Diskuse - DEPRESE I. - nová diskuze

Ahoj.Nejsou to jen pocity.Jsou to nekonečné styvy,které přijdou a odejdou.Bohužel ted přicházejí častěji a odcházejí pomaleji.Večer nechci jít spát,nechci aby bylo už zítra.Když usnu,nechci se probouzet,abych nemusel žít dalšíden.První myšlenka poslední roky po ránu je skoncovat to.Ale to nemůžu.Nesmím ublížit rodině,spíš nechci,aby si na ně ukazovali.Dneska jsem byl u doktora.Necítím se v poslední době dobře.Zdálo se mi,že mám něco s tlakem a byl jsem oslabený.Je mi na zvracení ze sebe,z toho co tu píšu.Doktor mě poslal na nějaký vyšetření srdce a tak.Hlavní důvod byl ale psycholog.V čekárně jsem se sebou málem sekl.Jen proto,že jsem nevěděl jak to mám říct.Tak nakonec jsem se překonal a chtěl jsem někoho doporučit,nejlépe z jinýho města.Nemohl na něho najít kontakt.Bylo mi hrozně,chtěl jsem co nejdřív odejít.Tak jsem řekl,že se stavím zítra.Ale už ted o tom pochybuju.Doma jsem se nemohl ani najíst.Odpoledne jsem šel ven se projít.Vydržel jsem tam půl hodiny,bylo mi špatně,cítil jsem se strašně sám mezi těmi lidmi.Musel jsem domů.Nevím kudy kam a už je to dlouhý.Vždycky to pominulo,ale ted je to dlouhý a častější.Nemůžu se mít rád.Vše co jsem na sobě kdy mohl mít rád je dávno pryč.Nenávratně. Jak se tím nemůžu zabývat,když mi ty myšlenky proudí stále hlavou a spousty věcí,i když mi je už 32 proatě nechápu.Tak jednoduchý věci,které každý druhý zvládá.

Ahoj.Nejsou to jen pocity.Jsou to nekonečné styvy,které přijdou a odejdou.Bohužel ted přicházejí častěji a odcházejí pomaleji.Večer nechci jít spát,nechci aby bylo už zítra.Když usnu,nechci se probouzet,abych nemusel žít dalšíden.První myšlenka poslední roky po ránu je skoncovat to.Ale to nemůžu.Nesmím ublížit rodině,spíš nechci,aby si na ně ukazovali.Dneska jsem byl u doktora.Necítím se v poslední době dobře.Zdálo se mi,že mám něco s tlakem a byl jsem oslabený.Je mi na zvracení ze sebe,z toho co tu píšu.Doktor mě poslal na nějaký vyšetření srdce a tak.Hlavní důvod byl ale psycholog.V čekárně jsem se sebou málem sekl.Jen proto,že jsem nevěděl jak to mám říct.Tak nakonec jsem se překonal a chtěl jsem někoho doporučit,nejlépe z jinýho města.Nemohl na něho najít kontakt.Bylo mi hrozně,chtěl jsem co nejdřív odejít.Tak jsem řekl,že se stavím zítra.Ale už ted o tom pochybuju.Doma jsem se nemohl ani najíst.Odpoledne jsem šel ven se projít.Vydržel jsem tam půl hodiny,bylo mi špatně,cítil jsem se strašně sám mezi těmi lidmi.Musel jsem domů.Nevím kudy kam a už je to dlouhý.Vždycky to pominulo,ale ted je to dlouhý a častější.Nemůžu se mít rád.Vše co jsem na sobě kdy mohl mít rád je dávno pryč.Nenávratně. Jak se tím nemůžu zabývat,když mi ty myšlenky proudí stále hlavou a spousty věcí,i když mi je už 32 proatě nechápu.Tak jednoduchý věci,které každý druhý zvládá.

Jajo, díky za tvoje krásná slova. Je to tak...
Vím, jak nesnesitelný je pocit bezmoci, když nemůžeš pomoci! Přeju ti hodně síly k překonání bolesti, ale ty jsi silná. Jsi i moudrá. To, co se ti stalo, se nedá rozumem pochopita vysvětlit. Dá se jen odpustit. A odpuštění je brána k úlevě :-))

