Diskuse - ANTIDEPRESIVA V TĚHOTENSTVÍ

Ahoj Zuzi,také mám od února PP,ale zjistili mi jí až po 1,5 měsíci po různých vyšetření.Také bych chtěla mimčo, začala jsem brát Asentru 50 dnes je to 10 den co jí beru,začátky nic moc,nebylo mi na ní dobře.Ty představy o těhu a porodu mám stejné,jen jsem Tě chtěla uklidnit,že nejsi sama.Kolik Ti je Zuzi a chodíš do práce,nebo jsi doma?

Holky tak ja taky vysadila a ted jsem uz v 8 mesici....AD jsem brala Citalec a mam hruzu jak to bude v dobe porodu a po hlavne..myslite si ze mam rict jak budu rodit ze mam PP?Je mi 24 a Vam?

Ahoj Kamčo,je mi 27.Určitě to řekni že máš PP,aby doktoři byli na to připraveni a kdyžtak Ti nějak pomohli.Já ještě těhotná nejsem,ale chtěla bych otěhotnět příští rok.Ted uvidím,jestli ty AD zaberou.

Terko taky jsem absolvovala asi měsíc různých vyšetření než jsem dolezla na psychiatrii,beru AD necelé 3 měsíce,ale po rozpůlení dávky je mi teď nějak nic moc,i když je to možná i tím počasím pošašeným.Jenže bych ráda už vysadila antiko a otěhotněla co nejdříve.Chodím teď do práce teprv třetí týden,ale je to tam fajn a vím,že by na mě v těhu určitě brali ohledy.
Kamčo:však my se už znme z citalopramu,určitě to doktorům řekni,máš svého porodníka a porodnici?Možná bys to měla mít i v těhotenské průkazce,ne?

Kamco,divím se,že to Váš gynakolog nenapsal do těhu.prúkazky.Uporodu musí vědět co máte za problém,aby se mohly na případný problém nachystat,a neřešit to za 5min.12.Myslím že i pro Vás to bude lepší a bezpečnější.Rozhodně to řešte zavčasu.Držím pěstičky.

Ahoj Zuzi to si ty:) Ja jsem to rikala na gynde a ona mi rekla ze nevi co to je a ze to tam psat nebude.Ja to nemam urcene na 100% PP.NMuj prakticky mi rekl ze to je asi PP kdyz mam vsechno ostatni v poradku.

Ahoj, mně je 31, mé dceři rok a půl. Citalec jsem brala už dřív asi rok. Pak jsem byla nějakou dobu bez AD a začaly problémy s otěhotněním..a za chvilku úzkosti, takže když už mi bylo hodně mizerně, zase jsem začala brát Citalec, a to už jsem byla v tom a ani jsem o tom nevěděla. Když jsem to zjistila, tak mi bylo úplně nejhůř. Ale doktoři mě podrželi, uklidnili.. Pak už mi bylo dobře a postupně jsem vysazovala (poctivě jsem chodila na sezení k psychiatřičce a samozřejmě i na gynekologii.. i na genetiku jsem se chtěla vetřít, ale nechtěli mě tam :-) - řekli, že je všechno v naprostym pořádku) Porod byl děsivej, těžkej, no hrůza, ale pak to přenádherný miminko...prostě vůbec jsem neměla čas myslet na něco špatnýho. Byl tu najednou někdo, kdo beze mě nemohl být, žít, kdo mě potřeboval.. a ta zodpovědnost.. Prostě pak už šlo všechno samo - kojení a starání se.. Ještě jsem řešila, jestli informovat pediatra..a to jsem zatím tedy neudělala... Ještě k té porodnici - jsem z Prahy a byl takový boom, že neměli ani čas číst mojí zprávu z psychiatrie.. v průkazce jsem ty prášky napsaný měla, ale mám pocit, že to nikdo z doktorů vůbec neregistroval. Asi kdybych se nějak hroutila, tak by to začali řešit... Všem držím palce! V nejhorším se dá kojení přerušit, začít brát léky a mimi bude mít UM. Důležitý je se o mimi dobře postarat, být v klidu a v pohodě! Na sunaru vyrostl každej druhej.. :-)

Já jsem si včera mailovala s mou gynekoložkou a ta navrhuje po zjištění těhotenství vysadit na 1trimestr a pak zase nasadit,kdyby to nešlo,sama bych ale před porodem chtěla vysazovat,aby mimčo nemělo absťák a taky bych ráda aspoň nějakou dobu kojila.Podle gyndařky už po prvním trimestru,kdy se vyvine to nejdůležitější není riziko téměř žádné,samozřejmě se budu snažit vydržet,ale tohle je taková jistota,že kdybych už nemohla,tak nasadím prášky.
Holky,kdo jste brali AD v těu,měly jste ho brané jako rizikové?

