Diskuse - DEPRESE I. - nová diskuze

lidi stáli jste někdy někdo na mostě a říkali si jaký jen stačí kruček k rozhdonutí? chápe někdo ten okamžik a to jedno rozhodnutí?

O dlouhodobém osudu v životě často rozhodují sekundy ... rozhodni se správně ! Romana.

Ale Dalšívřadě ... nemusíme se o Tebe bát, že ne ? Jsi rozumný, zodpovědný a chápeš krásu a jedinečnost života, že ano ? To, že se teď cítíš dole neznamená, že dříve nebo později nebudeš zase nahoře ... život je houpačka, někdy se houpe divočeji než bychom chtěli, ale máme hodně ve svých rukou ... Ty to zvládneš a ustojíš. Podívej se z mostu kolem sebe na ten rozhled, není to krása ten boží svět ? Myslím to obrazně. Věřím, že ten most Ti neevokuje špatné myšlenky a nesprávná rozhodnutí .... Romana.

ano Romano je má vina že své manželce je nevěrný.to že já se v tom plácám roky je také má vina.věděla jsem že je ženatý,věděla jsem do čeho jdu,chtěla jsem to tak to mám.a jako manželka též má vina.provdala jsem se za něj ač jsem v hloubi srdce věděla že mi bude nevěrný a že se jednou rozvedeme.v té době nebylo ještě tak běžné žít na psí knížku takže jsem se vdala z jakéhosi rozumu.byla to má volba a tudíž i moje vina že jsem byla podváděná.už mne trochu chápeš jak jsem to myslela?já se rozhodně nelituji.jsem za ty zkušenosti vděčná a v nynějším vztahu s ženáčem spokojená.

a ty dalšívřadě pokud si chceš ještě o tom popovídat tak navštiv rubriku sex a vztahy, diskusi ženatý milenec abychom tu přítomné nerušili tímto tématem.hezký večer všem.

Luboši když si zkusil kineziologii tak bys také mohl zkusit harmonizaci čaker.u lidí s depresí bývá často blok v základní kořenové čakře.pokud samozřejmě věříš na alternativní způsoby léčby.tuším že kineziologie mezi ně též patří.

Mačeto neboj už vás tu rušit nebudu a už jsem se jednou omluvil, že vím že jsem sem neměl psát. Už sem nenapíšu. sbohem

Hezké dopoledne Vám všem !

Dalšívřadě, písni nám jen, jak jsi vše ustál a jak Ti je ...

Milá Mačeto, každý z nás jsme individualita, každý jsme jiný, někdo činí rozhodnutí spíš citem, jiný na rozumovém základě ... asi chápu, proč vinu za daný sled událostí v Tvém životě bereš na sebe. Dělalas tak s plným vědomím možných důsledků. Ale nezapomínej, že kdyby Tvoje současná láska řekla ne, Váš vztah by nevznikl a on by byl jen se svou ženou. Byla to volba Vás dvou. Chtěli jste to dva. On taky nese svůj díl zodpovědnosti za vývoj věcí příštích, protože i on TO PŘIPUSTIL, stejně jako Ty jsi to připustila, jak jsi psala na minulých stránkách. Mně nepřísluší soudit nikoho. Nevědět souvisloti a pohnutky a vést kritiku a opozici - to je ta nejjednodušší a nejlacinější politika. Vždycky, když čtu o cizím osudu, životě, trablech, ptám se v duchu, jak bych situaci řešila já. Tady není moc k odpovědi. Ty jsi v dané situaci spokojená a já mám pocit, že jedeš v jakémsi rozejetém vlaku, ta cesta je příjemná, jen přesně neznáš konečnou stanici. Ale to žádný z nás. Nenapadá mně nic, než Ti popřát štěstí - štěstí teď a tady, dané přítomností. A nebádej nad budoucností, protože to k ničemu nevede. A možná by ses zbytečně trápila. Čím dál častěji se přistihuju, že v sobě nosím nesplnitelnou touhu - aby všem lidem na světě, správněji všem dobrým lidem na světě bylo hezky.
Takže Tobě aspoň upřímně popřeju, abys byla zdravá, vyrovnaná a aby vlak, který Tě unáší, dojel ke správnému cíli.

( a taky si i přála, aby přitom teď ani pak nikdo moc citově netrpěl ... )

S láskou Romana.

Ahojte, milí přátelé :-))
PC mi zatím ještě neopravili, nefunguje mi mailová pošta a na naši D se napojuju tak 40 minut..., Péťo.

