohodě, jenom jsem v pátek mněla moc blbý den. Problémy v práci a pak mi nevyšlo něco v osobním životě. Něco na co jsem se moc těšila a moc to očekávala. Jinak všechny zdravím a přeju hezký večer, hodně štěstí a lásky. Moc se mi líbí jak si tady povídáte, jak si navzájem radíte - opravuji radíme a povzbuzujeme se. To vše i přez pomluvy, nepravdy a závist. Tak ještě jednou hezký večer

KRÁVA jsi ty TONI a ne já .....jsi neuvěřitelně hloupá žena...sama jsi tu vyprávěla, jak na tebe doma kašlou a že zas nedáš ani pondělí ......a najednou tě rodina miluje jo??hihi...tomu už tady nikdo nevěří ......já sama nejsem moje drahá , mám doma dceru a kočičky a druhá dcera čeká mimino a mám přátele........ta, co je doma, mi dost pomáhá a tak můžu třeba sedět u kompu , když chci ....tvoje děti by si z ní měly vzít příklad ....výborně se učí, netoulá se jako tvoje holka a ještě mi pomáhá .....půjde na vysokou .......jen tě žere závist a tvoje nekonečná hloupost .......tohle forum je pro všechny , můžu tu psát i já.........to ti při tvé nízké inteligenci stále nedošlo ....hihi.......přestań závidět a urážet , hned se ti zase odrazí na zdraví, znáš to !

Toni nestojí to za to, zkus se nad každé negativní slovíčko povznést. Jsme tu fajn partička, pomáháme si, vše hezké je důležité, tak se drž a úsměv na rty:-).

Lolo držím ti palečky ať ti v životě vše vyjde, třeba později, ale ať jsi stále co nejvíc spokojená a šťastná.

Všem ostatním přeji krásný zbytek víkendu. Marty

Ahoj holky a kluci, už delší dobu Vás tady z povzdálí sleduju, koukám, jaké tu máte mezi sebou hezké vztahy, obdivuju, jak si pomáháte. Myslela jsem, že k Vám psát nebudu, ale nedá mi to. Byla jsem nedávno u psycholožky, protože jsem si myslela, že svoje stavy sama nevyřeším a pomocí meduňky a nahodile braným lékům už vůbec ne. Čistou depresi snad nemám, "jen" pocity úzkosti, které se občas zvládat dají, občas ne a někdy bez léků taky ne. Brala jsem při potížích malé dávky Lexaurinu, pak jsem se vrátila k Neurolu. Ten jsem brala už dávno, když se mi tyhle stavy začínaly, ale zdá se mi, že z nich prostě "nevyrostu" a přitom jsem je neměla snad tři roky. Proto jsem šla za psycholožkou, abych si ty obtíže pojmenovala a naučila se s nima nějak vypořádávat. Dala mi Trittico AC 150, nemáte s ním někdo zkušenosti? Mě po něm ráno bolí hlava a nevyhovuje mi, že se má brát až před spaním. Mám brát 1/3 tablety, to je ta nejmenší dávka. Neurol jsem si vzala, když to na mě přišlo, psycholožka říkala, že se to taky tak dá brát, jako krátkodobě při obtížích. Rozdíl v těch práškách je přitom ten, že Neurol návykový je a Trittico ne. Ale já jsem závislost nikdy neměla, tolik jsem toho zase nebrala.