Tohle je obyčejná deprese. Před rokem jsem prožívala to samé. Teď mám zpátky své sebevědomí, důvěru v sebe. Chce to čas a nechat pracovat léky i doktora a psychologa. Organismus si potřebuje hodně odpočinout. Něco v mozku nám chybí, vlastně jsou to hormony štěstí. Mě pokaždé doktorka posílá sportovat. Říká, musíte ten dopamin a serotonin ze sebe přece nějak dostat. Já, ale víte, mě se nechce nic dělat. Ona, musíte!
Taky si připadám sama, ale tohle prý cítí každý. Kdyby neexistovali lidé, kteří přemýšlejí "normálně", svět by nefungoval. Takže jsem pochopila, že si jich mám vážit a cením si toho, že fungují v továrnách, v obchodech, na úřadech. Protože, kdyby byli, jako třeba já, seděli by doma a utápěli by se ve své těžké samotě s hlubokými myšlenkami a neměli bychom co do úst. Zkrátka, všechno, čeho jsme součástí musím brát tak, jak to je! Jsem taky "toho" součást. Proč si každý myslí, že se musí mít rád? Může sám k sobě zaujmout neutrální postoj!
Taky chodím spát co nejpozději, protože se bojím rána. A ráno je nejtěžší. Setkala jsem se s bytostí, která se cítí ještě hůř než já. "Krásně" jsme všechny naše stavy probraly a nakonec se tomu zasmály. Byl to osvobozující smích. Už pár týdnů, možná i měsíců si sama ze sebe dělám legraci. Zlehčuju svoje problémy. A je mi líp :-)) Ty to určitě taky zvládneš! Přeju ti to!!! Ale nespěchej, co se má stát, to se stane a stane se to v pravou chvíli. Věř mi :-))

Halino, proč se neustále do někoho navážíš a nejvíc do Romany a Malířky?Romana má určitě rodinu v pořádku a to že Malířka nepíše o dětech, tak je asi nemá a nemusí se starat o nikoho než o sebe.Sáhni si do svědomí, nezávidíš jí trochu, že má čas a může odpočívat, když jí není dobře?Je přece fajn, když se stará o pejsky.Ty máš rodinu, tak se staráš o ní, to je normální.Seš máma, tak se staráš o děti, která máma by to neudělala?No a už toho nech, máš určitě co lidem nabídnout, tak proč to neděláš?Prožila jsi toho moc a zvládla to bravurně, tak nenasazuj druhým psí hlavu a bud víc empatická a vstřícná.Lidi tu jsou podle mě fajn.Bylo bezva si číst o procházkách se psy a energie co čiší z dopisů Romany je bezvadná.Až se nechce věřit, že také tak trpěla jako vy všichni tady,je vidět, že i z tak zlé deprese se jde dostat.Přeju vám uzdravení a deprese at se nikdy nevrací.Milan - náhodný čtenář

Co bych asi Malířce záviděla ...takový chudý život bez dětí a bez rodiny jo??S rodinou je rozhádaná a má tak prázdný život a ještě depku........řada lidí si tady totiž kompenzuje to co vyvádějí v reálku .....tady jsou svatí ....a to je ten problém.......já mám také čas a můžu se válet celé dny ...
No a zlobivá Romana mě hnusně urážela na ženatém a tady psala tyhle perly , vod tý doby si jí pamatuju ..posmívala se mi, že mě opustil manžel, že prý jsem tlustá ......dobrý, co??Opravdu empatie ...hihi

Tak zase hlídám.Tentokrát mladší vnučku.Tu starší,postiženou vezla dcera do "školky".Dává ji tam dvakrát týdně,i když ji vozíme 20km.Ale dcera si odpočine a malá má změnu.
Evak,omlouvám se že odpovídám až teď,ale nějak nestíhám,nebo chybí ta energie co si sama sobecky zavařuješ!Vnučka prodělala asi hned po porodu zánět a zjistili to po měsíci.Několikrát jsme byli u doktora že jen pláče....Když už ani neplakala,vzali ji do nemocnice a ty týdny co tam byla nikomu nepřeji!Několik operací a stálá nejistota jestli bude žít.Dali jí šant(hadička od mozku do bříška pod kůží),neodtíká jí mozkomíšní mok.Je na úrovni 1měsíčního človíčka.Od té doby několikrát doma umírala,(záchranka,vrtulník..)má sondu do žaludku,to znamená mixovaná strava,tracheostomii,to zase hlídáme dýchání a odsáváme hleny,několikrát denně cvičí vojtovu metodu...V lednu má 6roků.Taky víc než 20kg,tak to nošení,koupání....Péče 24hodin každý den.Víme že nikdy nebude mluvit,chodit ani nebude studovat žádnou školu,ale dá do života poučení o tom čeho si má člověk véžit a co je nepodstatné!Je to naše sluníčko a všichni jí dáváme co nejvíc lásky.Hlavní obdiv má dcera,která musí být stále ve střehu.
Evak,jaký byl víkend?A co ostatní?Važme si každého slunečného dne!