Další v řadě, "neblázni" :-))) a piš sem dál, tady tě nikdo neodsoudí. Naopak! Jsme tu všichni chápající, empatičtí lidi, dobré duše... Snad každému se v životě přihodilo něco, co tobě a Markovi, ať už byl v roli té, či oné. Já zastávám názor, co oči nevidí, srdce nebolí. A taky vím moc dobře, že VŠECHNO PŘEBOLÍ ! Chce to jen čas, protože čas je nejlepší lékař :-)) (Samá klišé, ale co naplat, fungují.)
Do ženský nevidíš, jak zpívá Lucka Bílá a má pravdu. Je smrtelně zamilovaná, schopná spálit mosty a najednou vztah utne ze dne na den. Ono to vlastně u ní ze dne na den není. Roste to v ní pomalu a nenápadně, ale vy nic nepoznáte, svěří se jen kamarádkám, co jí na vás vadí. A tak to roste nepovšimnuto, až to jednoho dne přeroste v nesnesitelný problém a vy, chlapiska, nic nechápete, proč je "najednou" konec... Tak to u nás, ženských, funguje a nic s tím nenaděláme. Ne u všech, některé jsme schopné o věci mluvit s vámi a problém řešit. Ale pokud nás přemůžou nedefinovatelné pocity, jednáme, jako bychom byly nášlapné miny :-)) Je to hrůza a moc to bolí, já vím, moc dobře to vím. Chtěla jsem jen říct, že přebolí všechno!!! To taky vím :-)) Chce to jen čas...

Pozdravy Romance, Toni, Almě a všem!!!
Luboši, obrázek je hotový :-)) Ještě dnes jsem ho měla potřebu vylepšovat... Už se těším, až ti ho budu moci poslat :-)))

Krásné a pohodové dny Vám všem, moji milí. Mám Vás ráda :-)))

Ahoj Malířko, jsme rádi, že jsi tady s námi ...

Těším se na psaní od Tebe a měj pohodový den !

S láskou Romana.

dalšívřadě to jsi špatně pochopil ode mne.kdosi tu zmiňoval že tvůj problém sem nepatří tak jsem ti jen poradila kde se to téma rozebírá.já si nemyslím žes sem neměl psát.ba naopak si myslím že člověk by měl svěřit problém tam kde cítí že mu bude pomoženo.

Ahoj,jsemMalířko rád,že už jsi zpátky,tvoje psaní tady určitě chybělo.
mačeto,kinezioložka mluvila něco o harmonizaci čaker,já jsem to chápal jako to odblokování,držela mě palcem a prostředníčkem za zápěstí a říkala různé termíny,kterým jsem moc nerozuměl a odpovídala si ano,ne,akorát jsem pochopil,že homeopatie pro mě není vhodná,ikdyž tam měla letáky s homeopatickými léky.Nebo mě držela za hlavu a zkoumala,kdy vznikl můj problém,řekla že v poslední třetině těhotenství a v osmi letech.Ale nedokázal jsem si nic vybavit,co bylo v tý době negativního.taky mluvila dost o Bohu.Jsem věřící,takže mi to bylo blízký.
další v řadě,řekni si,jestli je to tak tragický,že takhle uvažuješ,vím,v depresi to v mozku nefunguje,ale sedni si a napiš si klady a zápory,proč by si si měl ublížit.Jdi ven,neseď doma,vím,že se upneš na jednu myšlenku a nemůžeš se jí zbavit.Venku tě něco zaujme.Mám ID a jsem často doma sám a taky přemejšlím o smyslu života.A proto chodím k psychologovi,abychom si o tom povídaly a snažily se moje negativa utlumovat.A řeknu ti,že jsem stál nad hlubokou propastí,když jsem byl v PL a měl jsem vycházku do města,šel jsem se zabít,dopis na rozloučenou napsanej,stačilo udělat krok,jak mi nějaký našeptávač říkal skoč,mě se najednou před očima začali objevovat obličeje,nejenom rodiny,ale i kamarádů,kteří zahynuli,když byli mladí.Udělal jsem krok zpátky.Tekly mi slzy celou cestu do léčebny a bylo mi hanba i za lékaře a sestřičky,kteří se snažily mě dostat na povrch.Je to asi pět let a jsem šťastnej,že jsem to neudělal,o co bych nádherných prožitků přišel.
Mějte se krásně.Ahoj.Luboš:

Mačeto: jo dobře napíšu dál, včera jsem se totálně ožral a nebejt toho že jsem se sotva držel na nohu chtěl jsem jít a vylízt na něco vysokýho, byljsem tak náramně duševně uvolněnej když jsem šel domu, Lidi děkuju zapodopru,není v tomjen ženská ale trápí mě i to že jsem zkrachoval na soukromým projektu, přišel jsem o pul milionu a ted na mě všechno padlo. ale víc než ty prachy mě trápí ta ženská. Ale když jsem o všem ted přemýšlel, tak mám pocit že se mi nějak všechno sesypalo. Kdyby se mi aapon v něčem dařilo, jenže nedaříse mi snad v ničem. a proto vím
Luboši jaký to je stát na mostě adívat se dolu. Už jsem to zkusil. Stál jsem tam a koukal se a říkal si jeden krok stačí k tomu aby vše bylo jinak. Je to taková svobodná volba. a ta puhnutkaže jeden krok udělat stačí apocit že to mužeš udělat kdykoliv...zvláštní pocit. Ted prostě jsem nějak v p**eli, zamrzelo mě že mi tu řekli že muj problém patří jinam.Jo konec mileneckýho ztahu sem nepatří, ale to ostatní mé mýšlenky a přemejšlení o životě, tak tady jsem správně. a to slovo sbohem mě ted mrzí.....