Poslední doba byla nějaká náročná, potíže se zase vrátily. No a dneska, kdy bych měla být relativně šťastná, máme dnes s manželem výročí svatby, není to žádná zlatá nebo jiná, ale pěkná řádka let to taky je. Jenže on dnes, pod tíhou svých starostí, jak nemohl spát, tak ho nenapadlo nic lepšího, než že začal v noci přemisťovat obrázky a i jinou dekoraci na stěnách. To je celý on, nikoho se na nic nezeptá a udělá to. A udělá to i v případě, když já doma s něčím pohnu. Dřív byly tyhle jeho nálady na zabití, teď už to tak děsné není, ale pokaždé mě to rozhází. Takže dnešní slavný den jsme strávili dohady kde to či ono bude, on se mi snaží vnutit myšlenku, že to je nakonec podle mě, ale výsledek je opačný. No a jelikož je puntičkář, tak se mu podařilo z jedné vysypané dírky po hřebíku udělat díru pořádnou, tu musel zasádrovat a jelikož uhlazoval její okolí, tak z toho nakonec vzniklo kolo a následně maskováním pokažené malby vznikl rozmazaný prostor asi tak 20x150 cm. Nakonec našel řešení, pověsil tam můj jeden můj drhaný závěs. (Ten zatím visel na záchodě, jakož i jiné mé výtvory, prý tam mají čestné místo). Jenže to se mu rozhodila zas ostatní výzdoba a vypadalo to na nekonečný příběh. Naštěstí se mi podařilo ho vytáhnout na procházku, protože jinak bychom snad skončili u celkového malování. Z procházky nebylo taky nic, spokojený byl jen náš pes, který se proběhnul po lese. My dva šli vedle sebe jak cizí lidi, já koukala po barevným listí a on jen pořád povídal, jak mu není dobře, že je nevyspalý a podobně. Dcera doma nakonec naše debaty a přemisťování dekorací okomentovala slovy - ještě že tu s váma už nebydlím. Té jsem nakonec věnovala jeden podzimní věneček, drobátko nazdobený, mě se moc líbil, ale viset nemohl, jelikož se v něm prý drží roztoči. A přitom byl jen z proutí snad vinné révy a maličko obarvený. Můj věneček se šípkama se mu taky nelíbil, tak chudák visí venku.Ty věnečky mu prý připomínají hřbitovní výzdobu. Tak mám zas utrum s vymýšlením ozdobných dekorací, natož s jejich umístěním. On mi totiž jeden vánoční věneček sežrali moli, pochutnali si na citronech a sežrali mi i perníkovou chaloupku. A to mi neměli dělat, teď je podle něj každý věneček plný škůdců. Nedávno jsem si koupila pěkný rámeček z proutků, že si na něj přilepím pistolí mušličky. No já si ho stejně udělám, ale zatím někam uložím. Abych to dokončila, dřív nesmělo být ani nic na lednici, jako ty magnety a tak, ale dneska je plná, já se občas nedám a udělám si to podle svýho. Protože jinak je všechno podle něj, všechny obrazy, i když se na ně vůbec nedá koukat a neměly by žádnou cenu ani v bazaru. No tak nic, v jiných oblastech šikovný ale je, já bych zas nevymyslela rozmístění nábytku, máme doma takový atypický prostor. Ale dneska mě to fakt naprdlo.

