Diskuse - DEPRESE I. - nová diskuze

brzy bude zimní období a hodí se občas zatopit si v domečku v kamnech... tak tohle jsme si řekli s dědečkem / mým mužem/ a pustili jsme se do díla... probírali jsme všechny možné i nemožné způsoby vytápění našeho domu... v současnosti máme plynový kotel a jsme vcelku spokojeni, ale oko si žádá teplo krbu a planeme... rozhodnutí o krbových kamnech padlo jaksi autmaticky.... výběr proběhl bez hádek / nežli jsme stačila cokoliv namítnout byla kamna doma/.... chybělo jen vyvložkovat komín.... pozvali jsme odborníka kominíka, protože tohle by jistě ten můj šikula nezvládl.... Kominík dorazil, prohlédl objekt - náš dům - a konstatoval za tři hodiny máte vyvložkováno a ani o nás paninko nebudete vědět.....
nastoupili kluci kominický v pondělí v devět ráno.... dali kávu cigárko a pustili se do díla... po cca půl hoďce marného strkání roury do komína konstatovali, že musí kousek na půdě vysekat, páč ten vršek komína je nakřivo.... dala jsem svolení k sekání a pila v klídečku svůj čajíček.... během dopoledne se prosekali sbíječkama od vršku komína přes celou výšku na půdě - cca3 metry... přišel komínář za mnou do kuchyně a sdělil mi,že budou muset vysekat ještě malý kousek v obýváku.... dostal svolení k sekání a já začala pít kávu....druhou díru v obýváku jsem zapila kávou s rumem.... kominická sbíječka projela dalším podlažím a dostávala se do přízemí.... já se dostávala do transu, protože jsem statečně popíjela slivovici a zakusovala jí klobásou... v půl sedmé večer odcházeli kominíci s tím,že následují den práci dodělají... já si dala dalšího panáka a začala uklízet.... prach, saze,sutiny a naťapáno bylo všude... do pelechu jsem se dokutálela zbitá jak mrcha a ráno vše začalo znovu... nicméně komín v uterý vyvložkovali... chyběl jen jakýsi T kus a i ten se musel zasekávat do zdi... práce proběhly ve středu.... ve čtvrtek mi došla slivovice a kominíkům malta... nicméně jednu díru ve svém obýváku klidně snesu, co na tom,že se z ní sypou saze na krásnou plazmovou televizi a hifi věž... hlavně že je ticho a nehlučí sbíječky... dnes si uklidím, vytřu a nalakuji si nehtíky.... zítra bude významný den, škrtnutí sirky odstartuje naši topnou sezonu... konečně se ohřejeme a po všech těch útrapách odložíme ponožky na spaní....mám jen jediné přání.... ať vše funguje jak má, a´t ohníček plápolá jen v kamnech.... požárníky už bych asi nevydýchala.... krásný den všem těm,kteří sedí v teple.... a ni nevíte co máte.... evak

Ahoj všichni. Teda Eviku, jak ty umíš krásně popsat situaci s krbovými kamny a kominíky, to tedy klobouk dolů. Já jsem si taky objednala komeníka, ale jen vyčistit komín, protože jsem si chtěla zatopit a vyčoudila jsem celej barák. On ten komín totiž 10 let nikdo nečistil. A zrovna včera ve zprávách říkali, co je na podzim požárů z nevyčištěných komínů. To by mi taky mohla shořet chalupa, ale určitě bych to pak nedokázala tak vesele a byrvitě popsat, jako ty. Depka mě taky ničí, zaháním to jídlem a tloustnu.

můj dědeček vždycky říkával, že s cirkulárkou musí člověk dělat jako s toaletním papírem... jak přitlačíš máš prsty v riti...
dřevo a to všechno okolo bude a je manželova záležitost, letos hodláme spálit všechna haraburdí z rekonstrukce a pařezy ze zahrad, bude toho myslím dost... já se těším na pletení u kamen, v nichž šleholí plamen ohně a praská dřevo... hmmm a ta vůně / doufám,že to co máme připravené ke spálení není napuštěné nějakým sajrajtem...na návštěvu klidně dojeď, vybav se pořádnými botami a ruksakem a já tě trochu protáhnu po horách a ledovém větříku... večer dáme grog a pořádnou baštu, vínko, pokecáme a bude nám fajn... jedna návštěva navíc se u nás v tom chulmu určitě ztratí...
začínám zazimovávat zahradu, včera jsem zahrabala cibuloviny co pokvetou na jaře, doškubala poslední rajčata a jahody... dnes se vrhnu na hortenzie, kaly a hroznové víno, pak už budu jen hrabat listí,čistit záhony a proběhne podzimní rytí....mám podzim docela ráda.... hezký den

