Diskuse - DEPRESE I. - nová diskuze

jestli se ptáš mě...tak mám

tak vás opět zdravím rošťáci... jsem zase vrácená do života... konstatování lékařů zní,že jsem na něco alergická... na co mi zatím neřekli, ale já jsem si vydedukovala, že určitě budu mít alergii na manžela/ občas mi pije krev/, další alergie by mohla být pracovní /občas se mi nechce do zaměstnání/ a zcela určitě trpím alergií na finance/ těch asi není nikdy dostatečné množství/. Další možnosti raději nezkoumám,mohla bych se dobrat k závěru,že jsem nemocný člověk a to by mě vážně naštvalo...
musím si vás zpětně pročíst, mám pocit,že jsem zaspala dobu a nové pisálky... tak mám co napravovat, nejprve se musím aklimatizovat v práci.dá mi to docela zabrat,protože jsem obdržela léky,po kterých se mi chce spát... budu si muset dávat do budoucnosti pozor při usínání nad pracovním stolem,abych si o propisku nevypíchla oko... no snad tyhle příznaky chrápání časem vymizí.... přeji všem krásný pohodový den bez úhony.... evak

Ahoj Mio,Já si říkám,že moje maniodeprese je celoživotní záležitost,pěstoval jsem si jí,aniž jsem věděl o co jde,protože jsem se s ní nikdy nesetkal.Vím,že jsem byl takový rozjařený a pak se mi zrazu nechtělo do školy,za kamarády,aniž by to mělo důvod. a tak se to střídalo,i v práci jsem veselil spolupracovníky,jen takovými průpovídkami,vyprávět moc neumím,jsem spíš málomluvný,ale pak najednou jako když utne,chodily za mnou a pořád se ptaly,proč jsem takvej smutnej(byl jsem na dílně s 90% ženami),přesvědčoval jsem je,že se jim to zdá,ale tvrdily,že mám v obličeji smutný výraz.Byl jsem taky taková vrba,chodily za mnou,když měly nějaký problém,pracovní nebo i dost intimní,co bylo doma,jen jsem je vyslechl a chtěl jsem,aby se lidi měli rádi.Dneska vím,že to byla utopie.Měl jsem ty svý dny a docela mi to vadilo je poslouchat,ale nechtěl jsem nikoho odmítnout.Se mnou se bavili všichni,říkali,ty seš takovej hodnej,ale já jsem se tak narodil,někdy je to na škodu,že neumím říci NE,neumím být jiný,bráchové jsou jinačí.Když se to lámalo a nastupovala akutní deprese,bylo mi hodně špatně,ale je to něco jinýho než je chřipka,manželka nevěděla,co se se mnou děje,nechápala to,žejsem s ní přestal bez příčiny komunikovat,vyhýbal jsem se jí,raději jsem zalezl do postele,ani dětem jsem se nevěnoval,práce,to bylo utrpení,to už jsem nebyl já,trvalo to někdy 3,4 dny někdy týden,ale taky to bylo někdy tak,že jsem byl v mánii a třeba za dvě hodiny to na mě padlo.Neplnil jsem v práci normy,dělal zmetky,soustředění bylo pryč.Moc se mi tam snažily pomáhat.Ale já to pořád tak nějak nechápal.Taky jsme přestavovali domek a vím,když jsem třeba postavil zeď,měl jsem z toho potěšení,sedl jsem si na židličku a kochal se.A pak najednou nic,přestával jsem cítit,že už mi to nedělá radost,že to dělám jen z nutnosti.Ale to už jsem byl opravdu nemocnej,napadali mě myšlenky na sebevraždu,přidal se k tomu našeptávač,abych zabil rodinu,ploužil jsem se a byl ta unavený.To už se ani mánie nedostavovaly,byl jsem v depresi,to jsem nevěděl,to vím dneska.To už manželka na mě naléhala delší čas,abych šel k doktorovi,jenže,co jsem mu měl říct,horečku nemám,nic mě nebolí.Snad,že nespím a dost rychle hubnu.Ale myšlenky na sebevraždu a zabití rodiny se stupňovalo,hrozně jsem se v noci trápil,jak jsem stál u dětskýho pokoje a hrozně se třásl,manželka mě našla dole schoulenýho do klubíčka a to jsem jí řekl,že musím jet vyhledat psychiatra,říkala,já jsem na to myslela,strašně se o tebe bojím,protože měla se mnou zkušenost,že jsem ve 21 letech,ještě jsme nebyli svoji,spontálně potratila,já to neunesl a pokusil jsem se o sebevraždu.Byl jsem hospitalizován na psychiatrii.Ale pak jsem už k psychiatrům 20 let nechodil.Možná,kdybych chodil,nemusel jsem mít ID a problémy.který mě asi do konce života neopustí.Ale,abych se vrátil,odjel jsem ráno vyhledat psychiatra,myslel jsem,že mi dá nějaké prášky a bude to třeba do 14 dnů v pořádku.Ale vysvětlil mi o co jde a že je to na delší čas.Byl jsem za osm roků 12x v léčebně,vždycky tak 4-6 měsíců.Ale mě to vždycky trvalo déle,než ostatním se z toho dostat.Dneska mě trápí více deprese,smutek,nezájem o život,nevím,co bude dál,doma jsou na mě všichni hodný,máme malý vnoučátka,tak tam vidím nějakou naději.To je snad nyní smysl života,i když se myšlenky na sebevraždu vyskytnou,tak vnoučata mě snad zastaví.Našeptávač se ale taky vyskytuje.Mánie se vyskytuje jen v malý míře.Možná bych toho stabilizátoru mohl brát míň,aby se to tak vyrovnalo.Ale zas beru jiný tlumivý léky,tak nevím.Ještě trpím hodně na úzkosti,hrozný poruchy soustředění,pořád mi to skáče z jedný myšlenky na druhou.Dívat se na film,nebo číst knihu,do mozku se mi to nějak nezapisuje.Takový združení,které se stará o duševně nemocný pro nás pořádá různý akce,chodil jsem na počítačový kurz,jakž tak jsem to zvládal,ale co jsem neměl napasný,to mi do mozku nevlezlo,teď je angličtina,němčina,ale to se hlásit nebudu,protože soustředění na učení mi dělá,pozoruju,čím dál větší problém.To mě dost trápí,říká mi psycholog,že je to důsledek mojí nemoci.Promiň,že jsem se tak rozepsal.
Měj se krásně,nevím,jestli si z toho něco vybereš.I ostatním přeju krásné dny bez deprese.Ahoj.Luboš.