Ahoj holky a kluci, už delší dobu Vás tady z povzdálí sleduju, koukám, jaké tu máte mezi sebou hezké vztahy, obdivuju, jak si pomáháte. Myslela jsem, že k Vám psát nebudu, ale nedá mi to. Byla jsem nedávno u psycholožky, protože jsem si myslela, že svoje stavy sama nevyřeším a pomocí meduňky a nahodile braným lékům už vůbec ne. Čistou depresi snad nemám, "jen" pocity úzkosti, které se občas zvládat dají, občas ne a někdy bez léků taky ne. Brala jsem při potížích malé dávky Lexaurinu, pak jsem se vrátila k Neurolu. Ten jsem brala už dávno, když se mi tyhle stavy začínaly, ale zdá se mi, že z nich prostě "nevyrostu" a přitom jsem je neměla snad tři roky. Proto jsem šla za psycholožkou, abych si ty obtíže pojmenovala a naučila se s nima nějak vypořádávat. Dala mi Trittico AC 150, nemáte s ním někdo zkušenosti? Mě po něm ráno bolí hlava a nevyhovuje mi, že se má brát až před spaním. Mám brát 1/3 tablety, to je ta nejmenší dávka. Neurol jsem si vzala, když to na mě přišlo, psycholožka říkala, že se to taky tak dá brát, jako krátkodobě při obtížích. Rozdíl v těch práškách je přitom ten, že Neurol návykový je a Trittico ne. Ale já jsem závislost nikdy neměla, tolik jsem toho zase nebrala.
Poslední doba byla nějaká náročná, potíže se zase vrátily. No a dneska, kdy bych měla být relativně šťastná, máme dnes s manželem výročí svatby, není to žádná zlatá nebo jiná, ale pěkná řádka let to taky je. Jenže on dnes, pod tíhou svých starostí, jak nemohl spát, tak ho nenapadlo nic lepšího, než že začal v noci přemisťovat obrázky a i jinou dekoraci na stěnách. To je celý on, nikoho se na nic nezeptá a udělá to. A udělá to i v případě, když já doma s něčím pohnu. Dřív byly tyhle jeho nálady na zabití, teď už to tak děsné není, ale pokaždé mě to rozhází. Takže dnešní slavný den jsme strávili dohady kde to či ono bude, on se mi snaží vnutit myšlenku, že to je nakonec podle mě, ale výsledek je opačný. No a jelikož je puntičkář, tak se mu podařilo z jedné vysypané dírky po hřebíku udělat díru pořádnou, tu musel zasádrovat a jelikož uhlazoval její okolí, tak z toho nakonec vzniklo kolo a následně maskováním pokažené malby vznikl rozmazaný prostor asi tak 20x150 cm. Nakonec našel řešení, pověsil tam můj jeden můj drhaný závěs. (Ten zatím visel na záchodě, jakož i jiné mé výtvory, prý tam mají čestné místo). Jenže to se mu rozhodila zas ostatní výzdoba a vypadalo to na nekonečný příběh. Naštěstí se mi podařilo ho vytáhnout na procházku, protože jinak bychom snad skončili u celkového malování. Z procházky nebylo taky nic, spokojený byl jen náš pes, který se proběhnul po lese. My dva šli vedle sebe jak cizí lidi, já koukala po barevným listí a on jen pořád povídal, jak mu není dobře, že je nevyspalý a podobně. Dcera doma nakonec naše debaty a přemisťování dekorací okomentovala slovy - ještě že tu s váma už nebydlím. Té jsem nakonec věnovala jeden podzimní věneček, drobátko nazdobený, mě se moc líbil, ale viset nemohl, jelikož se v něm prý drží roztoči. A přitom byl jen z proutí snad vinné révy a maličko obarvený. Můj věneček se šípkama se mu taky nelíbil, tak chudák visí venku.Ty věnečky mu prý připomínají hřbitovní výzdobu. Tak mám zas utrum s vymýšlením ozdobných dekorací, natož s jejich umístěním. On mi totiž jeden vánoční věneček sežrali moli, pochutnali si na citronech a sežrali mi i perníkovou chaloupku. A to mi neměli dělat, teď je podle něj každý věneček plný škůdců. Nedávno jsem si koupila pěkný rámeček z proutků, že si na něj přilepím pistolí mušličky. No já si ho stejně udělám, ale zatím někam uložím. Abych to dokončila, dřív nesmělo být ani nic na lednici, jako ty magnety a tak, ale dneska je plná, já se občas nedám a udělám si to podle svýho. Protože jinak je všechno podle něj, všechny obrazy, i když se na ně vůbec nedá koukat a neměly by žádnou cenu ani v bazaru. No tak nic, v jiných oblastech šikovný ale je, já bych zas nevymyslela rozmístění nábytku, máme doma takový atypický prostor. Ale dneska mě to fakt naprdlo.