Ahoj Malířko, moc pěkně napsaný, vtipný a lidský příspěvek.

Ahoj všem tady.Musím vám Lidičky zase moc poděkovat,už jsem si myslela,že jsem ze všeho venku (ach ta lidská pýcha) a mám vyhráno,když kde se vzala tu se vzala potvora panika svorně s depresí deprese zaútočily.Holky nezklamaly a svorně vyrazily do boje s tvorem zvaným člověk.Fuj,zase jsem myslela,že svět je jen černý.Naštěstí to trvalo jen dva dny a v boji s nimi mi pomáhaly vaše příspěvky.Evíku,Malířko,Luboši a vlastně všichni díky.Fnukám tu kolikrát a přitom vám je určitě mnohem hůř.Mě už je zase fajn a doufám,že to nějakou dobu vydrží.Musím vám však všem poděkovat,že tu jste a dokážete svým psaním zachytit se potápějící se lidi.Mám vás všechny moc ráda a držím nám palečky.Jana

Ahoj všem tady.Musím vám Lidičky zase moc poděkovat,už jsem si myslela,že jsem ze všeho venku (ach ta lidská pýcha) a mám vyhráno,když kde se vzala tu se vzala potvora panika svorně s depresí deprese zaútočily.Holky nezklamaly a svorně vyrazily do boje s tvorem zvaným člověk.Fuj,zase jsem myslela,že svět je jen černý.Naštěstí to trvalo jen dva dny a v boji s nimi mi pomáhaly vaše příspěvky.Evíku,Malířko,Luboši a vlastně všichni díky.Fnukám tu kolikrát a přitom vám je určitě mnohem hůř.Mě už je zase fajn a doufám,že to nějakou dobu vydrží.Musím vám však všem poděkovat,že tu jste a dokážete svým psaním zachytit se potápějící se lidi.Mám vás všechny moc ráda a držím nám palečky.Jana

Taky byste nejraději celý dnešní den prospali? Když je podmračeno, šedo a fouká chladný vítr, těžknou mi víčka a sotva se udržím v bdělém stavu. Ale prospat den dobré není, protože se pak na oplátku nedostaví noční spánek :-(
Přítelkyně, jak se s tím perete vy? A co naši hoši? Nikdo sem pár dní nenapsal, kromě Evíka, Jany, Silvy, Anny a Luboše.
Dnes jsme měli v plánu navštívit dožínkový trh, ochutnat burčák a později odpoledne na skomírající zahradě ogrilovat nějaké dobré maso a zapíjet ho tím burčákem, ale počasí nám v tom zabránilo. Mrzelo nás to, o tom není pochyb. Takhle už to vypadá, že se bude grilovat v bytě na elektrice, což není ono.
Měla jsem kdysi kolegyni v práci, která bydlela v rodinném domě a vyprávěla, jak se těší na podzim, protože se u nich zatápí v krbu v obýváku a při tom se loupou jablka, vypeckovávají švestky, vaří se povidla a nakládají se kompoty. Při tom se popíjí svařáky, grogy, punče. Já jsem bývala pokaždé schlíplá a bez života, což ona nemohla pochopit. Jenže já jsem žila ve dva plus jedna, bez krbu a bez terasy... Ale zase jsem nemusela umývat tolik oken, vytírat schody a chodby, luxovat šest pokojů a kompostovat listí, utěšovala mě ona kolegyně. Chabá útěcha. Ten krb tohle nevyváží.
Někdo tu před časem napsal, že je na depresi dobré přikládat svítící baterku na "třetí oko", mezi obočí. Zkoušela jsem to, ale po chvilce to nepříjemně pálilo. Tuhle mě napadlo vyzkoušet t.zv. čelovku. Nasadit si baterku na pružné čelence na hlavu a svítít si do hlavy, ne na cestu temným lesem z hospody. Asi to půjdu vyzkoušet, ať se mi přítel směje, nebo ne. Protože, jinak nevím, jak zvládnu nedostatek světla v tuhle roční dobu. Někde se už pár let D léčí za pomoci světla, namířeného na šišinku, epifýzu v mozku, která na světlo reaguje (to je právě to třetí oko, anebo šestá čakra, energetické centrum uprostřed našeho čela) a prý to pacientům zmírňuje obtíže. A jelikož a protože je český člověk tvor vynalézavý, pracovitý a šikovný, jdu shánět tu čelovku :-))

