Diskuse - ANTIDEPRESIVA V TĚHOTENSTVÍ

Neberte zadne prasky!!!pijte caj z třezaky tečkovane 2xdenne,zaruceny vysledek

Ahoj. Uzivala jsem Citalopram, je dost setrny,ale kdyz jsem ted otehotnela, tak beru Lofepramine, ten je ze vsech antidepresiv nejsetrnejsi, na tehotenstvi nema zadny dopad, ale je velice tezce dostupny. Ja ho mam na predpis,ale objednany ze zahranici. drzim palce.

MAMINKY PROSÍM MOC RYCHLE O RADU,JSEM TŘI TÝDNY PO PORODU,PRVNÍCH ŠEST MĚSÍCU JSEM BRALA SEROPRAM NA DEPRESI 20MG RÁNO,PAK POSTUPNĚ VYSADILA,ABYCH MOHLA KOJIT,ALE PŘIŠEL TĚŽKÝ POROD,ZLÝ LÉKAŘI TAKŽE JSEM S PORODNICE ,ŠLA UPLNĚ VYČERPANÁ S DEPKOU,A NEPOCHOPENÍM OD RODINY,DOMA 4-LETÁ DCERA A JÁ NA ZHROUCENÍ,PO 14 DNECH TO VE MNĚ RUPLO A JÁ ZTRATILA MNOHO KRVE MUSELA JSEM NA OPERACI.DRUHÝ DEN PO OPERACI MNĚ PUSTILY DOM DO DOMÁCÍHO OŠETŘOVÁNÍ,ALE MANŽEL SI KLIDNĚ ODEŠEL NA ODPOLEDNÍ DO PRÁCE,MNĚ ZLE DVĚ DĚTI ,PANIKA ,UZKOST,DEPRESE,ŽE SI NĚCO UDĚLÁM ,TAK TED BERU 5 DEN SEROPRAM A 6 NEUROLU DENNĚ A JE TO NA NIC NEMUŽU SKORO FUNGOVAT,NENÍ TO K ŽITÍ,BUDE LÍP?

Ahoj Ivi,
vydrž ještě nějaký ten den a Seropram začne účinkovat. Zase bude dobře, jenom musí začít působit léky. Po porodu s tebou zamávaly hormony, nemáš to lehké... zkus zatím vydržet s pomocí Neurolu a přibližně za 2 týdny by se to mělo obracet k lepšímu. A taky bych určitě kontaktovala tvého psychiatra. Držím ti moc pěstičky a měj se hezky, petra.

DĚKUJU ZA POVBUZENÍ,U MNĚ JE NEJHORŠÍ ,ŽE NEMÁM TRPĚLIVOST,DĚKUJU

A JĚŠTĚ BYCH RÁDA VĚDĚLA KOLIK TĚCH NEUROLU MUŽU,BERU JICH TAK 6 0,25 ABYCH NEBYLA MOC OTUPĚLÁ?