PS: zlobilo mě odesílání příspěvku, takže je tu dvakrát......

PS: zlobí mě vkládání příspěvků, takže to tu máte dvakrát... a před chvílí jsem odeslala už jednou tohle PS a není tu, tak doufám, že až ho teď pošlu, tak že tu taky nebude dvakrát.

Ahoj všem - jsem zas doma po splnění jistých povinností.
Moc bych všem přála na této diskuzi jen a jen pohodu, klid, porozumění - vím, že zvládnete si to hezké - vzájemnou podporu a pomoc dobrým slovem - udržet ...

TONI - moc Tě prosím - v pondělí to udělej. Musíš, protože je to dobrá volba, dobrá cesta a věř mi mi to prosím. Až ten krok uděláš, jsem přesvědčená, že za krátkou dobu budeš jen a jen ráda, žes jej udělala a nebudeš v nejmenším litovat - a pak si o tom popovídáme. Může Ti to jen dát, nikoli vzít. Prosím Tě, poslechni mně - a písni pak krátkou esemesku, ať o Tobě vím ...

VIAN - myslím, že jsi moc statečná - a že člověk jako Ty se umí poprat s nepřízní osudu a bojovat, dokud se všechno v dobré nebo lepší neobrátí - já sama mám tu zkušenost, že jakoby něco opravdu shůry řídilo v určitých etapách mého bytí můj život - vždycky, když jsem si říkala, že víc už ne, že víc už nezvládnu, neunesu, zafungovala ta vyšší moc, ať už si pod tím pojmem představuje kdokoli z nás cokoli a pomalu ze mně po troškách sundala tu tíhu, vrátila mně do života, nalila mi novou energii a sílu do žil ... Moc Ti přeji jen a jen lepší zítřky, hodně vůle a odhodlání a všechno jen dobré !!

Zdravím MARTYHO, MALÍŘKU - a díky za dobrotu a lidskost, která sálá z každého Vašeho slova, zdravím dobrou dušičku této diskuze LOLU a všechny ostatní ...

FABREGASI - podstatné už bylo řečeno - mysli na to, že deprese ja nemoc - a je díkybohu v dnešní době dobře léčitelná. Nejtěžší je pro Tebe udělat první krok - vyhledat pomoc - ale udělej ho, vyhledej odborníka, svěř se a neboj se léků, ani závislosti na nich. Nevznikne, mám s tím zkušenosti. Snad se dá nalezení antidepresiv přirovnat k vynalezení penicilinu - to antibiotikum léčilo tělo a zachránilo nepředstavitelné množství životů, které by končily vlivem sepse, spousty rodiček, protože v dřívější době umírala každá druhá na infekci,tak zas antidepresiva zachraňují a oprošťují od bolesti duše ... neboj se, dostaneš se z toho, i když dnes toto možná považuješ za planá slova útěchy - jednou se ohlédneš na toto období jako na špatnou epizodu svého života - tak to je - jednou dole a jednou nahoře ... přeji Ti hodně statečnosti, sil a obrat k lepšímu hodně brzy !!

Dodrou moc všem píšícím i čtoucím, dobrou noc Ninuško ...

S láskou Romana.

Cením si pomoci všech tady.A doufám,že to zvládnu už kvůli vám.Jen když pomyslím ny to,co mám udělat,jít tam a vyzpovídat se,potí se mi ruce a je mi špatně.Přitom je to tak jednoduché.Ted sedím zase doma sám.Už je to několik měsíců co trávím noci sám.Nemám ponětí,kam můj život směřuje a bojím se toho,že to nedokážu ovlivnit.Připadám si hloupě a dětinsky.Nikdy jsem takovej nebyl.Vždycky to nějak šlo.Dnes mám problém cokoliv udělat.Nesnáším se za to.Takhle marnit svůj život.Život,který mě ani nebaví a nic mi už nedává.Chci najít tu sílu tam zajít a poprat se s tím.Ale jak budu vypadat před ostatníma?Kde budou ty lidi,když to zjistí?Nemám nejlepší přátelé a pochybuji že i kamárády,ale jsou tu lidi,s kterými se budu muset stýkat i přes to všechno.Bude těžké pro mě jen to se jim podívat do očí.Vždycky jsem měl na víc než trávit čas nad těmito stránkami.Ale byl tam vždy nějaký blok a proto jsem tu skončil.Prosím někoho z těchto stránek,kdo tu pomáhá ostatním,aby mě morálně podpořil třeba zítra večer nebo v pondělí ráno,abych to zvládnul.Nevím,jestli to pomůže,ale stále v to doufám.Na tohle jsem srab.K doktorovi jsem vždy chodil jen když už nebylo zbytí,jen když to fakt bolelo a nešlo to dál.Při tomhle si ale stále myslím,že to zvládnu sám,ale to není pravda.Nezvládnu.Tečou mi slzy jak to píšu,protože už teď vím,že v pondělí to bude stále to samý a já se budu utápět v samotě doma.Přitom už to takhle dál nejde.Přesto vám děkuji za pomoc.Aspoň přes tyto stránky.Díky.

Moc pozdravů posílám všem dušičkám, které si mě pamatují i těm novým, které se připojily k tomuto společenství v době, kdy jsem přestala psát.