Hezky se vyspěte, naberte spoustu sil, mějte dobrou náladu, vnímejte jenom příjemné pocity, klid, radost a pohodu, opatrujte se :-))

Krásne píšeš,určite si veľmi dobrý ČLOVEK !!! Nech sa ti v živote darí.

Veľmi pekne ďakujem, nech sa i tebe v živote darí a jsi zdravá a šťastná!
Zahřála jsi mě u srdíčka :-))

Při té příležitosti jsem si vzpomněla na pár dní starý okamžik, kdy jsem se snažila dostat se se svým kolem ven z našeho domu na sídlišti a těžké, samozavírací dveře (brano, zavírá samo), mě uvěznily uprostřed vchodu. Právě kolem procházel mladík, který nezaváhal a s milým úsměvem se mě zeptal: "Chcete pomoc?" a hned přiskočil a dveře mi z venku přidržel. Byla to jen chvilička, maličkost, ale pro mě obrovský dobrý skutek. Ne proto, že bych si byla nedokázala poradit sama, vždyť už se mi to stalo po tolikáté, že se to nedá spočítat! Ale právě proto, že onen mladík neprošel lhostejně kolem, nepřemýšlel, jestli má nabídnout pomoc, ale okamžitě pomohl. Trocha nejistoty v něm byla cítit, znám to taky, nikdy nevíte, jak druhý zareaguje, když nečeká váš vpád do svého soukromí, i když jde právě o nabídku pomoci. Ale já jsem mu tolikrát poděkovala za to "téměř nic", co pro mě udělal, až jsme se oba červenali.
Najednou se mi celé tělo ohřálo, i když nemohlo být víc, než deset stupňů nad nulou a foukal ledový vítr. Naskočila jsem na kolo, nohy se opřely do pedálů a náhle i únava, jako by všechna zmizela, šlapalo se mi lehce a cosi mě pohánělo, jako by moje kolo mělo motor a jelo samo. A šimralo mě u srdce, jak se mi vnucoval náhlý pocit štěstí. A stačilo tak málo. Pár vteřin pozornosti, nelhostejnosti a džentlmenství jednoho mladého muže. Doufám, že i jeho zahřál u srdce vykonaný dobrý skutek. Nech sa mu v živote darí! A o to tu právě jde :-))

Šťastní lidé nemají pravděpodobně to nejlepší z nejlepšího ...
ale dělají to nejlepší ze všeho -
což se jim vyplatí.

Myslím, že rozumím Tvým krásným letmým chvilkám v životě - i tomu, o jaké drobnosti zdánlivě jde. I tomu, jak mohou vyvážit i dlouhé strádání a bolest v duši, protože jde o chvíle, které Tvoje silná osobnost, citlivá duše a dobré srdce umí násobit a nadlouho podržet ... protože život se Malířko neměří sek**dami, ale momenty, které nám vyrazily dech ...
Je mi dobře, když Tě po návratu zdaleka čtu, Tvoje myšlenky a poznávání ...
Romana.

Přeji Vám hodně životních zkoušek, abyste zůstali silní,
přeji Vám hodně slz, abyste zůstali lidští,
přeji Vám hodně naděje, aby se Vám splnily Vaše sny ...

Dalšívřadě, opravdu nemůže soudit ten, kdo osudy a pocity, pohnutky a okolnosti druhého nepoznal ...

Romana.