Ahoj Luboši, nakoukla jsem a přečetla si tvůj příběh. Zjistila jsem, že to co jsem zažívala já, je proti tomu slabý odvar. Musí to být opravdu hrozné . A ještě, že máš chápající manželku a rodinu vůbec.Znám taky ty stavy, kdy tě naprosto nic nebaví, vše ti příjde zbytečné a nejraději bych jen ležela. A to můžeme děkovat bohu, že existují nějaké ty léky. Nedovedu si představit, jak museli trpět lidi třeba v předminulém století.A to buď rád, že tě to nechytilo dříve, někteří lidé tím trpí od mládí.Čert ví, kde se to v člověku vezme. Ale věřím z velké části, že se s těmi dispozicemi rodíme a pak stačí pár traumat.
Tak se měj, pokud možno, co nejlíp. Před námi podzim, snad to zvládneme.
Pozdrav i ostatním. S

Po dlouhé době zdravím!
Luboši,ty mi mluvíš(píšeš)z duše!Přesně jsi popsal většinu mojich stavů a pocitů.Dnes pohoda,radost...a zítra pocit marnosti,jsem osoba která tu nemá co dělat,překážím a okolí by bylo líp když by jsem tu ani nebyla.Manžel by si zasloužil lepší ženu po všech stránkách(v domácnosti,sexu,vzhledem...).
A stačilo by tak málo,jen nebýt srab a konečně TO udělat!Ani TO nedokážu!
Jsem vděčná za ID,protože většinou by jsem práci nezvládla.
Omlouvám se za to že otravuji,ale potřebovala jsem se vypsat a ty jsi mi svojim příspěvkem pomohl.Nejsme v tom sami!

Ahoj Lidičky, dlouho jsem tu nebyla a ani jsem Vás nečetla. Chodím do prráce a nějak neztíhám... Depresemi zatím nebo už netrpím, občas se objeví náznak, ale tak za dva tři dny je pryč. Dnes můžu s klidným srdce říci, že mi pomohl návrat do zaměstnání, je to tu sice o stresu, ale i když bych šla jinam, nepomohla bych si. Stres čihá všude a já ho zkouším házet za hlavu. přeji Vám všem hezký a pohodový podzim, já z něj mám trochu strach, vadí mi to chmurné počasí...

No to je hrozný, co tu Luboš popisuje .......takový stavy jsem viděla , když jsem byla na uzavřeným oddělení ..........lidi okolo mě tam měli podobný problémy, byli tam řadu měsíců a všechny (byly to ženy )byly bez rodin a bez dětí, když se vrátily domů, čekal je prázdný byt a deprese..........na tom je dobře vidět rozdíl v chování mužů a žen...... ty ženy jejich muži opustili a našli si nové manželky k dětem, zatímco Lubošovi rodina zůstala .....