Jedno tibetské přísloví říká, že když ležíme na zlaté hoře, něco z ní se na nás zachytí - totéž se stane, když ležíme na hoře špíny. Byla jsem šťastná, že jsem tuto diskuzi, která pro mě tou zlatou horou byla, objevila a mohla si odpočinout a čerpat sílu pro život s mou nemocí. Pak se jedné paní podařilo na poměrně dlouhou dobu z diskuze udělat horu špíny plnou nactiutrhání a vulgárních výrazů.
Dalajláma v jedné knize píše, že máme právo se takovým lidem vyhýbat, protože riskujeme, že ztratíme svůj vlastní směr a naše schopnost pomáhat ostatním bude ohrožena. Přitom si ale musíme být jisti, že jsme je od sebe neodřízli úplně, protože je jisté, že se vyskytne čas, kdy je správné pokusit se je odvrátit od jejich negativní činnosti. Upřímná snaha mnoha hodných a laskavých lidí tady byla ale jen plýtváním energií, protože přes svoji podanou ruku dostali vždy jen pořádnou ránu (jednou z nich byla právě Toni, která vydržela H. vlídně psát opravdu dlouho).

Já také nesnáším ubližování a nespravedlnost, ale nemám dar používat slova jako Malířka a Romanka ani tak dobrotivé srdce jako Luboš. Ani nejsem dost otrlá a ušlechtilá na to, aby mě nechaly v klidu H. výpady proti lidem, kterých si vážím. Chtěla jsem je všechny aspoň trochu potěšit a poděkovat jim za to, co pro nás dělají, pozvala jsem je proto do svého domova.

A tak se jedna depresivní podivínka osobně seznámila s línou Malířkou a snobkou Romanou a prožila s nimi pár krásných letních dní, které jí prosvětlují její namáhavou cestu životem s depresí. Romanka i Malířka jsou takové jako na diskuzi, každá úplně jiná, každá osobnost, bytosti s dary potěšit, pohladit, uklidnit, poradit, poléčit, podělit se o harmonii a radost ze života. Holčičky, moc vám děkuji za návštěvu a zdravím vaše sympatické partnery, kteří byli tak hodní a dovezli vás.
Obě víte, že jste kdykoliv vítané, ať už vás do našich končin zavěje vítr cyklistický či golfový (tj. pojedete náhodou kolem) nebo se domluvíme na termínu, který se vám oběma i dalším bude hodit. A protože to bude dlouhé vyprávění, budu ráda, když se zdržíte aspoň dva dny. Mějte se moc hezky.

Luboši, omlouvám se, že jsem ještě neodepsala, mám mail rozepsaný, myslím na tebe každý den a doufám, že ti není zle,
Aničko 1, napsala jsi to moc hezky, obdivuji tě a přeji hodně síly a klidu,
Lolo, Marty, Vian, přeji hezké dny.
Fabregasi, vyšťourej poslední zbytky statečnosti a ten 1. krok udělej, prostě tam vlez, řekni, že potřebuješ pomoct a když ti nepůjde mluvit, budeš prostě mlčet (ev. brečet), tam je to jedno, nebudeš první ani poslední. Nebo si vytiskni svůj příspěvek z 9.10. ve 21.15 a dej ho lékaři přečíst, to je také možnost. Vím, napsala jsem to stroze, ale hodně na tebe myslím a nic jiného mě nenapadlo.

TONI, budu na tebe v Po myslet, uteče to a nějak to vymyslíme, abychom se všechny sešli a ty se s námi podělíš o svoje zážitky a zkušenosti, pomůže to víc lidem. Drž se, Zlatíčko.

P.S.
Ještě něco o sobě - je mi 55 let, jsem rozvedená, mám dvě dcery, které jsem vychovala sama, přes všechny zdravotní průšvihy byly premiantky, obě mají maturitu, jedna i titul, mám zetě, vnouče, skorozetě, s depresí se potýkám přes 30 let, nyní jsem v ID, bydlím v domku s mladší dcerou a jejím přítelem, ve svém horním bytě mám 6 kočičích postiženců z útulků, což normálně nesděluji, neboť to s dcerou považujeme za impertinentní (jedna naše kamarádka z kočičí charity říká, že chlubit se počtem zachráněných koček je jako chlubit se počtem milenců - obojí je prý nestoudné).

Omlouvám se všem za překlepy i jiné chyby, děkuju, že píšete, smutně i radostně, obojí je život a přeji hezké odpoledne.

Nino napsala jsi to krásně, krásně a ještě jednou krásně. Již jsem o tobě slyšel z vyprávění a děkuji za vše za všechny lidičky z této diskuze... díky, díky, díky.