Milé holky, tak koukám, že poslední příspěvek je ze dne 16.3.Tak snad tady opět někdo zajde...
Já mám 34 let, dva chlapce. Obě těhu jsem zvládla, i když jsem měla psychické problémy, asi ty nejhorší v životě, pláš, stres, hádky s partnery, oslabená imunita... Nikdy jsem v těhotenství nebrala AD. Výsledek je ten, že obě mé děti jsou poznamenané. Mladší má dětský autismus, starší má lehké prkvy autismu a další řadu nemocí. Před dvěma lety jsem čekala další dítě. Ale kvůli nesnesitelným úzkostem, fobiím z těhotenství a vpodstatě nesmířením se z okolností, za jakých jsem přišla do jiného stavu, jsem šla v 5. týdnu na interrupci. Nemohla jsem si to odpustit, byla jsem na AD a partnera po nějakém čase začala přesvědčovat, abychom to zkusili ještě jednou.... Nechtěl ani slyšet, až nyní. Vůbec jsem nečekala, že by teď souhlasil s miminkem. Spolu máme jen toho mladšího. Já bych si moc přála zdravé dítě, holčičku, ty prý autismem trpí mnohem vzácněji než chlapci. Kluci byli na genetickém vyšetření, kde se neprokázalo naprosto nic, takže dle genetiky by to měli být naprosto dva zdraví kluci. Ale nejsou. Teď se s partnerem chystáme tedy na třetí mimi. Jakmile souhlasil, mne najednou přepadla tak hrozná úzkost, že nemohu ani fungovat. Mám strach úplně ze všeho, připomíná se mi ona interrupce, vrací se mi ta bolest, kterou jsem si prožila, protože já to miminko moc chtěla, ale úzkost byla tak nesnesitelná, že jsem volila reději konec těhotenství... Bolí mne z deprese celé tělo, neumím se už ani usmát. Před chvilkou jsem vzala xanax, a to se detoxikuji kapičkami z přírodní lékárny, beru kyselinu listovou, dělám zkrátka vše proto, abych v případě otěhotnění měla tělo připravené na miminko.
Chce se mi brečet, protože partner se na mimi už začíná těšit, a já ještě ani nejsem těhotná, a už jsem si jista, že to opět nezvládnu.
Poraďte mi, co dělat. Předem děkuji. A.

Ahoj Anno,ja jsem mela podobny problem,jenze jsem teda otehotnela a jsem v 6.mesici.Mam PP uz 5 let ale teprve pred rokem jsem zacla brat AD,ale protoze jsem to neznala a bylo mi dobre uz po 4 mesicich,tak jsem je vysadila...nejvetsi blbost,to vim uz ted.Opet jsem je zacla brat a kdyz mi vse ustalilo a byla jsem relativne ok,tak jsem zjistila,ze jsem tehotna.Tak jsem se rozhodla prasky vysadit.Uz je tedy neberu od 1.mesice tehotensvi,bylo mi celkem ok,ale ted mesic je mi zle a musim rict,ze vsichni doktori mi prasky zakazuji a je je nejim.Musim byt silna kvuli miminku.jsem na tom hodne spatne,u rodiny nemam vubec podporu,ti mi reknou ze to moc zeru.Je mi 24 let,ale myslim,ze na veku vubec nezalezi.jsem z toho hotova,protoze jsem zvedava jak to vse zvladnu po porodu atd....Mam uzkostne stavy a nechtej vedet me zachvaty paniky,musis byt silna.

Ahoj holky, všechny tyto články mě na jednu stranu těší v tom, že je spousta mladých žen, které mají různé potíže s úskostí a depresí. I já jsem se před 10 lety léčila Neurolem asi rok a půl, paní doktorka byla rozumná a když jsem otěhotněla, tak mě jen snížila dávky a já brala Neurol dál, vysadila jsem ho až ke konci těhotenství, malá se narodila zdravá, dnes je jí 8 a je moc chytrá a ve škole jí to jde, po dvou letech se mi narodila druhá dcera a v podstate v tom zápřahu jsem neměla vůbec čas myslet na sebe a své problémy, takže mě vlastně holky vyléčily. Teď před rokem, ale z ničeho nic jsem začala trpět zase svojí úskostí, nevím vůbec proč, vážné důvody k tomu nemám, možná jen stres, protože dvě děti a zaměstnání a domácnost dá člověku zabrat, to zná každá maminka, takže jsem opět skončila u psychiatra a beru znovu Neurol, ale říkám si, že je to lepší než se trápit, přeci jenom jako máma a manželka musím fungovat a nemůžu si dovolit utápět se ve svých pocitech. Takže jestli můžu řict svůj názor, tak je lepší brát slabší léky i v těhotenství a tento stav hezky a příjemně prožívat než se trápit, protože mockrát za život to člověk nezažije. Pokud je váš lékař rozumný, tak stanoví nějaké vhodné dávkování. Všem vám držím palečky, ať je vám hezky, myslete pozitivně i když je někdy hůř, bude určitě zase líp, musí být člověk trpělivý. A narozené miminko dodá člověku krásné pocity a najednou vám vše ostatní přijde malicherné. Marky.