Ahoj všem - zase místo oběda - nemůžu nereagovat ...
ANNO, před Tebou hluboce smekám, máš moji velkou úctu, taky Tvoje dcera - moc si vážím lidí, jako jste Vy - a přeji vám upřímně hodně sil, zdraví, statečnosti nemusím - Vy jste statečné a velký vzor pro nás ostatní.
Máte životní úkol a já jsem až zahanbená, když si uvědomím, jak málo smysluplné je plození lejster v kanceláři oproti tomu, jak obrovský smysl má Vaše konání ....
FABREGASI - všechno Ti už Malířka napsala - je to opravdu deprese, myslím si totéž - umocněná faktem, že jsi zřejmě člověk hodně senzitivní, citlivý - nedovoluje mi čas se rozepisovat - jen tolik, že Ti rozumím, vím, co prožíváš a jak bolestné to je. Můžu napsat, že tam, kde jsi Ty , jsem byla i já. Neskutečné trápení, popsala jsem příčiny tady hodněkrát. Nevěřila jsem, že budu žít normální a plnohodnotný život - ale žiju ho. Nepřemýšlím o tom, kdy to zas přijde - žiju tady a teď. Každý se může z těchto stavů dostat-existují účinné léky- nevím, kde bych dnes byla bez nich. Fabregasi, navštívils odborníka - psychiatra? Pokud ne, ujišťuju Tě, že není čeho se bát ... Ty stavy pominou, věř mi, mám zkušenost, že tak jako nic netrvá věčně, netrvá ani trápení, vysvitne slunce i Tobě ...
Zdravím MALÍŘKU A MILANA - chtěla bych Vám napsat, že se mi dnes stalo něco zvláštního - vedla jsem debatu s úspěšnými korektními lidmi v pohodě, zdvořile a s úsměvem, o pracovních úkolech a proložené odlehčenými frázemi - možná si teď budete myslet, že jsem skutečný blázen - bylo to nepochopitelné, ale já jsem najednou byla duchem jinde, na této diskuzi s pocitem, že tam jsem mezi svými - lidmi, kteří jsou mně vedle mojí rodiny, kterou miluju, nejblíž, cítila jsem ten obrovský rozdíl mezi komunikací s pány v oblecích s kravatou a dámami v kostýmech, ty možná naučené úsměvy, zdvořilostní fráze na jedné straně a ta lidskost a mnohdy bolest, s kterou bojujete a bojovala jsem taky na straně druhé.. já to prostě neumím popsat. Zastesklo se mně po něčem nedefinovatelném,lidském, teplém, slovech, která mi dávala jistotu,že nejsem v trápení sama, pak naději, pak skutečnou pomoc. Proto jsem sem zaskočila aspoň na chvilku.
Je to tak - znamenáte pro mně víc, než jsem si dokázala představit - jste jako můj přístav v rozbouřeném moři kolem mně.
Dík.
S láskou Romana.

Romí, právě teď poslouchám tuhle píseň Simona a Garfungela, Jako loď na rozbouřeném moři, která má naprosto úžasný text, je o pomoci přátel, zkusím ji někdy později celou přeložit :-))) Kouke, takhle začíná: When you down and out
When tears are in your eyes
I will dry them all
I´m on your side...

Když jsi na dně a mimo
Když máš v očích slzy
Všechny je osuším
Stojím při tobě...