Zdravím Janu a přeji hodně sil a energie, jsme rádi, že jsi tady znovu s námi.
Pozdrav Kikině.
Zdravím LUBOŠE - smekám před Tvou statečností.
I já jsem si Luboši myslela, že moje diagnoza je maniodepresivní syndrom, ale podle psychiatra není.
Víš, že touto diagnozou trpělo hodně inteligentních a tvůrčích osobností ? Spisovatelů, skladatelů, básníků ... třeba Villon ... ze spisovatelů třeba Edgar Alan Poe, ale nikdy nečti Luboši jeho povídky, něco tak pochmurného a dokonce srdce drásajícího se hned tak nenajde, troufám si do jeho myšlenek nahlížet jen ve chvilkách největší duševní pohody.
Z našich herců ti nejlepší - např. Miloš Kopecký, Vlastimil Brodský, ale to jistě víš.

Tímto to nijak neutěším, vím.

Chtěla bych jen, abys věděl, že tomu, o čem píšeš hodně rozumím, některé pocity jsem přesně zažila, jiné Tvoje zkušenosti mně minuly, každopádně si vážím člověka jako jsi Ty a vždy Ti budu fandit, držet pěsti a věřit, že se popereš statečně ...
S láskou Romana.

Ale můžeme soudit Romano Dalšího i Morthise ............to by si tu za chvíli mohli stěžovat zloději, že něco ukradli a že mají depku z toho, že půjdou k soudu a vrazi , že mají depku z toho, že musí do vězení ..............ty se snažíš zalíbit každému na diskuzi, protože jsi osamělý člověk a vůbec nerozlišuješ , že to, co tu psali je hnus, nemorální a sobecké .............,místo aby se věnovali rodině, klidně jí pošlou k vodě a zabývají se blbostma ........kdyby to udělaly ty manželky, tak jak by ty děti vyrostly ??

Nevěra je hnus a psalo to tu víc lidí, jen ty ne, Romano , která se ve své osamělosti vtíráš všem........:):)

Ahojte všichi milí tady na diskuzi,

zdravím po týdnu.

EVAK, jsem ráda, že jsi v pohodě a pobavilo mně líčení Tvých příhod s kamny - už se těším o víkendu na chalupu, až zatopíme v kachláčích a do horkého rybízového čaje vleju slivovičku a sednu k těm kachláčům ... pojedeme před zimou naposledy, taky naposled letos posekat, vypustit bazén a já se pomazlit s podzimní přírodou ...
Týden utekl jako voda, byl krásný, horký, barvitý ...
Cestu do Turecka jsem nesla v pohodě, zpáteční předcházela úzkost, knedlík v krku, vnitřní neklid. Nemusím to popisovat. Jistě taky proto, že jsme letěli domů zpátky v noci a tudíž jsem v očekávání letu byla celý dlouhý den ... a moje hloupá fantazie zabředávala do nežádoucích podob. Jako vždycky jsem si kladla otázku, co mně vede k tomu, že lezu do mnohatunové věci z oceli, nechám se v ní vynést do výšin více než desetikilometrových, prostor s mínus padesátipěti stupni Celsia a odevzdám svůj život do rukou pilotů a navigátorů - lidí zkušených a obdivu hodných, ale přece jen lidí tak jako všech - chybujících. Vzpomněla jsem si na srážku dvou obřích letadel na Gran Canarii z televizních leteckých katastrof před lety, kde sedm set lidí nechalo život proto, že holandský pilot špatně rozuměl pokynu z řídící věže a nezareagoval, jak měl ...