Já se taky přidávám. Jsem ve 26tt, od 20tt beru půlku Diazepamu 5mg denně. Před rokem a půl se mi totiž ve 34 tt narodila dcera, to jsem žádná AD nebrala, ale přesto nám zemřela, měla jsem velké úzkosti , tvrdnutí břicha, ležela jsem na sr***ách v nemocnici cca 2 a půl měsíce, pak špatný ozvy, císař, zelená voda...hrůza:-( Dcera žila skoro měsíc v inkubátoru, ale prodělala po 6.dnech zástavu srdce 45 minut, což jí natolik poškodilo, že nemohla žít. Při narození podotýkám naprosto zdravá, 2,2kg.
Nyní, jsem jak už jsem psala na počátku 7.měsíce a od 14.tt mi opět tvrdne břicho. Tentokrát jsem ovšem zašla okamžitě k psychiatričce a jak už jsem psala, od 20tt, užívám půlku Diazepamu.Po dohodě s gynekologem. Jednak mě uklidňí, jednak mi po něm netvrdne břicho - minimálně, protože je i na křeče. Když mi bylo hodně zle, mohla jsem vzít půlku a půlku. Víc jsem ale nikdy nevzala. Teď jsem se sama iniciativně snažila léku zbavit úplně, dva dny jsem nebrala a rozjely se mi opět šílené úzkosti a břicho tuhlo mnohem víc. Dnes jsem opět vzala půlku a je mi dobře, Diazepam působí okamžitě. Chodím do rizikové poradny v Olomouci, budu se s docentem ještě domlouvat, jestli by pro mě nebylo něco vhodnějšího, každopádně bez AD to nezvládám, to jsem si vyzkoušela....
Chlapeček, je dle genetiky v pořádku, taky se bojím, aby byl zdravý, ale vím, že to u mě bez léků nejde. Z těch úzkostí bych snad potratila...
Zvlášť po tom, co jsme si prožili s dcerou.
Piju meduňku, ale kdo nezažil, opravdu nepochopí, že bylinky jsou na tyto věci opravdu velkmi slabé....Taky bych nebrala nic, kdyby to šlo...
Přeju všem zdravé děti, určitě se nám to povede:-)

Ahoj holky, můžu se k vám přidat?Jsem ve 34tt a beru Zoloft 100 mg a půl Protazinu na spaní. Již dříve jsem se léčila na PP, vždy Zoloft v komninaci s Neurolem, Neurol postupně vysazen. Začínala jsem takhle již třikrát. Naposledy letos v únoru, kdy jsem na radu psychiatričky vysadila Neurol 50 mg, protože mi již dlouhodobě bylo dobře a brala jsem udržovací dávku. Tak prý, proč to nezkusit. Asi za 14 dní mi hrozila krátká hospitalizace kvůli vysokému tlaku a má stavy se opět vrátily - úzkost, že budu sama v nemocnici, bez manžela, byla jsem jak malé dítě. Obrátila jsem se tedy na svou psych. a víceméně ji přemluvila, aby mi zoloft vrátila, ale musel být samozřejmě nasazen ve vyšších dávkách, k tomu ráno a večer 0,25 Neurolu, než Zoloft zabere. Neurol jsem postupně vysadila, protože mi bylo dobře a teď jsem od pondělí doma na mateřské. Vůbec se mi nechtělo z práce, byli jsme tam fajn parta a práce mě bavila, teď doma se akorát soustředím na to, jestli jsem nebo nejsem úzkostlivá a bojím se, jak to bude vypadat po porodu. Podotýkám, že léky jsem konzultovala několikrát s genetiky a panuje obecný názor, že lepší je udržovací dávka AD, než žádná. Kojit nebudu, domluvím se v porodnici na zastavení laktace - miminko mě bude potřebovat, k čemu bych mu byla, kdybych ho sice kojila, ale trpěla úzkostmi. Nicméně se bojím, jestli mě teď ten Zoloft 100 udrží, když už nemám ten Neurol a cítím takovou tu roztřesenost. Zatím se mi s tím daří bojovat, ale znáte ty pochybnosti, co se vám neustále vkrádají do podvědomí.... Budu moc ráda za jakýkoli vás názor. Moc děkuji,
Káťa

Omlouvám se, upsala jsem se - na radu lékařky jsem vysadila Zoloft 50, nikoli Neurol, ten už jsem v té době vůbec nebrala....