Milane, pokud jsi opravdu Milan, ale na tom nezáleží, je to jen pocit, díky za obranu. Miluju zvířata a velmi s nimi cítím. Nejsem sama, kdo chodí do útulku pro pejsky, aby mohli na chvíli opustit kotce a proběhnout se venku, prý je nás "venčičů" na čtyřicet a další přibývají. Jeden venčič chodí speciálně pro huskyho, pořídil si na něj kšíry a gumové vodítko a jezdí s ním na kole denně 15 kilemterů, aby Huskítek mohl vybít svou energii. Další zase chodí pro Dědka, starého vlčáka, protože mu chce dát to, co ztratil a co měl rád. Jinak, ne že by v útulku o pejsky a kočky nebylo postaráno. Mají perfektně čistou srst, vyčesanou a nejsou cítit "psovštinou". Taky mají všichni čisté zuby, bez nánosů kamene a ostříhané drápky. Mají vzornou stolici, mimo jiné i to je důležité a pozná se podle toho, v jakém zdravotním stavu zvířátko je. Pokaždé odpovím, když se mě zřízenci zeptají, koho chci vyvenčit, že toho, kdo potřebuje, kdo už venku dlouho nebyl. Mám pro něho psí granule, pamlsky a vodu a chůzi se snažím přizpůsobit jemu, protože nejde on se mnou, ale já s ním, takže se podřizuju jeho potřebám a dělám to moc ráda. Měla jsem psa, ale zestárnul a odešel do psího ráje. Dodnes mi chybí i mojí mámě, shodujeme se, že snad není den, abychom si na něj nevzpomněly a taky, že se nám o něm zdávají sny. I proto mi bylo na hřbitůvku tolik smutno a cítila jsem s těmi, kteří tam svoje miláčky museli zanechat a dali jim na cestu oblíbené hračky, misky na vodu, vodítka, známky...

Anničko, tobě jsem už psala, že jsi anděl a celá tvoje rodina. Romča ti napsala to ostatní i za mě. Ať máte všichni pořád hodně síly, ale i radosti ze svého malého Sluníčka a ať vám péče o ni dělá radost, žádné trápení, ona je docela určitě šťastná, že je mezi vámi a dostává od vás tolik lásky :-))

A proč si ho nevezmeš domů Malířko ??Mě by to srdce utrhlo, kdyby ten opuštěnej pejsek zas musel zpátky do kotce a tam musel být bez maminky a bez dobrůtek.......o nikoho se nestaráš, tak někomu předej svou péči....nebo je to tím, že jen bereš ??přítel ti nechce dovolit psa doma, protože žiješ v jeho bytě a živí tě ??Možná to tak bude.....
Měla bys tam vzít 10 kilo granulí a ne jednu dobrůtku, dybys chtěla pomáhat - ale ty žiješ na cizí účet , tak nemůžeš rozdávat ...to je smutný ....:):)
A Milan se tě zastává pze neví, co se tady psalo, co vyváděla Romana jako Kopretina a jak sis tu pořád stěžovala na všechny blízké ....

Já to ale nezvládám.Mám problém jít ven z bytu.Dneska jsem měl jít k tomu doktorovi a jsem doma.Nemůžu.Cítím úzkost a méněcenost sebe sama před ostatními.

Tak to je mi líto ...to je zlý ...ovšem nechápu jak je možné, že do Švýcarska na dovču to šlo a na pracák taky jistě chodíš, pro penízky:):) ......kolo, hospůdky s přítelem , koncerty plné lidí zvládáš - to by vadilo i mně, dav lidí na koncertě a to nemám žádnou paniku ....no je to zvláštní .......:):)

Moje milé dušičky - přišla jsem Vám popřát pohodový víkend - já budu mimo, ale v neděli se vracím dopoledne domů ...
MALÍŘKO - nejraději bych si teď lehla a pustila taky nějakou hudbu, která by pohladila po duši, třeba Enju mám ráda - mimo spousty jiných - ale nějak jsem nedokázala dnes dopoledne odmítnout jedno pozvání, takže, až připravím jídlo dětem, jedeme se známými na bowling, třetí dvojice bude bývalý generální ředitel z mojí bývalé firmy s paní - moje vnitřní já je dnes naprogramované na dobrovolnou samotu a rozjímání - ale slíbili jsme to už a taky odvoz pro ty místní známé - takže pojedeme .... myšlenky se dnes toulají všude možně, ale pojedu se tedy odreagovat - myslím na Tebe a přeji hezký páteční večer a pohodovou sobotu - i všem - Martymu, Dalšímuvřadě, Abíčkovi, Petrovi 1 a Petrovi 2, Lubošovi, Anně, Silvě, Soni, Evak ( která cestuje ), Lole, Toni, Poslu dobrých zpráv, Fabregasovi, Kamile, Lucce, Denisce, Martas a všem ostatním pisatelům z dřívějška - slunce do vašich dušiček, schopnost zahnat chmury a úsměv na tváři- život nabízí hodně krás, přeji vám schopnost je umět hledat v zdánlivých drobnostech ...
S láskou Romana.

Ahoj právě jsem našla tuto diskuzi,jsem depresík,léčím se 15let-Jsem V pPID.

Halina píše blbosti,tak to bude ožrala tělem i duší.