Takže ve čtvrt na pět ráno dnes našeho času jsem si v duchu zase zařvala radostně - terra, terra, jak křičívali námořníci vyhlížející pevninu, když konečně spatřili proužek země na obzoru.
Sice jsem si dopřávala druhou večeři ve tři ráno a sledovala poočku na palubních obrazovkách epoizody mistra Beana, krásné záběry podmořského světa a přírodních krás na vyjímečných místech i letecké záběry matičky Prahy, ale pořád jsem byla ve střehu a před vzletem jsem se přistihla, že i když vlastně nevím proč, zase z okýnka zkoumám nýty na křídlech letadla. My jsme totiž loni při návratu z dovči s egyptským letadlem společnosti Coral Blue měli s tímto strojem derniéru - po našem letu danému letadlu zakázali létat při technické kontrole vzhledem k naprosto nevyhovujícímu technickému stavu stroje a závadě jednoho motoru. Stroj měl hodně přeslouženo a té společnosti zakázali následně létat do zemí evropské unie. Egyptský pilot cestou tam ovšem ležérně ( představuju si, že ležérně, celá jeho osobnost byla ležérní - chodil v klidu za letu po celém Boeingu ) zapnul autopilota, vylezl z kokpitu a spal v druhé polovině letu na předním sedadle tak tvrdě, že znuděná letuška, která se ploužila jak po těžkém flámu ho vzbudila tak akorát včas, že skoro střemhlav to pustil dolů. Hodně lidí použilo pytlíky a já jsem měla opravdový strach, tlak v hlavě, zalehlé uši a srdce ve spodním prádle. Stevardi si na nás ukazovali, dávali palec dolů a smáli se nám.

Pilot českých aerolinií byl naopak velmi šetrný při přistávání ...

Takže první pocit - úleva. Druhý pocit - hrozná zima. Nevyspání - od rána od devíti do půl páté ráno bez minutky spánku. Takže jsme si dáchli od sedmi doma ráno do jedenácti.
Už se mi hrozně stýskalo po dětech i Roxaně, která se mohla zbláznit, že mně vidí. Zvládli to dobře, když nepočítám šílený binec doma, ale s tím jsem musela počítat. Vše je vybaleno, koupelny a záchody vydrbány, vana též, koberce vymopovány, květiny zality, úklid proveden a peru třetí - předposlední pračku.

Pobyt byl super - moře až moc teplé - dvacetosm st., vzduch kolem 35 st. Kdyby s námi jelo aspoň mladší dítě, jeli bychom na rafty, čtyřkolky a do akvaparků, takto ve dvou se pobyt ubíral kromě manželova golfu a mých návštěv peelingu a olejových masáží celého těla na romantické večeře do čínské restaurace, na koncert irské taneční skupiny, na návštěvy nejbližších městeček - Kadrie a Beleku a nákupy, do perličky ... na večerní teneček, ( měli jsme družbu s českou rodinou, hlavně s pánem, měli malé děti a paní podřizovala více režim jim a jejich dennímu spánku pobytem na pokoji ... ),na pláž a k bazénu se skleničkou Martini.Ponorka nebyla, vládla příkladná shoda.
Zamlada jsme se na řeckých ostrovech hádali kvůli drobnostem a muže jsem po návratu z práce vítala sdělením, že dítě potřebuje vysvětlit matiku nebo že praskla žárovka na záchodě a je třeba ji vyměnit nebo, že kape kohoutek.
Teď jsem mu s láskou tam vybrala hodinky a on mně ( nevím, jestli taky s láskou ) vybral koženou kabelku a jiné kožené potřebnosti, v Duty free parfém od Giorga Armaniho a vím, že zítra mu po návratu z práce položím otázku, jaký měl den, zda jede na golf a že by se jím odreagovat měl, než uhodí zima a jestli bude jíst - ta poslední otázka bude zbytečná - manžel jíst bude - po příchodu z práce má vždy generálku na večeři.

Časy se mění a my s nimi.

Turci byli příjemní, jídlo výtečné až moc ( všechno na mně praská ve švech a bude fuška to vyřešit v krátké době - od příští středy pracuji. Pohodlné hadříky by měly vyměnit lodičky, kostýmek, úsměv na tváři, dojem, že mně nic nerozhodí, který bych měla zanechat ve svých nadřízených - vždyť říkám - bude to fuška. Tvrdá. Jsem vše, jen ne štíhlá a přesvědčená jednoznačně o budoucích pracovních úspěších ....