Holky jste hodne ze jste napsaly.Moc Vam dekuju.Vite ono to je zvlastni,drzim se jak muzu,ale pochazim z maleho mesta a myslim si,ze tady Ti doktori stoji s prominutim fakt za h**no.Ani nevite jak moc se snazim byt silna,deti sice jeste nemam,ale me sestry maji 7,takze jsem neustale v kontaktu a hlidam jako spravna tetka:( a musim rict ze kdyz se na ne divam,tak me moc drzi a proto si myslim,ze jak se maly narodi,tak ze budou jine myslenky a porad mam v sobe nejakou nadeji,ze tyto stavy vymizi.Ale ja porad neco delam,nemam cas myslet jak se rika na kraviny,takze to nechapu.kdyz jsem trochu v klidu tak varim uklizim,takze jsem porad v jednom kole...Tobe se Anno nedivim,ze mas starch ja na tom byla uplne stejne....nemohla jsem vubec otehotnet,pak pritel nechtel a ja chtela strsne a nakonec kdyz chtel tak jsem nechtela ja.Ted jsme se zhodli a ja jsem jen ve stresu....na maleho se moc tesim,cekame kluka,konecne protoze u nas doma se rodi same holky,ale ja mam tak silne uzkostne stavy ze to snad ani nejde....ted jsme zjistili ceho je pricina-mam latetni tetanii,nazev je hrozny,ale pry to neni ohrozujici na zivote,tyto stavy mam pri nedosttku horciku,moje telo ikdyz ho ma tak ho neumi vstrebat,proto mam klepavky a takove stavy jake mam...ale ja by jsme nejradeji ty prasky brala na tu psychiku protoze si myslim ze je porad mit lepsi psychiku kvuli miminka nez se tak trapit,ale ti doktori tady u nas to je hruza,jsem zvykla uplne na jine chovani doktoru,zila jsem dlouho v cizine...tady se vsichni zname a kazdy rika neco jineho:(

Kamčo, zkus si třeba na internetu najít adresy a kontakty na nějakého psychyatra v bližším větším městě, možná by to za to stálo, já vím, že si většina doktorů nechce vzít na triko, to kdyby nebylo s miminkem něco v pořádku a že by to pak mohla maminka svést na ně a na léky. Já jsem tehdy v mém prvním těhotenství měla opravdu hrozně hodnou starou paní doktorku (psychyatričku) a ta byla taková rozumná a dost mě uklidnila, to víš, že má člověk celé těhotenství pochyby, aby bylo dítě v pořádku, ale dávky jsem měla opravdu slaboučké, takže vše bylo dobré. Víš já si říkám, některé ženy jsou třeba feťačky nebo alkoholičky, vůbec to neřeší a mají také zdravé děti a někdy je to zase naopak. Tak jestli se cítíš opravdu špatně, zkus ještě něco podniknout, protože samo to asi nepřejde, já se nyní odhodlávala skoro rok a pak mě to mrzelo, protože člověk tak nějak živoří a nežije naplno a po porodu budeš potřebovat hodně sil, protože začátky také nejsou růžové, přeci jenom si musí maminka i miminko na sebe zvyknout, tak je lepší být v pohodě, aby se to lépe zvládlo. Držím ti moc palečky, ale být tebou tak to zkusím ještě řešit, protože pokud nikdo v rodině takové stavy nezažil tak to nemůže pochopit, to jsem si u nás taky ověřila, všichni mě sice mají doma rádi, ale tohle nechápali a říkali: prosí tě co blbněš a z čeho ti je špatně když se máš dobře atd., já to sama nevím, proč mi tak bylo a zase se to vrátilo, no musí se s tím člověk naučit žít. Tak ti držím palečky, ať je ti líp a budeš se radovat z miminka. M.