LUBI, chtěla bych Ti napsat, že jsi moc statečný a mnoho lidí by si z Tebe mohlo vzít příklad ...

Petrovi a Dalšímuvřadě bych chtěla napsat -
kluci, jste mladí a máte toho moc a moc před sebou, taky moc krásného.
Budu se opakovat, psala jsem o tom, už když tu s námi Petr II asi byl ...
po smrti poměrně mladé mamky, následném trápení s tatínkem a vleklých zdravotních potížích - u mně - a poměrně závažným - jsem to neustála a padla do depresí ... vždycky se budu stydět za to, že jsem to slovo asi občas zneužila než jsem poznala jeho pravý obsah. Je to těžko popsatelné peklo. Nespavost, kdy jsem opravdu po čtyři měsíce spala hodinku denně podivným polospánkem přerušovaným návaly smrtelné úzkosti stoupajícími z hrudníku do krku, pocení, bušení srdce, smrtelné vyčerpání a deprese nepopsatelná. Nechtěla jsem spáchat sebevraždu, ale viděla jsem, že budu muset, že to nevydržím, protože se to vydržet nedá a že je potřeba v té nejhorší noci mého života vstát z postele a dojít několik metrů do koupelny do šuplíku pro prášky na spaní, kterých tam bylo spolehlivě dost. Tělo mně neposlouchalo, nohy taky ne, nedokázala jsem vstát ... chtěla jsem umřít ve spánku, na embolii nebo infarkt, přesvědčená, že v takové podobě nejsem rodině, dětem k ničemu a nepřející si nic jiného než konec, vysvobození ... ale ani ten spánek nepřišel. Tři hodiny mi ráno trvalo, než jsem se oblekla, umyla, nekonečně dlouho jsem mezi útržky úkonů civěla do zdi neschopná aspoň brečet, řvát, jakoby polomrtvá, zkamenělá hrůzou a úžasem nad tím, co je ze mně - v zrcadle jsem se nepoznávala, měla jsem oči vpadlé a totálně vyhaslé, nebylo v nich nic ... přinutila jsem se nasednout do auta a vyjet na 30 km dlouhou cestu k psychiatrovi, nějak jsem napůl doufala v zázrak a spíš z větší poloviny v to, že najdu sílu to napálit do vlaku nebo do stromu, sílu to skončit. Ale dojela jsem po neskutečně dlouhé době k tomu psychiatrovi, začala jsem se léčit a k těm antidepresivům se upnula jako k poslední záchraně, asi to, že jsem v to věřila mi pomohlo se pomalu dostávat na kolena a z kolen se vzpřimovat ...
Ještě tady mám dost cílů a úkolů a s maminkou bych se měla setkat později - ráda bych se dočkala doby, kdy moji synové budou stát na vlastních nohou ... a navíc se mi moc chce žít, víc než kdykoli předtím ... poperu se se vším, co přijde jako lvice ...

Kluci, bude to zas dobrý. Věřte mi. Vím, že mi teď nevěříte a berete to jako prázdná slova. Myslíte si, že Vám nerozumím. Ale já rozumím Vašemu pocitu vnitřní rozervanosti, beznaděje, zoufalství, nicoty a prázdna a otázek po smyslu života, které si kladete ... právě proto, že rozumím, apeluju, abyste se pokusili mi věřit. Jen to zkuste. Prosím.
S láskou Romana.

Petr II, Dalšívřadě a ostatní. Tak jak dokážeme zlomit srdce ženě, dokáží ženy zlomit srdce nám. Jestliže nejde jen o flirt, tak to bolí. A bolí to dlouho. Děláme hlouposti a snažíme se najít řešení které nevidíme. V hloubce duše doufáme že se to změní, že naše milovaná se k nám vrátí, že bude všechno jako dřív. Někdy to vyjde a jindy zase né. Ale je potřeba se s tím srovnat. Ale jak? Někde pomůže čas a někde třeba nová láska. Hlavně nesmíme udělat tu největší blbost. Já dnes cestou do práce přemýšlel který sloup je dost pevný aby vydržel náraz auta. Proto všem držím palce a přeji aby nešli směr a cíl života. Hledejme ty krásné věci co kolem nás jsou. Prý tu jsou ,ale já je zatím nevidím. Marek

a pěkně si to užívám... zase mě přemohla moje slabost.... dusím se,takže ke mě po nocích jezdí