Hotel byl moc pěkný a areál v krásně pořád rozkvetlé zahradě plné palem, citroníků a kvetoucích keřů, hlavně velkých ibišků všech barev, taky - hotel i bungalovy kolem měly kapacitu 1 200 lidí a byl zaplněn - z devadesátipěti procenty pak Rusy - velmi veselými lidmi, vyzpěvujícími a tančícími, dělali ve mně dojem šťastného národa. Někteří sice nepochopitelně snídali s jídlem vodku a už v deset, kdy jsem dokráčela k bazénu, objímali a i káceli slunečníky, ale nepříjemní nebyli. Zjistila jsem, že mluvím rusky už opravdu němnožko, i když jsem z tohoto předmětu maturovala za jedna - domluvím se fakt spíš německy nebo rukama nohama. Turci pořád milují smluvání o ceny, ale už to není ono, Rusové nesmlouvají, zaplatí první řečenou sumu a je po legraci - proto už tam není tak levno jako dříve - kůže, zlato - ale levnější než u nás pořád a hlavně krásné zboží.
Vlastně mně naštval jen masér svým jedním rychlým hmatem, který jsem nepředpokládala a nechtěla - zajel mi mastnýma rukama do vlasů při masáži ksichtíku a já jsem si musela mýt ještě dobře upravenou hlavu.
Prostě to byl prdlý Číňan chvástající se titulem masérského šampiona.
Topíky, letní šatičky jsem skládala se smutkem, že už je letost neobleču, léto je definitivně pryč, jsem vděčná za možnost strávit je mimo pracovní proces a moci nabrat sílu, kterou jsem po poměrech ve své bývalé frmě po deseti letech tam, ztrácela - tu psychickou. Ale bylo tam pochopitelně za těch deset let i hodně hezkého.

Než vykročím do nové etapy pracovního procesu, musím umýt okna a vyžehlit tuny prádla, nechat si zrenovovat fasádu - nehty, nechat ostříhat zničené konce vlasů od slunka a slané vody, nechat nabarvit a hezky vyfoukat - už se moc těším na ten úlevný pocit, který se dostavuje po této barvicí proceduře, zajet na stříhání s Roxanou, na roční prohlídku, na povinné očkování, se sebou k zubaři a na gyndu, zaplatit složenky, obléci a obout na zimu kluky a milion dalších věcí. Snad to do příští středy v pohodě stihnu - i navštívit kamarádku a probrat život.

Je mi dneska fajn s kluky doma, s Roxanou. Tchyně nás pozvala na svíčkovou, což byla příjemná gastronomická změna, tu Turci nedělají ani omylem.

Dárečky jsou rozdány, fotky na vyvolání připraveny, kufry na delší dobu uklizeny ( jeden vytáhne manžel za týden a odletí služebně do Essenu ), další zážitky uloženy v srdcích na příští občasné vytažení a oprášení ze zásuvky v srdci ... mušličky jsou v poháru ze skla, plavky na dně zásuvky, Roxana má zase svoje místo v mojí posteli ... bronzové opálení brzy vybledne a dovolenkovou pohodu vystřídá práce a povinnosti. Snad je budu zvládat. Zatím se těším na všechno nové. Zatím mám taky z čeho čerpat sílu.

Totéž přeji Vám všem - abyste měli z čeho čerpat sílu, energii, aby i podzim měl pro Vás hezké barvy, aby Vaše domovy byly proteplené - nejen teplem, sálajícím z kamen, ale taky pohodou, láskou ... pocitem bezpečí a útočiště ... přeji všem hodně klidu, hezkých knížek na čtení na dlouhé sychravé večery, hodně hezkých chvilek s těmi, které máte rádi ... hodně trpělivosti, víry a naděje.

S láskou Romana.

Nechci a nebudu srovnávat Morthise nebo Dalšíhovřadě se zloději a vrahy ... je to něco jiného, diametrálně odlišného a nesrovnatelného. Takže nesouhlas. Usvědčeného zloděje a vraha odsoudím, nevěrného ne jednoznačně ... kdo jsi bez viny, hoď první kamenem ... já nejsem dokonalá, mám milion chyb jako ostatní a soudit na této diskuzi nehodlám. Ani ubližovat ani hodnotit, přenechám to jinému.
A nevěra se tu moc neřeší a ani nebude, patří jinam. I Dalšívřadě a Morthis sem přišli s problémem deprese ze současného stavu věci v jejich životech.
Hodně štěstí !
Romana