Fabregasi jak bude chvilička, tak se ti ozvu e-mailem a můžeme zkusit probrat tvůj strach z odmítnutí u lékařů. Ničeho se neboj, věř, že nejsi jediný s podobným problémem a že na konci cesty bude tvé velké vysvobození. I ty si zasloužím žít hezkým životem bez bolesti a my ti s tím moc rádi pomůžeme co jen zmůžeme. Prosím když ti bude těžko, tak prosím piš piš piš na naší diskuzi.

Všem ostatním, i těm novým přeji krásný vstup do nového pracovního týdne a nezapomeňte o sobě dát vědět. Všem držím palce ať je vám co nejlépe! Marty

Milá Ninuško,
díky za Tvoje řádky, udělalo mi velikánskou radost, že jsi napsala a jistě nejen mně - často na Tebe myslím i na členy Tvojí milé a hezké rodiny - však víš.
To Ty umíš pohladit slovem a hezky psát a pak vyslechnout druhého, máš životní zkušenosti a hodně moudrosti v sobě - i pokory. A dokázalas vychovat dcery sama, dát jim vzdělání, svůj čas a především moře, moře lásky, dobře je připravit na život - a jsi tak skromná, že to bereš jako běžnou věc, přestože zasloužíš za to, cos dokázala hodně úcty, obdiv a jsi příkladem pro mnohé z nás ...
Věřím pevně tomu, že se uvidíme znovu - jsi taky u mně kdykoli vítaná, jak dobrý spoj je, víme obě, stačí se dohodnout a věřím, že příští setkání bude ve třech - víš s kým nám oběma milým, tedy milou - někdy třeba se nás v budoucnu sejde i víc ...
Víme o sobě a souhlasím s tím, že i dva dny by bylo o čem povídat, ráda bych nechala prostor pro vyprávění Tobě, protože jsem si pak uvědomovala, že většinu času jsem si přivlatnila sobecky na povídání já Tobě - kdy jsem se naposledy setkala s tak milou, posluchačkou, moudrou a ochotnou naslouchat, s kterou můžu mluvit i tom všem, co s jinými nemohu ? Ještě jednou za to velký dík ! A budu se těšit na viděnou !!

Pozdrav sluníčku Malířce, Silvince, Tonince, které držím všechny pěsti, klukům - Lubošovi, Abíčkovi, Petrovi 1, Petrovi 2, Dalšímuvřadě, Morthisovi, milé Lole, našemu dobíječi energie Evak, kterou vítám doma z prodlouženého víkendu na výletech, Soničce, statečné Anně, Martymu za jeho lidskost, Fabregasovi, kterému věřím, že zvládne a potřebný krok udělá, Martas, Kamilce a Denisce- ozvěte se nám děvčata ... i všem ostatním tady ...
S láskou Romana.

No jo zase další babka tady dělá chytrou ....hihi......to nás strašně zajímá, co nějaká stará opuštěná babka napíše o Halince .....ty tak můžeš někoho soudit chuděro ......to mají děvčata úžasnou společnost , starou invalidní důchodku, která nemá žádný život.......no aspon se Romanka může blejsknout golfem a Paříží ....hihi......naše snobka ...
A milá Nino ve svém věku asi neumíš číst, když nevidíš , že mě vulgárně napadala Romana první a také TONI první mě hystericky urážela .....přístě až budeš číst, vem si brejle ......babi ....hihi

A něco ti řeknu, já jsem hrdá na to,že se hezky starám o moje holčičky, mají dobroty a mají teplý pelíšek na dece na topení a pusinkujeme se a léčí naše neduhy ....nikdy bych nenechala zvířátko odejít , když bych si ho půjčila na výběh....protože by mi nad ním srdce usedalo , že je sám a že nikoho nemá ...jen citově tupej člověk to udělá a jde si po svým .......

Krásné ráno všem. Tak máme za sebou další sobotu a neděli. Doufám že se vám vydařila a že se neobjevil žádný mráček. A jestli ano, že jste ho rychle zahnali. Já se byl v sobotu projít se po lese. Ze začátku to bylo takové divné. Připadal jsem si strašně sám, ale postupem času to na mně začalo působit a já prožil krásný den. Mějte se krásně a všechny zdravím. Marek