Bohužel mě tohle tak vyděsilo, že jsem nepozřela jediný lék, který mi tam dávali a tajně jsem je vyhazovala a tím se oddálila moje léčba a o tu rodinu jsem přišla taky :):)............ale všechno má šťastný konec a všechno je pro nás přínos , obohacení .......

Ahoj všichni tady, zdravím vás. Pro big.dog : při depresi zapomeň na alternativní léčbu.Depresi vyléčí jedině antidepresiva. Já jsem také byla pokusným králíkem jedné léčitelce a málem mě zabila. Napiš něco víc. Já se v tom taky teď plácám, hodně mě ovlivnila ta změna počasí.
Jak píše Halina o tom, jak muži ženy opustí a Lubošovi žena zůstala, Luboši velmi si tvé manželky za to vážím. Mě manžel v depresi také opustil a našel si jinou, zdravou. Chjo.

Zpětně si vás čtu a moc s vámi cítím. Co k tomu dodat? Myslela jsem, že chlapi si tak rozchody neberou, jako my, ale byla jsem, jak vidím, vedle.
To, co popisuje Luboš, jsem cítila tak od patnácti. Nejhorší to bylo na střední škole, protože jsem se neučila, neúčastnila studentských kolektivních radovánek, protože mě nic nebavilo, všechno mi připadalo nesmyslné, zbytečné, nechápala jsem smysl svého bytí tady a úlevu mi poskytoval jen dlouhý a hluboký spánek. Představovala jsem si, že bych se nechala zmrazit a vzbudit těsně před přirozenou smrtí..., to jsem si opravdově přála. Naštěstí jsem školu úspěsně dokončila a později ještě jednu, vdala se, ale manžel mi nerozuměl a já se mu vůbec nedivím, protože o depresi jsme neměli ani páru. Odešli jsme od sebe a já mu to nemám za zlé, protože žít s mou depresivní povahou se dalo dost těžko (nechtěla jsem nikam chodit, byla jsem pořád unavená, neskutečně zakomplexovaná, když mi představil kamaráda s jeho manželkou, zdála se mi, proti mě, tak úžasně nádherná, že jsem byla zralá na sebevraždu, atd.).
V podstatě mě do krize a neúnosné deprese taky dostala nevěra partnera... Bylo mi tak, jak popisují naši hoši. Jen černé, černočerné dny s úzkostí, hladový, bolavý žaludek, život bez budoucnosti. Naštěstí jsem měla několik málo dobrých přátel a samozřejmě antidepresiva! Přátelé mě dostali ven, do přírody, na kolo a AD uklidnila žaludek, mysl. Smutek, hluboko uložený někde v prapodstatě duše, zůstal. Ale čas mě zbavil bolesti nad ztracenou důvěrou, nad zklamáním ve víře v člověka, proto vám, kluci můžu říct, že vás to přejde :-)) Přebolí to :-)) Když člověk tak nějak přijme tu bolest, nebrání se jí, nebojuje s ní, ale nechá se jí zaplavit, ona si splní své a po čase odejde :-)) Moc vám to přeju!!!

Ahoj.Aničko,piš,nevím,proč by si měla otravovat,tady jeden druhýho chápeme.Vím,že nás napadají černé myšlenky,ale,že si nic neuděláme,viď,to bychom byli srabi, kdybychom opustili ty,kteří nás drží za ruku,když mi to potřebujeme.Je nám blbě,přeci jen něco zvládneme,ty uvaříš,já zatopím(teď v zimě),je to důležitý,přece bychom je v tom nenechali.O pár stránek zpátky,jsem napsal básničku,ta mi pomáhá,jsou na tom lidé z jiných důvodů taky hodně zle a bojují.Drž se.
Já jsem to tady už dříve psal,jak se chovali chlapi ke svejm manželkám ve chvílích,kdy potřebovali největší oporu,tak jim utekli(né většina samozřejmě)a ještě jim soud přiřkl děti-hrůza.Vždycky bylo na oddělení více holek,nebo žen než mužů a tak hledali útočiště u nás.Měli hroznej strach z budouctnosti.Taky se mi stalo třikrát,že chtěli,abych jel k nim na dovolenku,že se doma zblázní.Lékaři je nutili,že to musí jet zkusit,aby se připravili do života.To prostě nešlo,abych to udělal.To bych si rozbil celej svůj svět.Ale bylo mi holek moc líto.
Malířko ,moc tě vítám zpátky na palubě,snad to počítač vydrží,abychom si mohli číst tvé krásné příspěvky.Doufám,že se držíš.
Mějte se všichni krásně.Ahoj.Luboš.