Ahoj, moc vás všechny zdravím, tak po mém příspěvku už napsalo dalších pár maminek. Je super, že jsou dnes takové možnosti komunikace přes internet, sice teď neřeším AD v těhotenství, ale po 10 letech se mé úzkostné stavy vrátily a opět beru AD i když jsem si nemyslela, že to ještě někdy budu řešit. Moje holčičky už začínají být dost samostatné jsou to už školačky a jinak nemám žádné vážné starosti jen asi jako každá jiná maminka, a přesto mě moje neuróza opět dostala. Takže čtení těchto příspěvků mě i teď povzbuzuje, že v tom nejsem sama a že je nás spousta, které z různých důvodů máme takové problémy. Držím všem těhulkám i těm které teprve plánují palce, a jak už jsem dřív psala, také si myslím, že je lepší brát malé dávky léků a být v pohodě, než je nebrat a cítit se pod psa. Mateřství je krásná věc i když výkyvy nálad k tomu určitě patří a člověk by si tento čas měl užívat a radovat se z toho a někdy to bez té berličky hold nejde. Mějte se všechny lépe a buďte optimistky. Děti vám určitě dodají sílu a také některé problémy se budou zdát možná malichernější, protože vám pak záleží hlavně na tom uzlíčku a na jeho potřebách. Mějte se hezky a zase někdy písni :-). Marky

Ahojda,jsem tu dnes poprvé,to co jsem zažila já v těhotenství byla taky jedna velká hruza.Před těhotenstvím jsem brala AD asi 5 let na panickou poruchu,moje psych.,ale v té době taky otěhotněla a tak jsem musela k jinýmu doktorovi,který mi navrhl léky vysadit.Ze začatku docela dobrý,ale po 20.týdnu těhot.to začalo být zase horší,měla jsem opět šílené uzkosti a pořad mi tvrdlo břicho,chodila jsem i na konzultaci k psycholožce,ta byla sice výborná,ale moc to nezabralo.Kolem 28.výdne jsem začala užívat Seropram 1tbl denně,vše se brzy zlepšilo,ale strach jestli se mi narodí zdravé dítě byl velký,navíc jsem porodní asistentka.Dnes jsem,ale štastná maminka 2 leté holčičky,která je moc šikovná.Po porodu mi byla zastavena laktace,jelikož se nedoporučuje s AD kojit.Pořad beru 1tbl Seropramu denně,druhé mimi bych určitě chtěla,ale v žadném případě už do toho nepujdu bez léku.Všem vzkazuji držte se a pokud možno je lepší zobat nějakou tabletku,než se utapět v silných uzkostech.

Ahoj holky,uz jsem tady taky psala...katko ja jsem taky ve skoro ve 34.tydnu,me ale doktori od prvniho dne tehotenstvi prasky a veskere AD zakazali.Teda veskere,ja jsem brala ze zacatku neurol a Citalec AD.Moc me to pomohlo,ale protoze jsem otehotnela,musela jsem vysadit.Ale podotykam musela,neexistoval u doktoru zadny kompromis.Jelikoz uz mam skoro pred porod a odviji seod toho ze neberu zadne leky i muj stav...tak si to dokazeteholky predstavit.lecim se uz 5 let na panickou poruchu,pritom jsem uplne normalni mlada zenska:(((Chtela bych vam timto jen napsat ze to musite vsechny zvladnout kdyz to zvladnu ja!mam opravdu hrozne stavy a to nensmim zadne leky!mam uzkosti,nemuzudychat atd atd...do toho mam velke financni problemy a chlapa a na prd...ktery se nepostra o nic.Mam opravdu depkresy ze vseho a drzi me nad vodou jem muj maly v brisku.tak se drzte holky!!!!

Ahoj holky
je mi 24 a trpím PP a úzkostma vůbec. Brala jsem 2 roky Remood. Když jsem otěhotněla, přestala jsem. Jsem v šestém měsíci. Ale je to naprd. Mám strach chodit ven, dojet někam dál je skoro nemožné. Snažím se být optimista, malý už se v bříšku ozývá. Ale je to utrpení.Nevím, co mám dělat. Nevím, co více ubližuje, jestli strach a úzkost nebo nějaký prášek. Není tu některá z vás nějaká těhulka s podobným problémem? Mám fajného chlapa, ale mluvit s ním o tomhle moc nejde. A nikoho jiného nemám, s kým bych o tom mohla mluvit. Držím vám všem palce. Mějt se.