Ahoj holky, jsem tu poprvé. Mátě někdo zkušenosti s užíváním Olwexie v těhotenstvíM?Dekuju.Lucka

Mílé holky, předevčírem jsem téměř myšlenku na své třetí dítě už vzdala, avšak když už jsem byla v takovém tom jakémsi stavu smíření se s tím, že nemám šanci v tomto stavu nosit dítě, zavolala mi paní doktorka z genetiky, jíž jsem o svých problémech řekla, a povzbudila mne, že jestliže v těhotenství mi brání pouze strach z toho, že to nedám, mé úzkosti a řekněme i fóbie, tak že dnes je na "trhu" takový výběr antidepresív třetí generace, že by byla škoda pomocí nich si nenavodit stavy "normálu" a nemít tak miminko, když se to dá dost dobře řešit. Že je opravdu prokázáno, že některá tato AD miminku neublíží, a tak já se chytla stebélka znovu, a málem bych už i večír partnera přesvědčila o tom, že to bude dobrý, tak nechť tentokrát zůstane uvnitř.....
Ale nakonec jsem se opět zalekla a jsem ráda, že to dopadlo, jak dopadlo, neb dnes mne má úzkost opět dostala a nade mnou zvítězila... Já si nechala napsat asi před šesti týdny AD, dostala jsem Citalec, měla jsem ho užívat alespoň půl roku, aby se mé obtíže zmírnily, nástup účinku je prej nejdříve po třech týdnech, nicméně já to po dvou týdnech vzdala, to je taky můj další problém - dotáhnout věci až do konce, před koncem totiž utíkám, stejně tak jako s těmito léky. No a včera jsem jej začala na doporučení té hodné paní doktorky brát znovu, s tím, že ať zajdu co nejdříve k psychiatrovi a nechám si napsat příslušné léky, které by nepoškodily miminko, kdybychom se tedy o něj s partnerem začali skutečně pokoušet. Z předchozích dvou těhotenství tyto stavy neznám, bylo mi 19 a 28 let, ale ted, když je mi 34 a já vím, že mé děti nebyly a nejsou zdravotně v pořádku, to vše pociťuji jinak, s o to větší zodpovědností a hlavně strachem....
Mohu mít zdravé dítě. Geneticky jsem v pořádku, takže nechápu, kde se vzala chyba... Partner nechtěl o dalším dítěti ani slyšet, a ted, když jsem za něj tolik bojovala a on si na tu myšlenku i rychle zvykl a přišlo mu to vlastně krásné, najednou má psychika začne stávkovat... Je to síla, vůbec nevím, co s tím. Ségra mi říká, jsem divná, že konečně mám, co jsem chtěla, a že své stavy si jen namlouvám. Ale mluvte s někým, kdo neví, jak se cítíte a jaká trýzeň to je, když máte svůj stav, je to horší než zlomená noha (tu dáte do sádry a kost se zhojí), či angína (dostanete na ni antibiotika a za pár dní je po ní). S depkou nehnete, a to se můžete modlit ke všem těm andělíčkům a myslet pozitivně, seč to jen lze. Je to dlouhodobá a strastiplná cesta plná překážek, a vy nikdy nevíte, zda vás na konci čeká vítězství, či prohra...

Každopádně to chce o tom hodně mluvit, mně to alespoň pomáhá.
Proto pišme dál, jo? Papa!

TeĎ jsem se dočetla, že onen Citalec by plod poškodit neměl. Tak jsem zvědavá, jak bude působit na mne, a zda mi opravdu navodí ten stav, kdy se budu cítit absolutně normálně, silná na další těhotenství. Určitě zde ještě napíšu...

Ahoj holky, jsem tu též poprvé, před týdnem jsem zjistila, že jsem těhotná, beru Seropram 20mg + Trittico na noc 2/3 (nemohla jsem spát a měla jsem příšerné úzkosti). Volala sem svému Psychiatrovi a ten mi tvrdí, že nemám vysazovat, že jsou to bezpečné léky. Taky jsem měla strach, že to může ovlivnit plod, ale on mě ubezpečil, že bude vše v pořádku. Bez těchto léků, hlavně tedy Trittica si to nedovedu představit - BEZ SPANKU a odp*činku to prostě absolutně nezvládám !