Víš Luboši,ten můj chlap je tak dobrej že si klidně sám uvaří,vypere,o děti se staral když jsem byla po operaci, no a právě to mě taky trápí,že klidně může být i sám nebo s jinou.A zájem by byl!Ale zatím mě drží!Jsme spolu 28roků a lepšího by jsem nenašla!Ani by jsem nehledala!
Pozoruji že se v tom začínám zase pěkně topit.To je snad tím počasím.
Ale musím se držet pro vnučky!Starší je vděčná i za pohlazení a hlavně ji vozím po nemocnicích,mladší jen volá bábo,babičko a mazlí se.Jsou to sluníčka.
Tak snad brzo vykoukne slunce a bude líp! Asi nejlépe se teď má Romana,nezávidíte?Já moc!

Ahoj Malířko. Děkuji za tvoje krásná slova. Máš v nich úplnou pravdu. Přejde to, je to jen o čase. Mnoho lidí kolem mně mi říká, nech ji bejt, nestojí za to. Možná mají pravdu a kdybych se na to koukl jenom mozkem dal bych jim za pravdu. Ale co se srdcem které říká, bojuj, přece to nevzdáš, vždyť máš ji rád. A zatím křičí tak že i mozek umlčí. Přeji všem krásnou dobrou noc. Aby vás v noci nebudily noční můry ani bejvalé milenky. Marek

No já si myslím, že je to jen uražená ješitnost ...přesně takoví chlapi, jako ty Mortisi, opouštějí ženy při prvním problému, jak tady píšem..... a ženou se za milenkou, místo, aby se věnovali rodině......ženská se většinou nevzdá vlastního dítěte, kvůli milenci .......a ty v pohodě napíšeš, aby si našla jinýho........myslím, že ti ty kopačky patří ....:):)

Po delší době jsem tu zas (počítač se včera nějak sám od sebe umoudřil, což nechápu) a chci vás moc pozdravit.
Jak snášíte prudkou změnu počasí, ochlazení skoro o dvacet stupňů oproti minulému týdnu? Já špatně, cítím se pod psa. Nebyla jsem od soboty venku. Asi jsem prochladla na sobotním vinobraní (oblékla jsem se do krátké péřové bundy a přesto jsem se díky ledovému větru necítila pohodlně). Víno bylo dobré, ale díky počasí to nebylo ono.
Kristalko, napiš mi, co je u tebe nového...
Almo, už jsi v pořádku po úrazu?
Luboši, obrázek schne a schne :-)) Pomalu mi napiš mail, kam ti ho mám poslat.
Hraběnko, psala jsem ti, když mě zlobil počítač, takže asi mail nedošel. Ale myslela jsem na tebe! Prosím tě, ozvi se mi :-)))
Lili, ty ses taky odmlčela, vůbec nevím, co je s tebou :-(

Hezký den,taky jsem se dneska neprobudil do růžového rána,točí se mi hlava,asi mám nízkej tlak.I ty depresivní stavy jsou nepříjemný,nevím,jak to řešíte vy,když začíná zima,ale já si vlezu do postele,prospím se (včera tři hodiny) a pak je mi líp.Včera jsem byl u psychologa a vždycky z toho jsem i dva dny takovej vyrovnanej.Ale včera jsem se nedokázal uvolnit,,je v léčebně týden duševního zdraví,myslel jsem,že se tam půjdu podívat,včera tam byla pouť,né že by tam byly kolotoče,sejdou se tam pacienti,co mohou ven,hodně lidí z venku,děti ze škol,ty tam mívají představení,tančí,zpívají,stánky z občerstvením a s předměty,co pacienti vyrábí za symbolický ceny,většinou jsem si vždycky koupil nějakou maličkost z keramiky.Ale nejvíc jsem se těšil na setkání s lidmi,které jsem poznal za ta léta svého pobytu,,jsou tam třeba celoživotně,někdo s nima opovrhoval,ale dalo se s nima normálně povídat.Ale musím tam zajet,mám tam kamarádku,byl jsem za ní jednou,jsem takový lenoch líná,s ní už udržuju šest roků korespondeční vztah,je mi líto,že se jí stav nechce upravit,musím jí jet povzbudit.
Holky,kluci,nechce se vám občas napsat pár řádků?Moc mi chybíte.Malířko,tobě už chci napsat dávno,ale nemůžu se k tomu nějak dokopat, Tak se mějte.Ahoj.Luboš.